Latino mix (Iberia, TAM, LAN, StarPeru, Lufthansa) - 13/04

[sever2]

Ollantaytambo

Ollanta - pár věcí okoukali z Asie :-)

Ollanta

Ollanta - indiánské ruiny

Ollanta - indiánské ruiny

Inca Kola vede....:-)

[sever2]

Macchu Picchu

Ollanta a večerní odjezd do Aquas Calientes

Macchu PIcchu - první paprsky začínají osvětlovat "Ztracené město"

MP - klasika

MP - ta je pohlednicová :-)

MP - strážní domek

MP - Wayana Picchu v pozadí

MP

MP

MP - pohled z Wayana Picchu

Nejenom my se kocháme výhledem :-)

MP - foceno z Wayana Picchu

MP

MP

MP

MP - okolní hory

MP - během západu Slunce - za chvíli budeme muset opustit areál :-/

Během našeho sestupu do Aquas Calientes

[sever2]

StarPerú, 2I1112 Cuzco 8:45 – 10:05 Lima, BAe 146-200

Tak se nyní začínáme opět posouvat k letecké části naší cesty. Z celé trasy už zbývá jenom pár dnů v hlavním městě Peru – Limě. Pro let do Limy jsme vybrali společnost StarPerú, která asi jako jediná nabízela schůdné tarify. Kdyby tato společnost neexistovala, pravděpodobně bychom vzhledem k šíleným cenám LAN Airlines skončili v autobuse. Není to sice pravidlem, ale v době naší cesty si LAN účtoval za jednosměrnou letenku na této trase cca 350 EUR, což nám přišlo jako docela silný kafe. Vzhledem k dobrým referencí, které StarPerú na internetu mají, jsme tedy neváhali a pořídili u nich one-way letenky za 85 USD.

Původně jsme měli naplánován odlet linkou 2I1114 v 10:05, ale jako vždy jsme jeli na letišti s dobrou časovou rezervou. Při odbavení na přepážce nám vzhledem k našemu včasnému příjezdu bezplatně nabídli dvě místa v dřívějším letu 2I1112 v 8:45. Vzhledem k tomu, že se jednalo o win-win situaci, tak jsme tu nabídku přijali a rychle se odebrali ke kontrolám, neboť se už blížil čas nástupu. Celkový pocit z odbavení byl velmi dobrý. Vše se zdálo být dobře zorganizované. Personál byl příjemný a empatický. Stačilo se během našeho rozhovoru podívat na hodinky a z jejich strany již následovala poznámka, že se nemáme času bát, že na nás rozhodně počkají.

Kontroly jsme prošli velmi rychle a hned se zařadili do boarding fronty, takže Vám toho moc o letišti v Cuzcu nenapíšu. Check-in hala se mi zdála poměrně stísněná, ale boarding area byla vzhledem k tomu, že na letiště létají hlavně letadla typu Embraer 170/190 a Airbus 319/320, dostatečná. Boarding probíhal poklidně, ale podle řad se nenastupovalo. Kromě našeho letadla byl u terminálu ještě Embraer 190 TACA, ale nikde žádný LAN. Tou dobou už jsem se těšil na zajímavý vzlet v hornaté oblasti kolem Cuzca.

Dojem z letadla BAe 146-200 okay. Bylo sice staré, ale dobře udržované. Kabina byla čistá, což se bohužel nedalo říct o okénkách, čímž trochu utrpěli fotky :-/. Push-back následoval téměř okamžitě po skončení boardingu a za chvíli již taxi na RWY 10. Prý vzhledem k blízkosti centra města a profilu dráhy je RWY 10 určena pro starty a RWY 28 pro přistání bez ohledu na meteorologické podmínky. Vzlet samotný samozřejmě díky vysoké nadmořské výšce poměrně dlouhý a následovaný velmi zajímavou odletovou trasou s krásnými výhledy na okolní hory.

Posádka zrovna neoplývala úsměvy, ale palubní servis tím vzhledem k délce letu moc neutrpěl. Naopak mne docela překvapil rozsah občerstvení. Na letu s délkou 1:20 jsme dostali kávu/čaj a soft drink společně se snack boxem, jehož obsah byl lepší než to, co poskytuje LAN. Bohužel vzhledem k ostrému slunci, nebylo po nastoupání do letové hladiny moc na co koukat nebo fotit. Za slabou hodinku jsme opět začali klesat a na čas přistáli na letišti Lima – Jorge Chávez International. Výstup z letadla dle očekávání busem - má stále více preferovaná varianta . Díky tomu jsem si užil jízdu po ploše s obhlídkou letadel hlavních peruánských společností – LAN, Peruvian, LCP.

