Pokračování reportu - část druhá: GIG-IGU
Napsal: 05. 02. 2012, 00:32
Pokračování reportu - část druhá trasa: GIG-IGU
TAM trasa GIG-IGU, Airbus A320, registrace PR-MYI
Po několika krásných dnech prožitých v Riu, opouštíme Copacabanu a vyrážíme na letiště GIG na domestic terminal. Cesta je to relativně dlouhá, ale žádná zácpa na silnicích se nekonala. Let JJ3187 má plánovaný odlet na 16:46hod. Odbavení zavazadel proběhlo bez komplikací na společné přepážce TAMu pro všechny lety. Na letišti je možno se bez problémů nasytit, volíme zdejší pizzerií nabízenou maxi family pizza polo a volba to byla správná. Obrovská a velmi chutná pizza za několik minut „přistává“ na našem stole. Po dobrém jídle se přesouváme do odletové haly k uvedenému gatu.
Let zde však není uveden, ale je to tak i v případě ostatních gatů. Blíží se náš boarding time a letadlo zde stále není. Ano správně, došlo ke změně gatu prakticky těsně před odletem. Při nástupu na palubu jsem poněkud překvapen složením cestujících. Patrně máme letenky na let, jehož podstatnou část asi vykoupila nějaká místní cestovní kancelář organizující zájezdu pro důchodce na slavné vodopády. Situace je poněkud komická, ovšem někteří cestující mají můj obdiv vzhledem k jejich opravdu vysokému věku. Je to můj první let s TAMem a tak sleduji interiér přistaveného Airbusu A320 provedený v kombinaci béžové plasty a červené potahy. Zajímavě řešena je přihrádka na odkládání věcí na zadní straně sedadel, která není v tomto případě v úrovni kolen, ale nad odklápěcím stolkem, což vytváří pocit velkého prostoru pro nohy. Jako velmi vtipné se jeví safety video v animované podobě.
Vytlačení ze stojánky je o pár minut později, než je plánováno. Krátce po startu točíme dlouhou pravotočivou zatáčku, při které je možno sledovat i druhé letiště v Riu, Santos Dumont.
Následuje přelet Cukrové homole, v dálce je vidět socha Krista nad městem, pláže Copacabana i Ipanema.
Let probíhá podél pobřeží. Zhruba v úrovni Sao Paula se zřetelně vyhýbáme bouřkové oblačnosti a následně pokračujeme nad pevninu směr Iguacu. Plánovaná doba letu je přibližně 2:05hod. Jako občerstvení se podává sandwich se šunkou a sýrem včetně sušenky doplněné o klasické nápoje.
Krátce před přistáním nás kapitán informuje o tom, že poletíme nad přehradou Itaipú, nad kterou dokonce jednou kroužíme. Pro lepší představu je dobré vědět, že Itaipú je druhá nejvýkonnější vodní elektrárna na světě. Její hráz je 7,76 km dlouhá a 196 metrů vysoká. Osmnáct generátorů, každý s celkovým výkonem přes 730 MW během roku vyprodukuje přes 75 TWh elektrické energie.
Vypadalo to jako vyčkávací kolečko, zřejmě kvůli odletu jiného letadla, protože v době našeho přistání, žádné jiné letadlo na tomto letišti nebylo. Výstup je po přistavených schodech ze zadních dveří na červený koberec. Přesun do vedle stojící budovy letiště pěšky, bez použití autobusu.
K letadlu je okamžitě po zastavení přistavena cisterna pro doplnění paliva spolu s vozem, z něhož je doplňován catering. Výdej zavazadel je rychlý a bez problémů. Protože šlo o vnitrostátní let, žádný průchod celnicí se nekonal a tak před budovou nasedáme do připraveného vozu, který zajišťuje bezplatný transfer do nedalekého hotelu.
Jednou větou: Zcela bezproblémový let s příjemnou posádkou trvající přes dvě hodiny za cenu okolo 2000czk je dle mého jasnou volbou před únavným nočním přejezdem autobusem mezi Riem a Iguacu.
