Fórum Airways.cz

Nahromadilo se mně několik krátkých trip reportů z Jižní Ameriky. Přelety And se nikdy neokoukají, těžce zkoušená Amazonie má pořád svoje kouzlo a při transformaci strohých poznámek do jakž takž smysluplného článku můžu každý výlet "prožít" znovu. Taky mě to konečně donutí vytřídit fotky, a navíc je psaní krátkých článků lepší činností, než při dlouhých jihoamerických pozemních přesunech a transatlantických letech (obvykle dvou, výjimečně i čtyř ročně) několik hodin tupě zírat na displej telefonu.

Létání (nejen) v Jižní Americe by se dalo rozdělit do tří skupin. Do první můžeme zařadit aerolinie, které více či méně kopírují evropské obchodní modely. Rezervace letenek probíhá úplně stejně jako v Evropě a podobné jsou i přepravní podmínky. Na stránkách té které společnosti naklikáme zvolený itinerář, přidáme palubní a/nebo odbavené zavazadlo a normálně zaplatíme kartou. Různé verze B737 a A320 létají na běžně dostupná letiště větších měst a atraktivních turistických lokalit. Zařadit sem můžeme národní odnože LATAMu, Aerolíneas Argentinas, kolumbijskou Aviancu nebo chilské low-costy JetSmart (srovnejte jejich stránky s Wizzairem) a SKY Airline.

Do druhé skupiny spadají menší aerolinie, které s podporou vlády nebo místních samospráv obsluhují odlehlejší a méně navštěvované oblasti. Narazíme zde na vzácnější typy letadel, cílem bývají malá regionální letiště. Rezervace je často možná jen z lokální IP adresy (což řeší VPN) bez možnosti platby zahraniční kartou nebo prostřednictvím místní cestovní agentury. Odbavené zavazadlo je v ceně letenky a na letišti lze v klidu a zadarmo požádat o místo u okna. Odletové kontroly se odehrávají v přátelském duchu a sem tam cestující a/nebo jejich zavazadla očuchá protidrogový pes. Jako příklad zde poslouží kolumbijské aerolinie Satena a Clicair nebo paraguayský Paranair.

Ve třetí skupině už najdeme aerolinie zcela exotické. Létá se jednou, maximálně dvakrát týdně malými letadly na odlehlá místa v Amazonii, Los Llanos a Pantanalu, často způsobem "poletíme, když bude plno" nebo "až se to podaří opravit." Sem můžeme zařadit kolumbijské Allas - Aerolíneas del Llano, Aliansa - Aerolíneas Andinas (obě společnosti provozují Douglasy DC-3) nebo paraguayský SETAM.

SETAM a Allas jsem již v hledáčku měl. Let s armádní aerolinií SETAM z Asunciónu do Fuerte Olimpo a Bahía Negra znemožnilo covidové uzavření paraguayské části Pantanalu, v případě Allas zase složité a časově náročné pozemní a říční přesuny v kolumbijských regionech Guaviare a Caquetá.

Abych se nedopouštěl klamavé reklamy: pravděpodobnost, že se tady jednou objeví (můj) report s letem v legendární DC-3, je hodně malá. Na vině je složitá logistika a další nemalé náklady (kromě letenek je nutné zaplatit loď, místní průvodce a povolení k vstupu do oblasti obývané domorodými komunitami). "Buses de la selva" (autobusy džungle), jak se DC-3 v Kolumbii přezdvívá, nicméně budou v provozu ještě dlouho. Postupně sem snad dám několik leteckých výletů na méně navštěvovaná místa (nejen) v povodí Orinka, v Andách a Amazonii. Nejsem sice nejrychlejší, ale obvykle to nakonec nějak dám dohromady...

