Já jsem osobně proti veškerým regulacím. I proti garanci repatriace, to jsem jen připustil jako nutné zlo pro ochranu těch, co si koupí dovolenou na splátky a nemají už šanci zaplatit si zpáteční cestu ze svého. Pořád asi nějak nechápu ten zásadní rozdíl v nákupu zájezdu a například nemovitosti, že zájezd musí být garantován a nemovitost ne. Logika mi říká, že pokud už má být něco garantováno, tak spíš ta nemovitost, neb právo na bydlení je ve vyspělé společnosti přeci jen důležitějši a navíc se jedná často o celoživotní úspory. Nicméně pokud už se mermomocí ta garance zájezdu řeší, mělo by to být nejméně nákladným způsobem. Ten můj návrh by se dal myslím vyřešit i bez nasazení agentů do cestovek
Jednoduše by zákon stanovil podmínku mít zaplacenou dopravu a ubytování před vypravením zájezdu a to pod hrozbou trestního postihu (podvod) pro firmu i jednatele. Dále by mohl zákon stanovit směrem k dopravcům, že pokud vyvezou turisty do zahraničí, aniž by měli od cestovky zaplacenu i zpáteční cestu, automaticky se stávají garantem jejich návratu na vlastní náklady, což by nutilo dopravce tlačit na cestovky, aby jim platili předem. Jako kontroloři by snadno fungovali sami koupáci, kteří by museli dostat do ruky letenku nebo jiné potvrzení o zaplacení cesty zpět u dopravce ještě před odletem/odjezdem. No a jiná možnost, cestovka by musela mít složenu někde v úschově finanční hotovost na pokrytí zpáteční cesty. Pořád myslím, že by to bylo pro cestovku levněnší, než platit pojištění na celý zájezd u předem neznámého počtu koupáků, tedy s nutným zbytečným přesahem.Je ale fakt, že výše uvedené řeší jen návrat koupáků, nikoliv garanci peněz těch, co nestihli ani odjet, protože to podle mě do tržní ekonomiky nepatří. Tam by bylo na svobodném rozhodnutí cesťáků, jestli sáhnou po nejnižší ceně nebo zvolí lepší cestovku, která má vlastní dobrovolné komerční pojištění proti úpadku a nebo si pojištění zrušení zájezdu zaplatí koupák individuálně.
