Fórum Airways.cz

Dobré odpoledne všem,

fórum jsem co se týče cestopisů poslední dobou docela zanedbával, ale jednak jsem byl plně vytížen a autorsky saturován psaním pro vlastní web a jednak jsem se vzpamatovával ze čtyřletého pracovního (a devastujícího) pobytu na druhé univerzitě. Po cvičném vlakovém výletu do Wroclawi na konci září a čtyřech měsících prázdnin jsem se však už cítil trochu odpočatější a odvážnější (cestu kolem světa západním směrem bych teď asi ještě nezvládl, jakkoli 28 tis. Kč za trasu Barcelona - Las Vegas/San Francisco - Honolulu - Osaka/Tokio - Hong Kong - Ho Chi Minh - Bangalore - Dubaj - Katowice bylo hodně lákavé) a tak přišel čas na výlet, který je variantou toho podniknutého na jaře 2018 do Boloně, Kodani a Amsterdamu: tedy nízkonákladové skákáni po Evropě, verze mimosezóna podzim 2019.

Při výběru itineráře (a letošní podzim je obzvláště lákavý, a to ani ne tak v tom, že by byly dvou či pětieurovky -- to možná přijde v prosinci jako loni -- ale spíše v dostupnosti letenek za rozumnou cenu cca 10 až 15 eur za jednosměrku a to klidně třeba 3 - 7 dní před odletem, což, pokud se pamatuji dřív nebylo u Rayanu i Wizzu úplně běžné (a i easyJet teď měl 3eurovky a Volotea také zajímavou akci; např. Budapešť - Luxembourg - Londýn za 20 eur a vize cestopisu "Na kafe za Junckerem" nebo naskočit ráno na letadlo do Vídně a za 2 a půl hodiny být v Bordeaux, kde už je to jen kousek do San Sebastianu anebo jen přískok z Vídně do Nice, kde sice může pršet, ale také může být kouzelný pozdní podzim na Riviéře) jsem zvláštní důraz klad na to, aby cesta začínala a končila v Brně. Jsou to tedy ony zvyšující se nároky a ochota připlácet si za pohodlí, jak před 4 roky konstatoval prodejce? (viz viewtopic.php?t=9545#p202951). Ale uvedený Řím byl opravdu výjimkou, protože cestování, velkoměsta civilizovaného světa, létání i letiště mě pořád moc baví.

Každopádně je to stále stejný persona. Káva, města, logistika MHD, výlohy, design a spousta méně běžných detailů. Nic se myslím nezměnilo. Snad jen ten důraz na kávu a gastronomii je větší než kdy dřív - i díky tomu, že mám už skoro rok vlastní kávovar a mlýnek a mám tedy i silně praktický a nejen teoretický pohled na věc.

Dávám do fóra s předchozím a laskavým souhlasem admina přímý odkaz a učiním tak i v budoucnu, možná s malým doplněním o specifika letů pro čtenáře zdejšího fóra - třeba právě se zážitky z páté návštěvy Varšavy (a otevřeného leteckého výhledu do Gdaňsku či Lodže, v Brně musím být až 4. 12.), kam letím tento čtvrtek odpoledne z Vídně (letence za 20 EUR koupené v sobotu a mimosezónním cenám v mém oblíbeném hotelu v mém oblíbeném polském městě nešlo odolat, navíc s výhledem na sice chladnější, ale krásné a možná i slunečné počasí).

Děkuji a hezké počtení.

https://zlutyzakaznik.cz/post/189147259 ... sl%C3%A1va

Nádherný a precizní report! Fakt krásně se to četlo.
Mám takový pocit, že jsi propadl výběrovým arabikam a proto jsi ke klasické italské kávě poněkud kritičtější Samozřejmě sice kritizujes způsoby přípravy a ne zrna, ale ono vše se vším souvisí.

Jen bych si dovolil malé technické doplnění a to že celodenní jízdenka v Berlíně na všechny zóny (A,B,C) stojí 7,70 což je dost malý rozdíl oproti dvěma jednorázovým jízdenkám a člověk nemusí řešit čas ani směr.