Wide-body low cost od Aviancy (Sao Paulo - Bogota, Avianca)
Bez hotelu a bez kompenzace (Bogota - Pereira a zpátky, Avianca a LATAM Colombia)
Jak jsem našel smysl existence Kiwi (Bogota - Yopal, Clic)
Nejobtížnější přistání Kolumbii (Yopal - Bogota - Pasto, Avianca)
Jednu flašku vína si můžeš vzít na palubu (Puerto Asís - Bogota, Satena)
Hvězda řeky Orinoko (Bogota - Puerto Inírida a Puerto Inírida - Villavicencio, Easyfly a Satena)
Starý dobrý Boeing 737-700NG (Lima - Santa Cruz - La Paz, Boliviana)
Hlava 22 u Air Canada aneb jak jsem marně hledal smysl existence Kiwi (Tacna - Lima, LATAM Perú)
Ropné srdce Kolumbie (Bogota - Barrancabermeja, Avianca)

Wide-body low-cost od Aviancy
Sao Paulo (GRU) - Bogota (BOG)
Avianca, Boeing 787-8

Zdá se, že management letiště ve Frankfurtu je i na podzim 2023 překvapený, že jim na letiště pořád chodí lidi. K tomu jim sem létají i letadla a to už je pořádný problém. Airbus A320 LH Cityline v Praze přistál s 20minutovým zpožděním, přesto nás kapitán během pojíždění na taxiway ujistil, že všech 25 cestujících návazný let Air Canada z Frankfurtu do Toronta stihne. Nestihlo, protože zácpa na ploše, čekání na přistavení chobotu a neuvěřitelně pomalá pasová kontrola. V Lufthanse mají zřejmě peněz na rozdávání, a tak jim nestojí za řeč postavit k výstupu z letadla zřízence se seznamem tranzitních pasažérů a umožnit jim zrychlenou proceduru opuštění Schengenského prostoru. U LATAMu tohle jde. U Ethiopianu tohle jde. U Lufthansy tohle nejde. Automatizovaná pasová kontrola? Geschlossen. Neautomatizovaná pasová kontrola? Dva celníci, skupina Asiatů a postupně dobíhající udýchaní cestující z Prahy. Znovu se všichni potkáme kdesi v temném přízemí na Lufthansa customer care. Výsledkem celé dnešní anabáze je náhradní směrování FRA-GRU-BOG a příslib kompenzace ve výši 600 euro.

Do Brazílie letí Boeing 747-8. Ekonomická třída "pro plebs" s rozložením sedaček 3-4-3 je plně obsazená. Oproti A330 Air Canada nebo snad 767-300 Austrianu působí interiér docela stísněně, což navíc umocňuje večerní strohé osvětlení. Balená voda značky Aava pochází z Indie (to už musíme dovážet i vodu?), stejně jako většina zaměstnanců z klientského centra, jak jsem zjistil během půlročního mail-pongu ohledně kompenzace za zrušený let z předchozí rezervace. Večeře i snídaně jsou ale velmi dobré, posádka naprosto profesionální. Kdyby si v LH vyřešili všechny "záležitosti okolo", mohli by být docela civilizovanou aerolinií. Noční spoj na východní pobřeží Brazílie s čtyřhodinovým časovým posunem je na cestu do Jižní Ameriky ideální. Žádný jetlag nebude.

Na letišti Guarulhos se čistý a prostorný Terminál 3 pro mezinárodní přílety a odlety před šestou ráno teprve probouzí do dalšího hektického dne. Na přestup mám slabou hodinku. Kontrola zavazadel je zde vyčleněná pro trazintní cestující zvlášť, v hale jsem za 20 minut od výstupu z letadla. Kdyby tohle šlo i ve Frankfurtu, byl bych touhle dobou býval už dvě hodiny v Bogotě. Místo toho teď provádím ranní hygienu na opačné straně jihoamerického kontinentu. Zvládnu potlačit svoji slabost pro sladké, vynechám stánek Bacio di latte s italskou zmrzlinou a ve zbylém čase vyplním kolumbijský Check-mig. Na stojánkách zatím čekají na své odlety wide-body letadla. ITA Airways, Iberia, Air France a je zde i 777 LATAMu s motivem Stormtroopera z Hvězdných válek na ocasní ploše.

