Tak abych to uvedl na pravou míru:
Šel jsem před 3 týdny v sobotu po ulici na své odpolední espresso a kochal se podzimem (slunce, azurové nebe, barevné listí v Lužánkách a bezdomovci na lavičkách - místní park v Brně); odpudivé krámy (říct butiky by bylo přehnaně vznosné) na ulici Lidická, směs nevábných second-handů a přípraven kebabu - určitě z polotovaru z Německa
, když naproti šla ONA - sympatická dívka v šedo-černé kombinaci (vím, není to žlutá, ale nejsem dogmatik).
Spontánně jsme se na sebe usmáli, pozdravili se, já jí složil kompliment a ona mi dala své číslo. O pár dní později jsme zašli do Spolku (jedno z lokálních intelektuálských hnízd, ale káva ani víno tam není nic moc), kde jsme diskutovali o úrovni české žurnalistiky, o fatálním nadbytku zbytečného a umělého dosvěcování fotek Nguyen Phuong Thao pro MF Dnes za jakéhokoli počasí a situace, o bulvarizaci a kvalitě/nekvalitě Reflexu pod vlivem Šafra, Respektu (a jeho kopírování The Economist a kopírování rubriky "dopis z" podle The New Yorker, příklad originálu zde:
http://www.newyorker.com/reporting/2011 ... ntPage=all), Týdne, Instinktu a o tom, jakých genderových klišé se tyto týdeníky dopouštějí (např. pokud je téma v Týdnu o zdraví, na obálce je nahá žena s dmoucími se ňadry, která drží červené jablko - zřejmě odkaz na Evu jako symbol plodnosti a vitality).
Na přetřes přišla i další běžná témata (cestování, kultura, hudba apod.). Já pomalu srkal jedno deci nedobrého chilského merlotu (kde víno neznám, dávám si nejprve z opatrnosti jen jedno deci a zde mi to bohatě stačilo), ona 2 dcl Müller-Thurgau. Řekla mimo jiné, že fakultě, kterou absolvovala, asi nikdy nedokáže splatit, co jí tato dala tím, že jí umožnila vystudovat gender studies, že by bez absolvování gender studies nikdy nebyla tím, čím je dnes a že ve 24 letech vlastně dělá kariéru, když vede asi 20 lidí z několika tisíc v dané velké nadnárodní firmě (s perspektivním postupem na vedoucí a pak manažerku - trochu to připomínalo jeden čočíkův starší text o au-pairkách, které se staly manažerkami, byť méně vyhrocený). Zůstal jsem však v tichém zamyšlení, když jsem se dozvěděl, že bydlí v pronajatém bytě s dalšími 4 lidmi. Jsem asi naivní člověk, ale kariéra - pokud bych po ní toužil - pro mě představuje něco jiného než sdílet byt s tolika cizími lidmi (nejste-li ovšem Přátelé
No a konečně zde byl aspekt vyhraněně vlastenecký, což je přesně to, co mi po 10 minutách naznačilo, že tohle není pro mne "to pravé ořechové". Každý máme své priority a preference nastavené jinak, tudíž když mi slečna řekla, že Brno považuje za nejkrásnější město jaké zná (na mé zpřesňující dotazy zda to myslí v rámci ČR, střední Evropy, Evropy či celého světa mi nebylo odpovězeno) a že druhé nejkrásnější město a jediné další místo, kde by chtěla vedle Brna žít je toto (
http://de.wikipedia.org/wiki/Sch%C3%B6nsee - zde byla v létě s přáteli 2x na kolech, přitom si ovšem nemohla dlouho vzpomenout, jak se dané město jmenuje), nejprve jsem si myslel, že si třeba dělá legraci, ale záhy jsem pochopil, že to asi myslí vážně, zejména, když řekla, že je vždycky strašně dojatá při pohledu na Brno z Klajdovky (pro něbrněnské nejvyšší místo nad Brnem nad vytěženým lomem) i z toho, jak se v sobotu nad ránem (cca 5 ráno) potácejí rozjaření lidé městem. Řekl jsem otevřeně, že jí chápu, ale že to asi budu mít trochu jinak, protože zpravidla nebývám dojatý Brnem, ale pohledem ze 17. patra svého oblíbeného baru v Hong Kongu na 7 milionů lidí a 2456 mrakodrapů pode mnou případně nad úpravností a útulností parků, ulic, obchůdků a náměstíček v londýnském West Endu anebo nad estetickou krásou italských malých měst typu Benátky, Florencie, Padova či Verona
Normálních, vzdělaných, hodných a romantických dívek s všestranným rozhledem je dle mého soudu (podpořeno řadou zkušeností) povážlivý nedostatek.
