Fórum Airways.cz

Ony i ty komentare pod clankem jsou zajimave... Celym tim webem nez se prokousu, to nejaky cas zabere.

ATC v DUB hovori spanielsky? Zase som sa ucil nespravny cudzi jazyk tusim

Tak takhle blbej dotaz jsem tu fakt dlouho neviděl ...

Jen otázka...nespadlo TK náhodou kvůli technické chybě autopilota, že nesprávně vyhodnotil výšku a protože si myslel, že je na zemi, tak vypnul motory? Neviděl jsem nějaký oficiální výstup, jen myslím, že tohle proběhlo médii, ale určitě to někdo upřesní..... každopádně pokud to je taková chyba, tak je celkem jedno, jak je to letadlo pomalovaný (jaká společnost) prostě to spadne.

Taky mám pocit, že asi minulý rok se uváděly statistiky, že v případě nehody zemře 49% cestujících ... to mi nepřijde nijak extrémně moc, celkem slušná pravděpodobnost, že se to ustojí. (Otázka je, co je všechno nehoda, to tam nebylo definovaný)

Nehledě na to, že letecká doprava je nejbezpečnější ze všech druhů...tak se musíš uklidnit, vzít si prášek a letět....nebo si zajít na kurz...nebo neletět...víc řešení to nemá

HHonza: Jestli tě to nějak uklidní (reaguju na ty "šílený" náklony), tak většina dopravních letadel (např. B737) je schopných udělat výkrut kolem podélné osy a pořád to ještě ustojí. Rovněž při prázdných přeletech a na simulátorech si piloti zkouší daleko větší náklony, než se běžně využívají s cestujícími.
Dost cestujících také překvapí náhlý pokles výkonu motorů krátce po startu. To má dva důvody: Jednak pilot "uleví" motorům po maximálním zatížení po startu a za druhé hlukové předpisy v okolí letišť.
Ale obecně - když je mi něco nesympatické /mě např. motorky/, tak do toho nelezu. Beru tvoje dotazy spíš jako recesi, protože do Iránu je to pravda po silnici daleko, ale Ryanem po Evropě bys cestovat nemusel, kdybys měl z létání opravdu takovou hrůzu.

Ulafme píše:Já totiž neznám jedinou společnost, která nemá máslo na motorech.

Qantas?

Yankee Alpha píše:

Ulafme píše:Já totiž neznám jedinou společnost, která nemá máslo na motorech.

Qantas?

Urban myth?
http://en.wikipedia.org/wiki/Qantas#Airline_incidents

HHonza, chapem Vase pocity a necudujem sa, ze sa bojite. Pomerne podrobne ste sa zamysleli nad tym, co vsetko sa moze stat. V skutocnosti sa toho moze stat este ovela viac. To ze mate strach je uplne normalne, lebo lietanie nie je pre cloveka prirodzena cinnost a nemoze vela veci ovplyvnit. Ostava mu len viera v techniku a cudzich ludi od ktorych zavisi. Myslim, ze keby sa kazdy zamyslel do detailov nad tym, co vsetko sa moze stat a ako to bude prebiehat, tak by sa asi bal kazdy. Kedysi davno som sluzil u vysadkarov este v CSLA a tam sme robili pekne hovadiny. Vraveli sme "hrdinsky", ze nemame strach, ale mame respekt. Raz som skakal s jednym chlapikom, ktory mal vyse 6000 zoskokov a pytal som sa na jeho pocity. Hoci to bola pre neho rutina, aj tak priznal, ze urcitu davku strachu-respektu ma aj on. Zavisi to od toho, ako seriozne sa nad tym zamysla. Boli aj borci, ktori sa nezamyslali vobec a nedopadlo to vacsinou s nimi dobre.
Je dobre, ze ste sa zamysleli, len neviem, ci ste sa nezamysleli az prilis. Ak Vam tie zazitky v Irane stoja za to a nemate inu moznost, kaslite na to, zatnite zuby a chodte do toho. Vypnite na chvilu svoju fantaziu a predstavivost a chodte do toho. Trochu sa vybojite, ale o to viac si uzijete. To, ako leteckou spolocnostou letiet, co si obliect a podobne nerieste. Dajte si ciste pradlo a vzhuru do bezvedomi.
Este jednu poznamocku, niekto to uz spomenul, keby som sa ja bal ako svina, letim bez prestupu, nech to stoji, co to stoji. Pekne zazitky v Irane.