Moc děkuji. Vím, vím, celodenní jízdenku jsem také zvažoval, ale na ty 4 čisté hodiny ve městě by se mi "nevyplatila" (rozdíl necelé euro). Šel jsem cíleně na dvě místa a pokud bych potřeboval více využívat metro po celý den, samozřejmě bych si ji koupil.

Mám rád oboje, ale i v rámci italských zrnek jsou obrovské rozdíly a např. Parana Extra Bar 70:30, kterou doma/v práci standardně piju (kilo za 500 Kč), si skoro nemůžu vynachválit (a pil jsem ji třeba poslední tři týdny). A někdy to bylo/je i v Itálii opravdu uhlí i přes mléko - používají absolutně to nejlevnější.

Jaká byla obsazenost brněnských letů?

persona píše: Mám rád oboje, ale i v rámci italských zrnek jsou obrovské rozdíly a např. Parana Extra Bar 70:30, kterou doma/v práci standardně piju (kilo za 500 Kč), si skoro nemůžu vynachválit (a pil jsem ji třeba poslední tři týdny). A někdy to bylo/je i v Itálii opravdu uhlí i přes mléko - používají absolutně to nejlevnější.

Diky za hodne zajimave pocteni (a diky adminovi, ze jsem mohl cist primo u zdroje). Uz jsem tady narazil na to, ze Persona je odbornik na kavu, ale netusil jsem, ze az takhle prvotridni

Mam doma Silvii a Rockyho, ale pro manzelku jsem musel koupit DeLonghi automat Nejak to ale posledni dobou zanedbavam, ale mozna si ted k Jezisku objednam nejaky ty zrnka...

BTW, co si myslis o Vettori Tradizionale?

bphot0 píše:BTW, co si myslis o Vettori Tradizionale?

tradizionali (mnozne cislo;-)

bphot0 píše:

persona píše: Mám rád oboje, ale i v rámci italských zrnek jsou obrovské rozdíly a např. Parana Extra Bar 70:30, kterou doma/v práci standardně piju (kilo za 500 Kč), si skoro nemůžu vynachválit (a pil jsem ji třeba poslední tři týdny). A někdy to bylo/je i v Itálii opravdu uhlí i přes mléko - používají absolutně to nejlevnější.

Diky za hodne zajimave pocteni (a diky adminovi, ze jsem mohl cist primo u zdroje). Uz jsem tady narazil na to, ze Persona je odbornik na kavu, ale netusil jsem, ze az takhle prvotridni.

Mam doma Silvii a Rockyho, ale pro manzelku jsem musel koupit DeLonghi automat Nejak to ale posledni dobou zanedbavam, ale mozna si ted k Jezisku objednam nejaky ty zrnka...

BTW, co si myslis o Vettori Tradizionale?

Dekuji moc. O Silvii a Rockym jsem chvilku uvazoval na zacatku asi jako kazdy, kdo chce seriozni espresso nadoma, ale vadil by mi maly bojler kvuli mlecnym napojum, temperature surfing a mlynek bez plynuleho (stepless) posunu hrubosti mleti. Hadam, ze manzelce se prave nechce s timto laborovat.

Nemam nic proti az 30 % robusty v italskych smesich, ba naopak, ale nevidim duvod, proc pit 100% robustu. Tyhle specialitky slouzi jako hrube nakopnuti (dalsi vec je, ze je to utok na zaludek), ale ja jdu primarne po chuti a ucinek kofeinu je az na druhem miste. To bych mohl treba pit take Redbull.

Pardon za strucnost a diakritiku, neb odpovidam z telefonu ve Varsave, tak vic pripadne v utery nebo stredu na PC.

RAdek: Z Brna do Berlina jsem slysel predavat do kabiny cislo 166 a na stredu z Bergama do Brna jsem byl odbaven coby c. 93 ve 23 hod pred letem v 11 dalsi den rano a obsazenost tak 55 az 60 %.

Btw.jednou tak před 5 lety na nějakém foodfestivalu u Vaňkovky měla stánek nějaká nevím už jaká malá pražírna. Řekli mi že složení směsi, co měli v mlýnku je 70/30 (nebo 80/20, už si to nepamatuju přesně) robusta/arabica. Tak jsem se zeptal, zda se nespletli, že to asi bude obráceně a oni ne, že opravdu takto. Koupil jsem si tedy od nich jedno espresso a pít se to samozřejmě nedalo ( a to já narozdíl od persony v nouzi vypiju ledaccos).

