Fórum Airways.cz

A začaly hody…

Omlouvám se předem, ale nebudu popisovat obsah jednotlivých chodů, pro detaily odkazuji na fotky menu. Podstatné je, že všechno chutnalo úžasně. A to neříkám proto, že jsem letěl poprvé byznysem, ale srovnávám s „Haute cuisine“ restauracemi na zemi. S kolegyní jsme si vyměňovali dojmy a nechápali, jak jsou schopní to takhle na palubě připravit. Losos rovnoměrně propečený a na vrchu nádherná krusta. U rýže se JAL rovnou chlubí, že je připravovaná až na palubě. Opět bych uvítal vysvětlení insiderů, jak probíhá příprava jídla v galley pro business třídu. Velikost porcí byla pro mě naprosto ideální (fotky to trochu zvětšují) a i tak jsem měl co dělat, abych neprasknul. Po dezertu jsem si ještě požádal o zmrzlinu a pustil se do zevrubnější prohlídky IFE.

Filmů v nabídce možná stovka, ale řekl bych, že novinek moc ne. Pustil jsem kousek Doktora Strange, pak jiný kousek La La Land a usoudil, že nejlepšího rozjímání v paláci nebeské blaženosti stejně dosáhnu se zavřenýma očima a svojí oblíbenou muzikou (Beck/Blur/Radiohead/Pixies…)

Bedtime

Ovládání křesla je naštěstí pochopitelné i pro businessové greenhorny jako já. Ve Sky Suite (typ I) má lůžko podle JAL webu 185cm a bylo mi tak akorát. Jinak ale dokonalá rovina a to jsem si ještě z binu nad hlavou vytáhnul matraci (po vzoru některých ostřílenějších pasažérů). Osvětlení nad hlavou, na boku kajuty i jas obrazovky, se dá snižovat v několika stupních k dosažení ideální „ambient“ atmosféry.

Ty tři sklenky výborného vína co jsme každý vypil k večeři, už mi pomalu vyprchaly z krve, tak jsem si požádal o společnost Remiho Martina pro lepší usínání. Poprvé letím v 10km a opravdu ležím. Nepočítám-li „business class“ pro chudé, kdy na mě vyzbyla volná trojka v 747 na letu LHR-CPT a jednou dokonce volná celá čtyřka, to byl pane luxus! Kdepak, luxus je až ležet v pyžamu s logem JAL a trenýrkách pod JAL přikrývkou a nechat se kolébat letadlem valícím přes 900kmh někde nad Sibiří.

Spal jsem krásně celou hodinu. Proč jen hodinu? Protože v kabině bylo děsné vedro. V ložnici musím mít tak 18°C a tady muselo být nejmíň 25 možná i víc. Odhodit přikrývku a spát jen v trenclích, na to jsem nebyl dost velký tvrďák a ani bych nechtěl takové faux pas přivodit, zvlášť ne ohleduplné posádce JAL.

Víc jsem ale ani spát nechtěl, do přistání zbývaly sotva 4 hodiny a já si chtěl ještě trochu užít toho luxusu kolem mě. Moje spolucestující na tom byla se spánkem podobně, tak jsme si z „any time you wish“ nabídky objednali fruit plate a zelený čaj a uháněli dál vstříc Tokiu.
To už se pomalu začalo rozednívat, ale i ta elektrochromaticky stmívatelná okénka 787 to zatím zvládala slušně odstínit. Asi 2 hodiny před přistáním začala v galley příprava snídaně. Tentokrát jsem vzal za vděk western verzí a opět jsem zíral. Ta omeleta prostě musela být připravená z čerstvých vajec na palubě. Nechápu, jak by to dokázali připravit na zemi, zamrazit a skladovat nejmíň 10hodin a přitom zachovat tu chuť, strukturu…Ta snídaně byla zkrátka dokonalou tečkou za zážitkem v JAL Business class. Motory šly do volných otáček a my plachtili po sestupové křivce do naší destinace. Jeden ze stewardů se mě ještě přišel zeptat, jestli jsem byl s průběhem letu spokojený a že ví, že je to můj první let, tak že budou rádi, když poletím s JAL znovu. Klasika Jasně, že poletím, minimálně cestou zpět. Nešel by zas udělat upgrade? Celkové hodnocení: 10/10 Naprosto epochální zážitek

Crew a servis celkově 10/10 : Všichni usměvaví a pozorní, v průběhu letu se několikrát ptali, jestli mi chutnalo, jestli mám nějaké další přání atd. Přitom to nebyl ten strojený úsměv, který za plentou v galley vymění v mžiku na „kyselá pr.el“ gesicht, jako jsem to mockrát vidět u jiných aerolinek (pravda jen v economy). Kdykoli jsem během letu zašel do galley, ochotně nabízeli co se dalo.

