Co se týká jazykové nevybavenosti tuzemských turistů, lze s tím částečně souhlasit, ale ještě větší vliv má podle mě historicky venkovský ráz české populace. Brno, Ostrava ani Olomouc nejsou v evropském, natož pak světové měřítku nijak kosmopolitní nebo velká města, Praha taky nic moc. A nezapomeňte, že s cestovkami jezdí hodně lidí z vesnic a menších měst, kteří se někam vypraví málokdy, mají určité zvyklosti, předsudky, očekávání. Můj kamarád, který žil léta na dědině s 400 lidmi chápal jako velké město Vyškov na Moravě a v Brně první týdny používal mapu. Navíc může mít spousta lidí averzi vůči opravdu rušnému městu (takové Clapham Junction nebo nádraží v Londýně a Paříži jsou super, ale hodně takových lidí to asi bude děsit - skvělé intervaly, úžasné množství vlaků atd.), tomu, že jsou tam černoši a další "barevní" (dobrý rasový test, který bych předepisoval v tomto ohledu všem občanům ČR je projížďka RERem na jižní a východní předměstí
A ještě jeden faktor: mám pocit, že většinu "poznávaček" cestovních kanceláří využívají klienti, kteří berou návštěvu dané lokality jako svou první a poslední a proto se snaží urvat vše co je možné. Viděl jsem to na známé, která jela do Benátek individuálně busem z Brna (nějakých 9 hodin, ve 2 ráno v klidu kousek z nádraží do hotelu), ale ráno už vstávala v 6 aby vyrazila do těch Benátek a maximálně to užila. V tomto případě je spíše snaha o encyklopedické poznání než pečlivou selekci k čemu se jednou vrátím a co si prohlédnu hned. Není takové cestování bez budoucí perspektivy hrozně smutné? Chápu to u Japonců nebo Korejců, kteří to mají dál, ale u lidí ze střední Evropy? Ve vyhrocené až vulgární podbě je toho dokladem běh za Mona Lisou a Niké v Louvru, kde už 20 min. před obrazem jsou šipky Zur/To Mona Lisa