Pak má člověk něco ušetřit - report přečten, Treviso koupeno...

Ptá-li se persona, zda-li se jeho cestovatelské nároky v průběhu času zvyšují:

persona píše:Jsou to tedy ony zvyšující se nároky a ochota připlácet si za pohodlí, jak před 4 roky konstatoval prodejce?

...musím, konstatovat, že ano. I když priority jsou zjevně jiné, než jsem doufal, jistý posun tu dozajista je. Se čtením tripreportu jsem totiž skončil v první třetině, protože již tam mě persona rozsekal a od té doby dávám hlavu do dlaní pokaždé, když jen nahlédnu do fóra airways. Vím, je to jen pubertální záchvat smíchu, ale když já si prostě nemůžu pomoct:

persona píše:

wc.jpg (80.29 KiB) Zobrazeno 8000 x

.. doufal v něco víc?

Persono, ty nespokojenče! Co jsi čekal víc?

Nemůžu si pomoct, ale téma „co víc čekat od WC centra na Friedrichstrasse“ mě pronásleduje celý víkend a nemůžu to dostat z hlavy Jaké by mělo WC centrum na Friedrichstrasse vlastně být, aby zaujalo dopisovatele fóra airways.cz?

A tak i když jsem o žánru tzv. "fan-fiction" zatím slyšel pouze v souvislosti s Harry Potterem, popřípadě s Divadlem Járy Cimrmana, a nikdy by mě nenapadlo, že budu fan-fiction psát já sám, tak si prostě nemůžu pomoct - pojďme rozvinout onu vtíravou pubertální myšlenku, že by WC centrum na Friedrichstrasse mělo dostat trochu grády. A pokud jste o „fan-fiction“ ještě neslyšeli, upřesňuji, že se jedná o fiktivní texty, které ve stylu populárních autorů jako je J. K. Rowlingová, nebo Jára Cimrman píší jejich fanoušci, protože jim to připadá vtipné, a/nebo si chtějí si představovat „co kdyby“ to s Harry Potterem, anebo s WC centrem na Friedrichstrasse nakonec dopadlo jinak:
Na nádraží Friedrichstrasse mě zaujala nenápadná cedule "WC center" a čistě ze zvědavosti, co může takové WC centrum nabídnout ve srovnání s obyčejným nádražním WC, na která jsme zvyklí v Brně, jsem se tento velkoměstský výkřik moderní hygieny rozhodl navštívit. Následuji infografiku a zjišťuji, že směrem k WC centru vede růžová kolonáda a že již na této kolonádě začíná fronta vedoucí k pokladnám, které se nacházejí až někde daleko vpředu. To může být v jisté situaci jistě problém a proto bych zde čekal například i nějakou expresní frontu, fast-track, jak jej známe z mezinárodních letišt, ale nic takového zde není, ale mně to nevadí, protože na účinky kávy jsem již zvyklý a fronta tak jako tak postupuje docela rychle. Mohu tedy v klidu vyčkat a nechat se překvapit, na co všichni ti turisté spolu se mnou tu frontu vlastně stojí. U pokladen zjišťuji, že v ceně vstupenky je též poměrně obsáhlý plnobarevný tištěný průvodce ve formátu DL, ale nechce se mi jej studovat hned na místě a jelikož jsem docela zvědavý, neprodleně uplatňuji svou vstupenku v turniketech, na které dozírají portýři v bílých rukavicích.

Přímo za turnikety se nachází průchod do prostorného zrcadlového foyer, ze kterého lze postupovat dále do tří směrů: do turecké, evropské, nebo japonské sekce (již základní vstupné opravňuje ke vstupu do všech tří sekcí).

Ale ještě než se stihnu rozhodnout pro sekci evropskou, můj pohled upoutá výklad obchodu se suvenýry, kde jsou v nabídce kromě přívěsků na klíče i rozkošná stylizovaná porcelánová hovínka značky Rosenthal - a vůbec ne nevkusná, jak by se mohlo zdát (ostatně, obchod se žertovnými předměty na toto téma se nachází hned naproti), nicméně cena 119 EUR za kus mě rychle odrazuje a poté již jen svižným krokem míjím showroom Villeroy & Boch, který svou nenápaditostí a strohostí až příliš připomíná prodejny s jistými předraženými mobilními telefony, přičemž hlavním tahákem v showroomu Villeroy & Boch není iPhone 11, vyobrazený v nadživotní velikosti, ale středobodem prezentace je zde toaletní sedátko z mořené hrušky v nové luxusní řadě Hommage https://www.villeroy-boch.co.uk/bathroo ... 92661.html jehož cena si ovšem s cenou telefonu proslulé značky nijak nezadá.

