Hollywoodský scénarista píše:Opinions are like assholes. Everybody's got one and everyone thinks everyone else's stinks.
A já to vidím tak:
Aby člověk mohl dosáhnout úspěchu za minulého režimu, tak musel
tu a tam něco podepsat. A v jiném vlákně tady na fóru o tom debatujeme a všichni se proti tomu jednotně vymezujeme, jako že to je fujky fuj, nemorální, odsouzeníhodné - a kdo "jim to podepsal" je svině největší, kariérista, bolševický kápo a já nevím co všechno ošklivého. V tomto případě jsme morálního odsudku schopni všichni a všichni jsme byli (nebo naši předkové) disidenti.
Ale jaksi už nevnímáme, že za současného režimu je cestička k úspěchu rovněž vyšlapána nemorálnostma a sviňárnama. A jak těžké bylo za minulého režimu dosáhnout velkého úspěchu aniž by se člověk byť alespoň jednou nedopustil výrazně nemorálního aktu, tak i dnes těžké dosáhnout velkého úspěchu, aniž by se člověk alespoň jednou - ale spíše vícekrát - nenamočil do morálního bahna. Nepodváděl, neokrádal, nelhal, nenenáviděl.. tedy papírově to určitě možné bylo a je, ovšem realita je jiná.
Morálně odsouzeníhodné jednání se ovšem dnes - pokud se jedná o velký business - pokládá za přirozené, očekávatelné a dokonce nutné. Ba naopak, ti, kteří nejvíce souznějí se současným režimem a s jeho ideologií, jsou ještě navíc schopni říct, že lhát a podvádět při cestě za úspěchem je "talent", nebo "dovednost", popřípadě se tomu ještě říká "flexibilita".
A přesně tohle se zrcadlí v mainstreamových médiích. Tam někteří politici a všichni úředníci jsou špíny, ale s "úspěšnými v businessu" se jedná jako s bohy. Když se Kellner uprdne, je to na homepage. Všichni chtějí vědět, jak Kellner vypadá, ale on se nenechává fotit (stejně tak bohové). Když vyjde výroční zpráva PPF, vyjde o tom článek i s fotogalerií, jaký že je letos úžasný design té výroční zprávy (!). Toto prorežimní okouzlení má i svoje kuriozní vrcholy, jako je např. spontánní nadšení z úspěšného jedenáctiletého podnikatele, který doslova a do písmene
rozjel byznys s křížalkama. Na idnesu si zkuste najít "Tomáškovy křížalky". Dokonce tam najdete i samostatný článek o tom, že Tomášek již dosáhl kapitálové návratnosti svého byznysu.
A to už vážně není normální. To si připadám jak v Postřižinách, kde "blonďaté andílek letěl kolem komína a báby se křižovaly a chtěly, aby jim požehnal". Nebo jako v Rudém Právu, kde se po celá desetiletí stejně obdivně - i s podobně kuriozními vrcholy - psalo o úspěších Sovětského Svazu.
A že tohle není normální lidi vycítítí intuitivně. Jelikož se to vzpírá obecné logice každý prostě pozná, že se jedná o propagandistickou manipulaci, která nedopovídá žité realitě - no a když někdo nedokáže toto svoje zjištění rétoricky odargumentovat, tak z toho jsou pak ty jednorázové výkřiky jakože na idnesu jsou "prodavači párků", že i v dnešní době máme ve státě "cenzuru" a podobně.
Jančura je ochotným účastníkem tohoto mediálního mumraje, jak se svojí placenou, tak i neplacenou reklamou. Takže nemůže být divu, že i na jeho adresu přicházejí delší či kratší jednorázové výkřiky. Jen nevím, jestli se tomu ve všech případech dá říkat "závist". Jestli to, co HF plošně nazývá závistí, nejsou spíš jen rétoricky neodargumentované pochyby o Radimově morálním kreditu.
Proti nemorálnímu jednání za minulého režimu se dokáže prudce vymezit každý. O nemorálním jednání za dnešního režimu nikde ani zmínka.