Kelímky na vzestupu: dojmy z návštěvy (zatím) dvou brněnských Starbucks
Vůči příchodu seattleského řetězce do Brna jsem byl velmi skeptický. Bylo tu Coffeeheaven (kde mj. v pobočce na nám. Svobody působil barista roku 2014 Michal Kocman, nyní Coffee Fusion, a v Brně i v jeho pražské pobočce Na Příkopech jsem měl slušné kafe), byly tu jiné řetězce, které nabízejí velkou a větší kávu v kelímku a pohodlné usazení (i ten McDonalds dokáže udělat přijatelnou kávu, když má vyškolené lidi) a nebyla tu Costa, kterou jsem preferoval při pobytech v Londýně nebo Pardubicích (v rámci velkých řetězců). Proč by ale hlavně měli přicházet do města, kde vznikají několik posledních let kavárny jako příslovečné houby po dešti (to jakou připravují v průměru kávu je věc jiná) a kupní síla oproti Praze plné zahraničních turistů je velmi slabá?
Nu, zřejmě je toho pořád málo a po prosincovém otevření první provozovny v OC Olympia v Modřicích u Brna se dnes ráno v 9.00 otevřely dveře centrálně umístěné pobočky v Galerii Vaňkovka (foto prostor zde:
https://www.facebook.com/StarbucksCeska ... gefilter=3).
Nečekal jsem, že to bude tak rychlé a že "je to tady" mi došlo v okamžiku, když dnes dopoledne chlapci a děvčata v zelených zástěrách obsadili zónu mezi hlavním nádražím a Vaňkovkou (právě jsem přemítal zda se vydám za svým baristou) a rozdávali promo vouchery na ochutnávku kávy. Pro ty línější poukázky na filtrovanou (překapávanou) ve stánku u Tesca, pro ty, co jim není zatěžko ujít pár metrů a kvalifkovaně se zeptat a popovídat si (opět se mi vyplatilo expertní vyjadřování

) i něco lepšího: v mém případě tedy doppio ze standardní směsi (espresso roast).
Vsuvka: na tomto místě otevřeně přiznávám, že jsem byl ve Starbucks nejméně 50x v Anglii, USA, Hong Kongu, Kuala Lumpur atd. (tam prostě kavárnu/cafe bar italského typu není úplně jednoduché vždy a všude najít nebo se kolegům nechce nic hledat, a ano, někdy jde i o pohodlí a lenost, když je pobočka přímo u hotelu), ale nikdy v ČR (tj. donedávna jen v Praze, resp. Ostravě), protože zdejší ceny jsou opravdu důvodem k zamyšlení, nejen dle indexu Starbucks (obdoba Big Mac Index), ale hlavně s přihlédnutím k platům a kupní síle v ČR a Anglii či USA (mějme na paměti i nedávné oslabení koruny).

- Ceny v Anglii/Londýně jak je pamatuji (nemá někdo aktuální info?)

- Ceny v Brně (ke dni 16. 6. 2015)

- "Hlas bydlenek" na emimino.cz :-)
Sám pamatuji březen 2008 v Los Angeles, kdy na letišti i ve městě stálo tall latte 2 USD (při kurzu 15.50 Kč za 1 USD; obdobně pak časy libry za 27 Kč). To se pak těžko odolává

