Kořeny decivilizace (článek)
Napsal: 31. 12. 2020, 18:08
Fakt, že lidská civilizace je v regresu, tedy že kola dějin se točí dozadu a nikoliv dopředu, je zřejmé již delší dobu. A letošní covidová epizoda na tento fakt jen upozornila i širší masy obyvatelstva.
A možná proto by stálo za to zamyslet se, od kdy se vývoj vlastně zvrhnul. Od kdy lidstvo přestalo jít dopředu a začalo na svém monocyklu šlapat dozadu. Vždyť to znáte sami – i ve vašem životě v minulosti nadešel okamžik, den, datum, kdy jste přejeli jakousi pomyslnou výhybku a dostali se na kolej, po které se ve svém životě vezete dodnes. A kdyby – teoreticky kdyby – jste tenkrát, v ten jeden den udělali něco jiného, nebo byste se rozhodli jinak, tak dnes byste byli úplně někde jinde, dělali něco jiného a byli někým jiným.
Ale právě v onen úhelný den člověk nikdy nepozná, že na nějaké výhybce stojí. To se pozná vždy až mnohem později, až když se vývoj po letech dobere do svých konců. Teprve pak přijdete na to, že tenkrát, kdysi, jste nějakou výhybku přejeli a co to pro vás znamenalo.
Obdobné je to i s dějinami. Druhá světová válka sice skončila 8. a 9. května 1945, nicméně výhybka, která k tomuto datu vedla, byla přejeta mnohem dříve. Pro hitlerčíky nastalo rozhodující datum zřejmě někdy v listopadu 1942 u Stalingradu. Zde byla hozena ona rozhodující výhybka, která byla přejeta a bylo dosaženo „tenké červené linie“, po jejímž překročení už se pro všechny Němce začala kola dějin točit dozadu a nikoliv dopředu. Datum 8. a 9. května bylo pak již pouze formálním vyvrcholením již dříve započatého vývoje.
Stejně tak naše civilizace již někdy v minulosti docela evidentně překročila podobnou rozhodující „červenou linii“ a od té doby se to s ní veze z kopce. A protože tato jízda na zpátečku trvá už hezky dlouho, snad by šlo vystopovat i ono úhelné datum, od kterého jsme začali couvat k dnes již desítky let trvajícímu útlumu, který – prozatím – vyvrcholil dnešní covidovou epizodou.
Nejlepší měřítkem, podle kterého bych ono úhelné datum určil, je vědeckotechnický pokrok. A tento pokrok vždy reprezentují takové vědeckotechnické objevy a achievementy, které skokově, ve velmi krátkém čase, mění globální vědecké poznání, anebo skokově zvyšují kvalitu života lidstva jako celku.
Za takovéto skokové události lze označit například objev ohně, vynález kola, vynález dalekohledu, bezdrátovou telegrafii, objev penicilinu, přistání člověka na Měsíci, vymýcení neštovic, Arpanet, Hubbleův teleskop, GSM, GPS, asi zhruba v tomto pořadí. Jeden objev či achievement vždy podmiňuje ten následující. Jeden nástroj je použit k výrobě nástroje dalšího.
A právě tento vývoj se nám jaksi zastavil. Už dávno. Všimli jste si? Pokud si vzpomínám, tak to poslední, co nějak výrazně změnilo můj život k lepšímu, byl GSM telefon Nokia 5110 a vytáčené připojení k internetu. To byl k***a pokrok. Jenže tomuto pokroku je již dvacet let a od té doby se nic jiného – zcela převratného – neobjevilo. Na nic nějak nemůžu přijít. Sice mám nyní telefon 4G a 100 mega internet s IPTV, ale to není skok, to je jenom logické rozvedení původní myšlenky. Na novou původní myšlenku, která by se urodila za posledních 20 let, jaksi nemohu přijít. Uber, Kiwi ani Košík.cz jako fakt neprezentují civilizační pokrok. Za dvacet let, od kdy jsou k dispozici superpočítače, internet a mobilní telefony bych opravdu čekal, že lidstvo disponující takovým arzenálem někam posune, něco skutečně nového – skokového – vymyslí.
