Filipínskou novotou stylově do Hong Kongu
Napsal: 29. 12. 2019, 12:11
BRQ-VIE-LHR-MNL-HKG-MNL-LHR-STN-BRQ
Loni na konci srpna se naskytnula možnost koupit business class letenky od Philippine Airlines z Londýna do Hong Kongu, navíc v jejich nové A350, za velmi nízkou cenu. Chvíli jsem nad nabídkou váhal, ale po rychlém zhodnocení pro a proti jsem měl jasno, za ty prachy by to byla škoda nepořídit. Ještě zvolit termín a letenky pro mě a mého otce byly v mailu. Tátovi jsem se rozhodnul výlet nadělit jako dárek k narozeninám, v C ještě neletěl a už několikrát zmiňoval, že by si takový zážitek rád někdy vyzkoušel. Tato příležitost bude ideální, let si budeme moct pořádně užít, čas strávený na palubě brand new A359 s lie-flat sedadly bude mezi dvanácti a třinácti hodinami.
Po několikatýdením čekání zda se Filipínci nebudou cukat s uznáním těchto letenek jsem zavolal na české zastoupnení PAL kvůli rezervaci sedadel a potom začalo shánění přískoků. Z několika možných variant jsem zvolil odpolední let Austrianu za krásných 33 ojro, který nám nechával něco lehce přes 3 hodiny na přestup z T2 na T3 na Heathrow. Tyto terminály jsou hned vedle sebe, takže ani případné zpozdění by nemělo ohrozit odlet do Manily.
Pro cestu z Londýna jsem neodolal black friday nabídce Ryanairu a vzal let STN-BRQ za 5 liber. Alespoň bude příležitost se konečně podívat na Sky Garden, která se mi při minulých návštěvách LON z různých důvodů stále vyhýbala. Jelikož let z Manily přiletí na LHR až okolo osmé večerní, nocování je nevyhnutelné. Vše ale jistí pohodlný hotel Premier Inn na T4, kam se z T3 dostaneme gratis vlakem, co jezdí mezi terminály.
VIE-LHR
Austrian Airlines A321 OE-LBA (23 let)
OS455
09.01.2019 17:15-18:40 (LF 95%)
6A
Online check-in Austrianu dělám cca 24 hodin před odletem. Neuvědomil jsme si, že OS ho umožňuje už nějakých 48h před odletem, ale i tak vybírám pěkná místa 6A a 6B. Na letiště ve Vídni se dopravíme kombinací vlaků českých a rakouských drah, v obou případech se jedná o RailJet. Cesta pohodlná, zpozdění na Wien Hbf v řádu minut, jdeme na peron, kde právě přijíždí značně zpožděný vlak z Curychu směr Flughafen VIE. Super, nemusíme čekat 20 minut na náš spoj. Na letišti jsme necelé 2 hodiny před odletem a ihned směrujeme na pasovku, kde nikdo není, a posléze do non-schegen Sky Lounge. Nabídka je standardní, bohužel bez teplých jídel, vzhledem k třetí hodině odpolední. Ty začnou servírovat opět až v 17:00, kdy už budeme v letadle.
Nástup do více jak dvacet let staré A321 je tunelem. Tento den mělo podle předpovědi počasí sněžit, naštěstí se ale nekoná a spadne pouze pár kapek deště. Není potřeba de-ice a tak je odlet skoro načas. Po dvou klidných hodinách ve vzduchu klesáme nad Londýn, kde uděláme obligátní okruh (pouze jeden) a jde se na přistání. Jsme tu on-time a tak ani nevyužijeme letištní transfer bus a jdeme se v klidu projít pěšky mezi terminály. Cesta zabere asi 15 minut většinou v podchodech.
LHR-MNL
Philippine Airlines A350-900 RP-C3501 (brand new)
PR721
09.01.2019 21:50-18:40 (LF 100% v C)
3A
Jakmile najdeme PAL check-in přepážky, necháme si vytisknout BP až do cílové destinace. Letíme jen na víkend a tak odbavovat nemáme co. Asi vypadáme trochu jako exoti, když před námi má každý cestující dva obří kufry. Nakonec nám teta oznámí, že můžeme do Aspire Lounge a její přibližné umístění.
