Sám bojuji již sedmý měsíc o proplacení cestovného (vlak) na jedno jednání (konalo se začátkem února) na jistém ministerstvu, kam jsem byl coby expert pozván (a v pozvánce bylo výslovně uvedeno, že mimopražským bude uhrazen bus/vlak). Již jsem 5x urgoval, ekonom měl 2x dovolenou, byl nemocen, nyní zvažuji, že zavolám šéfce odboru (která je ale na mateřské), pak vedoucímu sekce a nakonec ministrovi
V akademickém prostředí se cestuje (až na řídké výjimky) jen, když je grant. A protože ten většinou (leč ne vždy) bývá skrovný, člověk musí velmi pečlivě vážit, kdy a u koho letenku koupí. Rozpočet projektu je fixní.
A ještě jedna věc: jak by se letenka implementovala do nabídky komodit, resp. on-line formulářového zvěrstva, kterým je na dnešních VŠ tzv. dynamický nákupní systém, který sice vychází ze Zákona o veřejných zakázkách, ale činí tak neskutečně absurdním způsobem, aby vyhověl rigidní liteře (úředníci jsou často v požadavcích papežštější než papež, pardon EU). V praxi to pak vede k tomu, že už nemůžu jít do papírnictví a koupit si 2 propisky a jednu gumovací pryž, ale musím čekat nejméně 2, ale spíše 3 a někdy i 4 měsíce na to, až se to vysoutěží v objemu 1000 propisek (hlavním kritériem je nabídková cena) a já dostanu (někdy) to najaušusovější zboží. Uklidňující ovšem je, že si člověk může přes tyto systémy objednat velmi potřebný deník drobných poranění či dokonce bločky se šatnovými lístky!
