„Hop on hop off Pacifik“: cesta okolo světa za deset dnů deseti lety
Napsal: 01. 07. 2023, 04:44
Již delší dobu mne lákalo se podívat na ostrovy v Mikronésii, především pak záhadný Non Madol na ostrově Phonphei. Koncem června jsem potřeboval pracovně do San Diega, dlouho jsem váhal, zda se pak podívat někam do Karibiku, ale skoro všechny ostrovy jsem již navštívil, takže jsem se rozhodl z Los Angeles pokračovat na západ, nakonec z toho byla cesta okolo světa deseti lety za deset dnů.
Krátký let do Mnichova v business třídě byl standardní. Původně jsem měl na přestup v Mnichově jen dvě hodiny, ale let reaktivovanou A340 Mnichov – Washington byl naštěstí o dvě hodiny zpožděn. Takže jsem měl dost času si užít naprosto skvělý mnichovský salónek první třídy. V celém ohromném salónku bylo více personálu než cestujících. Výběr šampaňských byl velký, večeři jsem si nechal naservírovat na stole s ubrusem. Salónek první třídy Lufthansy nabízí diametrálně lepší servis než například salónek první třídy British na Heathrow, kde nabízejí jen míchaná vajíčka a jedno dobré šampaňské. Po opožděném nástupu nás kapitán informoval, že původní letadlo mělo závadu, ale naštěstí byla k dispozici náhradní A340, která ovšem také nebyla v optimální kondici. Po odražení od stojánky, jsme popojeli kus po letišti, aby nás kapitán informoval, že má problémy se software. Za chvíli přijeli technici, kteří snad závadu odstranili, překvapivé bylo, že byly také doplněny nádrže.
První třída LH v A340 je horší než v B747, kde v přední části letadla působí prostor útulněji. Servis byl výborný, ale nejlepší je prostor v malé kabině jen pro 8 pasažérů, tak především na spaní na velké posteli s matrací. Přelet z Washingtonu do Los Angeles byl mým prvním letem v první třídě Alaska Airlines, které nabízí stejný servis jako American, možná protože jsou nově členy One World. Letů z Los Angeles do Honolulu nabízí United několik za den, ale jen jeden s lie flat bad sedadly americké první třídy. Letadlo B777-300 s příznačnou přezdívkou Mikronesia má výjimečnou protisměrnou konfiguraci sedadel. Z Honolulu konečně následoval hlavní cíl cesty: let UA154, známý jako „hop on hop off Pacifik“. Let z Honolulu na Phonphei trvá celkem 8 hodin. Letadlo má mezipřistání na Marshalových ostrovech, kde se letiště nachází na nejširším místě úzkého atolu. Servis v první třídě United z Honolulu na Phonphei byl skvělý: neuvěřitelně milá letuška nosila pití bez vyzvání… Velkou vadou na servisu United je skutečnost, že jídlo podává jen prvním segmentu /Honolulu – Marshalovy ostrovy), pokud tedy absolvujete v business jakýkoliv další úsek, tak dostanete jen alkohol a sušenky nebo oříšky. Při výběru sedačky, jsem byl překvapen, že seating v business (sedadla A+C) začíná až třetí řadou. Po nástup jsem pochopil proč: první řada je určena pro náhradní piloty, kteří mají více sklopené sedačky. Po přistání na Marshalových ostrovech jsem povídal s pilotem, který pilotoval z Honolulu. Bydlí na Guam, odkud létá do Japonska a hop on hop off Pacifik. Věděl, že United otevřelo sezónní let do Prahy, kam by se rád podíval.
Na Phonphei, kde skoro žádní turisté, jsou úžasné ruiny Non Madul. .
Následně jsem přeletěl na Chuuk, kde se šnorchloval k vrakům japonských lodí. Původně jsem plánoval z Guam letět s Korean Airlines do Soulu, pak přímým letem do Prahy, ale noční let Guam – Soul byl bohužel zrušen. Takže jsem letěl s Philipine Airlines do Manily. Let to nebyl příjemný, protože měl zpoždění a při čekání na ploše nefungovala klimatizace. Philipine Airlines paradoxně po cestujících stále vyžadují povinné roušky, jejichž nošení ale nevymáhají. Pak nechají plné letadlo cestujících bez cirkulace vzduchu…
Z Clark (80km od Manily) jsem letěl s Emirates před Dubaj do Prahy. Je zajímavé, že jednosměrný let v business stál jen 38 000,- Kč, zřejmě protože jsou Filipíny „chudým regionem“.
S Emirates jsem letěl poprvé, protože dávám přednost Starr Alliance a Sky team, kde sbírám míle.
Historická B777-300 uvnitř obložená napodobeninou dřeva působí na pohled pěkně, ale sedačky z počátku tisíciletí nejsou lie flat, takže žádné pohodlí.
Naopak posádka a její servis fantastický! Letušky neustále usměvavé a milé. Jídlo tak nějak průměrné, ale servírovali oblíbený Moet.