Tam nás přivítají otázkou, jestli chceme vyzkoušet tradiční filipínské jídlo Arroz Caldo. Neodmítneme, ale že by to byl nějaký extra gastro zážitek, to tedy ne. Přirovnal bych to ke kuřecímu krémovému rizotu, které je zředěné polévkou. Sníst se to ovšem dá, tak proč ne. Když se dostaneme dovnitř, překvapí mě, jak je tu narváno, zabíráme poslední volný stůl, který má sice výhled na plochu, ale je už tma a vidět toho moc nejde.
Hodinu před plánovaným odletem začne slečna obcházet hosty, že už je čas se přesunout na gate. Přijde mi to docela brzo, a tak ještě v klidu dopijeme drinky a za 15 minut vyrážíme. Štreka je to dlouhá, téměř přes celý terminál. Na gate přicházíme mezi posledními, kdy už svítí nápis "closing". V kabině nás přivítá jmény milá slečna a po chvíli nám promptně cpe welcome drink. Wow efektu ze sedadla a prostoru okolo sebe se nedá ubránit, pro člověka co nelétá pravidelně v C je to okouzlující. Díky chybějícím binům nad prostředními sedadly působí kabina až neuvěřitelně vzdušně.
Potěší také velký polštář a prošívaná deka, pod kterou rozhodně zima není, naopak. Při spánku jsem se musel vysléct do trička, abych se neupekl. Před vzletem přišla letuška, abychom mohli společně vyřešit objednávku jídel. Výběr byl bohatý, dvě možnosti předkrmů, čtyři hlavní chody a jako dezert buď koláč, zmrzlina nebo sýrový talíř. První, co mě po vzletu na téměř nové A359 uchvátí, je odhlučnění interiéru, což se ještě umocní po nabrání výšky a utlumení tahu motorů. Když si potom nasadím noise canceling headphones, skoro ani nevím, že letíme. Zkoumám postupně amenity kit, polohovatelnost sedačky, masážní funkci, IFE, je toho hodně, ale času před námi je spousta.
Zanedlouho už mladá filipínka prostírá můj stolek a pomáhá mi s výběrem vína k večeři. Na doporučení zvolím australské červené Rawson's Retreat, ale posléze stejně ochutnám i ostatní a jelikož nejsem žádný velký znalec, tak moc rozdílů nepoznám. Po večeři si sedadlo nastavím do polohy postel a pouštím film Upgrade (můžu doporučit) a s jeho koncem se uchýlím ke spánku, který trvá dobrých 5 až 6 hodin.
Vzbudí mě až nutnost návštěvy toalety, kdy venku už je dávno denní světlo. Za chvíli se navíc bude podávat brunch. Není mi úplně hej, vína bylo zřejmě více než by bylo hodno a tak s kocovinou jídlu moc nedám, ikdyž je opět výborné. Podle IFE mapy právě míjíme Honk Kong, náš dnešní cíl. Zbytek cesty uteče svižně, takže co nevidět začnou přípravy na přistání v MNL.
V hlavním městě Filipín dosedáme už za tmy, světla jsme si teda dnes moc neužili. Výstup je pouze jedním tunelem a dveřmi před business class. Všichni cestující po průchodu chodbou skončí v docela malém prostoru pod schody, kde se kříží dvě fronty, jedna na trasfery a jedna na imigrační. Vládne tu až neuvěřitelný chaos, klimatizace není, horko jako v prádelně, na tomto by měli filipínci rozhodně zapracovat. Po asi deseti minutách v chuchvalci lidí, který zdánlivě připomíná frontu se dostáváme k transfer desku, kde nám týpek dá razítko na boarding pass, abychom se tím chumlem lidí zase museli vrátit o dvacet metrů zpátky, zařadit se do další fronty a projít bezpečnostím rámem. Ty jsou zde všude na každém kroku, asi tu mají špatné zkušenosti s bezpečností.
MNL-HKG
Philippine Airlines A330-300 RP-C8764 (4 roky)
PR312
10.01.2019 21:20-23:35 (LF 50% v C)
1A
Terminál 2 toho dost pamatuje, je malý a přeplněný. Bleskově najdeme Mabuhay lounge, která je celkem fajn, výběr jídla dobrý, ale já stále nemám na nic chuť a tak si dám jen Black Label na spravení. Nezbývá nám moc času, přílet byl lehce opožděn a hodně nás zdržela transfer procedura. Jdu ještě navštívit záchody, ty jsou teda vyloženě ubohé. Jakmile se na monitoru objeví boarding, jdeme na gate, je to ze salónku pár kroků. Předběhneme chumel lidí obklopující nástupní prostor a jako jedni z posledních C pasažérů jdeme po schodech dolů k autobusu. Ten vypadá jako u nás linkový, navíc řidič z pro mě nepochopitelnýho důvodu otevře jen přední dveře.