Vždyť k čemu je „umělá inteligence“, když stále neexistuje ani lék na AIDS, ani na rakovinu, a namísto jaderné fúze se dnes otravujeme s vědecky trapnými solárními panely. Takže si odpovím: „umělá inteligence“ je dobrá tak maximálně pro call-centra. A to nereprezentuje civilizační pokrok a umělá inteligence je tedy k ničemu.
Ono úhelné datum, kdy civilizace začala jít dozadu tedy musíme hledat již někde v 80. letech minulého století. Na počátku devadesátek se sice ještě něco dělo – GSM a GPS a internet, jenže to už byl jen pozvolný dojezd vývoje z předchozích let a potom už nepřišlo nic. Konec dějin.
Někteří lidé vidí konec všeho v 17. listopadu 1989. Jenže to je právě jen jakési symbolické, formální datum. I k onomu 17. listopadu bylo nakročeno již mnohem dříve. Ale přemýšlení o 17. listopadu o původci všeho současného úpadku mi přijde docela správně nasměrované. Bohužel. Vždyť to byla právě „studená válka“, která splodila Arpanet, GPS a donutila člověka přistát na Měsíci. I když to mělo i svoje obrovská negativa, studená válka byla zároveň i motorem vědeckotechnického pokroku. A pak jedna soupeřící strana studenou válku vyhrála, přestala mít důvod se snažit a tím se rozjel úpadek, který trvá dodnes.
Za úhelné datum zvrácení chodu dějin tedy já osobně považuji datum Černěnkova pohřbu, tedy středu 13. března 1985. Záznam této trudné události můžete shlédnout zde:
A jen na okraj - i tento program byl ve své době streamován tehdejší streamovací službou, která se jmenovala Intervize - tedy streamování taky není nic převratně civilizačně nového…
Od onoho březnového data bylo ji o osudu SSSR a o výsledku studené války rozhodnuto. Kola dějin se za zvuku smuteční hudby, sirén moskevských továren a dělových salv pootočila směrem dozadu. Sovětská hymna zazněla právě v okamžik, kdy bylo dosaženo „tenké červené linie¨ a s civilizací to začalo jít všechno zu grunt. Tenkrát v březnu to nikdo nemohl vědět, ale dnes už to víme.
To tedy bylo v Rusku. K nám se neblahý vývoj dostal – jako obvykle – až o něco později. Konkrétně lze za pro Československo zlomové datum, které bezprostředně vedlo k 17. listopadu 1989, považovat návštěvu U.S. senátora Larryho Presslera v ČSSR, která se uskutečnila na přelomu června a července 1986. Hňup z Dakoty ve spolupráci s tehdejším velvyslancem USA v Praze fakticky zvítězil nad čs. bezpečnostními orgány a odstaroval dál již téměř nerušenou činnost agentů NDI v Praze, kteří začali sestavovat budoucí vládu z řad disidentů, přičemž jako prostředek k navázání kontaktu a důvěry s budoucími exponenty polistopadového režimu sloužily krabičky amerických cigaret, předávané třeba pod stolem v kavárně. Napřed krabičky otevřené, posléze již krabičky zavřené. A kdo krabičky U.S. cigaret ochotně a vděčně přijímal, stal se i perspektivním „nomenklaturním kádrem“ nastupujícího režimu. Tím bylo zároveň fakticky i symbolicky nastaveno milieu porevoluční doby – republiku za cigára. A tak není divu, že ti, kteří se po revoluci stali ministry, bez uzardění přivítali na svých ministerstvech americké poradce a vůbec jim to nepřišlo blbé. Však od nich dostali ty cigára. A tato úroveň a princip vládnutí se nás drží dodnes.
A kdybyste se ptali, kde jsem přišel na to s těma cigárama, tak to mám od Madelein Albrightové, která cigaretová dobrodružství z 80. let sama popsala ve svých vlastních memoárech, neboť i ona sama cigarety tehdejším disidentům po Praze roznášela. A co se týká amerických poradců na čs. ministerstvech, tak na ně tuhle s láskou vzpomínal ministr Ježek v Otázkách Václava Moravce a ani Moravcovi to nepřišlo nepřístojné. Prostě normálka.