Yankee Alpha píše:

Ulafme píše:Já totiž neznám jedinou společnost, která nemá máslo na motorech.

Qantas?

Central Charter Airlines...

Jinak ja to taky dokazu docelka pochopit, ja zpocatku umiral hruzou pri kazdem letu, ale touha byla o trochu silnejsi, nez strach...
Kazda zatacka, kazde nakloneni, kazde stahnuti motoru, o turbulencich nebo vetrnych pristanich ani nemluve...
No let se s letem sesel a po 64 zarezech uz mi vetsina standardnich situaci nevadi a do era sedam bez zvyseni tepu nebo tlaku...
Takze taky radim, zatnout zuby a odevzdat se pilotum a technice...

kolega:

http://havlik.blog.idnes.cz/c/143943/K- ... litam.html

Ahoj a dobrý den,

brouzdám si takhle po netu a najednou narazím na tuto diskusi, kterou jsem před čtyřmi lety založil. Trochu jsem se musel zastydět a nejprve jsem to po sobě ani nechtěl číst. Pročítal jsem se i vašimi odpověďmi a dostal jsem potřebu nějak reagovat a trochu to shrnout. Na úvod dodám, že se mi pod můj nick HHonza nedaří přihlásit, ale jsem to já.

Írán jsem navštívil o 2 roky později a můžu jen potvrdit svá slova o tom, že je to pro běžného turistu naprosto bezpečná země plná milých lidí, kteří mají touhu poznat cizince, seznámit se nebo různě pomoct. Ale samozřejmě platí, že taxikáři jsou svině napříč všemi kontinenty, takže ne všichni jsou tak milí a připravení natáhnout pomocnou ruku.

K cestě jsem nakonec použil letadlo, a to především z toho důvodu, že (by) nám neudělili víza. Požádali jsme až o ty čtrnáctidenní na letišti v Teheránu, kde to byla tutovka. Tenkrát to ještě šlo, nevím jak je to teď. Letěli jsme s Turkish airlines. Touha po exotice jako je Írán byla silnější než strach z létání a navíc hrozilo, že pokud tam skutečně vypukne nějaký konflikt ze strany mírotvorců z USA, hned tak se do téhle země nepodívám.

Řekl jsem si, že co když budu náhodou zrovna v té statistické množině těch, jejichž letadlo nespadne. Pomyslel jsem na statistiku výhry ve sportce a trochu jsem si to otočil. A zároveň jsem se na to důkladně připravil, aby to co nejvíce ukojilo mojí touhu být připraven.

Následující řádky jsou spíše pro pobavení a nejsou psány tak ostře, jako můj původní příspěvek na zahájení této diskuse, leč myšleno je to smrtelně vážně.

Letenka byla koupena z Vídně přes Ankaru do Teheránu. Celkem tedy 1 přestup v každém směru, pokaždé s B737. Teprve po zakoupení letenek jsem zjistil, že lety budou operovány společností AnadoluJet. Na klidu to nepřidalo, avšak AnadoluJet ještě neměli žádný vážnější incident. Letenky nám ale po nějaké době změnili a při cestě tam jsme navíc ještě letěli přes Istanbul (nejdřív do Istanbulu s A321 a pak teprve do Ankary s B737).

Příprava: Na cestu jsem si koupil plynovou masku v army shopu. Úspěšně jsem ji vyzkoušel u výfuku z avie. Ta byla připravena pro případ, že letadlo spadne, my budeme náhodou mezi těmi co přežijou a než opustíme letadlo, nenačicháme se škodlivých zplodin (pálení očí, otrava jedy z hořících sedaček, plastů atd.). Vzhledem k tomu, že jedeme zrovna do Íránu jsem ji nakonec raději nechal doma, aby se výlet neprotáhl o pobyt v íránském kriminálu v oddělení pro agenty CIA a Mossadu.