Když přijedeme k letadlu, trochu se zarazím, protože stojíme před A330, místo plánované A321. Po nástupu nejprve vysvětluji letušce, jak že se vyslovuje moje příjmení, prohodíme pár vět a ptám se jí proč změnili typ. Prý neví, ale asi moc lidí, takže to chtělo větší stroj. Konfigurace je 2-2-2, starší interiér, ale sedadla pohodlná, ikdyž nejsou lie-flat. Je to takový old-school business, řekl bych. Jediný totální fail jsou sluchátka jako z RegioJetu. V sedadlech chybí zábavní systém, takže dostáváme jako náhradu iPad.
Servis opět na úrovni, ovšem v A359 byl logicky lepší. Výběr na tomto dvouhodinovém letu mě vcelku vyhovoval a nemohl jsem si stěžovat. Po přistání v HKG jsme byli mezi prvními venku z letadla a tím pádem také na imigračním, ale i tak jsme si 20 minut museli postát ve frontě. Potom už jen zbývalo koupit lístky na vlak s cílem ve stanici Kewloon.
Toto nádraží je umístěno pod obřím nákupním centrem, takže nám trvalo chvíli se odsud vymotat a povedlo se nám i zabloudit. Vzhledem k pokročilé večerní hodině se blížila zavíračka, naštěstí nám poradila starší teta, co zrovna končila šichtu. Neuměla sice ani slovo anglicky, ale po vyslovení jména ulice nám rukama nohama naznačila, že tam jde taky a ať jdeme s ní. Po pár minutách jsme došli k hotelu Novotel, kde máme objednán pokoj na Executive patře.
Umístění hotelu bylo perfektní, v docházkové vzdálenosti do Tsim Sha Tsui a nedaleko stanice metra Jordan St., takže jízda pod zálivem směrem na Hong Kong Island byla otázkou několika minut. V pátek jsme pochodily oblast okolo hotelu a odpoledne jsme plánovali vyjet na známou Victoria Peak. Když jsme procházeli (mimochodem velmi povedeným) Hong Kong Parkem, nedaleko ptačích voltiér jsme potkali staršího Brita se svým (asi) vnukem. Dal se s námi do řeči, že voltiéry jsou v rekonstrukci a tedy zavřené. My ovšem směřovali k Peak Tram a tak nás prompně navedl správným směrem. Byli jsme ale docela naivní, hned po příchodu na místo nás ohromila fronta lidí, byla opravdu dlouhá a vypadalo to tak na dvě hodiny minimálně. To jsme si řekli, že za to nestojí a šli jsme zpátky do centra. Náhoda tomu chtěla, že na jednom z přechodů pro chodce jsme potkali opět tyto dva Brity. Hned jsem mu vysvětlil situaci a on se začal omlouvat, že v Hong Kongu teď bydlí a měl se o popularitě funikularu zmínit. Navrhnul ale záložní plán, že když si další den přivstaneme, fronta nebude zdaleka tak hrozná.
Ráno jsme po snídani vyrazili na metro a během chvilky se zjevili u pokladen Peak Tram. Pánovi musím dát za pravdu, fronta byla minimální, ale i přesto jsme čekali dobrých 20 minut než jsme přišli na řadu. Výjezd je pěkný zážitek, především pak fakt, jak strmá dráha doopravdy je. My měli koupenou pouze zpáteční jízdenku, ale nabízí zde i různé balíčky s Madamme Tousand nebo Sky View, což je vyvýšená plošina nad horní stanicí funikularu. Pokud si dobře pamatuju, tak rozdíl v ceně byl docela velký, a dalo by se o tom uvažovat snad jedině za dobré viditelnosti, my měli po ránu smůlu na opar nad závivem, takže jsme raději zvolili příjemnou procházku okolo Victoria Peak. Je úžasný se na chvíli zastavit a v oáze klidu pozorovat z výšky šrumec odehrávající se dole ve městě.
Při cestě zpátky na hotel, kde jsme obdrželi "complimentary late check out", jsme si řekli, že místo metra pojedeme trajektem, abychom ještě něco viděli a udělali si cestu zajímavější. Vcelku mě (příjemně) překvapila cena, one-way lístek stál v přepočtu pár korun. Samotná cesta potom trvala okolo deseti minut.
