Když přestup je cíl - Lufthansa First Class Lounge ve Frankfurtu
Napsal: 06. 07. 2021, 18:09
Vedle všech těch komplikací, zrušených letů a redukovaného servisu mi koronavirová pandemie přinesla návštěvu dvou letištních salonků, do nichž bych se jinak nepodíval – Al Mourjan v Doha, kam stále ještě mají přístup OW Sapphire (které dříve směřovali do značně méně opulentního salonku) a na začátku července i do First Class Lounge ve Frankfurtu.
A protože je mi líto dát 100 a víc tisíc věrnostních mil za jednosměrku v Fku (o penězích ani nemluvě), nebyla první třída Lufthansy nikdy v mém hledáčku, za co vyměnit míle sbírané na mé kreditce. Když se ale poslední červnový čtvrtek objevila na zahraničních forech zpráva, že se vstup do salonku dá bez časového omezení pobytu v něm koupit za 149 Eur, zasedl jsem k počítači a začal plánovat cestu, kde cílem byl co nejdelší přestup ve Frankfurtu…
Po zkoušce pár destinací, kam LH nasazuje přívětivé tarify – GDN, BRU, FCO, MXP padlo moje oko na Bolognu. Letět na víkend do Itálie mě nikdo nemusí přemlouvat a díky třem rotacím denně se přestup ve FRA dá natáhnout až na 9,5 hodiny… Z kreditní karty tak mizí nejprve 3 tis. za letenky a následně i skoro 4 tis. za salonek. Žijeme jen jednou.
Přesuňme se o dva týdny vpřed. Je nedělní poledne a já vystupuju z letadla na frankfurtském letišti a mám hlad jako vlk. V Bologni v neděli ráno nebyl otevřený žádný supermarket a utrácet na letišti za předražené sendviče se mi před návštěvou salonku nechtělo.
Ve frankfurtské hale u vystavené škodovky Enyaq odbočím doprava po směru navigační tabule „Lufthansa Lounges“. Business class i First class salonky jsou v budově A vedle sebe, jen ten přízemnější businessový má recepci v přízemí a ten dekadentnější až v prvním patře. Vyběhnu schody a s úsměvem zdravím obsluhu. Dnes jsou na přivítání hostů v salonku první třídy dokonce tři zaměstnanci. Ten nejstarší z nich si přebírá můj covid test a voucher potvrzující zaplacení vstupu s QR kódem.
Následně se odehraje scéna podobná té, když se Kevin McCallister ubytovával v hotelu Plaza. Voucher se obsluze nezdá dost dobrý, zejména s ohledem na můj navazující boarding pass v dobytčí třídě. Padne dotaz „pane XY, vy jste přiletěl do Frankfurtu první třídou?“. Načež jsem musel personálu vysvětlit, že nikoliv a že v ruce drží voucher na placený vstup, který sama Lufthansa po několik hodin prodávala.
Poté se odešli společně poradit a když se vrátili následoval široký úsměv a pokyn k následování do salonku. Zazněla ještě omluva, že bohužel ještě není k dispozici odvoz autem k letadlu, ale jinak je restaurace i bar plně k dispozici. Podle vysvětlení jsem byl první, který k nim s tímto druhem voucheru přišel.
Dobře to tedy dopadlo a já si začínám užívat svých skoro devět hodin dekadence. V průběhu toho času se v salonku vystřídalo maximálně 15 lidí. Vzhledem k jeho velikosti jsem měl po celou dobu kolem sebe spoustu volných míst a prostoru. V salonku je k dispozici samostatná kuřárna „cigar lounge“, čtyři uzavřené „kanceláře“, a la carte restaurace, sprchy – vše co bohatý Helmut nebo Helga potřebuje ke spokojenosti.
Jen pár dní před mou návštěvou přešla Lufthansa v tomto salonku z bufetového občerstvení na servis jídla a la carte. Podle dřívějších recenzí je ale nabídka jídel stále omezena a pokud budete mít v salonku tolik času jako já, stihnete ochutnat všechna jídla.
Z jídel jsem si nejvíce užil losové carpaccio, burratu s broskvemi a Tom Ka Gai. Jídla byla velmi dobrá, ale zároveň na nich nebylo nic, kvůli čemu bych si řekl: „tak tohle je catering první třídy…“. Podobně u vín zaujala příjemně široká nabídka, ale tichá vína se pohybovala kolem 3-4 stovek za lahev, což bych zařadil spíše na úroveň business class.
Žádný Dom Perignon, exklusivní levobřežní Bordeaux nebo Sauternes se zkrátka nekoná. Nejlepší dojem udělalo burgundské z Pouilly-Fuissé od Jadota a Chianti Classico Riserva z gigantu Antinori. Výkladní skříní je bezesporu 130 druhů whisky v baru a závěrečná degustace mi zvedla náladu, ale stejně ve mne zůstává trochu zklamání z celkové průměrnosti zážitku.
Rovněž obsluha byla v rámci možností milá, ale stejně jako jsou v tom vtipu, kde v pekle jsou milenkami Němky / Němci, tak to obdobně platí i o servise. Až na jednu světlou výjimku byli všichni neosobní, strojení a bez toho něco navíc, co by vysvětlovalo, že jsou nejlepšími a proto pracují v salonku první třídy.