Celkově tak StarPerú rozhodně doporučeno. Mají na vnitrostátních linkách přívětivé ceny. Servis je minimálně stejný jako u LANu, interiér letadel je v dobré kondici a safety record je vynikající. Kdybych se do Peru někdy vrátil, tak bych určitě létání se StarPerú zase zvážil.

Enjoy.

Před terminálem Cuzco International...

Cuzco International...

StarPerú check-in....

Cuzco International - odletová hala

Naše BAe 146-200 směr Lima

Boarding....

Boarding...

Taxi na RWY10

Těsně před startem.....čeká nás pěkně dlouhý take-off roll

Předměstí Cuzca těsně po startu.....

Let Cuzco - Lima - stoupání do letové hladiny

Let Cuzco - Lima - stoupání do letové hladiny

Let Cuzco - Lima - stoupání do letové hladiny

Let Cuzco - Lima - sedíme v poslední řadě

Let Cuzco - Lima - catering

Klesáme směr Lima Jorge Chávez International...

Lima - short final

....a taxi na stojánku.

Lima - domestic arrivals

[sever2]

Lima Jorge Chávez International - pár fotek po přistání

Peruvian Airlines B737-200

Naše StarPerú BAe 146-200

Peruvian Airlines B737-200

Lima International

LAN A320-200

...a ještě jednou Peruvian B732

TACA A320 family

LCP communter

[sever2]

Lima

Hlavní město Peru je tak velké, že jsme ho nějak nestihli vůbec strávit. Za cca 2 dny jsme byli rádi, že jsme stihli navštívit alespoň úzké centrum a navštívit alespoň nějaké atrakce města. Navíc nám situaci trochu komplikoval skvělý hotel a pokoj, ve kterém jsme se rozhodli zakončit dovolenou a ze kterého bylo těžké odejít.

Nevím, jak město jako celek, ale ten chaotický střed města s miliónem lidí na ulicích mi byl z nějakého neznámého důvodu sympatický. Strávili jsme zde cca dvě odpoledne a už ty by se daly vyplnit pouze procházkami v okolí krásných náměstí Plaza Mayor a Plaza de San Martin. Je to tam plné krásné architektury. Na Plaza Mayor byl úchvatný především arcibiskupský palác vedle hlavní katedrály. Plaza de San Martin je krásná jako celek a podobně jako v Arequipě je tam vše laděno do bílé barvy. Tady se dá doporučit se prostě jen tak poflakovat kolem a vstřebávat tu hektickou atmosféru.

Jeden večer se dá taky skvěle strávit v Parque de la Reserva. Jedná se o park se systémem fontán. Některé z nich jsou jen na koukání. V některých se dá pak dobře blbnout, různě jimi procházet, proskakovat apod. viz. foto. Ale bacha, se suchýma nohavicemi neodejdete. Druh den jsme pak měli v sousedním parku Parque de la Exposicion štěstí na slavnosti brambor. Spousta levného výborného jídla, místní lidé, super atmosféra a k tomu obdivování vzácných exponátů brambor . Nejlepší je tedy jít přes den sem a zkusit, zda se tu něco neděje, a večer pak pokračovat k fontánám.

Prima je taky prohlídka Monastery de San Francisco. Jedná se o ve své době asi nejdůležitější klášter na území Peru. Průvodci odchází se skupinkami od vstupu každou chvíli a prohlídka je možná v několika jazycích. Navíc moc nehlídají, zda se jich držíte, takže je možné se od nich odpoutat, všechno si prohlížet vlastním tempem a tu a tam se přifařit k jiné skupince, abyste nepřišli o p opis. Součástí prohlídky jsou i obrovské katakomby, které svého času sloužili jako první hřbitov v Limě.

Celkově Lima udělala dojem na svou velikost poměrně příjemného města. Samozřejmě musíte očekávat otravnou pomalou dopravu, milióny lidi na ulicích apod. Ale na druhou stranu celé dva dny nás město bavilo a odjížděli s pocitem, že jsme rozhodně nestihli poznat vše, co to město nabízelo, Tak snad příště.