Konec první části
Loni na konci srpna se naskytnula možnost koupit business class letenky od Philippine Airlines z Londýna do Hong Kongu, navíc v jejich nové A350, za velmi nízkou cenu. Chvíli jsem nad nabídkou váhal, ale po rychlém zhodnocení pro a proti jsem měl jasno, za ty prachy by to byla škoda nepořídit. Ještě zvolit termín a letenky pro mě a mého otce byly v mailu. Tátovi jsem se rozhodnul výlet nadělit jako dárek k narozeninám, v C ještě neletěl a už několikrát zmiňoval, že by si takový zážitek rád někdy vyzkoušel. Tato příležitost bude ideální, let si budeme moct pořádně užít, čas strávený na palubě brand new A359 s lie-flat sedadly bude mezi dvanácti a třinácti hodinami.
Po několikatýdením čekání zda se Filipínci nebudou cukat s uznáním těchto letenek jsem zavolal na české zastoupnení PAL kvůli rezervaci sedadel a potom začalo shánění přískoků. Z několika možných variant jsem zvolil odpolední let Austrianu za krásných 33 ojro, který nám nechával něco lehce přes 3 hodiny na přestup z T2 na T3 na Heathrow. Tyto terminály jsou hned vedle sebe, takže ani případné zpozdění by nemělo ohrozit odlet do Manily.
Pro cestu z Londýna jsem neodolal black friday nabídce Ryanairu a vzal let STN-BRQ za 5 liber. Alespoň bude příležitost se konečně podívat na Sky Garden, která se mi při minulých návštěvách LON z různých důvodů stále vyhýbala. Jelikož let z Manily přiletí na LHR až okolo osmé večerní, nocování je nevyhnutelné. Vše ale jistí pohodlný hotel Premier Inn na T4, kam se z T3 dostaneme gratis vlakem, co jezdí mezi terminály.
VIE-LHR
Austrian Airlines A321 OE-LBA (23 let)
OS455
09.01.2019 17:15-18:40 (LF 95%)
6A
Online check-in Austrianu dělám cca 24 hodin před odletem. Neuvědomil jsme si, že OS ho umožňuje už nějakých 48h před odletem, ale i tak vybírám pěkná místa 6A a 6B. Na letiště ve Vídni se dopravíme kombinací vlaků českých a rakouských drah, v obou případech se jedná o RailJet. Cesta pohodlná, zpozdění na Wien Hbf v řádu minut, jdeme na peron, kde právě přijíždí značně zpožděný vlak z Curychu směr Flughafen VIE. Super, nemusíme čekat 20 minut na náš spoj. Na letišti jsme necelé 2 hodiny před odletem a ihned směrujeme na pasovku, kde nikdo není, a posléze do non-schegen Sky Lounge. Nabídka je standardní, bohužel bez teplých jídel, vzhledem k třetí hodině odpolední. Ty začnou servírovat opět až v 17:00, kdy už budeme v letadle.
Nástup do více jak dvacet let staré A321 je tunelem. Tento den mělo podle předpovědi počasí sněžit, naštěstí se ale nekoná a spadne pouze pár kapek deště. Není potřeba de-ice a tak je odlet skoro načas. Po dvou klidných hodinách ve vzduchu klesáme nad Londýn, kde uděláme obligátní okruh (pouze jeden) a jde se na přistání. Jsme tu on-time a tak ani nevyužijeme letištní transfer bus a jdeme se v klidu projít pěšky mezi terminály. Cesta zabere asi 15 minut většinou v podchodech.
LHR-MNL
Philippine Airlines A350-900 RP-C3501 (brand new)
PR721
09.01.2019 21:50-18:40 (LF 100% v C)
3A
Jakmile najdeme PAL check-in přepážky, necháme si vytisknout BP až do cílové destinace. Letíme jen na víkend a tak odbavovat nemáme co. Asi vypadáme trochu jako exoti, když před námi má každý cestující dva obří kufry. Nakonec nám teta oznámí, že můžeme do Aspire Lounge a její přibližné umístění.
Tam nás přivítají otázkou, jestli chceme vyzkoušet tradiční filipínské jídlo Arroz Caldo. Neodmítneme, ale že by to byl nějaký extra gastro zážitek, to tedy ne. Přirovnal bych to ke kuřecímu krémovému rizotu, které je zředěné polévkou. Sníst se to ovšem dá, tak proč ne. Když se dostaneme dovnitř, překvapí mě, jak je tu narváno, zabíráme poslední volný stůl, který má sice výhled na plochu, ale je už tma a vidět toho moc nejde.
