Hong Kong na upper decku
Napsal: 25. 12. 2017, 23:44
Moje časté návštěvy Hong Kongu znamenají pokaždé důkladné probírání se mezi nabídkou leteckých společností, jaký routing zvolit tentokrát. Hong Kong miluju, na podzim jsem se tam vždy ve volném čase otočil a jednoho dne vyšla krásná cena na lety s KLM. Je to Sky Team, nejsou to Číňani a long haul je operován B747. Tomu se nedalo uhnout a na lety jsem se upřímně dost těšil. Hlavně jsem byl rád, že jsem se vyhnul Cathay Pacific, což není úplně jednoduché.
24 hodin před odletem jsem se na jedné z nudných přednášek zkusil zacheckinovat. KLM neprodalo na tento let dostatek sedadel v business class, takže nabídli upgrade za 313 euro. Neváhal jsem ani minutu a dokoupil upgrade se sedadlem kde jinde, než na upper decku. Upper deck je místo, na které se vždy budu strašně rád vracet. Hřála mě i představa 100% mil do Flying Blue a 75% bonusu.
Ranní vstávání a jízda z Chodova na první OK let do Paříže by v případě toho, kdybych v telefonu neměl letenku na upper decku, bylo pasováno na jedno z nejhorších vstávání za poslední dobu. Nicméně po rychlém vytisknutí palubních vstupenek na přepážce jsem i přes fast track na bezpečnostní kontrole seděl v Erste lounge, kterou považuji za kvalitní. Po rychlé snídani jsem se vydal do OK-MEL a najednou se ocitl na odporném CDG. Měl jsem spoustu hodin na přestup, takže jsem si rozbalil kancelář v ostudném Air France salónku a na děsivě chodící wifi neudělal vůbec nic. Těžko říct proč, ale stále mě to táhne víc ke Star Alliance a AF salonky na CDG jsou jedním z důvodů.
Rychlý shuttle do Amsterdamu, což je pro mě jeden z nejnudnějších letů v Evropě. Ani rychlý, ani pomalý, tuto linku prostě rád nemám. Ještě že je za to ten segment. KLM Crown lounge už je trochu lepší průměr, který mě připravil na 12ti hodinovou šichtu do Asie. Non-schengen salonek je trochu na nižší úrovni, jelikož pokaždé, kdy jsem ho navštívil, postrádal teplé jídlo. Ještě pár minut před boardingem jsem salónek opustil, abych si svoji Královnu vyfotil.
Mezi prvními jsem tak šel na palubu. Letuška u dveří ani nechtěla vidět palubní vstupenku, jakobych snad sám měl vědět, kam jít. Samozřejmě jsem moc dobře věděl, ale moc jsem chtěl slyšet tu větu “you are seated on the upper deck”. Nakonec řekla alespoň “upstairs”, tak jsem se vydal. Sotva jsem vyšel schody, byl mi odebrán kufřík a zbyly mi pouze nutné věci, které jsem plánoval využít při letu. Biny jsou tak malé, že se tam kufr standardních rozměrů nevleze. Po usazení jsem jen tak koukal kolem sebe, vykouknul na motory a později si také vychutnával welcome drink, samozřejmě šampaňské. Ještě před push backem jsme dostali amenity kit a menu pro dnešní večeři.
Při startu už venku byla bohužel tma, takže na nějaké rozumné video to nebylo, ale i tak jsem si start užil a podivoval se, jaký je na upper decku klid. Po startu jsem se chtěl převlíct do něčeho komfortnějšího na 12 hodin letu, ale vepředu se vytvořila taková fronta, že jsem schody sešel a přes galley se dostal do business class části, která je v nose letadle. Letuška dole na mě zvlášně koukala a zeptala se, zda-li vím, že tyto toalety jsou jen pro business class cestujíci. “I know, I just came down from the upper deck.” Hah. Nadšeně jsem opět vyšlapal schody nahoru a těšil se na servis. První kolečko drinků vyhrál koktejl Flying Dutchman. Nic tak sladkého jsem už hodně dlouho nepil. Poté jsem zůstal u šampaňského a sporadicky s jídlem si nechal nalíti červeného vína.