Sedm hodin čekání v Dubaji jsem si zkrátil v posilovně za 15USD (Terminál B kousek od salónků Emirates). Salónek Emirates v Dubaji ohromující, nejen protože nabízejí můj oblíbený Moet, takže jsem si po cvičení dal snídani šampionů: Moet. Ovšem salónek Turskish na novém letišti v Istanbulu je nesrovnatelně lepší.
Krátký let do Mnichova v business třídě byl standardní. Původně jsem měl na přestup v Mnichově jen dvě hodiny, ale let reaktivovanou A340 Mnichov – Washington byl naštěstí o dvě hodiny zpožděn. Takže jsem měl dost času si užít naprosto skvělý mnichovský salónek první třídy. V celém ohromném salónku bylo více personálu než cestujících. Výběr šampaňských byl velký, večeři jsem si nechal naservírovat na stole s ubrusem. Salónek první třídy Lufthansy nabízí diametrálně lepší servis než například salónek první třídy British na Heathrow, kde nabízejí jen míchaná vajíčka a jedno dobré šampaňské. Po opožděném nástupu nás kapitán informoval, že původní letadlo mělo závadu, ale naštěstí byla k dispozici náhradní A340, která ovšem také nebyla v optimální kondici. Po odražení od stojánky, jsme popojeli kus po letišti, aby nás kapitán informoval, že má problémy se software. Za chvíli přijeli technici, kteří snad závadu odstranili, překvapivé bylo, že byly také doplněny nádrže.
První třída LH v A340 je horší než v B747, kde v přední části letadla působí prostor útulněji. Servis byl výborný, ale nejlepší je prostor v malé kabině jen pro 8 pasažérů, tak především na spaní na velké posteli s matrací. Přelet z Washingtonu do Los Angeles byl mým prvním letem v první třídě Alaska Airlines, které nabízí stejný servis jako American, možná protože jsou nově členy One World. Letů z Los Angeles do Honolulu nabízí United několik za den, ale jen jeden s lie flat bad sedadly americké první třídy. Letadlo B777-300 s příznačnou přezdívkou Mikronesia má výjimečnou protisměrnou konfiguraci sedadel. Z Honolulu konečně následoval hlavní cíl cesty: let UA154, známý jako „hop on hop off Pacifik“. Let z Honolulu na Phonphei trvá celkem 8 hodin. Letadlo má mezipřistání na Marshalových ostrovech, kde se letiště nachází na nejširším místě úzkého atolu. Servis v první třídě United z Honolulu na Phonphei byl skvělý: neuvěřitelně milá letuška nosila pití bez vyzvání… Velkou vadou na servisu United je skutečnost, že jídlo podává jen prvním segmentu /Honolulu – Marshalovy ostrovy), pokud tedy absolvujete v business jakýkoliv další úsek, tak dostanete jen alkohol a sušenky nebo oříšky. Při výběru sedačky, jsem byl překvapen, že seating v business (sedadla A+C) začíná až třetí řadou. Po nástup jsem pochopil proč: první řada je určena pro náhradní piloty, kteří mají více sklopené sedačky. Po přistání na Marshalových ostrovech jsem povídal s pilotem, který pilotoval z Honolulu. Bydlí na Guam, odkud létá do Japonska a hop on hop off Pacifik. Věděl, že United otevřelo sezónní let do Prahy, kam by se rád podíval.
Na Phonphei, kde skoro žádní turisté, jsou úžasné ruiny Non Madul. .
Následně jsem přeletěl na Chuuk, kde se šnorchloval k vrakům japonských lodí. Původně jsem plánoval z Guam letět s Korean Airlines do Soulu, pak přímým letem do Prahy, ale noční let Guam – Soul byl bohužel zrušen. Takže jsem letěl s Philipine Airlines do Manily. Let to nebyl příjemný, protože měl zpoždění a při čekání na ploše nefungovala klimatizace. Philipine Airlines paradoxně po cestujících stále vyžadují povinné roušky, jejichž nošení ale nevymáhají. Pak nechají plné letadlo cestujících bez cirkulace vzduchu…
Z Clark (80km od Manily) jsem letěl s Emirates před Dubaj do Prahy. Je zajímavé, že jednosměrný let v business stál jen 38 000,- Kč, zřejmě protože jsou Filipíny „chudým regionem“.
S Emirates jsem letěl poprvé, protože dávám přednost Starr Alliance a Sky team, kde sbírám míle.
Historická B777-300 uvnitř obložená napodobeninou dřeva působí na pohled pěkně, ale sedačky z počátku tisíciletí nejsou lie flat, takže žádné pohodlí.
Naopak posádka a její servis fantastický! Letušky neustále usměvavé a milé. Jídlo tak nějak průměrné, ale servírovali oblíbený Moet.
Sedm hodin čekání v Dubaji jsem si zkrátil v posilovně za 15USD (Terminál B kousek od salónků Emirates). Salónek Emirates v Dubaji ohromující, nejen protože nabízejí můj oblíbený Moet, takže jsem si po cvičení dal snídani šampionů: Moet. Ovšem salónek Turskish na novém letišti v Istanbulu je nesrovnatelně lepší.