Deku na udusání hořícího jsem taky pro tentokrát nechal doma, abych se s tím netahal celou tu dobu. Pro budoucí lety do méně „rizikových“ zemí však mám obě tyto pomůcky stále připravené

Následující věty pomohou lidem, co se bojí lítat.
Jednou z největších hrůz v létání je pro mě ta děsná neinformovanost. Celou dobu nevím co se se mnou děje a jestli je „to“ normální. Letuškám ale nedávám nic o své fóbii vědět, protože nechci, aby si mě zapsali jako člověka, na kterého si musí dávat pozor. Beztak by mi nepochybně lhaly a utěšovaly mě, i kdyby šlo do tuhého, v obavách abych jim tam nějak nepanikařil. Na internetu jsem okouknul jak dlouho průměrně trvá takový start. Start je jedna z věcí, kde nejvíc trpím neinformovaností. Nevím, jak daleko jsme od konce dráhy, jestli tam není nějaká překážka nebo jestli letadlo nemá problém se zvednout. Proto jsem si okouknul, že průměrný start s B737 trvá cca 40 vteřin od okamžiku, kdy se letoun dá do pohybu. V inkriminovanou dobu vždy počítám do 40 + - 5 vteřin a pokud by se letadlo nezvedlo, tak je něco špatně a mohu se připravit na nejhorší. Opravdu to funguje. Stejně tak nevím jak dlouho trvá přistání, jak nízko jsme a kolik ještě zbývá do kontaktu se zemí. I toto se dá vyštudovat na youtube a jářku, opravdu to parádně funguje. Odpadne mnoho nejistot. Např.v Istanbulu jsem okouknul, že při přistání od moře musí člověk počítat cca 13 vteřin od okamžiku příletu nad pevninu do prvního kontaktu se zemí a pak dalších asi 30 vteřin, než letadlo zabrzdí do stádia, kdy se vše zdá OK.

Také jsem si přečetl zevrubně knihu „Létání beze strachu“ a leccos pochopil nebo si na leccos dal pozor (např.hlášení od pilota posádce). Zaměřil jsem se i na to, jestli je pilot důkladný a postává u vstupu do letadla s letuškami, aby si tipoval cestující (to je debil, ten vypadá jako terorista, ten se bojí lítání atd.). Kontroloval jsem si to při každém nástupu a vždy to bylo v pohodě – pilot hlídal. Také jsem si dělal dlouhodobou statistiku podle flightradaru kudy lítá moje linka, abych vůbec věděl co je pode mnou (či jestli letadlo neuhlo z trasy a nikdo o tom nebyl informován), v kolik hodin máme nad čím být a podobně. Pak nastal ten let.

Airbus A321 byl ve Vídni snad celý zaplněn, což na klidu moc nepřidalo. Ještě že jsem ukázal při odbavení papír s nákresem letadla a místa, kde chci (chceme s manželkou) sedět. Maximálně 6 řad od únikového východu pokud mám uvažovat o nějaké šanci na přežití. Let probíhal vcelku poklidně až na občasné zatřesení se letadla. Náklon nebyl tak hrozivý (to bohužel nemám jak změřit, ale pocitově to nebylo ještě nejhorší). Přistání mi nedělá většinou takový problém a to v Istanbulu jsem si dokonce natáčel (při incidentu je pak lepší, když se najde nějaký autentický videozáznam budoucím pro výstrahu).

Na konci letu zůstalo paradoxně jen něco jako jakási pachuť z toho, že všechno vlastně dobře dopadlo a ty přípravy byly zatím vlastně zbytečné. Byly tu ale ještě 4 lety v následujících hodinách a týdnech.

Na gatu v Istanbulu jsem čekal na zpožděné letadlo a zatím jsem pozoroval, jak startují ty ostatní. Představoval jsem si, jaký asi bude ten náš start. Pak to přišlo. B737 od AnadoluJet své stáří nezapřel. Poprvé jsem také zažil zhasnutí světel při startu. Naštěstí jsem měl vyčtené z knihy „Létání beze strachu“, že o nic nejde, a tak mě to moc nerozhodilo. Pak následovalo odpočítávání a po cca 40 vteřinách jsme šli nahoru. To co nastalo však naplnilo mé očekávání. Letadlo podivně házelo nebo se všelijak propadalo. Byla to hrůza. Celý zelený jsem sledoval ohromné několikamilionové mraveniště pod náma a nestačil jsem žasnout nad tou megalomanskou obrovitostí. Očekával jsem, že motory přestanou táhnout a nějaká fyzická síla zvítězí nad chtíčem člověka. Zatím ale nic.

