Děkuju všem a přidávám ještě něco k cestě a pár fotek:
V Los Angeles jsme po příletu jeli do hotelu, vybral jsem LAX Marriott, protože byl blízko (ale ne tak blízko, jak jsem si myslel) a měl pobočku autopůjčovny Hertz - nechtělo se mi totiž ráno někde se přesouvat s kufry, navíc pak šlo vrátit auto na letišti. Neuvědomil jsem si, že budeme zblblí z časového posunu a asi budeme ráno brzo vzhůru; měl jsem auto rezervované na devátou. Nakonec snášení posunu nebylo tak hrozné, ale i tak jsme přišli na přepážku už o půl deváté. Byl tam takovej mladej frajírek, říkal, že máme přijít v devět, že tam ještě auto není, tak mu říkám, že aspoň vyřídíme papíry. Nechtěl. V devět už byl ochoten, ale začal mi k mé rezervaci nabízet všelijaká pojištění, já jsem měl přitom mít všechna v ceně. On mi tvrdil, že ne, já jsem mu ukazoval papír že ano, ale jednal se mnou stylem, že jsem si prý vytiskl jen první stránku rezervace s předběžnou cenou a pojištění jsou pak dál a k ceně se přičítají, a že ho otravuju a chci po něm něco, na co nemám nárok, respektive co musím zaplatit. Nakonec jsem mu ten list vzal, a ukázal mu druhou stránku, která byla vytištěna jen slabě, rychlým tiskem. Tam to bylo přesně tak, jak jsem říkal. Tak si zavolal svého nadřízeného, a ten mu řekl, že mi to má dát tak, jak to mám v rezervaci. Tak nám nakonec auto za sjednaných podmínek půjčil, ale strávil jsem tam zbytečně asi 25 minut. Nakonec se ani neomluvil, jen řekl něco v tom smyslu, že to máme za velmi dobrou cenu. Hodně mě to znechutilo. Po vrácení chtěli zpětnou vazbu, tak jsem jim to pěkně zhodnotil.
První den jsme jsme podnikli to, co asi dělají obyčejně turisté, když poprvé přijedou do LA. Jeli jsme na Venice (Muscle) Beach,
kde zrovna natáčeli soutěž American Ninja Warrior, která spočívala v tom, že soutěžící museli překonávat všelijaké překážky.
Pokračovali jsme směrem Santa Monica, po Pacific Coast Hwy do Malibu a zas kousek zpět.
Pak jsme se byli podívat do Hollywoodu a vyfotit nápis
a město,
a pokračovali do Twentynine Palms, kde jsme měli nocleh.
Následující den jsme strávili v národním parku Joshua Tree, který je fakt nádherný,
a odpoledne jeli na nocleh do Pasadeny, abychom to měli ráno blízko do Universal Studios.
Tam jim spadlo letadlo.
Ještě jsme se navštívili některá známá místa v LA, která nám chyběla z pondělí, a večer jsme pak přespali v hotelu Radisson LAX, protože se z něj dá dojít na letiště pěšky. Oba hotely v LA byly kupovány přes hotelsclick a s kupónem vouchertrack byla už tak dobrá cena ještě lepší.
Na Velkém ostrově jsme byli ubytovaní 3 dny v Paniolo Greens ve Waikoloa Village, jak mi poradil Globík, a byli jsme maximálně spokojeni; měli jsme celý byt na patro. Udělali jsme si odtam i výlet na Mauna Kea; tady je pohled na návštěvnické centrum a úpatí protějšího vulkánu Mauna Loa,
a vyšlápli jsme pak i ten kousek na samotný vrchol,
s nadmořskou výškou 4 205 m/13 796 stop.
Moc se mi tam líbilo, byly tam krásné výhledy,
a ani nebyla nějaká velká zima. Ale trochu se už o nás pokoušela horská nemoc, tak jsme zase raději sjeli dolů.
Po cestě na naše druhé ubytování na Big Islandu jsme se zastavili i ve Waipi'o Valley (sjeli jsme i jeepem dolů).
Tady ještě jedna fotka po cestě:
Další ubytování jsme měli ve vesničce Volcano, těsně vedle Volcanoes NP. Jmenovalo se to tam Volcano Country Cottages a byly to chatičky v takovém skoro pohádkovém, mechovém lese.
Pan majitel byl trochu zvláštní (jeho paní jsem jen zahlédl), pořád říkal aloha a mahalo, ale byl velmi ochotný a poradil kam si zajet, a měl nádhernou zahradou s překrásnými květinami. Navíc hned vedle byla výborná thajská restaurace.
Národní park Volcanoes byl fascinující. Ze země se kouřilo,
a z dálky byl vidět činný vulkán, byli jsme se na něj podívat večer
i přes den.
Prošli jsme se i v kráteru (jiném).
V národním parku byla fakt zajímavá příroda.
Na ostrově Hawaiʻi jsme viděli i nějakou tu faunu.
Mimochodem, havajská husa se jmenuje Nēnē.
Zajeli jsme se podívat třeba taky na konec silnice č. 130,
kde některé pohledy (nejen) na lávu byly velmi zajímavé.
Auta na Velkém ostrově i na ostrově Kauaʻi jsme měli půjčena od společnosti Alamo, objednáno a zaplaceno bylo za super cenu i s veškerým pojištěním a plnou nádrží na německém serveru billiger-mietwagen.
Na ostrově Kauaʻi jsem chtěl bydlet tak nějak uprostřed, aby bylo všude zhruba stejně daleko. A tak jsem vybral byt v kondominiu Islander On The Beach v Kapaʻa, a protože hotelclub, přes který jsem pobyt kupoval, měl zrovna při nákupu nad 200 slevu 30, tak jsem vyčůraně koupil 3 noci a zaplatil v eurech, a pak dokoupil další dvě a zaplatil v australských dolarech.
Dopadlo to tak, že druhá rezervace jim nějak nedorazila a Islander On The Beach už byl pak obsazený, tak nás na celou tu dobu šoupli do svého dalšího kondominia vzdáleného asi 2 km, Kaha Lani, kde jsme měli naprosto fantastický byt s veškerým vybavením a výhledem na oceán.
Na Kauaʻi určitě stojí za to udělat si výlet lodí (my jsme měli s večeří a západem slunce od Holoholo Charters) k pobřeží Nā Pali, je naprosto úchvatné.
Dá se na něj nahlídnout i z vrchu, při cestě do výletu Waimea Canyonu, anebo si dát ten nádherný trek ze severu.
A Waimea Canyon byl taky naprosto ohromující.
(Tady zase s vrtulníčkem.)
Na Oʻahu jsme měli půjčená auta od Dollaru, který měl na britské verzi svých stránek výborné ceny. Přespali jsme u Angličanky Carol v Manu Mele v Kailua.
Dech beroucí bylo představení v Polynéském kulturním centru, a já, který jsem viděl všechny díly seriálu Ztraceni, jsem si nemohl nechat ujít Lost Tour. Ukázali nám místa, kde se natáčelo, i s fotkami z natáčení (tady je třeba vidět konstrukce, na které byla v seriálu zavěšena vodíková bomba).
Údolí Kaʻaʻawa je vůbec velmi využívané filmaři.
Odpoledne před odletem jsme pak strávili v zátoce Hanauma, kam se jezdí za šnorchlováním.
Na Oʻahu bych vydržel ještě klidně déle, moc se odtam nechtělo, ale už jsme museli letět.
Moc díky a palec nahoru!