Musím říci, že od hlavního města evropského genderového progresivismu jsem očekával trochu více, ale i zde v Berlíně jsou toalety zatím stále rozděleny striktně na pánské a dámské (oprava: až později se z tištěného průvodce dozvídám, že na toalety pro mezigenderové osoby se musí jet výtahem do třetího patra). Vstupuji tedy do pánské sekce evropského pavilonu a to po schodech ve stylu art-deco, které vzdáleně připomínají též proslulé Velké schodiště z Titanicu:



srovnej s



Snad tím architekt odkazuje na téma prvních několika místností, kterým je voda. Potoky vody. Oceány vody. Pisoáry se zde ale nazývají Observatoria, přičemž největší potěšení mi působí „Observatorium Fahrdienstleiter“, které si bere za vzor toalety z amerických mrakodrapů, ze kterých lze pozorovat přes prosklenou stěnu přímo od pisoáru dění na ulici, jakož i dění v protějších mrakodrapech. V observatoriu Fahrdienstleiter je však výhled mnohem zajímavější a to přímo do sálu výpravčího berlínského nádraží, který však připomíná spíše velín atomové elektrárny. Všechna ta malá světýlka návěstí a výhybek, model kolejiště i s vyznačením obsazených kolejí a čísel vlaků a směru jejich jízdy, a uprostřed toho všeho sedí výpravčí v červené čepici, který na elektronický cvrkot dohlíží zpoza tří spojených monitorů značky Eizo. Fascinující podívaná pro malé i velké, přičemž na okně pisoáru je umístěno decentní upozornění, že sklo, kterým se díváme přímo do kuchyně berlínského nádraží, je průhledné jen z naší strany.

Další navazující, tzv. Bavorské observatorium se nachází uprostřed překvapivě věrného dioramatu bavorských Alp, z jejichž tajících ledovců zurčí do údolí opravdová voda, což je v kontextu dané potřeby velmi inspirující, ale zároveň i varující před hrozbou klimatické změny. Z tištěného průvodce se později dozvídám, že v bavorském dioramatu je na jednom z kopců ztvárněna i věrná replika Obersalzbergu a v jedné budovičce je tam za velkým obdélníkovým oknem vidět malá silueta Adolfa Hitlera, jak se dívá do údolí, na nás čurající, ale aby tento roztomilý detail návštěvník mohl spatřit, musí WC centrum navštívit po západu slunce, kdy se v domečcích na kopci rozsvítí světla.

A je tu i mnoho dalšího, co jsem navštívit nestihl, ale alespoň mi zůstane v zásobě na příští návštěvu – například v sále s kabinkami je možno navštívit (a přímo vyzkoušet a použít) repliky toalet slavných osobností, mimo jiné i anglickou toaletu císaře Františka Josefa, popřípadě opulentní kabinu Nicolae Ceaușescu, o kterou je údajně největší zájem a WC centrum na něj dokonce i přijímá rezervace přes internet. Zkrátka: WC Centrum na Friedrichstrasse, místo, kde strávíte s rodinou celé nedělní dopoledne.

Díky za pozornost, teď už mi to snad dá spát. A jestli vám to přijde trapné, tak na vině je persona, protože slovo "WC" spojit se slovem "doufat" v jedné větě, to je kombinace, která žádného pubertála nemůže nechat chladným.

persona píše:
Dekuji moc. O Silvii a Rockym jsem chvilku uvazoval na zacatku asi jako kazdy, kdo chce seriozni espresso nadoma, ale vadil by mi maly bojler kvuli mlecnym napojum, temperature surfing a mlynek bez plynuleho (stepless) posunu hrubosti mleti. Hadam, ze manzelce se prave nechce s timto laborovat.