Hodinu před plánovaným odletem začne slečna obcházet hosty, že už je čas se přesunout na gate. Přijde mi to docela brzo, a tak ještě v klidu dopijeme drinky a za 15 minut vyrážíme. Štreka je to dlouhá, téměř přes celý terminál. Na gate přicházíme mezi posledními, kdy už svítí nápis "closing". V kabině nás přivítá jmény milá slečna a po chvíli nám promptně cpe welcome drink. Wow efektu ze sedadla a prostoru okolo sebe se nedá ubránit, pro člověka co nelétá pravidelně v C je to okouzlující. Díky chybějícím binům nad prostředními sedadly působí kabina až neuvěřitelně vzdušně.
Potěší také velký polštář a prošívaná deka, pod kterou rozhodně zima není, naopak. Při spánku jsem se musel vysléct do trička, abych se neupekl. Před vzletem přišla letuška, abychom mohli společně vyřešit objednávku jídel. Výběr byl bohatý, dvě možnosti předkrmů, čtyři hlavní chody a jako dezert buď koláč, zmrzlina nebo sýrový talíř. První, co mě po vzletu na téměř nové A359 uchvátí, je odhlučnění interiéru, což se ještě umocní po nabrání výšky a utlumení tahu motorů. Když si potom nasadím noise canceling headphones, skoro ani nevím, že letíme. Zkoumám postupně amenity kit, polohovatelnost sedačky, masážní funkci, IFE, je toho hodně, ale času před námi je spousta.
Zanedlouho už mladá filipínka prostírá můj stolek a pomáhá mi s výběrem vína k večeři. Na doporučení zvolím australské červené Rawson's Retreat, ale posléze stejně ochutnám i ostatní a jelikož nejsem žádný velký znalec, tak moc rozdílů nepoznám. Po večeři si sedadlo nastavím do polohy postel a pouštím film Upgrade (můžu doporučit) a s jeho koncem se uchýlím ke spánku, který trvá dobrých 5 až 6 hodin.
Vzbudí mě až nutnost návštěvy toalety, kdy venku už je dávno denní světlo. Za chvíli se navíc bude podávat brunch. Není mi úplně hej, vína bylo zřejmě více než by bylo hodno a tak s kocovinou jídlu moc nedám, ikdyž je opět výborné. Podle IFE mapy právě míjíme Honk Kong, náš dnešní cíl. Zbytek cesty uteče svižně, takže co nevidět začnou přípravy na přistání v MNL.
V hlavním městě Filipín dosedáme už za tmy, světla jsme si teda dnes moc neužili. Výstup je pouze jedním tunelem a dveřmi před business class. Všichni cestující po průchodu chodbou skončí v docela malém prostoru pod schody, kde se kříží dvě fronty, jedna na trasfery a jedna na imigrační. Vládne tu až neuvěřitelný chaos, klimatizace není, horko jako v prádelně, na tomto by měli filipínci rozhodně zapracovat. Po asi deseti minutách v chuchvalci lidí, který zdánlivě připomíná frontu se dostáváme k transfer desku, kde nám týpek dá razítko na boarding pass, abychom se tím chumlem lidí zase museli vrátit o dvacet metrů zpátky, zařadit se do další fronty a projít bezpečnostím rámem. Ty jsou zde všude na každém kroku, asi tu mají špatné zkušenosti s bezpečností.
MNL-HKG
Philippine Airlines A330-300 RP-C8764 (4 roky)
PR312
10.01.2019 21:20-23:35 (LF 50% v C)
1A
Terminál 2 toho dost pamatuje, je malý a přeplněný. Bleskově najdeme Mabuhay lounge, která je celkem fajn, výběr jídla dobrý, ale já stále nemám na nic chuť a tak si dám jen Black Label na spravení. Nezbývá nám moc času, přílet byl lehce opožděn a hodně nás zdržela transfer procedura. Jdu ještě navštívit záchody, ty jsou teda vyloženě ubohé. Jakmile se na monitoru objeví boarding, jdeme na gate, je to ze salónku pár kroků. Předběhneme chumel lidí obklopující nástupní prostor a jako jedni z posledních C pasažérů jdeme po schodech dolů k autobusu. Ten vypadá jako u nás linkový, navíc řidič z pro mě nepochopitelnýho důvodu otevře jen přední dveře.