Avianca provozuje na trase mezi Sao Paulo a Bogotou 4 spoje denně. Představa skoro 6hodinové štreky v A320neo není nic moc. A320neo dnes letí 3x, na můj ranní let je nasazený Boeing 787-8. Tahle změna letu se luftwaffíkům ve Frankfurtu povedla! Oproti "královně nebes" je interiér Dreamlineru od Aviancy subjektivně vzato mnohem vzdušnější a prostornější. Možná k tomu připívají větší okna a denní světlo, možná zhruba 60% obsazenost. Z místa nad křídlem mě do očí uhodila náběžná hrana olepená šedou páskou. Mám empiricky ověřené, že klasická šedá "duct tape" dokáže "spravit" všechno od díry v nárazníku u auta až po vykloubený palec na ruce. V tomto případě se jedná o vylepšenou "speed tape". Páska na bázi hliníku odolá teplotám od -50 do 300 stupňů Celsia, větru, vodě, ohni i UV záření a úřady pro civilní letectví je schválená pro menší opravy bez poškození strukturální pevnosti daného prvku. Netřeba se znepokojovat, i když na křídle Boeingu 787 vypadá odlepující se šedá páska trochu komicky.

Kolumbijky jsou hezký holky a na dnešním letu je celá posádka v dámském složení. Občerstvení se ale nekoná a letušky tráví většinu času schované v galley, takže nezbývá než krátce po vzletu upadnout do hibernace. Probudím se za dvě hodiny. Nad Mato Grosso a Rondonií je hustá oblačnost. Snad je to dobře, aspoň není vidět ohromná a nesmyslná destrukce amazonského pralesa. Olejné palmy na odlesněných plochách z půdy vyplundrují zbytek živin a za několik let zde bude jen pustá savana bez možnosti obnovy. V 11 přistáváme v podmračené Bogotě.

S Aviancou je na domácích linkách možné létat od 5000 mil za segment s minimálním doplatkem, což se hodí situacích, kdy musíte letět v daný čas, ale už nejsou dostupné rozumně naceněné tarify. Míle za trasu FRA-YYZ-BOG jsou samozřejmě ztraceny. Za nově vystavený, 6073 mil dlouhý segment FRA-GRU nepřistane na Miles+Bonus u Aegeanu taky nic. Na Lifemiles Aviancy nezvládne míle nahrát ani vituální asistentka Vianca. Tak aspoň, že se po krátkém telefonátu na custumer care Aviancy uvolili přidat na můj Lifemiles 100% z 2669mílového letu GRU-BOG. Lepší než nic.

Podle původního itineráře Air Canada s příletem do Bogoty ve 4:20 existovala reálná šance dostat se na autobusový terminál Salitre ještě před šestou a vyhnout se tak ranní dopravní špičce. Teď je poledne. Jezdit po Bogotě během pracovního dne je něco jako jezdit po Brně v období letních uzavírek vynásobené asi tak třiceti. Úniková hra "dostaň se z Bogoty" obvykle trvá zhruba 3 hodiny a většinu herního času zabere popojíždění od semaforu k semaforu.

Únikovku proto s radostí vynechám a zůstanu přes víkend. Bogota leží v nadmořské výšce 2600 metrů a je po La pazu a Quitu třetím nejvýše položeným hlavním městem na světě. Sobotu věnuji podrobnější organizaci výletu a v neděli si půjdu zaběhat. V roce 1974 se skupině obyvatel podařilo přesvědčit místní samosprávu, aby na několik hodin uzavřela 5 kilometrů ulic ve městě. Akce nazvané ciclovía se tehdy zúčastnilo 5000 obyvatel. Od té doby se každou neděli ráno (nejen) v Bogotě uzavře pro veškerou dopravu 120 kilometrů hlavních komunikací, které až do 2 hodin odpoledne slouží výhradně běžcům, chodcům a cyklistům. Dnes se ciclovíe každý týden účastní 2 miliony obyvatel osmimilionové kolumbijské metropole a obdobná akce koná ve 400 městech po celém světě.