Letušky si při obsloužení nějakého toho koktejlu zapsaly také objednávky na večeři. Po chvíli mi bylo řečeno, že moje volba však není dostupná a zda-li bych si mohl vybrat něco jiného. Co se dá dělat. Servis s jídlem byl fenomenální, posádka byla fantastická. Jídlo nebyl žádný extrémní kulinářský zážitek, ale jíst se to dalo. Nevím proč, ale holandská kuchyně mi silně připomíná tu britskou. Alespoň v tom, že jídlo vždycky vypadá tak nějak všelijak a také tak chutná. Po jídle při docela dlouhém čekání na dezert jsem vytáhnul na poslední chvíle Macbook v mém vlastnictví (o 24 hodin později jsem jej zapomněl na letu KUL-SIN a nikdy se nenašel). Bohužel KLM nenabízí wifi, takže jsem jen v režimu offline vyřídil maily a sledoval Román pro muže. Vašut je prostě fantastický herec a po pár skleničkách šampaňského (Nicolas Feuillatte) jsem si film užil po sté stejně tak, jako poprvé. Nejsem žádný znalec šampaňského, nicméně toto šampaňské znám i z business class s KLM po Evropě a rozhodně jej považuji pitelné. Uvidíme, jaký bude ten vyhlášený Salon 2004 z Tokia do Chicaga za 2 měsíce ve First class.
Po filmu jsem se šel projít na spodní kabinu, kde jsem došel až na konec economy. Verze combi končí asi tam, kde většina aerolinek začíná s economy. Chvilku jsem si popovídal s letuškou a spolucestujícím při srkání džusu z plastového kelímku. No nic, čas vrátit se nahoru a užít si další skleničku šampaňského. Za Moskvou jsem to na chvíli zabalil, nicméně spal jsem opravdu jen chvíli. Ne že by pozice lie flat nebyla pohodlná, ale asi kvůli pocitu, že letím na upper decku letadla, kvůli kterému celé lítání, několikahodinové pozemní přesuny, časová pásma, middle seats v economy, spaní po letištích a ždímání každé možné míle do věrnostních programů, tak moc miluju.
V průběhu letu mi byl několikrát nabídnut menší snack a něco k pití. Při protahování vzadu u schodečků jsem se také dal do řeči se skvělým purserem a zjistil jsem, že se uvidíme na pondělním letu zpět. Byl fascinován tím, že ač má rok 12 měsíců, já na zemi prožiju jen 11 a v průměru jsem každý 1,815 den na letišti a užívám si krásný smrad kerosinu. Dvě hodinky od Hong Kongu byla servírována vynikající snídaně. Spolu samozřejmě se sklenicí mléka, při které jsem vzpomínal na Lea Di Capria a nám všem dobře známý film, kde si mléko objednal přímo na jump seat. Na závěr letu nám posádkou byly rozdány známé holandské domečky s likérem. Ničeho jsem se nebál, takže jsem vzal ten největší a od souseda dostal i jeho menší. Naše, po pozdravu v Amsterdamu, druhá věta, kdy mi řekl, že by s tím stejně neměl co dělat. Jelikož jsem v Hong Kongu tentokrát zcela výjmečně nekončil, ale pokračoval ještě do Kuala Lumpur v businessu Malajsijců, domečky mi byly zabaleny do plastového pytlíku kvůli další bezpečnostní prohlídce.
V Hong Kongu jsme přistáli na čas a věřte nebo ne, z upper decku se mi vůbec nechtělo. Na transfer desku jsem si vyzvedl palubní vstupenku do Kuala Lumpur a usadil se v The Pier, ale to už je jiný příběh.
Po pár hodinách v Malajsii jsem se přes Singapur dostal zpět do Hong Kongu. Ráno jsem z bytu na Mid-levels došel v klidu po eskalátorech na Central, kde jsem se odbavil. Měl jsem zarezervované sedadlo 17A v sekci s lepším místem pro nohy a hlavně výhledem na motory B747. Z upper decku tak dobře vidět nejdou a 17A je nejlepší místo pro pozorování. Na check inu jsem se klasicky zeptal, zda-li je let plný a přebookovaný. Po odpovědi agenta, že to vypadá, že ano, jsem se samozřejmě zeptal, jestli je tedy možné překvapení v podobě op-upu, jenže jsem dostal odpověď takovou, jakou jsem očekával. Uvidíte na gatu, nejsem kompetentní. Ranní Hong Kong je fakt v pohodě, snad nikdy jsem na kontrole a pasovce nestál více jak 10 minut a po chvíli jsem si již užíval sprchu ve Sky Team lounge. Již bez Macbooku jsem docela trpěl, avšak přetrpěl čas v salónku a 10 minut před boardingem jsem se vydal ke gatu. Krásku jsem si samozřejmě vyfotil a zařadil se k frontě Sky Priority na nástup.