Jídlo: 10/10 viz výš

Pohodlí a sedačka: 9/10 (- vedro v kabině, - postel na mě mohla být krapet delší, ale jinak naprostá spokojenost)

IFE: 9/10 (+ noise-cancelling sluchátka , + obrazovka 21“, - chudší nabídka filmů, - internet placený i v business)

Tímto děkuji za pozornost trpělivému čtenáři a na chvilku si dávám od nočního sepisování TR oddych. Nejde to moc dobře skloubit s pracovním vytížením během dne a přetrvávajícím bojem s jet lagem.

PS: Pokud udělám nějaké fotky o víkendu (nejspíš v Tokiu, zvažujeme i výlet k Fuji, Nikko nebo Kamakuru) a bude o ně zájem, tak je sem přidám.

paráda..z těch fotek jídla jsem dostal hlad, i když jsem čerstvě po obědě

Seating 2-4-2, o tom jsem vůbec netušil..další důvod proč dát bakelitovému JALu šanci

Jinak ta Premium Economy u JAL zatím vypadá nejlíp ze všech, co jsem měl možnost vidět.

Těším se na pokračování.

Alvin píše:Když jsem se otočil, stal z druhé strany další steward s drinkem na uvítanou, „Sir, would you like Champagne or juice?“ Džus? Za koho mě máš, jsem sice kluk z maloměsta, ale na uvítanou si zásadně dávám bublinky, sem s tou Bohemkou a světácky jsem odkývnul „Champagne“

pan to dal na gentlemana

ja som to dal naposledy na hulvata...v Dohe po meskajucom lete MUC-DOH a naslednom slusnom behu cez letisko..."one champagne and one orange juice. thank you" ( let DOH - HKG )

inak pekne citanie, dakujem

Nelze jinak než v dobrém závidět. Myslím že ono poprvé a když to člověk, stejně jako ty, přijme s pokorou, tak si takový zážitek vlastně nejvíce užije.

Jjj, poprvé... Na skokanskem mustku ktery se tehdy LH snazili vydavat za Cclass...ale stejne sem si pripadal sem si jako kral...
Priste uz sem taky hledal hnidy
Clovek se snadno zmlsa
Jinak ta konfigurace dava myslim dost znacnou sanci na upgrade je treba to zkusit a doufat!
Myslis ze pomohl nejaky status, usmev, nahoda, nebo proste overbooked economy a tys byl prvni kdo prisel na seating z premium tak te proste vyhodili vejs?
Pak ovsem asi plati ze se OLCI nevyplati...

patras píše: Jinak ta konfigurace dava myslim dost znacnou sanci na upgrade je treba to zkusit a doufat!
Myslis ze pomohl nejaky status, usmev, nahoda, nebo proste overbooked economy a tys byl prvni kdo prisel na seating z premium tak te proste vyhodili vejs?

Status určitě ne, protože žádný nemám. Monžá teda overbooking, ale v Prem.Economy jsem při přistání viděl minimálně jedno volné místo, dost možná jich tam bylo víc...
Každopádně jsme si řekli, že na zpátečním letu se při check-inu zkusíme rovnou na možnost upgrade zeptat, tak dám vědět jak to dopadlo

Takže kouzlo osobnosti..ja to věděl

Ne asi to bylo fakt overbooked. Jedno volny misto v PE je proste jen jedno...

Takze asi plati ze hlavne ne OLCI...

Dřív než dojde na let zpátky, dávám sem pár fotek z víkendových výletů.