Plaza Mayor - prezidentský palác nebo sídlo vlády

Plaza Mayor - arcibiskupský palác

Plaza Mayor - koloniální architektura

Stráž to tam bere trochu easy....:-)

Lima - centrum

Plaza de San Martin

Plaza de San Martin

Parque de la Reserva

Parque de la Reserva

Parque de la Reserva

psycho foto :-)

[sever2]

LAN LA637, LIM 00:25 – 04:50 SCL, Boeing 787-8, doba letu 3:25

Poslední dny na cestách ubíhají vždycky nejrychleji, takže než jsem se na dál, byli jsme zase zpátky na letišti Lima Jorge Chávez a ještě tu noc jsme se měli vydat zpátky do Evropy. Z cest se mi domů nikdy dvakrát nechtělo, ale přiznám se, že poslední dobou se to ještě víc zhoršuje. Nicméně za tři týdny jsme toho do itineráře nacpali fakt hodně, takže jsem odjížděl spokojený, ale poměrně zničený ze všeho toho štrádování po horách, městech a indiánských památkách. Asi si dokážete představit, jak provokativní byla SMS od švagrové, jak je na pláži, kterou jsme teda neviděli ani z vlaku.

Náš routing byl poměrně kostrbatý: nejdříve LAN do Santiaga de Chile, následně TAM do Sao Paula a posléze Lufthansa do Mnichova. Odbavení bylo hned na začátku trochu komplikované. On-line check-in nefungoval ani na let do Santiaga ani do Mnichova. Vzhledem k tomu, že jeden let operovala sesterská společnost a druhý alianční partner to bylo naprosto tristní. Další pokus o odbavení nebo alespoň o rezervaci sedadel následoval ve městě v nákupním centru přímo v kanceláři LAN. Opět bohužel neúspěšně s vysvětlením, že jsme si koupili letenky u společnosti TAM. Vzhledem k tomu, že přímo za slečnou visela ohromná loga LAN, TAM side by side hrdě se hlásící ke společnému holdingu, mi to přišlo hrozně směšné. Požádal jsem slečnu, jestli by se mohla ohlédnout za sebe a vysvětlit mi přínos sloučení obou společností pro mne jako cestujícího. Samozřejmě se radši tím směrem radši ani nepodívala. Okay, možná by tím přínosem mohl být náš celkově docela příznivý tarif

Na letišti v Limě jsme si z taxíku vystoupili ještě před branou na letiště, kde končí většina taxikářů, aby asi nemuseli platit poplatek za vjezd. S kufry v ruce jsme se pomalu šinuli do terminálu a ještě párkrát se nedobrovolně nadechli nechutně smradlavého vzduchu kolem letiště a hurá na check-in. Tam jsme už nedoufali, že bychom v plánovaném B767-300ER urvali nějakou dvousedačku u okna, což nám agentka také potvrdila. Prý že v letadle žádné dvoj-sedačky nejsou. Nejdřív jsem pár sekund přemýšlel nad tím, kde to sakra LAN vzal letadla s konfigurací 3-3-3. Myslím, že vzápětí se mi rozsvítily oči jako malému dítěti, protože šance, že za pár hodin budu nastupovat ke svému prvnímu letu v novém B787 se rázně zvýšily.

Byl jsem ale dál skeptický, protože provozní změny k lepšímu se mi zatím vždy vyhýbaly. Můj dotaz, jestli let operuje Dreamliner vzbudil trochu rozruch. Po krátkém pátrání, ale agentka potvrdila, že to bude Boeing Siete-Ocho-Siete. Huráá! BTW kdo by čekal, že alespoň na check-inu vám bude LAN schopen dát boarding pass na navazující let s TAMem mezi dvěma primárními huby obou sesterských společností, tak ne. Samozřejmě čekání na letišti se v tu chvíli stalo naprosto nekonečné. Předražená večeře se nedala moc jíst, duty free shopy jsme vynechali, protože Pisco se vezlo v bezpečí odbaveného zavazadla, takže jsem už cca od 11 stepoval u oken gatu zírající na opět letu uschopněný B787. Nástup výrazně organizovaný nebyl, takže k řadě 35 v zadní části letadla jsme se probojovali až mezi posledními.

Lima - Jorge Chávez International

Lima - Jorge Chávez International

B787-8 Dreamliner ready......