Konec druhé části, příště: Cesta z IGU do LIM
TAM trasa GIG-IGU, Airbus A320, registrace PR-MYI
Po několika krásných dnech prožitých v Riu, opouštíme Copacabanu a vyrážíme na letiště GIG na domestic terminal. Cesta je to relativně dlouhá, ale žádná zácpa na silnicích se nekonala. Let JJ3187 má plánovaný odlet na 16:46hod. Odbavení zavazadel proběhlo bez komplikací na společné přepážce TAMu pro všechny lety. Na letišti je možno se bez problémů nasytit, volíme zdejší pizzerií nabízenou maxi family pizza polo a volba to byla správná. Obrovská a velmi chutná pizza za několik minut „přistává“ na našem stole. Po dobrém jídle se přesouváme do odletové haly k uvedenému gatu.
Let zde však není uveden, ale je to tak i v případě ostatních gatů. Blíží se náš boarding time a letadlo zde stále není. Ano správně, došlo ke změně gatu prakticky těsně před odletem. Při nástupu na palubu jsem poněkud překvapen složením cestujících. Patrně máme letenky na let, jehož podstatnou část asi vykoupila nějaká místní cestovní kancelář organizující zájezdu pro důchodce na slavné vodopády. Situace je poněkud komická, ovšem někteří cestující mají můj obdiv vzhledem k jejich opravdu vysokému věku. Je to můj první let s TAMem a tak sleduji interiér přistaveného Airbusu A320 provedený v kombinaci béžové plasty a červené potahy. Zajímavě řešena je přihrádka na odkládání věcí na zadní straně sedadel, která není v tomto případě v úrovni kolen, ale nad odklápěcím stolkem, což vytváří pocit velkého prostoru pro nohy. Jako velmi vtipné se jeví safety video v animované podobě.
Vytlačení ze stojánky je o pár minut později, než je plánováno. Krátce po startu točíme dlouhou pravotočivou zatáčku, při které je možno sledovat i druhé letiště v Riu, Santos Dumont.
Následuje přelet Cukrové homole, v dálce je vidět socha Krista nad městem, pláže Copacabana i Ipanema.
Let probíhá podél pobřeží. Zhruba v úrovni Sao Paula se zřetelně vyhýbáme bouřkové oblačnosti a následně pokračujeme nad pevninu směr Iguacu. Plánovaná doba letu je přibližně 2:05hod. Jako občerstvení se podává sandwich se šunkou a sýrem včetně sušenky doplněné o klasické nápoje.
Krátce před přistáním nás kapitán informuje o tom, že poletíme nad přehradou Itaipú, nad kterou dokonce jednou kroužíme. Pro lepší představu je dobré vědět, že Itaipú je druhá nejvýkonnější vodní elektrárna na světě. Její hráz je 7,76 km dlouhá a 196 metrů vysoká. Osmnáct generátorů, každý s celkovým výkonem přes 730 MW během roku vyprodukuje přes 75 TWh elektrické energie.
Vypadalo to jako vyčkávací kolečko, zřejmě kvůli odletu jiného letadla, protože v době našeho přistání, žádné jiné letadlo na tomto letišti nebylo. Výstup je po přistavených schodech ze zadních dveří na červený koberec. Přesun do vedle stojící budovy letiště pěšky, bez použití autobusu.
K letadlu je okamžitě po zastavení přistavena cisterna pro doplnění paliva spolu s vozem, z něhož je doplňován catering. Výdej zavazadel je rychlý a bez problémů. Protože šlo o vnitrostátní let, žádný průchod celnicí se nekonal a tak před budovou nasedáme do připraveného vozu, který zajišťuje bezplatný transfer do nedalekého hotelu.
Jednou větou: Zcela bezproblémový let s příjemnou posádkou trvající přes dvě hodiny za cenu okolo 2000czk je dle mého jasnou volbou před únavným nočním přejezdem autobusem mezi Riem a Iguacu.
Konec druhé části, příště: Cesta z IGU do LIM