Věčné město (a nekonečný hluk) s odbočkou do Budapešti

[pavelpmi]

Výborně, po delší době opět personův report!

Když letadla Ryanairu kroužila kolem Bratislavy, ve Vídni se přistávalo.

A v duchu personových fotek přidám jednu svoji, onehdy mě zaujaly personovy endoprotézy kolenního kloubu.

persona.jpg (98.07 KiB) Zobrazeno 2863 x

[persona]

Moc děkuji Taky jsem si pak dohledal, že Vídeň příjímala a dočetl se, že závisí na vybavení letiště, zkušenosti pilotů (a ochotě Ryanu platit za přistání ve Vídni?). Zatím jsem ale nikde nenašel, v kolik přijely náhradní autobusy a v kolik byli lidé v Bratislavě.

Pokud někdy budu potřebovat nahradit kolenní kloub, chci jedině implantát persona

K problematice endoprotézy mě zaujala pasáž, která začíná větičkou "In March, my mother underwent a total knee replacement," (http://www.newyorker.com/magazine/2012/08/13/big-med) - doporučuji ale pochopitelně celý článek.

[Fabo]

Mam na cestopisy jiste spozdeni...

Po precteni tohoto kousku od Persony nemohu nez si na sebe sama poradne zanadavat. A zaroven tedy vyslovit nadeji, ze se mi povede poznat tohoto cestopisce i osobne

Jo, a Rim zarazuji na dalsi misto vyletovani pro rok 2016, prozatim tam mam 2x Londyn (pracovni + s rodici)

[persona]

Moc - též dodatečně - děkuji. Pokud zase bude nějaké setkání na rozumném místě, není problém se vidět. Jeden velký rest ještě zbývá - měsíc v Seattlu, LA, NYC, Portlandu, Filadelfii atd.

[Jícha]

Parádní reportáž. Oživila moje vzpomínky na návštěvu Říma, byť ‘dávno již tomu‘. Nejlepší na té cestě byly letenky zdarma. ČSA daly jako bonus k zaoceánskému letu letenku do evropského místa v jejich síti. Po rodinné poradě zvítězil právě Řím. Let tam - do FCO - byl ’bulíkem‘, který nejspíš začal svou vzdušnou kariéru v Americe podle toho, že prostřední sedačka v trojsedačce byla půlená, jak jsem odhadnul proto, aby ‘se tam vlezli‘, jak říkají Moravané, dva/dvě obézity namísto tří standardních. Ten skok přes Alpy nezanechal žádné vzpomínky, ve srovnání s mnohahodinovým letem 310-kou brnkačka.
Z letiště pak vlakem na konečnou (Termini) a do hotelu, kousek vedle. Těch pár nocí v hotelu nám pokazila německá omladina na školním výletě. Jejich pedagogický dozor byl pasivní, zřejmě se držel osvědčené metody doc. Jílka, který se nám kdysi chlubil, jak zvládal školní výlety středoškoláků – nechal studenty první den řádit a pít at nauseum a od druhého dne je pak utáhl na vařené nudli. Tito v Římě ale měli větší výdrž.
I nám připadalo město poněkud ušmudlané, všude psí tentononc, metro posprayované, jak stanice tak vagony, ale byli jsme v Římě! To Colosseum, to Fórum, ta fontána, ty schody, ten Jan Pavel II, to všechno stálo za to. Druhá šmouha na zážitku byla způsobená horkým počasím. Při teplotě přes 30°C to bylo jasně na kraťasy, ale ouha – do Sv Petra nás kvůli tomu nepustili. Sedli jsme si s juniorem někde ve stínu a čekali na ženu, až vyjde a poví nám, jaké to bylo.
Jak se zdá podle toho co Persona píše, město se od té doby moc nezměnilo, přesto si každý návštěvník odnáší jiné zážitky – třeba kafe jsem v Římě vůbec nepil. U snídaně jsem si objednal čaj s mlíkem a byl jsem za podivína. Já sám tolik evropských metropolí neviděl a snad i proto na mě Řím udělal dojem.
Zpátky do Prahy jsme letěli DC9 Alitalie, nic moc z letu v paměti nezůstalo, snad jen to, že jsme, jestli si vzpomínám dobře, vystupovali schůdky v zádi letadla.

[persona]

Děkuji za pěkný komentář. Je vidět, že Řím skutečně vzbuzuje různá hodnocení. Nevydal jsem se přímo po stopách Felliniho, Antonioniho nebo Pasoliniho, ale je pravda, že Věčné město - vedle své starověké a barokní roviny - pro mě vystává z filmů výše uvedených. Vzpomeňme třeba jen na Sladký život z roku 1960 - to byl Italský zázrak na svém vrcholu. Anebo Pasoliniho předměstí a chudina.