První dojem z letadla: novota. Tou dobou byl i ten nejstarší stroj B787 ve flotile nejvýše rok starý. I přes celkovou euforii z prvního letu v B787 mě ale hned při usazení překvapila nepohodlnost sedačky. Ta byla tvrdá, úzká a v základní poloze snad téměř vertikální. Ten dojem se během letu vůbec nezlepšil, spíše naopak. Spaní v nich bych viděl jako dost problematické. Pro cca čtyřhodinový let bylo vše okay, ale přiznám se, že bych se trochu bál v těch sedačkách trávit 13 hodinový let Madrid – Santiago. Někdy během mého pohrávání s inovativními stínítky se odehrál push back a letadlo vyrazilo k aktivní RWY. Hned během startu je poznat naprosto markantní pokles hlučnosti v kabině oproti ostatním typům. Ten rozdíl je opravdu hodně citelný.

LAN B787 business class

LAN B787 economy class

LAN B787 - výborné IFE se skvělým rozlišením

Po nastoupání letového hladiny došlo na palubní servis. Co do kvantity se nejednalo o úplně plnohodnotný servis, ale jídlo bylo hodně dobré a dokonce bych řekl i kvalitní. Měli jsme nějaký poctivý wrap a k tomu dobrý dezert. Vzhledem k noční době letu a jeho délce, mi to přišlo odpovídající nicméně určitě ne šlechetné po vzoru Qatar Airways a Emirates, které třeba na letech mezi Brazílií a Argentinou poskytují plnohodnotný servis. Nějaká kolečka po kabině s vodou se nekonala, ale byl to opravdu spíš krátký let, takže to asi nikomu nechybělo.

Po zbylé cca dvě hodiny letu jsem v IFE zhlédl pár sitcomů a koukal z okna do tmy a užíval si ten pocit letu ve fungl novém letadle. Taky jsem zhlédl místopisnou mini epizodu o San Pedru de Atacama, kde opět neopomněli zmínit a jak extrémně suchý region jde. IFE bylo kvalitní. Vyzdvihl bych především výborné rozlišení PTV, které zase o něco pokročilo. Filmů byl dostatek, ale nemělo cenu se do nich bohužel pouštět. Celkově prostředí na palubě prospívá také nižší přetlakování. Při obouvání bot bylo znát, že mne boty nikde netlačí a člověk neměl pocit, že se snad musely o něco málo scvrknout. To značí buď žádné nebo jen patrné natékání chodidel.

Na cestě ale zatím úplně jiným směrem :-)

Posádku si netroufám hodnotit. Tentokrát jsem se tak nějak věnoval prostě jen letadlu, takže jsem je nějak nevnímal. Až po příliš krátkém letu jsme elegantně a bez jakékoliv citelné zatáčky elegantně sestoupali a přistáli v Santiagu de Chile. Tohle přiblížení na letiště bylo to nejklidnější, co jsem kdy zažil. Opravdu žádná turbulence, žádná znatelná změna kurzu a touch down jako do peřin. Tento let tedy celkově až na ne zcela pohodlné economy sedačky byl výborný. Moment překvapení zapůsobil skvěle. Je to výborné letadlo.

Na letišti v Santiagu po příletu....

B787 na domovské základně (SCL)

B787 na domovské základně (SCL)

[sever2]

TAM JJ8029, SCL 06:50 – 11:50 GRU, Airbus 320-200, doba letu 4:00

V téhle části reportu se musím předně omluvit za horší kvalitu následujících fotek. Během našeho taxi na SCL se stalo nemyslitelné a kompletně mi vypověděl službu foťák. Odtud jsou tedy všechny fotky focené buď kamerou, nebo telefonem. Výpadek foťáku jsem rozdýchával hoooodně těžce. Byla to fakt podpásovka.

Transit na let do GRU byl v pohodě. Mezinárodní část SCL je velmi kompaktní, takže žádné dlouhé vzdálenosti. Prošli jsme snad jen bezpečnostní kontrolou. Moc si to ale nepamatuju, protože jsem se v tu chvíli asi modlil, aby mi nějaký vyšší zásah opět zprovoznil foťák. Palubní vstupenky jsme dostali u východu k našemu A320. Palubky na let s LH do Mnichova ale opět zase až v GRU. Ať žije Star Alliance. Letiště SCL se po páté ranní teprve probouzelo do nového dne a než se stačilo pořádně rozednít a duty free shopy otevřít, my už seděli v dalším letadle a připravovali se na druhou část cesty do Sao Paula.

