Omlouvám se všem, mám fofry v práci, tak jsem se k sepsání první části dostal až teď
Luxus jménem Singapore Airlines Economy Class
PRG-FRA
Lufthansa (LH1403)
1:10 h
Airbus A321 (D-AIRL)
Load factor: 100 %
Létání z Prahy jsem si již celkem oblíbil a jelikož jsem se minulý rok přestěhoval z Brna právě sem, je to pro mě pohodlné. Bylo to vůbec poprvé, co jsem měl navštívit frankfurtské letiště, o kterém jsem vždy jenom slyšel. Vstávání někdy o půl čtvrté ráno, abych se stihl nachystat, zavolat Uber, vyzvednout kamarádku a pokračovat od ní na letiště, nebylo vůbec nic příjemného, zvlášť po dvou hodinách spánku. Na letiště jsme dorazili lehce před pátou hodinou, takže byl dostatek času na kafíčko a nějakou snídani... bohužel asi jediné, co bylo na T2 otevřené, bylo Costa Coffee, takže jsme vysolili balík za kafe a sandwich.
Na gatu již nějací lidi čekali a k mému překvapení jich bylo poměrně dost na to, jak brzký ten let byl (ve FRA jsem pochopil proč). Boarding začal jen malinko později, ale byl kultivovaný a rychlý. Po nástupu všech jsem se rozhlédl a LF odhadl na celých 100 %, jelikož jsem neviděl žádné volné místo.
Ještě, než budu pokračovat, tak bych rád dodal zásadní informaci, že se kamarádka létání bojí a když se vracela z pracovní cesty a absolvovala let BCN-PRG, tak se zařekla, že ji v nejbližší době do letadla nikdo nedostane a už vůbec ne na delší let, než byl právě ten. To ještě nevěděla, že ji o pár měsíců později ukecám na PRG-FRA-JFK
I to byl jeden z důvodů, proč jsem vybral právě SQ… krom toho, že jako nadšenec jsem prostě chtěl SQ vyzkoušet a proletět se v A380, tak jsem věděl, že jejich servis a pohodlí by mělo kamarádce pomoct celou tu cestu překonat lépe, než letět nějakým low-costem i třeba v 737.
Let do FRA byl takový… normální. Na snídani jsme dostali šneka z listového těsta a asi s tvarohem. Nějak jsem neměl hlad a tahal jsem jej další dny v batohu, až jsem na něj nakonec ve Washingtonu lákal veverky.
A321 Lufthansy mi přišla taky taková normální pro evropské lety. Když to porovnám s letem na FCO s ČSA, tak to ani nijak extra nevybočuje. Minimálně sedačky byly ale nějaké novější a takové ty hodně tenké, skoro žádné polstrování… moc rád je nemám.
FRA-JFK
Singapore Airlines (SQ26)
8:35 h
Airbus A380 (9V-SKP)
Load factor: 100 %
Po zkušenostech z Londýna jsem byl z ani ne hodiny na přestup trochu nervózní, abychom to stihli. Na LHR jsem jak na T3, tak samozřejmě po přesunu na T5, vždy security absolvoval. Ve FRA z nějakého důvodu ne a došli jsme tak od našeho letadla přes terminál až zase k našemu dalšímu gatu bez jakékoliv kontroly. Může mi tedy někdo vysvětlit, jaký je v tomhle rozdíl mezi FRA a LHR? Překvapilo mě to už z toho důvodu, že je to let do USA a čekal jsem tedy automaticky další security. Na gatu jsme měli na tom středovém sloupu krásné promítání naší cesty
Naše posádka nachystaná na gatu...
Letadlo bylo již přistaveno, tak jsme si sedli k oknům a kochali se pohledem na něj. Takhle z blízka jsem již A380 viděl, ale nové to pro mne bylo v tom, že jsme do něj měli zanedlouho nastoupit. Začátek boardingu se trochu protáhl, jelikož prý letadlo přiletělo ze Singapuru s menším zpožděním, nakonec to bylo asi o půl hodiny, nic hrozného.
