Den druhý, AKL-CHC-IVC-SZS
Na cestu na jih vyrážím druhý den ráno. Letím s jednou kolegyní, což jak se ukáže, učiní cestu zajímavější. To jen abyste se nedivili, až budete prstem na mapě hledat lety.
Ráno je pod mrakem, ale nic, co by překvapilo. Hezky teplo, takže ranní mlha taky nehrozí (občas v zimě ráno zavře AKL regional). Takže když aplikace ukazuje zpoždění letadla do CHC o 20 minut, je to jen důvod přeložit snídaní ze salonku v CHC do salonku v AKL.
- Můžu doporučit, domestic lounge má výborná vajíčka.
- I když ve špičce je opravdu plno.
(A propos - i s regional letenkou, pokud má na to člověk čas, můžu jít do domestic salonku. Je výrazně větší než regionální - i když i ten zrovna zvětšují. Ale to jsem odbočil, dneska letíme z domestic.)
- Letadlo opravdu přijíždí k nástupnímu mostu,
vystupují cestující z CHC, chystá se boarding... až do hlášení, že kvůli bouřce je letiště uzavřeno. Až do odvolání.
Na obzoru oblohu křižují blesky.
Další hlášení objasňují, že ti co právě přiletěli jen tak neuvidí své kufry - nikdo nesmí jít ven ty kufry vyložit.
Do poklidné atmosféry odevzdanosti se ozývá tupá rána úderu blesku do budovy a spouští se požární alarm. Všichni se tak na sebe dívají, jestli opravdu máme vylézt ven do té bouřky, kam se bojí i zaměstanci. Ale z vysílačky agenta na boardingu se ozývá, že "we are not evacuating
at this moment" a tak se žádný přesun nekoná.
Tohle se ještě opakuje, prokládené omluvami, že "až bude opravdu hořet, tak řekneme" a hlášením "opravu hoří, opusťte budovu" a "ne, ani tohle nebyl opravdový požár".
A na internetu si čteme, že někde tam venku stojí letadlo i s cestujícími (zatímco jety asi všechny zajely k chobotům, k turbopropům nikdo nejde a ani cestující nesmí ven do bouřky.) A koukáme, jak nám prší do zavazadel.
Takže za veselé diskuse (a to ještě nevíme, že na letišti opravdu bude za 4 dny hořet a evakuace bude na ostro) čas ubíhá a s 70 minutami nakonec opravdu boardujeme. Smíření s tím, že let CHC-IVC samozřejmě nestíháme, tím ani let na SZS - ale to nějak dopadne.
Kapitán se omlouvá za zpoždění, bouřka musí být aspoň 8 mil daleko. Bez dalšího zdržení (mimo očekávaného, že teprve teď smí doplnit palivo a vyložit/naložit kufry) vzlétáme...
- po nějaké bouřce ani stopy
- ani tady
- V CHC po přistání zapínáme mobily
a už je to tu - mám let o dvě hodiny později, takže od teď cca za hodinu. Ale kolegyně (která není v Koru a nemá sttaus...) má let až za další dvě. Ok, tak ji vezmu do salonku, ať se jí aspoň dobře čeká.
A aplikace navíc říká, že prý musíme na check-in - no, to v salonku taky zvládnou, že.
A zvládli. Jen s tím, že za a) ten první let je opravu plný a vděčím za něj právě Koru a b) kufry končí v CHC a hybaj ze salonku, kufry vyzvednout, a znova odbavit.
Na baggage claim kufry nikde - že by si je už všichni vyzvedli? No nevadí, je tu přepážka pro ztracená zavazadla a další hloupé dotazy. Ptáme se tedy po kufrech. Čímže jsme přiletěli? Tím letadlem, co do něho uhodil blesk? Ne, tím z AKL. No, to je to, jak do něho uhodil blesk. To vám nikdo neřekl? No neřekl a nikdo si ani ničeho nevšiml.
Po pár minutách a dalších několika cestujících se rozjíždí pás a těch pár našich kufrů se na něm zhmotňuje. Teď rychle check in, odlet je za 20 minut. Stíháme, kufr to prý ještě stihne.