Let mezi SCL a GRU v postarším A320-200 patřil spíše k horšímu průměru, se kterým se může člověk setkat. Na začátku nás alespoň čekal přelet And během východu Slunce, což zajistilo největší zážitek z letu. Zároveň se jednalo asi o jediné dostupné a obstojné IFE během celého letu. Ostaní aspekty služeb také nic moc. Catering byl hodně chudý (pouze ovocný salát, mícháná vejce se slaninou a pečivo). Chování posádky poměrně nucené, ale opět bych nerad hodnotil, protože poté co jsme se vzdálili od masivu And jsem na dvě hodiny usnul.

Přistání v Sao Paulu na čas. Před polednem jsme zarollovali k terminálu A a následovalo několik hodin strávených na přestupu na Sao Paulo Guarulhos. Po dvou letech z Limy za námi a s transatlantickým letem do Mnichova před sebou by se nám opravdu hodilo nějaké hezké místo na posezení a relax, ale GRU je prostě hrozně strohé, stísněné. Směřovali jsme k našemu gatu na konci prstu v terminálu B, kde je to o trochu novější, ale zhruba v polovině jsme narazili na zavřené dveře. Nějaký zaměstnanec nám pak vysvětlil, že ta část letiště se pro mezinárodní cestující otevírá až za několik hodin a nyní odbavuje pouze domácí lety.

Poměrně klidnější prostředí lze nalézt v koridoru mezi terminály A a B. Je tam taky asi nejlepší výhled na apron a skvělé focení. Moc dlouho jsme tam nevydrželi, protože tam má kanceláře i cizinecká policie. Kvůli přítomnosti party hlučných a nesympatických Rusáků nebo jiných národností evropské Asie jsme to vzdali, a odešli zpět do terminálu B. Tam jsme trochu trpěli zvuky z právě probíhající rekonstrukce, ale stále lepší než ruština.

A letíme dále do Brazílie...

Andy během našeho letu do Sao Paula

TAM A320-200 economy class

TAM A320-200 business class

[sever2]

Spotting Sao Paulo Guarulhos

American v novém a naše LH 343 v pozadí

TAM

American v novém - mně se jejich nové livery líbí hodně

Sao Paulo GRU

TAMland

Sao Paulo GRU

Avianca Brazil

Tohle měla být v té době stavba nového terminálu pro mistovství...proto jsem dost pochyboval :-)

TAAG Angola po příletu z Luandy

a už téměř v gatu.......

Po příletu z Bolívie...do téhle země se chci jednou ještě vrátit.

No na GRU by pár dalších kontaktních stojánek užili :-)

[sever2]

Lufthansa LH505, GRU 16:50 – 09:45 MUC, Airbus 340-300, doba letu 11:55

A je to tady, poslední let, naprostý závěr dovolené. Na transatlantický let s LH jsem byl hodně zvědavý. Dálkové lety s evropskými majors patří v mé flight memory spíše k ohroženým druhům. Byl to první takový let od roku 2010 (Mexico City s Air France). Před tím byla ještě mnohem větší pauza od letu s British Airways do Denveru, což už je hodně vzdálená historie. Svoje očekávání jsem dopředu trochu krotil, ale na konci jsem byl velmi příjemně překvapen touto zkušeností s Lufthansou.

Po otevření gatu v Sao Paulu jsme si konečně vyzvedli palubní vstupenky i na poslední let. Poměrně jsem si oddechl, že jsou na nich rezervovaná sedadla a že tím společnost dostála naší rezervaci, protože jsme museli být mezi posledními odbavenými. V gatu jsme se setkali s velmi přívětivým a usměvavým personálem. Při pohledu na náš routing poměrně zevrubně vše kontrolovali s vysvětlením, že si chtějí být jistí, že mají naše kufry. To byl asi první náznak německé pečlivosti. Nástup do letadla na čas a velmi organizovaně (neletíme náhodou do Německa? ). Samozřejmě tomu trochu pomohla double jetway stojánka. Už při vstupu do letadla nás vítala usměvavá posádka a za chvíli jsme seděli na v naší řadě 39.