Metropolitan Government Building
Taková moje už tradiční zastávka, když přestupuju na Shinjuku.
Koishikawa Korakuen
Nádherná zahrada a to ještě nezačala "Cherry blossom season"

Sensoji Temple
Tady jsem byl naposled před sedmi lety v létě a i tehdy tu byla hlava na hlavě. Docela kontrast oproti vylidněné zahradě, ze které jsme sem dorazili.
Od Sensoji je to kousek k řece Sumida, odkud je výhled na Tokio Skytree a budovy na protějším břehu. Jedna z nich má cosi zvláštního na střeše. Po podrobnějším zkoumání z vícero úhlů, abychom lépe pochopili záměr architekta, jsme se oba shodli, že je to skutečně zlaté ho*no.

Hezký, díky za inspiraci. už se na to v srpnu těším.
Tak hezký pobyt na místě, spoustu zážitků a pohodovou cestu (následně zhodnocenou na fóru) zpět!

V neděli jsem vyrazil na sólo výpravu do oblasti Kamakura. V době kdy Tokio bylo ještě rybářskou vesnicí, Kamakura byla správním centrem velké části tehdejšího Japonska. Od té doby je tu spousta chrámových komplexů jak budhistických, tak šintoistických. Je jich tam tolik a jsou tak daleko od sebe, že za jeden den se dá stěží všechno obejít.

Engakuji Temple

Kenchoji Temple
Za chrámy Kenchoji se dá vydrápat na vyhlídku a odtud ještě dál pokračovat cca 4km dlouhou tůrou (Tenen hiking trail) k dalším chrámům na východě Kamakury. A že jsem se potřeboval po týdnu protáhnout, tak jsem tam samozřejmě vyrazil

... a došel jsem tudy k
Hokokuji Temple
,který kromě jiného láká turisty na bambusový lesík. Ten je vcelku malý, ale takové bambusy jsem fakt jaktěživ něviděl
odtud už jsem to vzal rovnou k moři, zchladit trochu nohy po celodenní tůře. Vlastně moři, on to bude spíš Tichý oceán.
Teď už mě čeká jen cesta domů a tím pádem dojde na, v nadpisu původně slibovanou, recenzi Premium Economy. Ledaže by při odbavení zase proběhnul nějaký upgrade, čemuž bych se fakt nebránil!

Cesta domů

Z Narity nám to letělo v 11:30, takže dost času dát si ještě poslední pořádnou hotelovou snídani. Tentokrát jsme na letiště jeli Keisei Skylinerem, což je možná krapet dražší (2500JPY z Nippori Station), ale o to rychlejší a pohodlnější varianta přepravy, oproti autobusu, kterým jsme jeli to Tokia v den příletu.

Letiště Narita nepatří zrovna k těm nejmodernějším asijským hubům typu ICN, HKG, SIN. Vzniklo už v 70-tých letech a za velkých protestů místních obyvatel. Původně plánované s pěti RWY, má dodnes pouze dvě, jižní 4km a severní 2.5km dlouhou. Dlouhé fronty letadel čekajících na odlet jsou tu na denním pořádku. I nám tentokrát trvalo skoro půl hodiny od pushbacku z gate 82 k line-up na RWY34L.

Moje fotka z roku 2010, kdy jsme si taky vystáli pěknou frontu na odlet: JAL operuje z terminálu 2 a náš let navíc ještě z jeho satelitu, což není na air-spotting zrovna ideální pozice. Jižní runway odtud není vidět vůbec a i práh té severní je skoro kilometr daleko. Dá se fotit tak akorát finále přistání na 34R.
Mě ale stejně čekaly ještě povinné nákupy suvenýrů pro rodinu a po nich jsem zamířil do JAL lounge.

Sakura Lounge

JAL má samozřejmě na svém hlavním hubu hned několik salónků. Ten na satelitu byl ale zavřený, takže jsem zamířil do Sakura Lounge v hlavní budově na mapě značené jako M29. Pokud jsem o salónku Finnairu v Helsinkách psal, že byl velký, tak tahle lounge je přímo obrovská, ale naštěstí rozdělená do několika menších prostor, docela příjemně zařízených, takže celkový dojem není špatný. V horním patře se servírovalo jído a i když jsem tu byl v dopolední špičce, tak personál stíhal uklízet stolky a doplňovat buffet.
Z lounge je výhled na apron, ale provoz na něm byl dost jednotvárný. Kam oko dohlédlo samé bílé livery s červeným logem JAL. Holt je vidět, kdo je tady „doma“. Ani typově to nebyla kdovíjak pestrá podívaná, protože JAL provozují all-Boeing fleet, (i když už mají objednané A350,) takže se tu střídaly jen dva typy 777 a 787.

