Fórum Airways.cz

No já sem taky řešil, kterým směrem jet a právě pomezí Californie a Oregonu jsem chtěl projet za dne. Jinak ten Coast Starlight je jiný než Cascades, je to ten typický americký dvoupatrový vlak s jídelním a vyhlídkovým vagónem. Nejlevnější lístek Oakland - Portland stojí 69 USD, na sedačkách se dá docela dobře spát a s trochou štěstí jsou volné celé dvojsedačky. K dispozici jsou i dražší lehátka nebo celé místnosti. Během cesty pak ráno, na začátku Oregonu, nastoupili dva stařší pánové, kteří se představili jako dobrovolníci pracující pro Amtrak, ve vyhlídkovém voze rozbalili zvukovou aparaturu a až do Eugene popisovali, co je po cestě k vidění a další zajímavosti. Jeden z nich říkal, že mu je 78 roků a do mikrofonu vydržel mluvit 3 hodiny víceméně v kuse. Asi nejhezčí část cesty je právě konec Californie a celý Oregon (ale nevím, jak vypadá cesta okolo Sacramenta, tam sem jel v noci). Taky říkal, že nejhezčí zastávka na trase je Klammath Falls a Crater lake...

Zpět do 90. aneb Veteránem přes Atlantik


Poslední den mi v San Franciscu opravdu vyšlo počasí a já tak mohl realizovat svůj dlouho zamýšlený plán: návštěvu Ocean Beach na západě města. Jako rodilý vnitrozemec mám a asi do konce života budu mít zvláštní vztah k moři a oceánu. I po opakovaných návštěvách pro mě moře zůstává vyšší dimenzí a zvlášť otevřené tak, jako je Ocean Beach v San Franciscu, odkud je nejbližší pevnina „naproti“ přes 8000 km japonské město Sendai.
Pravda, cesta na Ocean Beach je z centra města dost velká zkouška nervů. Přes downtown jezdí sice metrotramvaj pod zemí a cesta tak docela příjemně ubíhá, ale ještě na okraji centra koleje vyjedou na povrch a pak se trasa nesmírně vleče. Zastávka každý druhý blok, samý semafor, přechody, parkující auta a navíc je pláž sama o sobě dost daleko, takže nějaká časová rezerva je nutná.
Tu jsem měl, takže ještě za pěkného světla jsem si prošel část Golde Gate Parku a pak už se konečně vydal k Pacifiku. Obloha byla plná krásně dramatických a rychle plujících mraků. Po asi půlhodinové procházce po pláži konečně začala očekávaná podívaná:

Večer jsem si ještě na hotelu zkontroloval, jak to vypadá se stávkou, letos už osmdesátousedmou, Lufthansy a po zjištění, že pravděpodobně můj let z Frankfurtu do Osla nepoletí, jsem klidně usnul. Na cestě domů jsem totiž nikam nespěchal, takže nějaká stávka mě příliš nevykolejila. Bylo by mi sice líto, kdybych neproletěl celý routing, protože BRU bylo jedno z posledních velkých evropských letišť, které se mi pořád vyhýbalo, ale zase taková tragédie by to nebyla.
Druhý den jsem měl ještě celé dopoledne na prohlídku města, počasí opět přálo, takže jsem vyhodnotil, že nejlepší bude toho využít a pohybovat se pěšky kam mě nohy ponesou a když to bude směrem na stanici BARTu, který jede na letiště, bude to samozřejmě plus
Nohy mě nakonec donesly do čtvrti Castro, která je hlavním středobodem LGBT komunity. Vůbec celá oblast Bay Area a Sacramenta je aglomerace s nejvyšším podílem LGBTs, uvádí se průměrně kolem 10-15%.
Čas ale neúprosně ubíhal a já se ještě chtěl projet automatickým váčkem okolo celého letiště, kromě toho jsem akorát dorazil ke stanici metra, což bylo neklamné znamení, že se mám na SFO vypravit.

SFO-FRA
United, 747-400
LF F 100%/C 100%/Y cca 30%
14:00 - 09:35 +1

Z vláčku je výhled docela pěkný, ale žádné terno to není, nicméně se mi v blízkém okolí terminálu žádné lepší místo najít nepodařilo.