Za 150 euro dobrý, ale dát za letenku čtvrt milionu? Asi bych radši letěl s jinou aerolinkou…
A protože je mi líto dát 100 a víc tisíc věrnostních mil za jednosměrku v Fku (o penězích ani nemluvě), nebyla první třída Lufthansy nikdy v mém hledáčku, za co vyměnit míle sbírané na mé kreditce. Když se ale poslední červnový čtvrtek objevila na zahraničních forech zpráva, že se vstup do salonku dá bez časového omezení pobytu v něm koupit za 149 Eur, zasedl jsem k počítači a začal plánovat cestu, kde cílem byl co nejdelší přestup ve Frankfurtu…
Po zkoušce pár destinací, kam LH nasazuje přívětivé tarify – GDN, BRU, FCO, MXP padlo moje oko na Bolognu. Letět na víkend do Itálie mě nikdo nemusí přemlouvat a díky třem rotacím denně se přestup ve FRA dá natáhnout až na 9,5 hodiny… Z kreditní karty tak mizí nejprve 3 tis. za letenky a následně i skoro 4 tis. za salonek. Žijeme jen jednou.
Přesuňme se o dva týdny vpřed. Je nedělní poledne a já vystupuju z letadla na frankfurtském letišti a mám hlad jako vlk. V Bologni v neděli ráno nebyl otevřený žádný supermarket a utrácet na letišti za předražené sendviče se mi před návštěvou salonku nechtělo.
Ve frankfurtské hale u vystavené škodovky Enyaq odbočím doprava po směru navigační tabule „Lufthansa Lounges“. Business class i First class salonky jsou v budově A vedle sebe, jen ten přízemnější businessový má recepci v přízemí a ten dekadentnější až v prvním patře. Vyběhnu schody a s úsměvem zdravím obsluhu. Dnes jsou na přivítání hostů v salonku první třídy dokonce tři zaměstnanci. Ten nejstarší z nich si přebírá můj covid test a voucher potvrzující zaplacení vstupu s QR kódem.
Následně se odehraje scéna podobná té, když se Kevin McCallister ubytovával v hotelu Plaza. Voucher se obsluze nezdá dost dobrý, zejména s ohledem na můj navazující boarding pass v dobytčí třídě. Padne dotaz „pane XY, vy jste přiletěl do Frankfurtu první třídou?“. Načež jsem musel personálu vysvětlit, že nikoliv a že v ruce drží voucher na placený vstup, který sama Lufthansa po několik hodin prodávala.
Poté se odešli společně poradit a když se vrátili následoval široký úsměv a pokyn k následování do salonku. Zazněla ještě omluva, že bohužel ještě není k dispozici odvoz autem k letadlu, ale jinak je restaurace i bar plně k dispozici. Podle vysvětlení jsem byl první, který k nim s tímto druhem voucheru přišel.
Dobře to tedy dopadlo a já si začínám užívat svých skoro devět hodin dekadence. V průběhu toho času se v salonku vystřídalo maximálně 15 lidí. Vzhledem k jeho velikosti jsem měl po celou dobu kolem sebe spoustu volných míst a prostoru. V salonku je k dispozici samostatná kuřárna „cigar lounge“, čtyři uzavřené „kanceláře“, a la carte restaurace, sprchy – vše co bohatý Helmut nebo Helga potřebuje ke spokojenosti.
Jen pár dní před mou návštěvou přešla Lufthansa v tomto salonku z bufetového občerstvení na servis jídla a la carte. Podle dřívějších recenzí je ale nabídka jídel stále omezena a pokud budete mít v salonku tolik času jako já, stihnete ochutnat všechna jídla.
Z jídel jsem si nejvíce užil losové carpaccio, burratu s broskvemi a Tom Ka Gai. Jídla byla velmi dobrá, ale zároveň na nich nebylo nic, kvůli čemu bych si řekl: „tak tohle je catering první třídy…“. Podobně u vín zaujala příjemně široká nabídka, ale tichá vína se pohybovala kolem 3-4 stovek za lahev, což bych zařadil spíše na úroveň business class.
Žádný Dom Perignon, exklusivní levobřežní Bordeaux nebo Sauternes se zkrátka nekoná. Nejlepší dojem udělalo burgundské z Pouilly-Fuissé od Jadota a Chianti Classico Riserva z gigantu Antinori. Výkladní skříní je bezesporu 130 druhů whisky v baru a závěrečná degustace mi zvedla náladu, ale stejně ve mne zůstává trochu zklamání z celkové průměrnosti zážitku.
Rovněž obsluha byla v rámci možností milá, ale stejně jako jsou v tom vtipu, kde v pekle jsou milenkami Němky / Němci, tak to obdobně platí i o servise. Až na jednu světlou výjimku byli všichni neosobní, strojení a bez toho něco navíc, co by vysvětlovalo, že jsou nejlepšími a proto pracují v salonku první třídy.
Za 150 euro dobrý, ale dát za letenku čtvrt milionu? Asi bych radši letěl s jinou aerolinkou…
před týdnem jsem koupil na poslední chvíli letenku na Mallorcu, kombinace LH a LX business. Ve Frankfurtu mě nejdřív do lounge vůbec nepustili, že mají plno 
to bylo poprvé v salonku aerolinky, co se mi to stalo.. později už teda jo, ale celkově tam bylo dost plno a letiště ve Frankfurtu vypadalo, jako by se nechumelilo. Letadlo na Mallorcu mělo asi 10 řad business class. Cestou zpátky Zurich naopak jak po vymření. Salónek je až překvapivě hezkej na biz class. Jídlo teda všude značně omezený. Většinou létám OW aerolinky a tohle mě fakt příjemně překvapilo. Při odletu z Mallorci jsem taky stihnul místní Formentor lounge, která působí asi nejvíce sterilně ze všech salónků, který jsem navštívil. Servis byl ale překvapivej, na "baru" si objednáte jídlo (saláty, polévky, masový koule, dezerty) a pití a číšník vám je odnese a následně po vás uklidí 
mam dojem ze to maj ted v ZRH taky sloucene. Zas tam jsou ty salonky nove, a hezke teda jsou i bizove, jen za normalnich okolnosti nesnesitelne preplnene.