Nemam nic proti az 30 % robusty v italskych smesich, ba naopak, ale nevidim duvod, proc pit 100% robustu. Tyhle specialitky slouzi jako hrube nakopnuti (dalsi vec je, ze je to utok na zaludek), ale ja jdu primarne po chuti a ucinek kofeinu je az na druhem miste. To bych mohl treba pit take Redbull.

Je to presne tak. Kdyz jsem ji porizoval, nemel jsem mnoho zkusenosti a neumel si to predstavit. Ale bojler je skutecne maly a s teplotami je treba si pohrat. Nicmene jsem se s tim naucil zit a porad si to celkem pochvaluji. S mlynkem mas urcite taky pravdu, ale tam to nevnimam az tak limitujici, asi proto, ze jsem jen naprosty amater.

Manzelka skoncila na tom, ze odmitla vazit zrnka - a tim padem nedosahovala pouzitelnych vysledku (hlavne pak s malou miskou, kdyz byla sama).

Z robusty si delam predevsim Caffè latte, ta kombinace je muj nejmilejsi napoj a z automatu to tak rozhodne nevyloudim.

prodejce: oceňuji snahu a úsilí věnované tomuto prvnímu pokusu o fan fiction a celou dobou jsem se usmíval. Tak vedle dvou haterů na Facebooku už mám i fanouška v této oblasti. Ale zkus prosím zvládnout i další dvě třetiny cestopisu - třeba tam bude ještě něco dalšího. V principu je to ale správný postřeh, dobrá úvaha, protože vzhledem k označení, tj. WC Centrum a nikoli pouhé WC či toalety, jsem očekával něco navíc (nové technologie, ekologický akcent, třeba malou výstavu k historii sanitace a kanalizace na daném nádraží). Podobně jako svého času portály, rozmohla se nám i centra (za nejznámější např. Centrum nápovědy, Centrum pomoci, Centrum zabezpečení a mnohá jiná). Ten kontrast mezi bombastičností označení (např. v Kuala Lumpur v mallu Toilet Manager, v České republice operátor výroby-dělník, operátorka podlahových ploch-uklizečka) a často chudým, prostým či vyprázdněným významem je součástí dnešní komunikace. A když už jsme v dané oblasti, nemohu opomenout fantastickou metodiku, kterou jsem tu už někdy myslím dával a která mě před časem naprosto dostala.

https://ec.europa.eu/environment/gpp/pd ... ets_cs.pdf

Fan fiction je jinak velmi rozšířený v akademickém prostředí a samozřejmě zkoumá nejen charaktery a psaní fanoušků, ale i všechen merchandising a muzea a další poutní místa věnovaná daným fenoménům. Jen bych dodal, že vedle Tebou uváděných důvodů pro vznik fan fiction je tím asi hlavním touha fanoušků mít další čtení, pokračovat v příhodách hrdinů nebo "zařídit", aby se postavy z neslučitelných světů vzájemně potkaly (autoři jsou často po určitém počtu knih/příběhů znechuceni a další díly čehokoli psát odmítají a tady je právě smysl fanouškovských textů). Doporučuji např. Henryho Jenkinse nebo časopis věnovaný studiu Buffy, přemožitelky upírů (http://offline.buffy.de/outlink_en.php? ... index.html), což je klasický zástupce dané oblasti. A moc hezky a extrémně čtivě píše třeba o Wonder Woman známá historička z Harvardu (https://www.newyorker.com/magazine/2014 ... ast-amazon#) - film šel před časem v kinech a kolegyně na tom byla s dcerou, ale pochybuji, že měly tak načteno jako autorka článku, o které v jednom rozhovoru uvedli, že má narrative superpowers a je to pravda, protože kvalita a objem jejích textů mají takřka zázračné parametry (viz odkazovaný článek).