O víkendu na konci deštivé sezóny ukázala Bogota svoji přívětivější tvář a v neděli dokonce ze zamračené oblohy vysvitlo slunce. Zítra ulice opět ovládnou motoristé, celá metropole se zahalí do smogu a promění se v hlučné a chaotické betonové mraveniště. Nejvyšší čas uniknout na venkov...

dodatek: Z Air Canada později odepsali, že zpoždění vzniklo na straně LH, takže se mám obrátit na LH. Na druhý mail s poznámkou, že celou původně zamýšlenou cestu PRG-FRA-TOR-BOG jsem koupil na stránkách AC a proto bych rád, aby celou záležitost vyřešili oni, neodpověděl nikdo. Nevadí, odpověděli z ÚCL: aerolinie dostaly 6 týdnů na vyjádření. Za týden bylo 600 euro od LH na účtu.

dodatek k dodatku: V návalu euforie, že se mně podařilo odvrátit další půlroční mail-pong s vymýšlením obskurních důvodů, proč kompenzaci nevyplatit, jsem LH přesunul ze soukromého blacklistu (na kterém se momentálně nachází pouze Iberia; KLM mají podmínku s výstrahou) do nově vytvořené kategorie "aerolinie - investice." Dva lety, dvě úspěšně vymáhané kompenzace. Musím uznat, že v LH mají originální marketing a umí nalákat cestující . Potom je tady ještě druhá možnost, a sice že v Lufthanse a na letišti ve Frankfurtu panuje chaos, ale tomu snad nikdo soudný nevěří...

Těším se.

‘Zácpa na ploše, čekání na přistavení chobotu a neuvěřitelně pomalá pasová kontrola. Automatizovaná pasová kontrola? Geschlossen. Neautomatizovaná pasová kontrola? Dva celníci.’
.
.
.
To jsi zažil takový úplně běžný den na letišti ve Frankfurtu. Speciálně nepřehledný terminál 1 je jedna z největších žump Evropy. K výše uvedeným problémům bych ještě přidal bezdomovce v příletové zóně, špinavé toalety, absenci klimatizace v letních měsících, nefunkční výtahy a eskalátory, boarding dálkových mašin schodmo, zastaralé systémy, ošklivý interiér, málo autobusů, extrémně nepříjemný personál, jehož je navíc nedostatek, voda za pět € v obchodech v tranzitní zóně… takto by se dalo pokračovat. Je mi líto každého, kdo se tou džunglí musí před cestou probojovat. Češi rádi nadávají na letiště v Praze, ale to je, v porovnání s FRA, rajská zahrada.

stenmeller píše: 31. 10. 2025, 23:59 ‘Zácpa na ploše, čekání na přistavení chobotu a neuvěřitelně pomalá pasová kontrola. Automatizovaná pasová kontrola? Geschlossen. Neautomatizovaná pasová kontrola? Dva celníci.’
.
.
.
To jsi zažil takový úplně běžný den na letišti ve Frankfurtu. Speciálně nepřehledný terminál 1 je jedna z největších žump Evropy. K výše uvedeným problémům bych ještě přidal bezdomovce v příletové zóně, špinavé toalety, absenci klimatizace v letních měsících, nefunkční výtahy a eskalátory, boarding dálkových mašin schodmo, zastaralé systémy, ošklivý interiér, málo autobusů, extrémně nepříjemný personál, jehož je navíc nedostatek, voda za pět € v obchodech v tranzitní zóně… takto by se dalo pokračovat. Je mi líto každého, kdo se tou džunglí musí před cestou probojovat. Češi rádi nadávají na letiště v Praze, ale to je, v porovnání s FRA, rajská zahrada.

Chystám se napsat TR z naprosto banální cesty z Prahy do Honolulu (která je ovšem plná nevšedních zážitků), ale pořád není dopsaný,. protože jsem líný, tak alespoň jeden z "nejlepších" zážitků, který jsem už před časem popsal na Zdopravy:
V létě jsem s desetiletým synem letěl přes Frankfurt. Potřebovali jsme znovu projít přes bezpečnostní prohlídku. Začnu vytahovat drobné tekutiny, asistent mi říká, ať to nechám uvnitř. OK, když tekutiny, tak asi i elektroniku. Syn měl v dětském batůžku pohromadě tablet, Nintendo switch bez ovladačů a Kindle. Projedou moje zavazadla, synův batůžek ne, je zachycen. Sekuriťák se ptá, čí to je. Ukážu na kluka a dál si nasazuju opasek a sbírám věci z krabice. Že chtějí mě. Vyndali synovu elektroniku a co že je toto. Nintendo. Zavolali dva těžkooděnce se samopaly. Chlap těžkooděnec chce mojí občanku. Zadává údaje z občanky do svého tabletu, OK, můžete jít.