A jen pro dokreslení: i některé zákony byly napsány právě koncem 80. let v kancelářích NDI ve Washingtonu, byla to konkrétně například porevoluční organizační struktura Kanceláře prezidenta republiky a volební zákon pro volby v roce 1990, které byly připraveny ve Washingtonu předem a byly předány Václavu Havlovi ke schválení již v den jeho zvolení prezidentem ČSSR. Konkrétně tyto dva dokumenty byly předloženy Václavu Havlovi 29. prosince 1989 večer v hospodě na Vikárce, kde VH slavil své zvolení prezidentem a kam mu je zanesla ke schválení právě sama Madelein Albrightová. VH u hospodského stolu oba dokumenty přijal bez výhrad. Jak jinak. Alespoň tak na to vzpomíná Madelein ve svých memoárech.
A tak co nevidět na pražském letišti začaly rovněž přistávat i Boeingy 737-500 narychlo „demokraticky“ dodané američany tehdejším Československým aeroliniím. Ale o tom už jsem zde na fóru psal několikrát, že tato porevoluční dodávka americké techniky pro ČSA byla dílem amerických poradců na čs. ministerstvech. A dodnes mi to vadí.
Ale proč o tom všem vlastně píšu? Protože nejenom Rusáci ale i my jsme od roku 1985 obětovali tolik – vlastně všechno, dali jsme celou zemi za cigára – pro to, aby se to s náma pohlo dopředu, abychom se dostali mezi „civilizované země“ - a teď po třiceti letech zjišťujeme, že se to nejenomže nepovedlo, ale že dokonce ani ony „civilizované země“, ke kterým jsme tolik vzhlíželi, už nejsou tak civilizované, že to s nima jde pěkně z kopce a že naše oběť vlastně byla k ničemu a nikam nevede.
A jako návdavek této celkové decivilizace společenské i vědeckotechnické - v roce 2020, ve 21. století - zažíváme v českých zemích morovou ránu, protože co jiného je Covid-19, než vlastně čínský plicní mor. Jen se to jmenuje jinak, ale fakticky je to stejné. Tak až sem jsme to s civilizací dopracovali, poslední morová rána u nás byla roku 1714, potom proběhl nějaký civilizační vývoj, který morové epidemie vymýtil a v roce 2020 máme tu máme mor z Číny opět. Jen namísto toho, abychom v supermarketech vhazovali peníze do džbánů s octem, jak se to dělalo při morových epidemiích ve středověku, tak dneska namísto toho máme platit platebníma kartama. Civilizační úspěch? Nemyslím si.
Vznáším tedy stížnost na vědce. Kde jsou všichni „američtí vědci“? Kdy už konečně zase uslyším, že „američtí vědci něco zjistili“? Proč nejste schopní – při všem vědeckém vybavení a pohodlí – za posledních dvacet let vyřešit nebo objevit něco opravdu podstatného?
Vznáším stížnost i na vás mladé, kteří jste nezažili „komunismus“ a žijete celý život v „demokratickém“ režimu. Máte vypláchnuté hlavy soudobou prorežimní propagandou, ze školy i z médií, ale na rozdíl od nás, vidím, že vy o té propagandě vůbec nepochybujete. I dnešní kapitalistický režim má v poslední době čím dál urputnější tendenci obhajovat se, vykládat dějiny a natáčet vysvětlující filmy k historickým událostem, tak, jak to dělal režim komunistický. Za příklad si můžeme vzít cyklus České století o „zabíjení soudruha“ a podobné, což je ale vlastně vše jen trapný remake historických komunistických filmů a seriálů ze 70. let minulého století – ovšem s opačným znaménkem. Co bylo v 70. letech vykresleno jako špatné, je dnes stejně exaltovanou formou popisováno jako dobré. Stejný formát, stejný obsah, stejná trapnost, jen opačné znaménko. Plus bylo zaměněno za mínus. Ale zatímco my jsme o těchto prorežimních sračkách, co šly v kinech, co vysílala čs. televize a co psalo Rudé právo pochybovali, tak vy o tom, co dnes vysílá Česká televize a píše iDnes vůbec nepochybujete. To jste fakt tak blbí?
Přitom civilizace jde – evidentně – dozadu a nikoliv dopředu. Takže ne, v současném společenském uspořádání NENÍ všechno v pořádku, jak se nás o tom kde kdo snaží přesvědčit.
Takže vy vědci a vy mladý lidi, jak říká Zdeněk Pohlreich – a já ho raději budu citovat doslova: „vyndejte si už konečně hlavu z p****e“ a začněte trochu myslet. Pokud možno hned od zítřka.