Jen 2x za život jsem však měl u Starbucks espresso (naposledy v listopadu 2011, kdy jsme s kolegou při pobíhání na Manhattanu potřebovali rychle na toaletu) a přesně se potvrdilo, že nejlepší je dát si v tomto řetězci latte, cappuccino, frappuccino, prostě nápoj, kde je hodně mléka, sirup nebo šlehačka (ev. cukr), které minimalizují hořkou a nedobrou chuť espressa (jednou jsem je nedopil a podruhé hodně osladil).
O 3 a půl roku později a o cca 1500 espress a 500 cappuccin zkušenější jsem však dnešní promoakci uvítal jako dobrou příležitost, jak si aktualizovat svůj náhled na espresso a kávu obecně u Starbucks - a navíc "tady u nás". Pěkně jsem tedy poděkoval za vypsaný voucher v podobě kelímku se zaškrtnutými preferencemi a pospíchal do nové provozovny.
Pobočka byla až na dva stolky úplně zaplněná (všichni zákazníci vypadali, že jsou velmi happy a úplně nejvíc spokojený byl chlapík s rozcapenýma nohama a zlatými řetězy na krku, oděný od hlavy až k patě ve značce Desigual, vedle nějž se "vrtěla" blondýna s "in" proděrovanými džínami - rozuměj hodně opravdu velkých děr), ale personálu bylo - jak to tak v první dny bývá - nadbytek - a tak jsem poprosil zda mohu dostat doppio do porcelánového šálku. Nu, údajně procházejí lidi se zájmem o práci u této firmy zhruba šestitýdenním školením v přípravě kávy (přičemž hlavní je nadšení a zájem a nikoli předchozí zkušenosti), ale nápoj byl předán v hrníčku, který měl k velikosti cappuccino šálku daleko. Na fotkách to asi úplně nevyzní, ale byl to takový hybrid - trochu větší demitasse šálek a hodně malý hrníček na cappuccino (mínus č. 1).

- Doppio po předání baristkou

- Doppio v detailu (100% arabica, espresso roast, standarní směs)

- Po degustačním rozhrnutí cremy lžičkou doprostřed šálku a zpět

- Stav cremy po prvním malém srku

- Stav cremy po druhém, středně velkém srku
Moc to sice nevonělo a crema není všechno, řekl si persona a opatrně se napil. Hořké, hořké, hořké, proběhlo mu okamžitě hlavou. Ne sice extrémně a komplexně hořké, ale pořád dost hořké na ulpění na patru a znechucení. Druhým vjemem byla voda, velká vodnatost emulze. Ano, je to arabica a ty mají často slabší tělo, ale tohle prostě byla černá voda. Bylo to ještě o něco horší než poslední espresso z Carrara (a to je co říct), takže 8/20 je myslím adekvátní hodnocení.
Protože vím, že takto nekvalitní směsi mi nedělají dobře na žaludek - i přes vydatnou snídani se skutečně za 10 minut lehce ozval, a člověk má jen jedno zdraví, pomalinku a s úsměvem jsem se začal zvedat. To však neušlo jedné usměvavé holčině z teamu a tak okamžitě přispěchala se zděšeným výrazem a otázkami, co se stalo a zda jsem nebyl spokojen. Snažil jsem se s úsměvem vysvětlit, že jsem náročný a že mám svou představu o kávě a že Starbucks znám ze zahraničí, ale pohled na jediného návštěvníka pobočky, který se zvedá od jen velmi mírně načaté kávy, byl zřejmě nepřijatelný. Tak jsem po menší diskusi (kde jsem se dozvěděl, že slečna kávu moc nemusí - mínus č. 2) byl požádán, abych chvíli počkal a slečna zasprintovala za bar, odkud přinesla následující kartičku:

- Nemáte také někdy chuť vykázat "marketingové mágy" do patřičných mezí?
Uklidnil jsem slečnu, poděkoval za její kartičku a vydal se spravit si chuť na espresso u svého baristy. Ještě cestou mě ovšem odchytila jiná členka crew a jestli prý nechci ochutnat filtrované. Inu, když už tak už. Poprosil jsem ale ovšem kluky, co nalévali překapávanou kávu, aby mi dali skutečně "jen na prst", malou degustační porci:

- Filter-art? :-)
V kávě jsem příznivec espressa a z něj odvozených nápojů a s alternativami (včetně filtrované kávy) mám jen malé zkušenosti, takže mohu říct jen tolik, že filtrovaná byla o dost horší než alternativy typu Hario V60, french-press, vacuum pot nebo chemex jak jsem je ochutnal od špičkových baristů. Jen dvě malá ucucnutí, zbytek putoval do koše.
Po obědě mi to ale vrtalo hlavou a řekl jsem si, že bych to měl vyřídit při jednom a tentokrát zkusit něco typického, tj. maximální objem a mnoho přísad. Zajel jsem tedy navštívit i druhou, resp. první pobočku v Olympii a rozhodl se nakonec pro latte s vanilkovým sirupem ve velikosti venti (592 ml), tj. donedávna největší možnost. Původně zamýšlenou velikost trenta s absurdním (na kávu) objemem 916 ml, jsem bohužel nedostal jednoduše proto, že se prý v ČR vůbec nenabízí.

- Trenta: už chápu, proč Anna Wintour údajně popíjí své latte v práci celé dopoledne :-)
Protože jsem si prý mohl vybrat jakýkoli drink, uvažoval jsem chvíli o zběsilých kombinacích, ale nakonec jsem zvolil výše uvedený nápoj (hlavně z nostalgie, poslední kávu jakéhokoli druhu od Starbucks jsem měl v Londýně v dubnu 2012), ale nejprve jsem se ujistil, zda je možná variabilita porcí espress. Na můj dotaz zda se standardně dávají do venti shoty dva, holka za barem s nadšením v tváři řekla "chcete tři?", ale protože to by asi byla má smrt, poprosil jsem o jednu porci espressa, které se v sirupu a mléce snad lépe ztratí (kofein ovšem zůstává). Dokonce mi byla nabídnuta volba mezi espresso roast a "Keňou", dle popisu na tabuli "středně pražená káva s grepovým nádechem a tóny chutí vína", která je prý méně silná než jejich standard. Vděčně jsem přijal (v mléku se sirupem se ta finesa v chuti stejně nepozná) a protože u baru nikdo nebyl, zeptal jsem se na dobu extrakce (mladík nevěděl, prý se učí, kolegyně zpřesnila, že 18 - 23 vteřin - tudůůt, mínus č. 3) a mléko (ne, Lascato, ne klasická Tatra, název mi bohužel vypadl, ale chuťově bylo horší než obě uvedená, na 3.5% trochu řídké, slabé) a poprosil o latte hodně krémové, ne vysušené.
Vyšel jsem s kelímkem nahoru, vzal si erární MF Dnes a už se jen kochal a kochal (kromě mé maličkosti tam byla jen dvojice holek):

- To jsou tedy standardy mikropěny - ach jo :-(

- Latte za 115 Kč v detailu

- The New Yorker bohužel neměli :-)

- Z knižní nabídky stál za úvahu jen Vinnetou (1. a 2. díl)

- 1. patro (celkový pohled)

- 1. patro (detail)

- Pohled z galerie

- Další pohled na interiér

- Osa pražiče Starbucks

- Úlitba kávovým nacistům v mezzaninu? :-)

- Cca třetina venti (tj. jedno běžné cappuccino) upito
Po cca 52 minutách četby a pomalého upíjení jsem 592 ml zdolal a nebylo mi ani špatně, i když některá z prohlášení v nápojovém lístku byla přece jen příliš troufalá. To by tam taky mohli být zaměstnanci pobočky s personou do skonání věků
Legrace to nebyla špatná, ale kdybych měl platit 59 Kč (doppio) a 115 Kč (vanilla latte venti), asi bych hodně nadával. S odstupem 3 let mě překvapilo, jak je "vanilkový" sirup cítit umělostí (Monin je asi zlatý standard) a inkonzistence v přípravě (když nákupní cena směsi je minimální a mléka téměř také). Takže tak: espresso od Starbucks si již nikdy nedám - mléčný nápoj typu latte či cappuccino jen tehdy, nebude-li k mání lepší varianta (včetně řetězce).
A ten hrnek vkusu moc nepobral (k mání údajně za 350 Kč)

- Foto: Facebook Starbucks ČR