A k té ochotě připlácet si za pohodlí: univerzity a prostředí vědy a výzkumu mají svá pravidla a své možnosti (i platově) a obávám se, že nikdy nebudu vysoce bonitní korporátní zákazník, ale je to cesta, kterou jsem si vybral a nestěžuji si a vše má svá pro i proti.

bphot0: no jo, klasika. Ale italskou směs do jednoporcového sítka (misky) vážit není nutné a nikdy to nedělají ani v Česku ani v Itálii (při tamním provozu naprosto nereálné a hlavně pro to není důvod, neboť dobrá směs je udělaná tak, aby vyžadovala minimální zásahy a buďto jet podle předem nastaveného času na mlýnku na jeden stisk tlačítka anebo odhadem po jeho zaplnění). U dobré výběrovky (a jsou i průměrné, špatné a hrozné) je to jiné a chce-li člověk opravdu precizní výsledek, váží pomletý vstup i výsledek v šálku. A co se týká mlýnku, u zvláště náročné/nepromíjivé kávy (v angličtině se mi líbí výraz finicky, např. It’s a finicky job to do) má i opravdu malý a takřka neznatelný posun velký dopad na průběh extrakce.

Každý kluk má nějakou větší nebo velkou hračku. Auta, motorky, letadla, vláčky, modelařinu nebo kávovary, abych uvedl jen ty nejobvyklejší

Zajímavé čtení, ale jako kávový amatér se optám, kde mohu ochutnat ideální kávu? V rámci personova hodnocení někde od 17/20 a lepší? Docela by mě to zajímalo. Ideálně v Praze
Dodávám, že jsem vcelku spokojen s domácí přípravou na páce Delonghi a levném mlýnku co já vím za značku. Kupuju Kimbo Gold nebo standardní Vergnano. Zkoušel jsem i supermarketové dražší kávy z Itálie a zase zásadní rozdíl jsem nepoznal, takže je možné, že jsem na to prostě tupý.

Silně doporučuji jít za konkrétními lidmi a doufat, že budou mít právě tu nejkvalitnější surovinu (strašně záleží na dané zemi, farmě, jakosti zrn, sklizni, metodě zpracování, stálosti pražení -- dávky kolísají --- době po otevření balíku, resp. počtu dní po upražení (káva si potřebuje po načnutí sáčku pár hodin sednout, bývá jinak dost ostrá, drsná a zdaleka také neplatí, že čím kratší doba od upražení tím lépe -- ideální je min. 2 a lépe 3 týdny od data pražení, neboť dochází k nutnému uvolnění plynů ze zrna, dále teplotě, vlhkosti a tlaku vzduchu v kavárně v danou chvíli, počtu vydaných káv a intervalu mezi nimi (desátá rychle za sebou může být lepší než druhá, než se to prohřeje a zaběhne) a samozřejmě také velmi na tom, jak zběhlý je člověk za kávovarem (jak dokáže nastavit mlýnek, zda odpustí horkou vodu před započetím každé porce, jak precizně dokáže rozvrstvit/distribuovat pomletá zrna do páky (misky), s jakou zručností kávu v páce upěchuje, v případě mléčného nápoje je to ještě náročnější na zkušenost a zručnost a kvalita mléka také silně kolísá v závislosti na výrobci, roční době, složení krmných dávek krav.

Dále je třeba pamatovat na to, že valná většina výběrových baristů si záměrně podšlehává mléko, aby mělo řidší konzistenci vhodnější pro malování latte artu, čehož výsledkem je často neuspokojivý senzorický vjem --- chybějící hebkost, sametovost v ústech a na patře po upití ze šálku chybí a nemůže se dostavit, je-li vrstvička mikropěny (našlehaného mléka) tenká a řídká.

Další věc je, že do cappuccina a mléčných nápojů jsou vhodnější plnější a hutnější kávy (např. Brazílie a Kolumbie či Kostarika, protože lehké a někdy až čajově působící africké kávy vytvoří s uvedeným řídším mlékem s nadsázkou spíše čaj s mlékem než kávu --- neplatí to vždy ani u afrických káv, ale riziko tu je. Soudě podle Kimba a Vergnana hádám, že budeš preferovat klasickou Itálii, tedy oříškovou, čokoládovou či kakaovou chuť, což Ti všichni nejlepší baristi neudělají a jejich kávy budou více či méně kyselé, jakkoli se budou zaklínat tím, že acidita je svěží a je to hodně dosladka, s tím je třeba počítat) a budou ve formě, tj. udělají to s plným nasazením. A najít v Brně nebo Praze místo, kde by dělali dobré italské espresso je dnes obávám se téměř nemožné.