Při cestě na check-in jsem si uvědomil, že bych vlastně měl řešit svojí evropskou část routingu a zrušený segment FRA-OSL. Děkoval jsem Bohu, že jsem letenku kupoval přes United a ne přes Lufthansu, protože u přepážek LH byla podle očekávání fronta až do Oaklandu, kdežto na jediné neautomatizované přepážce United nebyl vůbec nikdo.
Přednesl jsem svůj problém s tím, že vím o letu SASu, který letí hodinu a kousek před mým původním letem LH a krásně bych ho po příletu ze SFO stíhal, paní mi sdělila, že je tam poslední volné místo a za dvě minuty už jsem měl palubku. Kdo umí, umí

Sanfranciské letiště hodnotím velice kladně, je pěkně vzdušné, prostorné, především mezinárodní terminál, ale ani domesticy nejsou špatné. Fronta na security sice dlouhá, ale otevřená byla všechna stanoviště a nestrávil jsem v ní déle než 10 minut. Stravovacích možností bych sice možná uvítal větší výběr, ale žádná tragédie.
Měl jsem tak akorát chvíli na pozorování značného mezinárodního provozu a několika desítek heavies všude okolo, až jsem dorazil k widebody nejkrásnějšímu. Mojí sedm-čtyři-sedmičce do Frankfurtu.

Je to prostě láska na první pohled:

Původně jsem měl rezervovaný let s germánskou A380 v 15:05, vyděsily mě totiž děsivé recenze na Jumbo United, nechtělo se mi letět s tak prehistorickou věcí. Postupem času ale červíček v hlavě hlodal a hlodal, až vyhlodal díru, do které vnuknul myšlenku, že jsem přece pěkný vůl. A380 už jsem letěl, navíc se nejedná a kdovíjaký zázrak designu. Naproti tomu Královna nebes mi stále unikala. Ač velký nadšenec, doteď jsem se soustředil spíš na matičku Evropu a lítání raritními typy na kontinentě. A teď, když mám příležitost se s ní konečně proletět, se po přečtení recenzí obyčejných cesťáků hned pose*u a uteču do velryby? No tak to teda ne. Projel jsem web United a po zjištění, že let UA letí jen o hodinu a čtvrt dřív a změna by mě stála relativně malou částku, jsem nezaváhal a reparát nákupu letenky splnil na výbornou. Inu, za blbost a nerozhodnost se platí.

Když jsem ale dorazil ke svému gatu a za okny pokojně odpočívala 747, bylo mi jasné, že jsem neprohloupil, ať bude let sebevíc nepohodlný. Nemůžu si pomoct, ale to letadlo je prostě a jednoduše esence krásy. Hezkých letadel existuje spousta, ale krásné je jen jedno

Už nástup napověděl, že let nebude zcela zaplněný, a když letuška zahlásila „boarding completed“, srdce mi radostí poskočilo, celou trojku jsem měl pro sebe. Rázem se obavy z nepohodlného letu rozplynuly. Pravda, kdyby bylo obsazeno, asi bych mluvil jinak, místa nazbyt nebylo a kvůli absenci AVOD obrazovek by i tak malý životní prostor ještě výrazně zmenšil můj notebook. Takhle jsem si ho mohl dát na stoleček vedle, všechny ostatní krámy roztahat všude okolo a hlavně: kvalitně se vyspat v horizontální poloze
Push-back na čas, pojíždění bez kolony a já si užíval, že všechna ostatní letadla okolo jsou ošklivější a nudnější než to, ve kterém sedím. Moc jsem se taky těšil, až pocítím sílu a zvuk čtyř motorů. Zatím jsem jako jediným čtyřmotorem letěl s A380 a tam ten zvuk nestojí za nic, to i 737 umí víc decibelů.
A opravdu, start byl parádní, měl jsem pocit nadřazenosti nad okolním světem při burácení čtyř Pratt & Whitneyů. Po startu se nám na levé straně objevil krásný výhled na celé San Francisco a Golden Gate Brigde
a o pár vteřin dál pak na kousek runwaye, ze které jsem startoval den předtím do Mercedu:
a taky jižní předměstí Oaklandu:
Za chvilku jsem přelétávali nad jednou z nejprůmyslovějších oblastí Kalfironie, Contra Costa County:
Den předtím ve vyšších polohách v Kalifornii a okolí dost nasněžilo:
Míjeli jsme město Reno...
...i s jeho letištěm.

