To dejavu:
Musel byste vědět, co je cílem článku. Ono to není tak zřejmé. Je to zpráva? Nebo je to příběh?
Samozřejmě, že nemusí noviny dělat analýzu, ale měly by vycházet z ověřených zdrojů. Uvedení příběhu manažerky a vašeho kolegy nic nevypovídá. Měl jste tedy napsat, že se na vás obrátily desítky, tisíce lidí s takovým problémem. Vaše šokovaná manažerka je zkrátka stejně informačně vydatná jako svědkyně nehody v televizním zpravodajství, která na kameru řekne: "To vám byla rána, já se tak lekla." Věřte mi, že rozumím tomu, proč se to dělá (vystudoval jsem shodou okolností žurnalistiku). Ale nemůžu tu napsat, že mi to připadá kvalitní práce.
Příběh kolegy považuji za mírně manipulativní. Chcete vlastně říct, že se mu podařilo prostě letět s nadváhou bez toho, aby zaplatil. Ale co to znamená? Že na to má nárok? Ne, měl jen štěstí. Je to jako byste popisoval příběh černého pasažéra, který jezdí v metru bez jízdenky. Tak jezdí spousta lidí. Ale nemohou se divit, když musí zaplatit pokutu. Vybírání poplatku za nadváhu je normální, jediný rozdíl je teď v nulové toleranci.
Informace v ČSA Review o servisu je orientační. Máte pravdu, že by se spuštění mohlo načasovat tak, aby informace byly dokonale uvedeny všude. Tím jste ale trošku ucuknul. Zkrátka, když divadlo náhle změní program, podívám se do noviny, kdy vyšly, než je začnu kritizovat, že neinformují. Pokud nastane jakákoli podobná změna (sortiment SkyShopu, otevření-zavření linky...), nemá v letecké dopravě smysl čekat na vytištění nového magazínu. Tištěná média mají jistou setrvačnost, od toho máme aktuální kanály, kterými pax informujeme.
Podle vás placená cola přibližuje ČSA low-costu. Ptal jsem se na různé druhy servisu. Víte-že Air France na lince od Paříže podle denní doby servíruje třeba jen malý muffin, zatímco my dáváme krabičku se salátem a rozpékací taštičku. Kdo je pak víc low-cost? Když Adria nedává colu, ale místní slovinskou Coctu - je víc low-cost než dopravce s opravdovou colou? Někdo jiný zase nabízí jeden druh džusu. Hrál jsem si s vaším výrokem, že se něco víc přiblížilo něčemu. Dokážete posoudit, co je víc low-cost? Jde o to, že pořád máme na palubě jídlo a výběr pití, který cestujícího nic nestojí. Jeho skladba se liší od jiných dopravců - někdo má větší sortiment jídla, někdo pití, někdo obojího...
S tím souvisí i podle mě nepovedený a nepravdivý perex. Píšete, že se ČSA před privatizací snaží vylepšit hosp. výsledek. Současné změny ovlivní hospodářský výsledek za hodně dlouho. Zájemci o privatizaci se budou rozhodovat na základě starších dat. A prý jsme okopírovali low-cost. Nevím, kdo vám tohle potvrdil, ale jak zde bylo taky mnohokrát zmíněno, omezování servisu není následování low-costů. Dělají to i velcí dopravci. Například mnoho tradičních amerických dopravců běžně občerstvení prodává. Denní tisk na palubě je. Nemusí se vám E15 líbit, ale je to denní tisk. (Tady není prostor na diskusi o jeho kvalitě, nicméně stále je to zpravodajský deník.)
A k otázce cen. Ucuknul jste alibistickým tvrzením, že vás nemusí zajímat, za kolik letenky prodáváme, ale za kolik je vy vidíte na internetu. Máte pravdu, hovoříte-li za sebe jako obyčejného cestujícího. Jako novinář, který chce postihnout nějakou skutečnost si ale musíte položit další otázky. Nebo si je nepokládejte, ale napište, že jste v kanceláři u počítače, na webových stránkách pro tuto linku zjistil tyto údaje. Troufáte-li uvádět všeobecnější výroky o cenách, pak byste měl mít všeobecnější údaje.