Ale v principu by se 17/20 měli blížit a možná -- za šťastné konstelace výše uvedeného -- to i překonat Zdeňěk Hýbl (aktuální český šampion v espressu a cappuccinu), který snad ještě bývá v onesip coffee v Haštalské (Praha) -- měl jsem od něj zatím nejlepší kávu v Praze; v Brně pak zcela určitě Adam Obrátil v Industře (podle mne nejlepší český barista řekněme posledních tří let a dle konsenzu v rámci komunity nejlepší český člověk na cappuccina; jeho cappuccino pro mě bylo kávou roku 2018, tj. 17 - 18/20 a to v docela slušném evropském srovnání) a když se hodně zadaří, tak by sedmnáctky v espressu i cappuccinu měl bez potíží dosáhnout i Adam Neubauer, trojnásobný český šampion a nyní působící v brněnském Monogramu kousek od hlavního nádraží. Od toho mám ale ban, resp. mi řekl, že za to, co jsem napsal na webu (byl kritický vůči jednomu jeho cappuccinu), už mi u sebe v podniku kávu neudělá, což naznačuje, že se u něj nelze spoléhnout, že jedna káva bude jako druhá. Čili Z. Hýbl v Praze a A. Obrátil v Brně jsou asi dva nejlepší. Bylo pár lidí, kteří několik let dělali v Brně kávu na úrovni 18 až 19/20, ale ti už ji nepřipravují, jsou za zenitem, nejsou denně za kávovarem anebo už jen školí a s kávou obchodují. Velká škoda.

A pokud budeš jen trochu méně náročný (řekněme na 16/20), snad by neměli zklamat v Urban Café kousek od Florence, resp. Bílé labutě. Během začátku prosince chci ještě udělat aspoň jednu cestu do Prahy, abych obešel pár nových a doporučovaných podniků, ale byl bych hodně překvapen, kdyby Hýbla někdo překonal.

Je to jako se špičkovými kuchaři. Tam také člověk chodí za konkrétní osobou. A ideální káva neexistuje. Snažíme se jí více či méně přiblížit. Ve vzácných chvílích jsme už opravdu blízko, ale jak jsem dříve napsal, věřím a spoléhám v tomto na Japonce, kteří by jí mohli dosáhnout. Určitě každý ví, proč právě oni a nemožné to není (v Brně jsem skoro tři roky pil kávou od dvou lidí, kteří jednu a každou dokázali na úrovni 19/20 a osobní rekord je v Itálii na Fiumicinu z května 2011, kdy jsem dostal čtyři espressa a jedno cappuccino na úrovni 19.25/20). Ideální je si zavolat do dané kavárny a zjistit, kdy je daný člověk na směně. Já to tak dělám u Industry a před asi půlrokem to vzbudilo u některých údiv a pobavení, ale to je mi jedno. Chci jít za tím nejlepším, co má řekněme 8 až 10 let zkušeností a ne za někým, kdo je tam čtvrt roku. Ty rozdíly jsou dramatické.

Rada: nekupuj kávu v supermarketu. Tam je to snad až na jednu nebo dvě výjimky (Vergnano, možná nějaká slušnější Lavazza, pokud vůbec je) naprostý odpad. Kavárny v Itálii to také nekupují v supermarketu. A abys mohl dostat z kávy všechny nuance a detaily, chce to určité zkušenosti, dost znalostí a vybavení na určité úrovni (řekněme aspoň kávovar za 30 000 a mlýnek za 12 tis. Kč, obojí plně manuálně nastavitelné; s kávovarem za 45 - 50 tis. Kč a mlýnkem za 20 tis. Kč pak po určité době dosáhneš nebo překonáš 95 % kvalitních kaváren). A kvalitní mlýnek je naprosto zásadní, neboť to je ten nástroj, který pomele zrna: a) na přesně definovanou hrubost; b) udělá to pokaždé stejně, resp. s minimálními výchylkami, tj. je konzistentní. Kávovary jsou na určité úrovni (udává se mezi 2 000 až 8 000 USD) funkčně zhruba stejné, tj. takové velmi sofistikované "filtrační konvice na vodu" (extrémně zjednodušeno).

Tak jsem byl zase stručný, ale to jen v dobrém úmyslu poradit a upozornit na rizika.