A takové pěkné scenerie se nám ukázaly nad Nevadou:
Nad Idahem jsme dostali večeři, z klasického „chicken or pasta“ jsem zvolil kuře s kuskusem. Sušší jídlo jsem snad nejedl, ale hlad je hlad… Posádka sice nebyla tak spontánní jako při letu FRA-EWR, ale s nápoji procházela taky hodněkrát, takže žádné větší výhrady jsem neměl.
Nakonec dne si dáme podvečerní zátiší s křídlem a jedním ze čtyř motorů nad Montanou:
Před spaním jsme ještě dostali zmrzku a pak už se šlo do hajan jménem trojsedačka.
Vzbudil jsem se asi půlhodiny před vstupem nad Irsko, bohužel ale nad celou Evropou bylo zataženo, takže jsem se mohl věnovat pouze konzumaci snídaně, která byla zcela bez chuti. Fakt, kdybych měl zavázané oči, řeknu, že jím umělou hmotu. Jediný poživatelný byl ten muffin:
Každopádně byl ale let naprosto parádní, pravda, United na tom moc velkou zásluhu neměli, kromě absence AVOD ještě navíc wi-fi nefungovala více než polovinu letu, ale když se to vezme kolem a kolem, tak jistý díl zásluhy na tom UA přeci je má. A sice ten, že vypravuje takového prehistorického veterána jen hodinu před tím, co LH letí na stejné trase s A380. Tou mimochodem letěl kolega v ten samý den a navzdory tomu, že všechny přípoje z FRA neletěly, byla narvaná k prasknutí.

Stávce na vzdory aneb Domů přes půl Evropy


Ve Frankfurtu byl nezvyklý klid, na apronu sice letadel jako obvykle, ale jen minimum z nich byl v pohybu nebo v jakékoliv interakci s okolím. Přesněji řečeno to minimum, které nenosí barvy Lufthansy. Pro dnešní den byly zrušené všechny lety, po Evropě i mimo. Jediný let Lufthansy, který jsem viděl odlétat, byl do Tampy.
V terminálu panoval trošičku chaos v tranzitu v Z-gatech, protože dálkovky LH ve směru DO Frankfurtu některé letěly plus všechny lety United. Pasažéři, kteří řešení svého problému nechávali až do Frankfurtu, se štosovali u LH přepážek a já měl obrovskou chuť okolo fronty projít s boarding passem SASu a se slovy „Takhle se to dělá“ jim ukázat dlouhý nos. Za prvé ale nejsem škodolibý a za druhé sice nepochybuji o kvalitách německého zdravotnictví, nicméně bych ho nerad okusil v praxi po napadení rozzuřeným davem nešťastníků, kteří se ten den nedostanou domů.
FRA-OSL
SAS, 737-700
LF 100%
12:05 - 14:00

Zavazadlo jsem si nechal odbavit jen do FRA pro případ, že by přece jen nějaký problém s odletem nastal. Potěšilo, že než jsem došel k baggage claim, už jezdilo dokolečka po pásu a to jsem se nikde nezdržoval, na pasovce nikdo nebyl.
Oproti mírnému chaosu v tranzitní části vládl v té veřejné téměř až posvátný klid. Nikde ani noha, jen několik televizních štábů a spousta pracovníků Lufthansy. Stávka už probíhala pátým dnem, takže asi proto.
S dalším malým závanem škodolibosti jsem chvilku pozoroval archaickou odletovou tabuli, kde se to málo zahraničních aerolinek mezi samým „Annuliert“ úplně ztrácelo.

Ale má škodolibost byla vzápětí ztrestána frontou na drop-off, kde jsem se neuváženě postavil za tureckou rodinu vracející se domů se spoustou dětí a hlavně spoustou zavazadel nejrůznější velikosti a tvarů. Vážně by mě zajímalo, kolik platili za nadváhu a kolik procent to bylo z celkové ceny letenky. Odhaduji to tak na 500%

Čas na přestup jsem měl tak akorát dvě a půl hodinky, ani jsem se pořádně nestačil nabažit velkých widebodies a už pomalu začínal boarding.
Nemůže být každý let posvícení, takže po pohodovém letu ze SFO mě čekala taková drobná dvouhodinová torturka. Poslední volné místo v letadle bylo „B seat“, tedy uprostřed. A to je asi pro většinu lidí to vůbec nejhorší místo. Zkoušel jsem si ho změnit, ale bohužel, všude plno. Doufal jsem tak, že se mi tato malá komplikace aspoň vykompenzuje v podobě nějakých dvou mladých spolusedících dívčin, ale bohužel. Na jedné straně velmi objemný (byť slušný a milý) Němec, který si navíc po celou dobu letu nesundal péřovku, což mělo za následek jednak značné zmenšení prostoru a jednak poněkud nepříjemný odér potu. A na druhé straně pak seděl někdo podobný jako já. Spotter, který neustále fotil a zabíral mi tak výhled z okna. No, aspoň vím, jaké to je. Pochybuji ale, že příště budu vůči spolusedícímu na „Béčku“ ohleduplnější, chtíč je vždycky silnější