A nevím,zda Tě to potěší, ale rok předtím jsme letěli FRA-ANC s vaší konkurencí. Poprvé a naposledy. Z hlediska aerolinky vše v pohodě, včetně jídla v economy. Ale přestup na FRA z PRG byl hodinové pochodové cvičení a security navíc. Takže fakt naposledy.

Globik píše: 01. 11. 2025, 23:53 A nevím,zda Tě to potěší, ale rok předtím jsme letěli FRA-ANC s vaší konkurencí. Poprvé a naposledy. Z hlediska aerolinky vše v pohodě, včetně jídla v economy. Ale přestup na FRA z PRG byl hodinové pochodové cvičení a security navíc. Takže fakt naposledy.

uz 15 rokov hovorim, ze FRA sa da prezit len v LH F.

whiskey píše: 02. 11. 2025, 09:56

Globik píše: 01. 11. 2025, 23:53 A nevím,zda Tě to potěší, ale rok předtím jsme letěli FRA-ANC s vaší konkurencí. Poprvé a naposledy. Z hlediska aerolinky vše v pohodě, včetně jídla v economy. Ale přestup na FRA z PRG byl hodinové pochodové cvičení a security navíc. Takže fakt naposledy.

uz 15 rokov hovorim, ze FRA sa da prezit len v LH F.

Ale no tak... mam neco pres 160 pruletu pres FRA, a i kdyz ma sve mouchy (hlavne absolutni neodhadnutelnost stojanky na priletu, a pak prestupy A-B, prip.A-C), porad mi prijde stravitelnejsi nez CDG; a navic je videt svetlo na konci tunelu v podobe novych terminalu na jizni strane rwy. Jasne ze jsou po Evrope i lepsi letiste na prestup, ale jsou i horsi. A co se pochodovych cviceni tyce, ty se daji zazit i na AMS, MUC nebo LHR.

[/hijack]

Night fly píše: 02. 11. 2025, 12:23

whiskey píše: 02. 11. 2025, 09:56

Globik píše: 01. 11. 2025, 23:53 A nevím,zda Tě to potěší, ale rok předtím jsme letěli FRA-ANC s vaší konkurencí. Poprvé a naposledy. Z hlediska aerolinky vše v pohodě, včetně jídla v economy. Ale přestup na FRA z PRG byl hodinové pochodové cvičení a security navíc. Takže fakt naposledy.

uz 15 rokov hovorim, ze FRA sa da prezit len v LH F.

Ale no tak... mam neco pres 160 pruletu pres FRA, a i kdyz ma sve mouchy (hlavne absolutni neodhadnutelnost stojanky na priletu, a pak prestupy A-B, prip.A-C), porad mi prijde stravitelnejsi nez CDG; a navic je videt svetlo na konci tunelu v podobe novych terminalu na jizni strane rwy. Jasne ze jsou po Evrope i lepsi letiste na prestup, ale jsou i horsi. A co se pochodovych cviceni tyce, ty se daji zazit i na AMS, MUC nebo LHR.

[/hijack]

CDG neni horsi. Kdyz nic jineho, tak na rozdil od FRA tam nemas s kazdym letem loterii. Proste 2D je 2D, 2F je 2F, 2E mas na vyber K a L ale to je celkom sumak.

proti tomu prilet do FRA muze skoncit na A schengenu, B schengenu, v polich, dalka na Z nebo B, nedejbuh C. nebo taky v polich.
jednou autobus mezi Z a B jezdi, jednou ne (tohle uz zlepsili, uz jezdi kazde rano, ne nahodne).
Nemluve o tom, ze z A na B jde prejet tunelem, ale z B na A nikoli, kdyz jsi v B non-schengen i treba v bezpecne zone, tak (kdyz zrovna nejede autobus) tak musis ven a na bezpecnost.