A pro pobavení i poučení přidávám finálové vystoupení Adama Obrátila z roku 2018 --- komentují Jaroslav Slámečka (který také dělá kafe v onesip coffee a i on by to měl mít velice slušné) a Michal Kocman, dvojnásobný český šampion a majitel Coffee Fusion v Brně. Samozřejmě to nic nevypovídá o úrovni kvality v daném podniku, neboť každý účastník min. několik týdnů trénuje, ale je tady pěkně vidět postup přípravy. Oba pánové v sobě měli, jak mi řekl Michal Kocman, několik kávově-alkoholických drinků a seděli před monitory se záběry několika kamer a sluchátky na uších. To pro kontext, kdyby se zdálo, že je to vzdáleně jako Záruba s přizvaným expertem.

Pozn.: OCD = Ona Coffee Distributor, tj. kolečko sloužící k zarovnání puku (dávky kávy v misce páky), se kterým přišel Sasa Sestic, světový šampion v roce 2015. Dneska bez toho "pravověrní" nedají ani ránu, ale já to nepoužívám a ani v Itálii jsem to nikdy neviděl.

https://www.youtube.com/watch?v=B4zopWpJP9c&t=807s

Ja bych mozna doplnil, ze u kavy, stejne jako u mnoha jinych veci jako je vysoka gastronomie, nebo treba whisky a vino, nelze tak celkem hned jit a nasadit to nejlepsi z nejlepsiho a cekat, ze to skutecne tak zapusobi; ba snad bych az rekl, ze kdyby dnes persona nasedl do stroje casu, a dostal moznost ty nejlepsi kavy opet zhodnotit, tak uz je na uroven 19 a vys asi neda.

Ono to je totiz pomerne jednoduche - kazdy mame nejaky baseline, tvoren zkusenostmi s tim nebo onym, a cim dal je neco od baselineu, tim hur clovek umi porovnat jemne rozdily, dokonce bych rekl, ze se to pak zas preklapi, treba kdo nepije moc whisky a povazuje red label za dobrou skotskou a chivas za fakt vyberovy posusnanicko na dobrou prilezitost, lehce pak nejakou vyberovou starenou singlemaltku oznaci za hnus, ktery moc reze a smrdi po nejakem divnem kouri. Golfista, ktery hraje druhym rokem a jednu hru za mesic, si neuzije legendarni St Andrews Old Course, Augustu nebo Bethpage Black, protoze je to moc dlouhy/moc kopcu/moc tady fouka a bude se jen trapit...
Clovek, ktery nema zkusenost s vyberovou kavou pak tak akorat rekne, ze to kafe je nejaky moc kysely, a ze si maj ty masiny umejt nez zacnou varit presa.

Tudiz bych spis doporucil do sveta lepsi kavy vplout tak nejak nenasilne a zkusit treba nejake "lepsi mainstreamy", treba vyhledat nejakou mistni prazirnu, ktera jede spis bezne smesy nez single estate vyberovky, a zacit tam a postupne plout vyse, nez se snazit hned najit "nejlepsi v Praze".

Ono to bude tak fakt asi ve vsem. Pak uz zalezi jen na konkretnim cloveku jake ma moznosti, zejmena financnich, ale casto i mistnich, kdy to nejlepsi proste nema po ruce.
Pro vetsinu z nas to znamena, ze si musime vybrat co a jak. Persona propadl kavarnictvi, hlavne kave, ale taky vecem kolem (at to jsou moucniky, kvalita obsluhy nebo prostredi jako takoveho), do jiste miry jidlu (at to treba nejde to haute gastronomie, ale spis do kvality beznych surovin a poctivosti pripravy) a retailovemu designu.
Nekdo jiny pak na flyertalku resi zda je lepsi Lufthansa a Swiss First, nebo La Premiere Air France, a zda stoji za to "pretrpet" o neco horsi LHG produkt s moznosti uzit pak vyhod HON Circle, nebo jit do AF a trpet pak s blbym Platinum Ultimate tam, kde AF jednicku neleta.

a ja si tady mezitim piju Hieperdepiper od Heidsiecku, na coz vetsina lidi zareaguje ve smyslu "Sampanske? To jako skutecne, z Francie?" a nejaka mensi cast "Hieperdepiper? To jako skutecne, to sis nemoh koupit alespon Millesime?"