Já pospíchám ke gate (no to bych přeháněl, všechno je tu tak blízko, že jsem tam za dvě minuty) a kolegyni opouštím, zpátky do domestic salonku bychom to nestihli.
V CHC mají zajímavý experiment:
- Koru regional express lounge.
Je tu kavárna v terminálu, kde z jedné strany chodí normální zákazníci, a
- z druhé strany
je obestavěný prostor (trochu to vypadá jak klec
) pro kartičkáře. Ale není tu nikdo z AirNZ a nejde sem vzít hosta či děti.
- Během tří minut zhltnu oběd
a už se boarduje.
- Zase ATR-72.
Sedím vedle infanta - ale co si mám co stěžovat. On si údajně změnil letenku ze sedačky na infanta, a tak tu zbylo místo právě pro mne.
Ještě v CHC se povedlo přebookovat let IVC-SZS. To není AirNZ, ale Stewart Island Flights, které operují právě jen mezi těmito dvěma letišti - tedy Stewart Island a nejbližší město "na pevnině", tedy Invercargill. Letecká společnost je to pohodová, malá, všechny letenky stojí stejně a tak jsou flexibilní.
- Sedím tedy na letišti v IVC.
Do salonku nemůžu, pro dnešek už mám s AirNZ odlétáno. Asi po hodině se ozývá požární poplach. Ale předem hlášený, tohle byl jen test. Bouřka nikde.
Cca po hodině se blíží let kolegyně a ozvývá se letištní rozhlas. Že let z CHC je už skoro tady, ale bouřka taky a kapitán se rozmýšlí, jak to tedy bude. No, ačkoli bouřka byla malá (ale to se mi to kecá, na zemi, jen podle meteo radaru),
- tak letadlo otáčí zpět do CHC.
No, takže kolegyně už dneska nedorazí. Ono to nějak dopadne, tady na NZ všechno vždycky nějak dopadne.
- Nasedám do Piper PA-32
- spolu s pilotem a jednou další cestující a odlétáme.
Cestou se rozprší, ale jinak je let naprosto ok a za 10 minut přistáváme. Pilot přeloží těch pár kufrů a carga (a zmokne), a už nás dodávka z letiště odváží do města. "Terminál", tedy místo na check-in, pošta, čekárna a prodejna suvenýrů je totiž přímo ve městě (no... má to 400 obyvatel), vedle hospody, supermarketu a přístaviště přívozu.
Dodatek k IROPS a pojištění: kolegyně měla štěstí v neštěstí, CHC byl pro ní jen přestup, a tak dostala na noc hotel. Ale kdo letěl z CHC (a naopak kdo chtěl letěl z IVC, ale let byl kvůli tomu zrušený), tak měl smůlu. A cestovní pojištění na kartě taky nepomohlo.
Kolegyně tedy tráví noc v zapomenutelném hotelu a má rezervaci na 6:30.
Den třetí, IVC-SZS
Kolegyně nakonec neletí 6:30, ale až v osm. Zřejmě nějaký další kartičkář.
A zatímco já vyrážím na track, ona ještě sedí v letadle do IVC. Ale nakonec všechno dopadne dobře a přesně o 24 hodin později oproti plánu přistává na SZS, vyráží hned na track a večer už se znovu potkáváme.
Dny další
O
https://www.doc.govt.nz/parks-and-recre ... ura-track/ Rakiura Track si přečtětě sami, já mohu jen doporučit, pokud chcete vidět místní faunu,
- třeba zrovna papouška kākā.
A máte-li pár hodin navíc, zajeďtě na Ulva Island, kde uvidíte ptáků ještě víc. Z těch obyčejnějších třeba
- oystercatcher
- nebo sealion (no, to zrovna moc pták není).
A jako bonus - podle legendy je South Island maorská kanoe a Stewart Island (Rakiura) je její kotevní kámen.
- Něco na tom bude, opravdu tam je kotevní řetěz :roll:
).
). 
)