Palubní vstupenka, pas, píp. Nádhera, takže já si zaplatím 17A s výhledem na motory a šoupnou mě někam dozadu a bůh ví, jestli k oknu, které bych vzadu za křídlem rozhodně nechtěl. Aha, tak počkat, nová palubní vstupenka. Píp a šel jsem, nikdo neřekl půl slova. Není to dozadu, ale nahoru! Takže zase po schodech nahoru, přesně tak, jak to mám rád. Tentokrát jsem měl sedadlo do uličky a soused byl již usazen, malý šikmooký spolusedící, který si po celou dobu do Amsterdamu četl noviny, a že jich přečetl hodně. Takže klasika, welcome drink v podobě šampaňského, odlet naprosto na čas, takže bylo jasné, že 50 minut na Schipholu bude dnes naprosto dostačujících a stihnu tak OK let do Prahy. Poté ještě sice letí KLM, ale chtěl jsem být v úterý ve škole alespoň trochu v pořádku, takže čím dřív v Praze, o to dříve v Brně.
Před startem za mnou ještě přišel purses z letu AMS-HKG, že je rád, že jsme se zase potkali. O tom jsme při docela dlouhém čekání na jídlo přemýšlel. Posádka ví, kdo dostal op-up a kdo ne? Protože jsem v té době byl jen “Gold” a v salónku vedle mě seděla postarší holandská panička s visačkou Platinum, sedící na 14C v průběhu letu. Buď se vůbec nerozeznává Gold od Platinum, když je vlastně obojí Elite Plus, nebo v tom měl prsty purser, který věděl o tom, že poletím zpět nebo byla paní s visačkou už zase jen Gold a Platinum nosí jako módní doplněk na letiště a já měl obrovskou haluz. Se sklenkou coca coly jsem nad tím poté přestal přemýšlet a čekal na jídlo. Famózní předkrm, nic moc neříkající hlavní chod, dezert a spát. Měl jsem toho dost už v salónku a jídlo na čekání bylo opravdu docela dlouhé. Vzbudil jsem se po 5ti hodinách letu. Bez Macbooku jsem přišel o vlastní zábavu a IFE KLM stojí bohužel za velké houby. Zbytek letu jsem tedy trávil se skleničkou šampaňského, listováním palubním magazínem a čtení novin. Prakticky celá posádka až na pursera a jednu letušku v economy však byla jiná, než na mém letu do Hong Kongu. A musím říct, že byla ještě o trochu lepší, než ta, se kterou jsem měl čest o pár dní dříve. Krátce před přistáním v Holandsku malý, ale dobrý snack. Přistání o chvíli před plánem, takže jsem ještě plánoval sprchu v salónku, nicméně tragicky tragická pasovka v Amsterdamu naděje na sprchu pohřbila, Takže jen drink a mezi posledními do poloprázdného večerního OKáčka.
KLM business class super. 313 eur za upgrade na 12ti hodinový let, na milovaný upper deck a 175% mil do flying blue, super deal. Samozřejmě op-up na cestě zpět byl daleko lepší, stejně tak jako op-up o pár dnů později na AMS-MEX s Aeromexico, jehož business class popsal v reportu kolega (sic jsem letěl s B787-8 v jiné konfiguraci, ale hlavně názor na CC mám stejný), protože byl zdarma. A u Aeromexico včetně třídy I, která dává, ano, 100%, za op up (placený upgrade nedá naopak nic, jak jsem se přesvědčil na SCL-MEX dříve tohoto roku).
Jsem rád, že jste dočeli až sem, snad se report líbil a nezapomeňte nějaký report napsat také vy, ať máme všichni co číst
V blízké době mě čeká Cathay Pacific C, JAL F a AA C na 17ti hodinovém letu, takže očekávám, že budu mít větší srovnání a sám sem zvědav, jak KLM obstojí v konkurenci.
24 hodin před odletem jsem se na jedné z nudných přednášek zkusil zacheckinovat. KLM neprodalo na tento let dostatek sedadel v business class, takže nabídli upgrade za 313 euro. Neváhal jsem ani minutu a dokoupil upgrade se sedadlem kde jinde, než na upper decku. Upper deck je místo, na které se vždy budu strašně rád vracet. Hřála mě i představa 100% mil do Flying Blue a 75% bonusu.