Dík
p.
A možná proto by stálo za to zamyslet se, od kdy se vývoj vlastně zvrhnul. Od kdy lidstvo přestalo jít dopředu a začalo na svém monocyklu šlapat dozadu. Vždyť to znáte sami – i ve vašem životě v minulosti nadešel okamžik, den, datum, kdy jste přejeli jakousi pomyslnou výhybku a dostali se na kolej, po které se ve svém životě vezete dodnes. A kdyby – teoreticky kdyby – jste tenkrát, v ten jeden den udělali něco jiného, nebo byste se rozhodli jinak, tak dnes byste byli úplně někde jinde, dělali něco jiného a byli někým jiným.
Ale právě v onen úhelný den člověk nikdy nepozná, že na nějaké výhybce stojí. To se pozná vždy až mnohem později, až když se vývoj po letech dobere do svých konců. Teprve pak přijdete na to, že tenkrát, kdysi, jste nějakou výhybku přejeli a co to pro vás znamenalo.
Obdobné je to i s dějinami. Druhá světová válka sice skončila 8. a 9. května 1945, nicméně výhybka, která k tomuto datu vedla, byla přejeta mnohem dříve. Pro hitlerčíky nastalo rozhodující datum zřejmě někdy v listopadu 1942 u Stalingradu. Zde byla hozena ona rozhodující výhybka, která byla přejeta a bylo dosaženo „tenké červené linie“, po jejímž překročení už se pro všechny Němce začala kola dějin točit dozadu a nikoliv dopředu. Datum 8. a 9. května bylo pak již pouze formálním vyvrcholením již dříve započatého vývoje.
Stejně tak naše civilizace již někdy v minulosti docela evidentně překročila podobnou rozhodující „červenou linii“ a od té doby se to s ní veze z kopce. A protože tato jízda na zpátečku trvá už hezky dlouho, snad by šlo vystopovat i ono úhelné datum, od kterého jsme začali couvat k dnes již desítky let trvajícímu útlumu, který – prozatím – vyvrcholil dnešní covidovou epizodou.
Nejlepší měřítkem, podle kterého bych ono úhelné datum určil, je vědeckotechnický pokrok. A tento pokrok vždy reprezentují takové vědeckotechnické objevy a achievementy, které skokově, ve velmi krátkém čase, mění globální vědecké poznání, anebo skokově zvyšují kvalitu života lidstva jako celku.
Za takovéto skokové události lze označit například objev ohně, vynález kola, vynález dalekohledu, bezdrátovou telegrafii, objev penicilinu, přistání člověka na Měsíci, vymýcení neštovic, Arpanet, Hubbleův teleskop, GSM, GPS, asi zhruba v tomto pořadí. Jeden objev či achievement vždy podmiňuje ten následující. Jeden nástroj je použit k výrobě nástroje dalšího.
A právě tento vývoj se nám jaksi zastavil. Už dávno. Všimli jste si? Pokud si vzpomínám, tak to poslední, co nějak výrazně změnilo můj život k lepšímu, byl GSM telefon Nokia 5110 a vytáčené připojení k internetu. To byl k***a pokrok. Jenže tomuto pokroku je již dvacet let a od té doby se nic jiného – zcela převratného – neobjevilo. Na nic nějak nemůžu přijít. Sice mám nyní telefon 4G a 100 mega internet s IPTV, ale to není skok, to je jenom logické rozvedení původní myšlenky. Na novou původní myšlenku, která by se urodila za posledních 20 let, jaksi nemohu přijít. Uber, Kiwi ani Košík.cz jako fakt neprezentují civilizační pokrok. Za dvacet let, od kdy jsou k dispozici superpočítače, internet a mobilní telefony bych opravdu čekal, že lidstvo disponující takovým arzenálem někam posune, něco skutečně nového – skokového – vymyslí.
Vždyť k čemu je „umělá inteligence“, když stále neexistuje ani lék na AIDS, ani na rakovinu, a namísto jaderné fúze se dnes otravujeme s vědecky trapnými solárními panely. Takže si odpovím: „umělá inteligence“ je dobrá tak maximálně pro call-centra. A to nereprezentuje civilizační pokrok a umělá inteligence je tedy k ničemu.