Při rezervaci míst jsem zvolil 61J a 61K, tedy úplně v zadní části. Po boardingu všech vyšších tříd, majitelů karet,… šel na řadu náš segment vzadu. Po ověření boarding passů nás odchytila slečna, která měla na starosti zvídavé otázky asi důležité pro imigrační v USA (na pasy jsme každý dostali jakousi nálepku). Vše opět probíhalo poklidně, kultivovaně a plynule, takže jsme za moment už byli v letadle.
Jestli mě něco hodně překvapilo, tak velikost A380. Nečekal jsem, že je to letadlo až tak velké, hlavně, když jsem si představil, že nad náma je další patro s hromadou lidí. Je to něco, co ani moc nedokážu popsat, prostě masakr, že něco takového dokáže létat
Zatímco třída W vypadala dost nově, Y už na tom tak dobře nebylo. 9V-SKP byl v roce 2016 re-konfigurován, byl snížen počet míst Y a přibyla W, což vysvětluje ten rozdíl. Musím říct, že W vypadalo hodně dobře a celkem jsem těm cestujícím záviděl. Y ale bylo původní z roku 2011, resp. 2012, kdy bylo letadlo dodáno, což bylo již trochu znát, hlavně na technologické výbavě v podobě IFE (nedotyková obrazovka s rozlišením „raz dva“, navíc nebylo zrovna nejrychlejší). Je škoda, že při re-konfiguraci nemodernizovali i Y.
Co mě ale u SQ dostává, vzhledem ke kvalitě servisu obecně, jsou ceny internetového připojení. Tuším to bylo 13 USD za 150 MB dat… to mi v dnešní době přijde úplně ujetá částka za takové minimum dat, které bude stačit na poslání páru fotek. U AA jsem si zaplatil 19 USD na celý let (resp. 24 hodin) a data jsem měl neomezené a fungovalo to perfektně.
Místa na nohy jsem měl tak nějak přijatelně. Není to žádný vyloženě luxus, ale na economy přijatelné. Jak jsem zmínil, IFE ještě původní z roku 2011, tzn. žádný zázrak, co se vybavenosti a rychlosti týče. Co ale musím uznat, tak nabídka filmů byla perfektní. Rychle jsem to jen prolétl a viděl tam samé novinky, které měly v kinech nedávno premiéru. Zásuvka není, jak jsem byl zvyklý třeba u B77x od Americanu, na sedačce naproti, ale v loketní opěrce, což je možná i lepší řešení.
Potěšila mě pohodlnost sedaček, jelikož ze všech posledních long-haul letů mi přišly asi nejpohodlnější. Když to porovnám s tím kostitřasem v A321 Lufthansy. kde jsem si rychleji sedl a pomalu si narazil kostrč, tak je to nebe a dudy (byť chápu, že na lety po Evropě je to jedno).
Ve spodním patře A380 je prostor mezi sedačkou a stěnou relativně velký, což má výhodu, že jsem si tam aspoň mohl narvat nějaké věci. Nevýhoda je potom ta, že jsem potřeboval polštářek podpořit ještě něčím jiným, abych se mohl o stěnu relativně pohodlně opřít.
Co se mi na SQ sakra líbilo, byl zkrátka ten servis. Amenity kit v podobě ponožek, zubní pasty a kartáčku, tištěné jídelní menu a kovové příbory jsem ještě na žádném jiném letu mezi Evropou a USA nezažil.
Po cestě na runway jsme potkali další velrybu, taženou Lufthansu.
Už při popojíždění jsem zaznamenal, že pohodlnost A380 je o dost jinde. Start proběhl naprosto standardně, pouze o několik desítek minut později. Hrozně mě překvapilo, jaké je v A380 ticho a to navíc až vzadu za motory, kde od nich proniká nějaký ten hluk.
Vše probíhalo naprosto v pohodě a jako první přišly horké napařené ručníky. Nemůžu si pomoct, ale při tom letu mi hrozně pomohly, resp. cítil jsem se díky nim o dost svěžeji. Tuším, že hned po ručnících jsme dostali menu… když jsem viděl pastrami jako předkrm, začaly mi oči svítit blahem… do doby, než jsem zjistil, že máme špatné menu (na let JFK-FRA-SIN). Takže jsme si od souseda půjčili to správné, jehož foto přikládám níže.