Když přijedeme k letadlu, trochu se zarazím, protože stojíme před A330, místo plánované A321. Po nástupu nejprve vysvětluji letušce, jak že se vyslovuje moje příjmení, prohodíme pár vět a ptám se jí proč změnili typ. Prý neví, ale asi moc lidí, takže to chtělo větší stroj. Konfigurace je 2-2-2, starší interiér, ale sedadla pohodlná, ikdyž nejsou lie-flat. Je to takový old-school business, řekl bych. Jediný totální fail jsou sluchátka jako z RegioJetu. V sedadlech chybí zábavní systém, takže dostáváme jako náhradu iPad.
Servis opět na úrovni, ovšem v A359 byl logicky lepší. Výběr na tomto dvouhodinovém letu mě vcelku vyhovoval a nemohl jsem si stěžovat. Po přistání v HKG jsme byli mezi prvními venku z letadla a tím pádem také na imigračním, ale i tak jsme si 20 minut museli postát ve frontě. Potom už jen zbývalo koupit lístky na vlak s cílem ve stanici Kewloon.
Toto nádraží je umístěno pod obřím nákupním centrem, takže nám trvalo chvíli se odsud vymotat a povedlo se nám i zabloudit. Vzhledem k pokročilé večerní hodině se blížila zavíračka, naštěstí nám poradila starší teta, co zrovna končila šichtu. Neuměla sice ani slovo anglicky, ale po vyslovení jména ulice nám rukama nohama naznačila, že tam jde taky a ať jdeme s ní. Po pár minutách jsme došli k hotelu Novotel, kde máme objednán pokoj na Executive patře.
Umístění hotelu bylo perfektní, v docházkové vzdálenosti do Tsim Sha Tsui a nedaleko stanice metra Jordan St., takže jízda pod zálivem směrem na Hong Kong Island byla otázkou několika minut. V pátek jsme pochodily oblast okolo hotelu a odpoledne jsme plánovali vyjet na známou Victoria Peak. Když jsme procházeli (mimochodem velmi povedeným) Hong Kong Parkem, nedaleko ptačích voltiér jsme potkali staršího Brita se svým (asi) vnukem. Dal se s námi do řeči, že voltiéry jsou v rekonstrukci a tedy zavřené. My ovšem směřovali k Peak Tram a tak nás prompně navedl správným směrem. Byli jsme ale docela naivní, hned po příchodu na místo nás ohromila fronta lidí, byla opravdu dlouhá a vypadalo to tak na dvě hodiny minimálně. To jsme si řekli, že za to nestojí a šli jsme zpátky do centra. Náhoda tomu chtěla, že na jednom z přechodů pro chodce jsme potkali opět tyto dva Brity. Hned jsem mu vysvětlil situaci a on se začal omlouvat, že v Hong Kongu teď bydlí a měl se o popularitě funikularu zmínit. Navrhnul ale záložní plán, že když si další den přivstaneme, fronta nebude zdaleka tak hrozná.
Ráno jsme po snídani vyrazili na metro a během chvilky se zjevili u pokladen Peak Tram. Pánovi musím dát za pravdu, fronta byla minimální, ale i přesto jsme čekali dobrých 20 minut než jsme přišli na řadu. Výjezd je pěkný zážitek, především pak fakt, jak strmá dráha doopravdy je. My měli koupenou pouze zpáteční jízdenku, ale nabízí zde i různé balíčky s Madamme Tousand nebo Sky View, což je vyvýšená plošina nad horní stanicí funikularu. Pokud si dobře pamatuju, tak rozdíl v ceně byl docela velký, a dalo by se o tom uvažovat snad jedině za dobré viditelnosti, my měli po ránu smůlu na opar nad závivem, takže jsme raději zvolili příjemnou procházku okolo Victoria Peak. Je úžasný se na chvíli zastavit a v oáze klidu pozorovat z výšky šrumec odehrávající se dole ve městě.
Při cestě zpátky na hotel, kde jsme obdrželi "complimentary late check out", jsme si řekli, že místo metra pojedeme trajektem, abychom ještě něco viděli a udělali si cestu zajímavější. Vcelku mě (příjemně) překvapila cena, one-way lístek stál v přepočtu pár korun. Samotná cesta potom trvala okolo deseti minut.
Konec první části