Zlaty MUC.

trentino píše: 30. 10. 2025, 23:08Míle za trasu FRA-YYZ-BOG jsou samozřejmě ztraceny. Za nově vystavený, 6073 mil dlouhý segment FRA-GRU nepřistane na Miles+Bonus u Aegeanu taky nic. Na Lifemiles Aviancy nezvládne míle nahrát ani vituální asistentka Vianca. Tak aspoň, že se po krátkém telefonátu na custumer care Aviancy uvolili přidat na můj Lifemiles 100% z 2669mílového letu GRU-BOG. Lepší než nic.

Mam za to, ze vsechny FFP programy maj v pravidlech, ze v pripade zmeny letenky z provoznich duvodu ma cestujici narok na puvodni mile.

trentino píše: 30. 10. 2025, 23:08 dodatek: Z Air Canada později odepsali, že zpoždění vzniklo na straně LH, takže se mám obrátit na LH. Na druhý mail s poznámkou, že celou původně zamýšlenou cestu PRG-FRA-TOR-BOG jsem koupil na stránkách AC a proto bych rád, aby celou záležitost vyřešili oni, neodpověděl nikdo.

A v tom maj zrovna pravdu. Jednak kvuli logice (ze za to muze Lufthansa, ano sice oni si to pak mohou uctovat mezi sebou, ale jednodussi je to poslat primo tobe) a taky kvuli zakonu (za kompenzaci a napravu situace vubec vc. presmerovani je zodpovedna aerolinka ktera vytvorila to spozdeni)

jo, pražské letiště je skvělý, na odletové kontrole na T2 jsem snad nikdy nestrávil více než 20 minut, k branám je to kousek, taky nechápu, na co si lidi stěžujou...

Já přes Frankfurt zase tak často nelétám, tak nemůžu posoudit všechno, co píšete, spíš mě zarazil chaos u Lufthansy... Nejméně dvě hodiny předem už přece musí vědět, že mají 25 přestupujících na návazný let a nejsou schopní tam poslat někoho se seznam, kdo je vezme přes fast-track? Zpoždění nebylo nijak extrémní a nebýt čekání na pasovce, pravděpodobně by to bylo hratelný...

U Aegeanu i u Aviancy se vždycky míle načetly automaticky hned po příletu, pokud byl v rezervaci uvedený FF, ale teď nic, tak jsem myslel, že se to bere za reálně prolětěný let s tím, že bude stejná booking class. Je ale možný, že sem myslel špatně... Napíšu na Aegean...

Žádat kompenzaci u LH by bylo logičtější, jenže já jsem s nima už jeden půlroční mail-pong hrál a nemám v plánu něco takového opakovat. Nechápu, že jim stojí za to dohadovat se kvůli kompenzaci za z jejich strany zrušený let, kdy nárok na kompenzaci LH nijak nerozporuje. Nejdřív nabídnou 370 euro, pak si to rozmyslí, že nárok na kompenzaci nezvzniknul, pak nabídnou 720 euro, pak požádají o číslo účtu s tím, že nárok na kompenzaci uznali, za tři týdny poté, co obdrželi číslo účtu, si to rozmyslí, potom řeší zpoždění letu, kde jsem kompenzaci nikdy nepožadoval, aby znovu nabídli 370 euro a takhle půl roku kolem dokola... Nakonec poslali 720 euro, přestože jsem žádal 600 euro...

LH má vůbec zajímavý přístup k řešení zrušených letů: v manage my booking náhradní let vybrat nešlo, telefon nikdo nezvedal ani po půl hodině, virtuální asistentka Elisa odkázala na manage my booking... Ohledně zrušeného letu a možnosti náhradního řešení nezbývalo něž vyplnit ticket, na který přišla odpověď dva měsíce po příletu... Ve Frankfurtu na customer care LH od 6 ráno fronta jak na banány, všechny lety do Prahy plné, ale že mně můžou vystavit letenku do Vídňe a pak do Prahy s jízdenku ČD. Teda mohli by, kdyby fungoval systém, takže si lístek na ČD mám koupit sám a zažádat si o proplacení...

Jak jsem ale psal v článku, samotné lety s LH byly v pohodě, jenom za ten bordel okolo by se červanali i prodejci cetek na tureckém bazaaru...

