V minulém týdnu se znatelně ochladilo (po dva dny jsem si dokonce musel vzít na ranní cestu do práce baloňák) a vedle toho, že jsem si dal ráno své - bohužel až příliš časté trafikové espresso (průměr z 14 pokusů 11/20) jsem zavítal i do Tří ocásků a vedle espressa (bohužel jen 11/20, což lze akceptovat u trafiky, nikoli ale u takovéto kavárny) jsem si chtěl dát i malou kořalku. Jeden základní rum nebyl, Flor de Cana taky nebyl (navíc barman netušil, že je zlatá i bílá verze, navíc různě stařená, viz
https://en.wikipedia.org/wiki/Flor_de_Ca%C3%B1a#Product), ba ani Becherovka nebyla, tak mi nakonec byl nabídnut Praděd.

- No jo, je to bída, ale je to kafe z trafiky...
Dobrodružství v menze zatím vyznívá ve výrazný neprospěch Persony. Z 9 obědů mi bylo 6x špatně až do večera, resp. šnytu nebo malého piva (Poutník 12° nebo Polička 12°)

- Typická úprava žaludku po práci 1

- Typická úprava žaludku po práci 2
Špenátového rizota s parmezánem (vzdáleně to chutnalo jako Gran Moravia) jsem si dal 2 vidličky a po zachycení pro fórum jsem to odnesl. Espresso z automatu (paní v bílé zástěře říkala, že je dobré) za 5 Kč (cca 50 ml) bylo řídké, vodnaté, duté a chuťově zcela bezvýrazné (8/20).
Metodou pokus - omyl - bolest - pokus - velká bolest - pokus - ještě větší bolest a nadýmání - jsem zjistil, že klasické české hotovky jsou asi to, co by se i dalo sníst, jakžtakž to chutnalo a hlavně z toho člověku nebylo zle (rady kolegů typu "až budeš mít vytrénovaný žaludek" neberu vážně) a zatím nejlepší oběd vypadal takto:
Polévka byla v menu označena jako kulajda. Kdo by hledal ztracené vejce, vůni kopru, smetanu v chuti (byla to velmi light verze z vody, mouky, škrobu?) nebo komplexnější a hlubší chuť, asi by narazil (10/20), ale aspoň to nebylo přesolené, přepepřené nebo dolité nějakým tekutým kořením.
Jelení guláš s houskovým knedlíkem (ovšemže kupovaným, pytle mraženého guláše z Makra jsem si raději nepředstavoval) je možno chápat jako dosavadní vrchol našeho školního stravovacího zařízení (když budu hodný, možná i 12/20) - jeden kousek masa byl sice tak tučný, že jsem jej opatrně vyplivl do misky od polévky, ale jinak se to celkem dalo.
To pizza (ano, máme i samostanou pizzerii spojenou se studeným bufetem) mi přivodila na tři pokusy troje zklamání. Kváskové těsto si prý dělají každý den sami, kyne však pouze 2 hodiny a hlavně: třetina mouky je sójová - proboha proč? Vždyť je to dražší než hladká, 00 či semolina (když už). Eidamská cihla je pochopitelně na 8 z 9 druhů, sugo je z plechovky - a bohužel je v něm už namíchána štědrá dávka sušeného oregana, zelené olivy (které jsem si na ilustrační verzi nechal dát pryč stejně jako eidamskou cihlu) jsou skandál (ta nejodpornějí velká sklenice z Makra), černé jsou neuvěřitelně suché a papírové v chuti (Carbonelli z Billy jsou proti tomu hotový zázrak), po složení šunky jsem raději nepátral. Korpus samotný je sice tenký téměř jako papír, jeho propečenost však není valná (srov. bílé okraje) a věřte nebo ne, i v mé napůl fungující troubě na jednu spirálu jsem schopen vyrobit křupavější okraj. Nabídnutý česnekový olej na potření nebyl aspoň olivový Franz Kaiser (vítěz dTestu), jak jsem naivně čekal, ale slunečnicová Lukana. Celkově tato sranda, upečená v elektrické peci, dokázala způsobit bezmála pálení žáhy.

Pokud říká známý reklamní slogan "Právo na výběr", v okolí pracoviště to - obávám se - neplatí. Kavárna ERA nabídla několik dní nazpět toto polední menu - jedno - bez výběru (3 chody za 130 Kč):

- Kuřecí vývar krátce tažený - zelenina bez chuti - (10/20)

- Chléb oschlý a místy i tvrdý (9/20)

- Pšeničná tortilla plněná kousky často tvrdšího krůtího masa bez chuti a zeleninou byla doplněna o zapečený eidam (10/20). Boční zelenina byla skandálně nasáklá octem.

- Údajně smetanová roláda měla velmi řídkou a umělou smetanovou náplň a korpus samotný chutnal po kupované roládě s dlouhou výdrží (velmi suchý) (11/20)