Ono úhelné datum, kdy civilizace začala jít dozadu tedy musíme hledat již někde v 80. letech minulého století. Na počátku devadesátek se sice ještě něco dělo – GSM a GPS a internet, jenže to už byl jen pozvolný dojezd vývoje z předchozích let a potom už nepřišlo nic. Konec dějin.
Někteří lidé vidí konec všeho v 17. listopadu 1989. Jenže to je právě jen jakési symbolické, formální datum. I k onomu 17. listopadu bylo nakročeno již mnohem dříve. Ale přemýšlení o 17. listopadu o původci všeho současného úpadku mi přijde docela správně nasměrované. Bohužel. Vždyť to byla právě „studená válka“, která splodila Arpanet, GPS a donutila člověka přistát na Měsíci. I když to mělo i svoje obrovská negativa, studená válka byla zároveň i motorem vědeckotechnického pokroku. A pak jedna soupeřící strana studenou válku vyhrála, přestala mít důvod se snažit a tím se rozjel úpadek, který trvá dodnes.
Za úhelné datum zvrácení chodu dějin tedy já osobně považuji datum Černěnkova pohřbu, tedy středu 13. března 1985. Záznam této trudné události můžete shlédnout zde:
A jen na okraj - i tento program byl ve své době streamován tehdejší streamovací službou, která se jmenovala Intervize - tedy streamování taky není nic převratně civilizačně nového…
Od onoho březnového data bylo ji o osudu SSSR a o výsledku studené války rozhodnuto. Kola dějin se za zvuku smuteční hudby, sirén moskevských továren a dělových salv pootočila směrem dozadu. Sovětská hymna zazněla právě v okamžik, kdy bylo dosaženo „tenké červené linie¨ a s civilizací to začalo jít všechno zu grunt. Tenkrát v březnu to nikdo nemohl vědět, ale dnes už to víme.
To tedy bylo v Rusku. K nám se neblahý vývoj dostal – jako obvykle – až o něco později. Konkrétně lze za pro Československo zlomové datum, které bezprostředně vedlo k 17. listopadu 1989, považovat návštěvu U.S. senátora Larryho Presslera v ČSSR, která se uskutečnila na přelomu června a července 1986. Hňup z Dakoty ve spolupráci s tehdejším velvyslancem USA v Praze fakticky zvítězil nad čs. bezpečnostními orgány a odstaroval dál již téměř nerušenou činnost agentů NDI v Praze, kteří začali sestavovat budoucí vládu z řad disidentů, přičemž jako prostředek k navázání kontaktu a důvěry s budoucími exponenty polistopadového režimu sloužily krabičky amerických cigaret, předávané třeba pod stolem v kavárně. Napřed krabičky otevřené, posléze již krabičky zavřené. A kdo krabičky U.S. cigaret ochotně a vděčně přijímal, stal se i perspektivním „nomenklaturním kádrem“ nastupujícího režimu. Tím bylo zároveň fakticky i symbolicky nastaveno milieu porevoluční doby – republiku za cigára. A tak není divu, že ti, kteří se po revoluci stali ministry, bez uzardění přivítali na svých ministerstvech americké poradce a vůbec jim to nepřišlo blbé. Však od nich dostali ty cigára. A tato úroveň a princip vládnutí se nás drží dodnes.
A kdybyste se ptali, kde jsem přišel na to s těma cigárama, tak to mám od Madelein Albrightové, která cigaretová dobrodružství z 80. let sama popsala ve svých vlastních memoárech, neboť i ona sama cigarety tehdejším disidentům po Praze roznášela. A co se týká amerických poradců na čs. ministerstvech, tak na ně tuhle s láskou vzpomínal ministr Ježek v Otázkách Václava Moravce a ani Moravcovi to nepřišlo nepřístojné. Prostě normálka.
A jen pro dokreslení: i některé zákony byly napsány právě koncem 80. let v kancelářích NDI ve Washingtonu, byla to konkrétně například porevoluční organizační struktura Kanceláře prezidenta republiky a volební zákon pro volby v roce 1990, které byly připraveny ve Washingtonu předem a byly předány Václavu Havlovi ke schválení již v den jeho zvolení prezidentem ČSSR. Konkrétně tyto dva dokumenty byly předloženy Václavu Havlovi 29. prosince 1989 večer v hospodě na Vikárce, kde VH slavil své zvolení prezidentem a kam mu je zanesla ke schválení právě sama Madelein Albrightová. VH u hospodského stolu oba dokumenty přijal bez výhrad. Jak jinak. Alespoň tak na to vzpomíná Madelein ve svých memoárech.