Jen co jsme se trochu srovnali (podle mě spíš nesrovnali), vyběhly letušky a začaly servírovat a za pár chvil zase sklízet. Připadalo mi, jakoby se ty lidi snad jen vyletěli najíst do oblak. Let byl ale stále neklidný a i když mě jídlo na chvíli uklidní, tohle bylo nějak jinačí. Za chvilku už jsme tak nějak kroužili na přistání. Připadalo mi to jako mžik, jako jízda metrem z konečné na konečnou. Pak ale začalo všelijak divně vrzat na křídlech, nastali menší turbulence a letadlo se pořád nějak neklidně pohupovalo a vyrovnávalo. Měl jsem dojem, že se plánovaně či neplánovaně vysunoval podvozek. A znovu nebyl nikdo, kdo by mi vysvětlil co se vlastně děje a v jakém průseru se nacházíme. Už jsem ale chtěl někoho zavolat nebo začít nějak řešit situaci, ta bezmoc se mnou lomcovala. Všude pod námi byly hory a já jsem byl přesvědčen o tom, že jdeme na nouzové přistání. Marně jsem vyhlížel rovnější plochu mezi nekonečnými horami. Pustina se zdála celkem nedozírná a bylo zjevné, že než by se k nám dostala pomoc, bude to pár hodin trvat. Na křídlech to pořád povrzávalo a pilot si hrál s klapkama a vyrovnával. Do toho pořád povrzával ten podvozek, jakoby snad pilot zkoušel, jestli to napotřetí, napočtvrté... už vysune. Koukal jsem po ostatních, jestli budou nějak jančit nebo se projeví nějaká nejistota. Pekelně jsem si zazlíval, že jsem do toho krámu nastoupil a měl jsem za zlé i všem, kteří se prostě jen chtěli dostat z Istanbulu do Ankary a použili při tom letadlo. Nechápal jsem je (i když jsem nevěděl o koho z cestujících přesně jde) a považoval jsem je za magory. Přitom je to takový kousek, jež by se dal zvládnout autem za 3-4 hodiny. Děsila mě i představa, že zatímco v EU dost dbají na nějaké předpisy a normy, ale tohle je přeci jen vnitrostátní linka a tady se může leccos zanedbat nebo zdejší předpisy nejsou tak přísné. Koneckonců tento let tomu i nasvědčoval.

Letadlo se ale pořád pohupovalo, vyrovnávalo atd. a já jsem čekal, kdy konečně pilot zahlásí, ať se připravíme do bezpečnostní pozice.

Když jsem nervózní až k zbláznění, musím chodit. Neutěšeně chodit z místa na místo. Jak víme, v letadle toto nelze (další nevýhoda létání). Ještě dnes se mi klepou nohy, když si představím ten let. Pak jsme sestoupili ještě níž. Nechápal jsem stále víc, proč je pilot taková svině a radši (aby zabránil panice) nic neřekne o nouzovém přistání. A stále zkoušel ten podvozek. Pak se ukázalo něco jako přistávací plocha. Byl jsem skálopevně přesvědčen o nouzovém přistání, ale podivil jsem se, že asi budeme skutečně přistávat na nějaké rovnější ploše. Následovalo další hrozné vyrovnávání, pak nejhorší pocit, kdy letadlo jakoby zastavilo ve vzduchu (to už jsem slyšel pár hlasitých nádechů nebo výdechů od ostatních spolucestujících a možná i výkřik), pak další vrzání (tohle už byl asi doopravdy ten podvozek) a pak celkem tvrdé přistání. Pár lidí zakřičelo a letadlo začalo zuřivě brzdit. Když s námi pak popojížděli po ranveji, pořád mi nějak nedocházelo, že je to všechno, že už jako nic víc nebude. První z pocitů byla zlost a nepochopení, že tohle jako všechno mělo být normální?! Měl jsem hroznou zlost a kdyby to šlo, už by mě do letadla nikdo nedostal a další cestu bych absolvoval výhradně autobusem nebo vlakem. Víza do Íránu ale dávají jen na letišti v Teheránu… Přece se teď nevzdáme, když už jsme tak blízko.

Na další let jsme si počkali nekonečných 6 hodin. Letělo nás jen asi 30, a tak by případný úprk k nouzovému východu nebyl tak dramatický. Krom toho jsme seděli jen řadu od něj přímo na zádi. Vzhledem k únavě a jisté otupělosti z předchozích dvou letů jsem se odhodlal k pobytu na zadní prázdné trojce, kde jsem se natáhl přes všechny tři sedačky a spal jak zařezanej. Přistání proběhlo hladce a i následující dva lety (domů za 14 dní) jsem vzhledem k šílené únavě prospal, byť to bylo v sedě v plném letadle.