Na brunch jsem si dal restované kuře s rajčatovou omáčkou, špenátem a těstovinami. A celkem jsem si pochutnal. Nebylo to nic vyloženě speciálního, ale bylo to chuťové hodně dobré. Předkrm bylo ovoce, jako dezert byl čokoládový moučník, taky velmi dobrý. No a nechyběla teplá houstička s máslem a marmeládou. Potěším i másloultras… roztíratelnost másla byla dost bídná, jen 4/10, měl jsem co dělat
Kamarádka má bezlepkovou stravu, kterou jsem u SQ i předem domluvil, takže navíc dostala jídlo jako jedna z prvních. Dostala vajíčka (nevím, na jaký způsob, to posuďte podle fotky) s brambory, špenátem a cherry rajčetem. Jako předkrm měla taky ovoce, jako dezert bylo cosik s cottage sýrem, banán a bezlepkové chlebíčky, které byly prý dost nic moc chuťově.
Co vám budu o letu povídat, vše probíhalo úplně v pohodě, překvapivě i kamarádka to zvládala úplně v pohodě a byla nadšená z toho servisu, jídla, pohodlí.
Na svačinku jsme dostali sušený hrášek s různými krekry, či co to bylo. Taky to nebylo špatné.
A po nějaké době přišlo další jídlo… Jestli SQ něco umí špičkově, tak to lidi i v economy slušně nacpávat. Vybral jsem si „Kapitan chicken curry“ s rýží. Jako předkrm řecký salát s krevetkami (ten jsem vyměnil s kamarádkou za čistě krevetky s koprem), k tomu zase houstička s máslem (tentokrát se už polepšili, jelikož se roztíratelnost zlepšila na 6/10) a k tomu jako dezert skvělá mangovo-malinová Häagen-Dazs zmrzka.
Kamarádka zase bezlepkovou stravu, tentokrát nějakou rybu se zeleninovou omáčkou, lusky a rýží. Jako předkrm měla krevetky s koprem (což jsem jí hned zabavil) a jako dezert něco, co jsme nemohli identifikovat. Teda dezerty měla prakticky dva, jelikož dostala stejnou zmrzku jako já. Tu už do sebe nacpat nemohla a já byl už taky narvaný úplně, takže jsem odmítl. Jako dodatek měla zase bezlepkové chlebíčky a kus goudy.
Krásný detail (když pominu už samotný kovový příbor, který jsem v economy moc nezažil), který dotváří celý ten zážitek. Jídlo bylo, na poměry létání v economy, perfektní, moc jsem si na něm pochutnal.
To už nám nezbývalo moc do cíle, kamarádka celou dobu hypnotizovala letadlo pohybující se po mapce, ať se hýbe rychleji a jsme už v cíli. Po tak dlouhé době v letadle už toho začínala mít dost, což už to, že vydržela v klidu sedm hodin, byl pro ni nadlidský výkon, uvážíme-li, že létání nemá fakt hodně ráda.
Přistání bylo hodně pohodové, ostatně jako celý zážitek z pohodlí A380. Jak bych to zhodnotil celkově? Na JFK jsem letěl jak v B77W AA, tak B744 BA a když proti tomu postavím zážitek z SQ A380, tak je to úplně někde jinde. Nehodnotím teď letadla samotné, ale celkově to, jaký jsem z toho měl dojem a jak dobře jsem se na té cestě cítil. Vypadá to, že bych na podzim mohl znovu letět na JFK a pokud to tak bude, tak si to i celkem rád zopakuju.
Mimochodem z letadla jsme vystupovali úplně předníma dveřma, tzn. procházeli jsme přes suites. Jooo, mít prachy, tak bych si takové cestování taky nechal líbit
Bohužel nemám žádnou fotku
Další část z cesty se pokusím sepsat co nejdříve. A bude dost výživná, jelikož jsem na ní zažil zatím mé největší cestovatelské peklo ever. Stay tuned…