Po občerstvení, jsem se vydal do satelitní budovy k naší gate 82. Ještě před pár lety jsem ten přesun absolvoval vlakem (i když technicky šlo o horizontální výtah), ale ten už zrušili a na jeho místě je klasický spojovací koridor s pohyblivými chodníky.
U gate už parkovala naše 787-8 a vedle ní se stejná připravovala na cestu do Dallasu. Boarding začal se zpožděním, ale opět díky malé kapacitě letadla proběhnul docela svižně. Business kabinu jsme tentokrát jenom prošli, ale vůbec mi to nevadilo, protože jsem byl zvědav na tu naší Premium Economy.

JL413 / NRT-HEL / 787-8 / JA837J / Premium Economy / load factor 90%
Kabina je sympaticky malá, pouze 5 řad a 7 sedaček napříč. Od business kabiny je oddělená pouze tenkou přepážkou uprostřed a závěsy, které hned po startu letušky zatáhnou přes obě uličky , aby snad někdo z „plebs“ během letu nezabloudil mezi smetánku . Od zadní Economy části pak prémiovou třídu odděluje galley a dva záchody. Kabina je v kontrastním černo-červeném provedení, což jí dává lehký nádech luxusu. Jak se v tom sedí? S mýma 185cm naprosto pohodlně, před koleny jsem měl pořád nějakých 15-20cm místa. Sedačka se dá sklopit do podstatně většího úhlu než je zvykem v Economy třídě. Sedák při tom pojede o pár cm dopředu. I v téhle poloze jsem měl pořád dost místa pro úplně natažené nohy. Ze sedadla se dá vyklopit podpěrka lýtek, ale ta na mě byla moc nízká a krátká, tudíž nepoužitelná. Naopak jsem párkrát použil opěrku pro chodidla, která se vyklápí ze sedadla před vámi. Na šířku jsem měl taky místa dost, područky jsou dost široké na dva lokty, takže nehrozí „přetlačovaná“ se sousedem jako v Economy. Pod područkami jsou navíc docela prostorné kapsy, kam se mi vešel i foťák. V sedadle před vámi je klasická kapsa v úrovni kolen a pak dvě menší o něco výš, kam se vejde třeba menší láhev vody. Hlavová opěrka má dostatečný posun nahoru a dolů a její boky se dají ohnout směrem k hlavě, aby člověku při spánku nepadala hlava k sousedovi. Mezi hlavami jsou navíc pevné přepážky, pro větší soukromí cestujících.

Co do prostoru a pohodlí je takhle E+ třída naprosto vyhovující a dovedu s v ní představit i podstatně delší let než těch 10 hodin co čeká nás.
Komu nestačil slovní popis, nabízí JAL panoramatický pohled do kabiny je zde.

Jídlo a servis.
I tady se začíná předehřátými ručníčky, ale hned je znát rozdíl oproti business třídě. Tam šlo o bavlněný froté ručníček s logem JAL, tady vypadá spíš jako kus gázy. Ale na vzhledu nesejde, účel splní stejně. Tištěné menu je i zde, opět ale podstatně stručnější: Z webu JAL jsem pochopil, že jídlo v E+ je stejné jako v E, pouze v prémiové třídě je uprostřed letu navíc servírovaný lehký snack. Sympatické je, že i v E+ jsme jedli kovovým příborem. Jestli to tak bylo i v E, nebo tam cestující zápasili s plastovým nožem a vidličkou, nevím.

Voda se rozdává v půllitrovkách, což šetří čas posádce i cestujícím, protože pro long-haul ve vysušené kabině je voda základ, ať letím s kýmkoli.
Jídlo pochopitelně nedosahuje zdaleka úrovně v business třídě co do množství, kvality nebo prezentace. Ale i v E+ bylo menu pestré a co je hlavní, chutnalo nám oběma. Po hlavním menu jsme dostali ještě Häagen-Dazs zmrzlinu a to byl ten správný okamžik spustil sedadlo do „pololehu“ a vybrat nějaký film pro ukrácení času.