Ranní vstávání a jízda z Chodova na první OK let do Paříže by v případě toho, kdybych v telefonu neměl letenku na upper decku, bylo pasováno na jedno z nejhorších vstávání za poslední dobu. Nicméně po rychlém vytisknutí palubních vstupenek na přepážce jsem i přes fast track na bezpečnostní kontrole seděl v Erste lounge, kterou považuji za kvalitní. Po rychlé snídani jsem se vydal do OK-MEL a najednou se ocitl na odporném CDG. Měl jsem spoustu hodin na přestup, takže jsem si rozbalil kancelář v ostudném Air France salónku a na děsivě chodící wifi neudělal vůbec nic. Těžko říct proč, ale stále mě to táhne víc ke Star Alliance a AF salonky na CDG jsou jedním z důvodů.
Rychlý shuttle do Amsterdamu, což je pro mě jeden z nejnudnějších letů v Evropě. Ani rychlý, ani pomalý, tuto linku prostě rád nemám. Ještě že je za to ten segment. KLM Crown lounge už je trochu lepší průměr, který mě připravil na 12ti hodinovou šichtu do Asie. Non-schengen salonek je trochu na nižší úrovni, jelikož pokaždé, kdy jsem ho navštívil, postrádal teplé jídlo. Ještě pár minut před boardingem jsem salónek opustil, abych si svoji Královnu vyfotil.
- Pro tolik lidí důležitá věc, pro mě věc naprosto nepotřebná
Po filmu jsem se šel projít na spodní kabinu, kde jsem došel až na konec economy. Verze combi končí asi tam, kde většina aerolinek začíná s economy. Chvilku jsem si popovídal s letuškou a spolucestujícím při srkání džusu z plastového kelímku. No nic, čas vrátit se nahoru a užít si další skleničku šampaňského. Za Moskvou jsem to na chvíli zabalil, nicméně spal jsem opravdu jen chvíli. Ne že by pozice lie flat nebyla pohodlná, ale asi kvůli pocitu, že letím na upper decku letadla, kvůli kterému celé lítání, několikahodinové pozemní přesuny, časová pásma, middle seats v economy, spaní po letištích a ždímání každé možné míle do věrnostních programů, tak moc miluju.
V Hong Kongu jsme přistáli na čas a věřte nebo ne, z upper decku se mi vůbec nechtělo. Na transfer desku jsem si vyzvedl palubní vstupenku do Kuala Lumpur a usadil se v The Pier, ale to už je jiný příběh.
Po pár hodinách v Malajsii jsem se přes Singapur dostal zpět do Hong Kongu. Ráno jsem z bytu na Mid-levels došel v klidu po eskalátorech na Central, kde jsem se odbavil. Měl jsem zarezervované sedadlo 17A v sekci s lepším místem pro nohy a hlavně výhledem na motory B747. Z upper decku tak dobře vidět nejdou a 17A je nejlepší místo pro pozorování. Na check inu jsem se klasicky zeptal, zda-li je let plný a přebookovaný. Po odpovědi agenta, že to vypadá, že ano, jsem se samozřejmě zeptal, jestli je tedy možné překvapení v podobě op-upu, jenže jsem dostal odpověď takovou, jakou jsem očekával. Uvidíte na gatu, nejsem kompetentní. Ranní Hong Kong je fakt v pohodě, snad nikdy jsem na kontrole a pasovce nestál více jak 10 minut a po chvíli jsem si již užíval sprchu ve Sky Team lounge. Již bez Macbooku jsem docela trpěl, avšak přetrpěl čas v salónku a 10 minut před boardingem jsem se vydal ke gatu. Krásku jsem si samozřejmě vyfotil a zařadil se k frontě Sky Priority na nástup.
- 21.jpg (78.76 KiB) Zobrazeno 6552 x
Jsem rád, že jste dočeli až sem, snad se report líbil a nezapomeňte nějaký report napsat také vy, ať máme všichni co číst
V blízké době mě čeká Cathay Pacific C, JAL F a AA C na 17ti hodinovém letu, takže očekávám, že budu mít větší srovnání a sám sem zvědav, jak KLM obstojí v konkurenci.
Co to letělo za registraci ve směru AMS-HKG? No, doufám, že taky někdy uslyším od CC "upstairs". Pravda, ten výhled na motory nic moc, ale nahoře je prostě jednou nahoře a jen málo co se tomu vyrovná. 
Díky moc! 