V den odletu jsme vyrazili z Prahy ranním railjetem do Vídně. Cesta byla pohodová a bez zpoždění. Ve Vídni jsme pokračovali S-Bahnem směrem na letiště. Ryanair létá z terminálu 1 a zajímalo mě, jestli se dá mezi terminály přestupovat. Mezi schengenem jezdí autobus, v non-schengenu je dlouhý koridor, takže to jde. Let operoval skoro 20 let starý Airbus A320 s registrací 9H-LOT (to se dá snadno zapamatovat
VIE-BNX FR9753 (operated by Lauda Europe) Airbus A320-232 9H-LOT
Na letu bylo 24 volných míst. Přijde mi, že Ryanair v poslední době změnil algoritmus přiřazování sedaček – dřív každému nejdříve přiřadil middle seat, teď spíš plní celé trojsedačky postupně. Tak jsme s kamarádem ulovili celou druhou řadu pro sebe. Při boardingu do autobusu se dost řešily rozměry zavazadel – pár lidí muselo doplácet. Let byl jinak klidný a rychlý – trval jen 41 minut. Po přistání v Banja Luce jsme byli na pasovce mezi prvními a razítko v pasu potěšilo. Letiště v Banja Luce je jedno z nejmenších, na kterých jsem byl – terminál je veliký asi jako supermarket. Do centra jsme se přesunuli autobusem společnosti Smiljić, který navazuje na každý let. Jízdenka stojí 10 BAM. Dva spolucestující s americkými pasy během cesty teprve začali zjišťovat, kam si to vlastně koupili letenku.
Banja Luka je hlavní město Republiky srbské a dvoudenní pobyt nám bohatě stačil na prohlídku všech hlavních památek. Nejznámější je katedrála Krista Spasitele, mešita Ferhadija (zrekonstruovaná po válce) a pevnost Kastel na břehu řeky Vrbas. Centrum působilo klidně, spíš jako takové větší okresní město. Turistů bylo minimum a ceny celkem příjemné. Poměrně bizarně působily všudypřítomné vlajky Republiky srbské, které jsou prakticky identické s ruskou, jen obrácené na výšku.
Druhý den jsme ve 13:00 nasedli na Flixbus směr Mostar. Cesta měla trvat něco přes čtyři hodiny. Na autobusovém nádraží nás překvapila povinnost zakoupit tzv. peronskou kartu za 2 BAM – něco jako vstupenka na nástupiště. Pak jsme ještě nabrali menší zpoždění kvůli dopravní situaci, ale do Mostaru jsme dorazili včas, abychom si večer stihli město projít.
Mostar je nádherný. Historické centrum kolem Starého mostu (Stari Most), který je symbolem města a byl po válce znovu postaven, je úžasné. Prošli jsme si Kujundžiluk – starou tureckou ulici plnou trhů se suvenýry. Bosenská část působí dost orientálně, s minarety, kamennými uličkami a řekou Neretva. Je zde i dost muzeí, a kvůli blízkosti chorvatského pobřeží i poměrně hodně turistů.
Další den jsme vyráželi velmi brzy – v 6:33 odjížděl vlak bosenských železnic s vozy Talgo do Sarajeva. Talgo je nasazováno 2× denně na trase Sarajevo–Čapljina s prodloužením do Ploče během sezóny. Na bosenské poměry působí vlak celkem bizarně, ale kvůli horské trati s množstvím oblouků a tunelů stejně nejede rychle a svojí maximální konstrukční rychlost ani nevyužije. Výhledy na krajinu to ale bohatě vynahradily.
V Sarajevu jsme začali v centru, kde se mísí Východ se Západem. Ten kontrast čtvrtí připomíná trochu Skopje. Navštívili jsme starou čtvrť Baščaršija s tržištěm, kavárnami, Gazi Husrev-begovu mešitou a Sebilj – slavnou dřevěnou fontánou, pak Latinský most (místo atentátu na Františka Ferdinanda) i modernější část s katedrálou Srdce Ježíšova. Odpoledne jsme vystoupali na horu Trebević a prošli si pozůstatky olympijské bobové dráhy z roku 1984. Místo působí trochu opuštěně, ale výhledy na celé Sarajevo jsou nezapomenutelné. Večer jsme se svezli místními tramvajemi – legendární Tatry K2 jezdí stále v původním stavu. Narazili jsme i na Düwagy GT8 z roku 1963 a nové Stadlery podobné ostravským. Po městě jezdí i trolejbusy běloruské výroby.
SJJ-GRO FR4595 (operated by Malta Air) Boeing 737-8AS(WL) 9H-QCT
Další den jsme jeli prvním ranním autobusem na letiště. Cesta trvá cca 30 minut a stojí 5 BAM. Let operoval Ryanair s letounem 737-800, sedačková loterie mi přiřadila místo 2F. Letiště v Sarajevu je malé, ale moderní. Většina spojů směřuje na Blízký východ a do Turecka, plus pár linek do evropských hubů a pár linek lowcostl. Ryanair nerad platí za nástupní mosty (ty tu jsou dokonce tři) a tak se šlo k letadlu celkem volně po ploše se zacházkou do garáže, která byla předělána na provizorní čekárnu. Téměř dvouhodinový let letěl na čas, jen nás trochu zdržel přistávající let z Göteborgu, protože se používá jen jeden směr dráhy. Jedinou nevýhodou byla trochu poškrábaná okna – a taky někteří balkánští spolucestující, jejichž chování bylo dost kulturně specifické, jinak to byl klasický Ryanair let. Letiště v Gironě je středně velké, převážně pro dovolenkové lety. Na odletové tabuli svítila i dvě známá města – Pardubice a Ostrava (do Pardubic letělo později právě naše letadlo). Autobus do centra jezdí jednou za hodinu a stojí 2,80 EUR.