V Oslu jsem byl letos už popáté, takže jsem si jen vyzvednul bagáž a rovnou se odbavil na svůj let do Prahy přes Brusel, prošel přes security a snažil se na chvilku vyspat.
OSL-BRU
Brussels Airlines, Avro RJ100
LF 100%
17:45 - 20:00

Při kupování přípoje z Osla do Prahy mi nějak nedošlo, že oba segmenty s Brussels Airlines už budou za tmy, ale bylo mi to úplně jedno. Únava udělala svoje a já hned po nástupu do svého druhého čtyřmotoráku v jeden den (vida, tak ještě jeden mám ve statistice), Jumbolína, ihned usnul. Dokonce jsem poprvé v životě prospal start a probudil se až na přiblížení na BRU.
BRU-PRG
Brussels Airlines, A319
LF cca 65%
20:40 - 21:55

Tam panovala podvečerní špička, ale já jen víceméně automaticky prošel terminálem k již probíhajícímu boardingu do Prahy, usadil se v A319, stačil si ještě všimnout, že na poměry evropských přískoků mám nadprůměrný prostor na nohy (a to jsem seděl v jedné z posledních řad) a hned po startu jsem opět usnul.
Klasický výběr A sedačky při letech do Prahy mě ani tentokrát nezklamal, šli jsme jako obvykle na 24, takže jsem své rodné město mohl přivítat už ze vzduchu, jak to rád dělávám.
Zbývalo si už jen po delší době používání americké veřejné dopravy zvyknout na nezvykle kvalitní MHD a po náročné, ale opravdu plodné cestě se konečně vyspat ve své posteli.
Je pravda, že cestovat ještě celý den po všech čertech a přes půlku Evropy domů po dlouhém long-haulu si asi příště odpustím, ale aspoň si konečně můžu odškrtnou to bruselské letiště a SN, takže vlastně s komplexním itinerářem ve finále převládá veliká spokojenost. O špatně vymyšleném přejezdu ze Seattlu do Oaklandu pomlčme.

Navzdory všem předpokladům jsem chtěl touto cestou uzavřít sezonu 2015, ale to se tak úplně nepodařilo a tak mě v prosinci s několik členy fóra ještě čeká malý výlet na Severní Kypr na otočku.

Pokud jste dočetli až sem, děkuji za pozornost.

Výborné! Ale trošku postižený jsi. Už si s váma musím někam zaletět.
Parádní report, super cesta, díky! Bomba.

velka parada. Skoda, ze sa nesutazi tento rok zrejme, toto by bol horuci kandidat na nejake popredne umiestnenie.

Dík za skvelý TR a inšpiráciu pre môj west-coast trip
PS: Ako sa chystáš letieť do toho Ercanu? Cez AYT či cez IST?

Moc díky za reakce.
Pavle, máš pravdu, postižený jsem dost, ale když já ta letadla mám opravdu rád, nemůžu za to

Misob: Náš routing je VIE-IST-ESB-ECN a zpět po stejné trase.

Vyborna prace Krystofe, TR se mi moc libil. Uz se tesim na spolecnou cestu do Nikosie za mesic. To bude taky zajimavy a doufam, ze nam vyjde ta A330 na segmentu IST-ESB.

Jinak bylo dobry, ze jsi si to prebookoval na UA namisto zpatecniho letu s LH. Alespon jsi se usetril peripetie se zrusenym letem a proletel puvodni routing podle planu. Super fotky, ten let z UA do FRA mi pripomina let s OK A310 na trase YYZ-YUL-PRG. Ten samy typ sedacek, TV uprosted kabiny. Ale to bylo pred 10 lety, dneska je to v podani UA slusne retro.

tak to budeš mať trochu zaujímavejší prelet než ja ja som to letel ako koupácku linku s hodinovým stop-over v AYT

Super report Jen jedina drobnost: nejdelsi let CM IMHO neni PTY-SFO, ale PTY-MVD. Aspon podle gcmap je to o 65nm dal.

A zaroven vsechny zdravim z Maple Leaf lounge na YVR.