Když se nad tím vším zamyslím, byla to zase nějaká zkušenost, ale pro tu z úseku Istanbul-Ankara mi stojí za to nadále se létání co nejvíce vyhýbat. Spolu se zkušeností při velmi neklidném letu z Malty (kdy jsem se v duchu rozloučil se všemi příbuznými, popřemýšlel jak moc naše smrt zasáhne rodiče, kamarády atd., jakou píseň nám zahrajou na pohřbu a po přistání jsem s překvapením zjistil, že nejsem šedivý) beru tohle jako velký vykřičník, že do letadla už nesmím sednout.
Od tohoto posledního letu do Vídně jsem tedy neletěl (vyjma balónu, což bylo moc fajn od začátku až do konce) a ani to moc neplánuju. Stále mám před očima a pod kůží tu neuvěřitelnou bezmoc, když nemůžete nikomu věřit, nemůžete se hnout z místa a tušíte, že je opravdu hodně zle.

A tak čekám až Rusové postaví tu rychlodráhu do Pekingu, abych se za 2 dny mohl dojet podívat do Číny a ostatní cestování zatím nechávám na vlak, autobus, trajekt nebo auto. Ano, na to auto, kde mi hrozí mnohem větší nebezpečí, ale řídím ho většinou já a vím co jaké zvuky a pohyby znamenají.

Připouštím, že létání není (vzhledem ke statistice) až tak moc nebezpečné, ale nemusím u toho být a riskovat infarkt.

bořek stavitel píše:Příprava: Na cestu jsem si koupil plynovou masku v army shopu. Úspěšně jsem ji vyzkoušel u výfuku z avie.

Tak to jsi tu masku evidentně vyzkoušel špatně protože kdybys jí vyzkoušel "úspěšně", tak už jsi tento příspěvek vůbec nenapsal. Běžné plynové masky s filcovým nebo uhelným filtrem totiž nechrání proti oxidu uhelnatému. To je první, co se na vojně učí - že když táhne smrad z vejfuku na korbu nebo do kabiny tak nasadit si plynovou masku nepomůže. Otrávíš se. Takže ses při svém "testu" buďto řádně nalokal oxidu uhelnatého, anebo si z nás jen tropíš dobrý den.

prodejce píše: Tak to jsi tu masku evidentně vyzkoušel špatně protože kdybys jí vyzkoušel "úspěšně", tak už jsi tento příspěvek vůbec nenapsal. Běžné plynové masky s filcovým nebo uhelným filtrem totiž nechrání proti oxidu uhelnatému. To je první, co se na vojně učí - že když táhne smrad z vejfuku na korbu nebo do kabiny tak nasadit si plynovou masku nepomůže. Otrávíš se. Takže ses při svém "testu" buďto řádně nalokal oxidu uhelnatého, anebo si z nás jen tropíš dobrý den.

amen. Preto si nosia hasici na chrbte kyslik, jelikoznybrzponevadz by im bola plynova maska nanic.

No dobře, úspěšně jsem jí teda nevyzkoušel, pokud se to nedá považovat za úspěch. Bylo ale zvláštní být v hasičárně, kde všem slzely oči a já i když jsem se v masce přiblížil k výfuku, tak se dalo normálně dejchat. To mi jako odzkoušení stačilo a myslim, že pro únik z hořícího letadla by to bylo rozhodně lepší než být bez masky. Potíž je v tom, že ne každá společnost by mi nemusela umožnit vzít si jí na palubu. Například EasyJet to nedovolují.

Tak me napada - co takhle si zaplatit par hodin zakladni instruktaze u nejaky letecky skoly v treba Cessne nebo Piperu? Instruktor te vezme nahoru, vyzkousis si rizeni letadla, vysvetli spoustu veci a zodpovi na dotazy, takze pochopis, jak se citi piloti pri startu nebo pristani, pripadne jestli se mas nebo nemas bat turbulenci. Potom budes treba pri pristani umet cejtit "prd3li", co i to velky dopravni letadlo dela, jestli je bocni vitr, pripadne kdy zacne pilot podrovnavat.