1) Na ul. Lidická (kousek od převážně muzikálového Městského divadla Brno) se nachází bar/pizzerie/krámek dvojice Italů. Jednou jsem si dal jejich domácí červené (vino della casa), ale dostal jsem ho v snad nejupatlanější sklenici všech dob - jen jsem to s díky vrátil. Ještě pár dní předtím jsem zkusil VIP pizzu (Margherita coby naprostá klasika). No, to bílé nechutnalo jako mozzarella a to červené postrádalo chuť rajčatové omáčky. Bazalku jsem neviděl.
2)
Nejchutnější pečivo v Brně je jasná výzva a když je jeho prodej avizován v řeznictví, které mj. nabízí mražené rybí vnitřnosti či Prscuitto odřezky (sic!), jistě to bude velká paráda.
"Dobrý den, zaujalo mne, že nabízíte nejchutnější pečivo v Brně. Mohu se, prosím, podívat na jeho složení?"
"Dobrý den, my tady složení bohužel na prodejně nemáme"
"Aha, a víte, že dle platné legislativy je povinností prodejce nebalených pekárenských výrobků, tedy i sladkého pečiva, které tu rovněž máte v nabídce, mít tyto informace na provozovně?"
"Miluškóóó, kde máte seznam pečiva a dodáky?"
"Co jééé?"
"Asi hygiena..."
"Já Ti to donesu"
Po minutě skutečně dorazí objemný fascikl a persona se s ním uklidí stranou. Není to úplná tragédie jako např. u Babiše, ale jahodové/meruňkové koblihy se bez glukózo-fruktózového sirupu, beta karotenu a barvidel typu červené řepy neobešly. Chléb
pochopitelně obsahoval mj. bramborovou kaši apod.
Persona se loučí s úsměvem a se slovy "mnohokrát děkuji" a zvažuje, že by se měl chodit na podobné věci dotazovat zásadně s kravatou a nějakým kufříkem, aby byla iluze kontrolního orgánu dokonalá
Třetí momentka ukazuje, že kupní síla obyvatel Brna je zřejmě větší, než jsme si všichni mysleli a není tedy důvod, proč by zde nemohl být letecký hub

(Restaurant La Bouchée)