IFE a zábava
Display je dotykový a má dost velkou úhlopříčku i rozlišení pro pohodlné sledování filmů. Nabídka filmů a her je stejná jako v business třídě. Nejvíc mě ale potěšila sluchátka, která byla totožná jako v business, tedy s aktivním potlačením okolního hluku. V každé sedačce je univerzální zásuvka pro nabíjení a USB port pro přehrávání vlastního obsahu. Internet byl opět placený (cca 10-20 USD podle délky připojení 1hod až celý let). A abych nezapomněl, palubní pantofle jsme dostali i tady v E+. Zato amenity kit nečekal na každé sedačce v pouzdru jako v business třídě, ale posádka aspoň obešla všechny cestující se stejnou nabídkou (kartáček, špunty do uší, eye-mask…) a každý si tak mohl vzít, co uznal za vhodné. Přijde mi to fajn, výsledek je stejný, ale neplýtvá se. Polšťář a deka samozřejmě čekaly na každém sedadle

Zkouknul jsem už z předchozího letu načatého Doktora Strange a zrovna servírovali snack. Ten jsem bohužel zapoměl vyfotit, ale byl to velice povedený cheese cake. Kdo měl větší hlad, mohl si dát ještě polévku.

Byl to denní let, takový ten návrat do Evropy, kdy den trvá 32hodin a za oknem je pořád světlo, takže jsem se ani moc nechystal spát. Nakonec mě ale únava přeci jen přemohla a dal jsem si slabé dvě hodiny spánku. Není to samozřejmě tak hluboký spánek, jako na „posteli“ v Business třídě, ale pořád výrazný posun k lepšímu oproti Economy. Nikde mě nic netlačilo, ani jsem neujížděl ze sedadla dolů.
Probudil jsem se někde nad nekonečným severem Ruska, kdy do Helsinek zbývaly ještě pořád víc jak 3 hodiny. Došel jsem si do galley pro nějaké křupky a vodu a po návratu pustil další film Remember (zajímavý snímek, doporučuju). K druhému „obědu“ před příletem jsme dostali výbornou polévku k ní pečivo a trochu těstovin a jogurt s ovocem. Celkové hodnocení JAL Premium Economy v 787-8 : 8/10 Stojí za vyzkoušení.

Crew a servis celkově 8/10
Posádka už neměla tak „nekonečně vřelý“ přístup jako v business class a úsměv na tváři občas vystřídal výraz, ze kterého bylo jasné, že těch 10 hodin nahoře je docela dřina. Pořád se ale snažili tvářit vstřícně a ochotně, s pitím projížděli za let minimálně tak 5x a ne jak jsem už taky zažil v obyč.economy, jednou po startu a pak až před přistáním.

Jídlo a pití: 8/10
Srovnávám-li s obyčejnou economy (LH, BA, AY, QR, EK…) tak jídla bylo dost, bylo pestré a chutnalo. Nápojový lístek taky nabízel solidní výběr.

Pohodlí a sedačka: 8/10
Pro mých 185cm naprosto dostatečný prostor na délku a do šířky taky bez výhrad. Podstatně větší náklon sedačky oproti obyč.economy. Opěrka na nohy. Víc odkládacích prostor.

IFE: 8/10
+noise-cancelling sluchátka, + velká obrazovka a HD rozlišení, - chudší nabídka filmů, - internet placený

Zbývá zodpovědět otázku, kolik za to? Zpáteční letenka PRG-HEL-NRT v Premium Economy stojí 35tis Kč, což je zhruba dvojnásobek, oproti obyčejné economy.
Bohužel mi chybí srovnání právě s obyčejnou JAL economy, která vypadá, že by oproti konkurenci mohla nabídnout lehce nadstandardní prostor díky konfiguraci 2+4+2 a seat pitch 33“.
Pokud bych cestoval „za své“, asi bych radši zkousnul trochu nepohodlí a vzal obyčejnou economy, protože za těch ušetřených 15-17tisKč se dá užít daleko víc zábavy v Japonsku, než těch 10 hodin v letadle. Podobně si ale Premium Economy cení i jiné společnosti, které ji nabízí (obvykle okolo 30tis Kč), takže v tomhle se nedá JAL nic moc vyčítat.
Na služební cesty je to ale ideální volba, která snáz projde i přes firemní controlling, rozhodně snadněji než ta samá legrace v Business class, která u JAL stojí zhruba 60tis za zpátečku.

PS: V poslední části bude ještě trocha airspottingu z Helsinek, kde se nakonec objevil zcela nečekaně jeden zatím raritní kousek.