Náš stroj A340-300 nach Munchen

South African A332 u sousedního gatu

Boarding téměř u konce.....

Where the fuck is the plane? :-)

Tak nakonec přeci jenom...

Tou dobou již byly odlety do Evropy v plném proudu. Ještě před námi vyrazil na dlouhý let B744 British Airways do Londýna a Boeing 777-300ER do Paříže. Náš let do Mnichova následoval zanedlouho, zatímco B744 do Frankfurtu stál ještě na apronu a čekal na uvolnění naší stojánky. Provoz na ploše byl různorodý. Vedle spousty letadel TAM, GOL jsem zahlédl taky A332 South African Airways a B772LR Qatar Airways, kterým jsme odsud odlétali naposledy. Odlet samotný byl tentokrát bez jakýchkoliv výhledů na Sao Paulo. Na druhou stranu začínající západ Slunce a několik vrstev oblačnosti se nám postaralo o krásné výhledy viz. foto.

Lufthansa A340-300 business class

Sao Paulo GRU

South African A332

...next stop: Munich

Už od začátku letu jsem postřehl naprosto bezchybnou komunikaci ze strany posádky (pursera) směrem k cestujícím. Přišlo mi, že ten člověk snad hodlá progres našeho letu přenášet naživo. Detailním popisem letu od Sao Paula až po Mnichov mi připomínal spíše průvodce zájezdu než pursera. Před puschbackem jsme dostali detailní informace o plánovaném letu, plánovaném cateringu, IFE, počasí v Mnichově apod. Následovala informace o právě započatém pushbacku a pojíždění na start. Jen chvíli po startu následovalo další hlášení o stoupání do letové hladiny a možnosti krátkých turbulencí. Do dneška si pamatuju výraz, že následujících několik minut letu by mohlo být trochu „bouncy“ .

Po dosažení letové hladiny bylo konečně spuštěno IFE, které bylo do té doby kvůli proceduře pojíždění a startu všem centrálně zablokováno. Ach ta německá pečlivost . IFE jako takové bylo dostačující. Samořejmě je trochu postarší, takže rozlišení oproti PTV v Dreamlineru horší, výběr filmů oproti škále u Emirates úzké a filmy starší, ale zase na druhou stranu tam bylo vše, co člověk k takovému 12 hodinovému letu potřebuje. Tento aspekt služeb byl dostačující ale ne rozhodně omračující. Ostatní věci především pak catering a posádka už úplně bez chyby.

Na fóru je Lufthansa zmiňována ve spojení s pojmem hladolet , ale tahle moje zkušenost s LH tomu neodpovídala. Na rozdíl od TAMu my měli k hladu daleko. Poměrně vydatná večeře a snídaně byla naprosto dostačující. Úrovní bych to subjektivně posadil rozhodně vysoko nad TAM/LAN, cca na úroveň Air France a jen o něco níže než Qatar Airways a Emirates. To je moje hodnocení. Přítelkyně dokonce úroveň cateringu vnímala jako porovnatelnou s Emirates. Oproti těm mně osobně chyběla především absence nějakých mid-flight snacků a taky trochu tištěné menu. Přeci jenom by LH měla počítat, že ne všichni po večeři naprogramovaně usnou a vzbudí se až před snídaní. Celkově jsme měli nejdříve bar servis, cca dvě hodiny po startu večeře a někde nad Francií pak následovala snídaně.

Pití byl víc než dostatek a hodně se mi líbilo, jak posádka při každém servisu každému aktivně nabízela hned několik nápojů najednou. I přesto, že později byl v zadní galley bar s vodou, džusy a colou posádka několikrát prošla kabinu s kelímky a donesla pití lidem až na místo. Tím se dostávám k hodnocení posádky, která překvapila snad ze všeho nejvíc. Posádce opravdu thumbs up! Bylo vidět, že mají obsluhu cestujících velmi dobře podchycenou, protože servis postupoval velmi svižně, ale přitom k cestujícím nepřistupovaly jako stroje. Naše stevardka byla tak sympatická, že ve mně podnítila snahu zkusit komunikaci v němčině, čímž jsem si svoji večeři objednal náročným dlouhým německým slovním spojením „das gleich“ . Tu míru přátelskosti, nenucenosti a úsměvů jsem opravdu od německé aerolinky ani v nejmenším nečekal. Ze svých zkušeností si nepamatuju let, na kterém by byla posádka takhle sympatická a zároveň takhle efektivní a dobře zorganizovaná.