Pokusím se to ilustrovat na příkladu. Když si teď otevřu stránky Austrian (
www.aua.com) a podívám se na lety z Vídně do Barcelony. S hrůzou zjistím, že pro následující dny jsou k dispozici pouze letenky do ekonomické třídy v ceně přes tisíc euro. Mohu na základě toho napsat článek, že letenky Austrian jsou asi tak 2x dražší než ČSA?
Ty otázky, které byste si měl položit jsou: jaká je struktura PAX na dané trati - tedy kolik z nich letí point-to-point a kolik tranzituje, jaká je obsazenost linky, jakým kanálem se prodá nejvíc letenek ...atd.
Proto jsem napsal, že kdybyste podobné formulace použil v textu o některém z velkých dopravců, který by se toho domákl, minimálně by po vás chtěl opravu zavádějících tvrzení.
Myslím, že chybou je, že jste chtěl v jednom článku postihnout moc věcí najednou. A tak trochu z kanceláře s minimálním úsilím.
K vašim osobním důvodům se vyjadřovat nebudu, protože je respektuji. Je zcela na vás, pro jakého dopravce se rozhodnete. Nechtěl jsem zde reagovat na vaše osobní pocity, ale na to, jakým způsobem jste napsal článek.
Já jsme na jiném místě těchto stránek napsal, že si vážím každé práce. Vážím si i té vaší. A jsem rád, že máme novináře, kteří mohou svobodně psát. Avšak váš článek mi připomenul práci jiných vašich kolegů (reálný příběh): v nějaký nekonkrétní den došlo k velkému zpoždění všech letadel. Přibližně v jedenáct hodin byl televizní vstup jisté nekonkrétní televize do vysílání s informací o této situaci. Jako "lidský příběh" byla použita nějaká paní, která byla otitulkována jako cestující ČSA. A tato paní celému národu svěřila svůj šokující zážitek: "My jsme tu neumytí a čekáme jako ovce. Já jsem měla ráno letět do Bruselu."
Dovedete si představit, že pracujete v ČSA (nebo v libovolné firmě) a někdo vás tímto způsobem shodí? Velká část diváků totiž nedomýšlí skutečnost. A zpravodaj vlastně nelže, když našel takovou husu. Z toho tedy vyplývá, že ČSA se o svoje zákazníky neumí postarat. Nevím, kdy se dotyčná paní dostavila na letiště, ale vzhledem k odletu ranních linek tam nemusel být dříve než mezi pátou a šestou ráno. Ani nevím, kdy se naposledy myla, nebo kde se umazala... Nic z toho není v daný okamžik polehčující okolnost. Díky vyřčenému jsme prostě barbaři, kteří cestujícím odpírají základní hygienické potřeby. Lidé u obrazovek si mohou odplivnout: "No ty aerolinky, to je ale póvl."
Jelikož pracujete v médiích, myslím, že dokonale chápete, co jsem chtěl ilustrovat. Proto taky chápejte tu skepsi a podezíravost druhé strany. Neboť média jsou mocná a jejich vnitřní mechanismy a profesionalita zatím není u nás na takové úrovni. A nejspíš asi ani nebude, neboť není publikum, které by to vyžadovalo.
Článek nepovažuji za profesionální za prvé proto, že je vystavěn pomocí tzv. lidských příběhů a je zbytečně prodchnut emocemi. Zpráva o změnách servisu a zpoplatněné nadváze zavazadel by nemusela obsahovat "šokované manažerky", ani dalšího redaktora, který letěl onehdá s někým někam a nic po něm nechtěli. Jistě bylo na přepážkách mnoho šokovaných lidí a občas má někdo štěstí. Zpravodajská hodnota je nicméně 0. Bohužel se tak dnes noviny/TV zpravodajství dělá. V tomto duchu můžete napsat celou knihu o nebezpečné letecké dopravě, protože já jsem jednou přistával nepřipoutaný a vím o paní, která byla na start na toaletě....