A tak co nevidět na pražském letišti začaly rovněž přistávat i Boeingy 737-500 narychlo „demokraticky“ dodané američany tehdejším Československým aeroliniím. Ale o tom už jsem zde na fóru psal několikrát, že tato porevoluční dodávka americké techniky pro ČSA byla dílem amerických poradců na čs. ministerstvech. A dodnes mi to vadí.
Ale proč o tom všem vlastně píšu? Protože nejenom Rusáci ale i my jsme od roku 1985 obětovali tolik – vlastně všechno, dali jsme celou zemi za cigára – pro to, aby se to s náma pohlo dopředu, abychom se dostali mezi „civilizované země“ - a teď po třiceti letech zjišťujeme, že se to nejenomže nepovedlo, ale že dokonce ani ony „civilizované země“, ke kterým jsme tolik vzhlíželi, už nejsou tak civilizované, že to s nima jde pěkně z kopce a že naše oběť vlastně byla k ničemu a nikam nevede.
A jako návdavek této celkové decivilizace společenské i vědeckotechnické - v roce 2020, ve 21. století - zažíváme v českých zemích morovou ránu, protože co jiného je Covid-19, než vlastně čínský plicní mor. Jen se to jmenuje jinak, ale fakticky je to stejné. Tak až sem jsme to s civilizací dopracovali, poslední morová rána u nás byla roku 1714, potom proběhl nějaký civilizační vývoj, který morové epidemie vymýtil a v roce 2020 máme tu máme mor z Číny opět. Jen namísto toho, abychom v supermarketech vhazovali peníze do džbánů s octem, jak se to dělalo při morových epidemiích ve středověku, tak dneska namísto toho máme platit platebníma kartama. Civilizační úspěch? Nemyslím si.
Vznáším tedy stížnost na vědce. Kde jsou všichni „američtí vědci“? Kdy už konečně zase uslyším, že „američtí vědci něco zjistili“? Proč nejste schopní – při všem vědeckém vybavení a pohodlí – za posledních dvacet let vyřešit nebo objevit něco opravdu podstatného?
Vznáším stížnost i na vás mladé, kteří jste nezažili „komunismus“ a žijete celý život v „demokratickém“ režimu. Máte vypláchnuté hlavy soudobou prorežimní propagandou, ze školy i z médií, ale na rozdíl od nás, vidím, že vy o té propagandě vůbec nepochybujete. I dnešní kapitalistický režim má v poslední době čím dál urputnější tendenci obhajovat se, vykládat dějiny a natáčet vysvětlující filmy k historickým událostem, tak, jak to dělal režim komunistický. Za příklad si můžeme vzít cyklus České století o „zabíjení soudruha“ a podobné, což je ale vlastně vše jen trapný remake historických komunistických filmů a seriálů ze 70. let minulého století – ovšem s opačným znaménkem. Co bylo v 70. letech vykresleno jako špatné, je dnes stejně exaltovanou formou popisováno jako dobré. Stejný formát, stejný obsah, stejná trapnost, jen opačné znaménko. Plus bylo zaměněno za mínus. Ale zatímco my jsme o těchto prorežimních sračkách, co šly v kinech, co vysílala čs. televize a co psalo Rudé právo pochybovali, tak vy o tom, co dnes vysílá Česká televize a píše iDnes vůbec nepochybujete. To jste fakt tak blbí?
Přitom civilizace jde – evidentně – dozadu a nikoliv dopředu. Takže ne, v současném společenském uspořádání NENÍ všechno v pořádku, jak se nás o tom kde kdo snaží přesvědčit.
Takže vy vědci a vy mladý lidi, jak říká Zdeněk Pohlreich – a já ho raději budu citovat doslova: „vyndejte si už konečně hlavu z p****e“ a začněte trochu myslet. Pokud možno hned od zítřka.
Dík
p.
- angry.gif (538.4 KiB) Zobrazeno 12959 x