Bar service....

...večeře v podání LH

Východ Slunce kdesi na Španělskem...

A snídaně v podání LH...

V letadle A340-300 bylo taky dobře vyřešeno umístění toalet na jednom místě kolem centrální galley. Přišlo mi, že jejich rozmístění minimalizuje dopad hluk z věčně se otevírajících a zavírajících se dveří. Ráno nad Španělskem se lidé začali tak nějak sami od sebe budit. Po noční přestávce se s přáním hezkého rána ozval i purser a od té doby opět pravidelná hlášení. Po snídani začalo naše letadlo pomalu klesat směrem k mnichovskému letišti. Trasa našeho přiblížení vedla přesně přes centrum Mnichova, ale vzhledem k oblačnosti nám to bylo na nic. Po přistání pak dlouhý pojezd k T2. Během toho jsme se tak nějak shodli, že tenhle let byl opravdu příjemný a při letech západním směrem si dáme na LH pozor a budeme, když to půjde, preferovat její letadla.

Lufthansa A340-300 economy class

Lufthansa A340-300 business class

Naše letadlo stojánce....

Munich Airport

Na konci letu nás nicméně čekala nepříjemnost. Na jednom z nejnovějších a nejlépe hodnocených terminálů v Evropě jsme na svá zavazadla čekali po příletu více než hodinu. Když se konečně objevila, jeden z našich kufrů byl naprosto zdevastovaný. Vytržená kolečka a poutka víceméně zajistila, že ten kufr už více nebyl pojízdný. Řešení tohoto pochybení, ze kterého osobně mnohem více podezřívám LAN a TAM respektive jejich handlingové služby v Limě a Sao Paulu, řešila LH k naší naprosté spokojenosti. Při čekání v malé frontě na baggage reclaim máte možnost si dát vodu, kávu, čaj. Agentka pak naši situaci řešila velmi rychle tím, že se nás zeptala, kolik ten kufr stál. My po telefonu zjistili cenu kufru a ta slečna nám na místě vyplatila oproti podpisu formuláře tuto částku. Byl to naprosto propastný rozdíl oproti tomu, jak s námi obdobnou situaci řešili Austrian ve Vídni prostřednictvím svého nerudného a otráveného personálu. Celý proces v rakouském podání nakonec zabral několik týdnů.

Vzhledem k rychlosti a způsobu řešení našeho poškozeného zavazadla na nás nakonec Lufthansa snad udělala o to větší dojem. Vím, že má zkušenost je omezená na jeden let, takže to prosím berte v tomto kontextu, nicméně za mne rozhodně pro LH palec nahoru. Velmi příjemné překvapení. Letadlo nepařilo mezi nejnovější, ale interiér byl skvěle udržovaný. Catering naprosto dostačující. Posádka skvělá. Pozemní služby, až na to dlouhé čekání na kufry v Mnichově, včetně řešení reklamace, velmi efektivní. K úplné spokojenosti chybělo pouze lepší IFE, ale přístup LH k tomuhle byl vždy dost konzervativní. Příště, až budu nastupovat do letadla s jeřábem ve znaku, už budu mít o mnohem vyšší očekávání .

Munich Airport

Munich Airport

Munich Airport T2

Munich Airport T2

Munich Airport T2

Munich Airport T2

[sever2]

Můj nejdelší trip report je teda nyní taky u konce. Díky všem, co to vydrželi až sem.

[pavelpmi]

Parada, diky! Do kdy se maji posilat ty nominace?

Ja mam za sebou tri dalkove lety s LH - dva se mi libily (LAX-FRA s 744 a MUC-SIN s 343) a jeden moc ne (SIN-FRA s 388).

[Airbus380]

Já opravdu tleskám, parádní report Kvalita fotek z Limy do Mnichova se mi teda zdá naprosto dostačující. A fotky z Guarulhos perfektní! Je tam fakt rozmanitý provoz, já tam v roce 2009 čekal na přestup 8,5 hodiny a co se provozu na ploše týká, nenudil jsem se. A i mně se nové barvy AA velmi líbí.

Díky za report.

[sever2]

Diky moc obema za reakce! Nekde jsem zaslechl, ze by LH chtela i do budoucna na servisu pridavat, tak snad to bude jeste lepsi...