Bez hotelu a bez kompenzace
Bogota (BOG) - Pereira (PEI) a zpátky
Avianca, A320neo, LATAM Colombia, A320

Kvůli neschopnosti kamarádů učinit nějaké rozhodnutí ohledně výletu do Jižní Ameriky zůstanu zhruba týden "na dostřel" od Bogoty. Ne dál než hodinu letadlem. Po krátkém rozjímání jsem se zvolil výlet departamentů Quindío a Tolima. Salento a nedaleké Valle de Cocora jsou jedním nejturističtějších míst na "gringo trailu", zatímco Filandia bývala oázou klidu v zelených kopcích, než i sem začali jezdit youtubeři a influenceři ve snaze pořídit úplně nejvíc nejlepší a nejbarevnější fotky a videa na své kanály a blogýsky. Jsem docela zvědavý, co se za posledních pár let změnilo. V listopadu je v Andské části Kolumbie období dešťů, tak snad zde bude jakž takž klid. A v národním parku Los Nevados v sousedním departamentu Tolima bude klid určitě.

El Dorado se pravidelně umisťuje na čelních příčkách v jihoamerickém hodnocení Skytraxu a klidně by mohlo být vytíženým vzdušným přístavem v Evropě. Na čistém, moderním Terminálu 1 je během dopoledne rušno, různé verze A320 a B737 jedna za druhou odletájí do všech koutů Kolumbie. Za rok 2023 projde letištěm El Dorado jen na domácích linkách 29 milionů pasažérů.

Vzdušná vzdálenost z Bogoty na letiště Matecaňa v Pereiře je pouhých 177 kilometrů. Po zemi by cesta autobusem po klikatící se horské silnici trvala nejméně 9 hodin. Jen Avianca proto na trase provozuje okolo 10 přímých letů denně. Přestože mají aerolinky v letovém řádu vyhrazenou hodinu, samotný let trvá pouhých 30 minut, a to ještě polovinu času zabere oblet vulkánu Nevado del Ruiz. Soustava rovnic, zda raději zaplatit 280 tisíc pesos (61 euro) za letenku nebo 66 tisíc (14 euro) za jízdenku, má jasné řešení. Před polednem už míří k obloze i naše A320. Ihned po vzletu piloti stáčí kurz na jihozápad, stoupáme do necelých 5 a půl km. Přelétáme nad údolím řeky Magdalena a nad Armenií zahajujeme klesání a nezbytnou otočku. Na přistání se kvůli přítomnosti nejaktivnější a druhé nejvyšší kolumbijské sopky jde zase od západu.


Mezinárodní letiště Matecaňa v půlmilionové Pereiře prošlo v letech 2014 až 2020 v rámci PPP projektu modernizací včetně rozšíření přistávací dráhy a dnes odbavuje 35 letů denně. Odpoledne strávím průzkumem místní gastronomické scény, zítra v půjčovně na letišti vyzvednu auto a po dálnici Ruta Nacional 29, nazývané "autopista del café" podle všudypřítomných kávových plantáží, vyrazím do Manizales, odkud budu pokračovat do hor v sousedním departamentu Tolima.

Evropsky vyhlížející a výhradně španělsky mluvící slečna v kanceláři Localiza stručně sdělila základní informace: "převodovka je manuální, auto pojištěné a v Pereiře platí pico y placa. Pico y placa je systém zavedený ve všech velkých městech v Kolumbii: osobní auta s espézetkou končící určenými čísly v daný den nebo čas nesmí vjet do metropolitní oblasti. Co se dá dělat, aut a motorek je v jihoamerických městech tolik, že už se prostě do ulic nevejdou a pico y placa dnes padlo i na poslední volné auto v půjčovně. "Můžeme pokračovat nebo rezervaci bezplatně zrušíme?" Nic rušit nebudeme, stejně mám namířeno pryč z města. Jen tak na okraj, pokuta za porušení pico y placa se v Kolumbii počítá jako 15násobek denní zákonné minimální mzdy, což na podzim 2023 vychází v přepočtu na 130 euro.



Vidět tohle Petr Macinka, nejspíš by nevolností zezelenal a Filip Turek by rozčilením zapomněl, kterou rukou se hajluje. My ostatní obvykle máme na výběr ze dvou možností: mačkat se v přeplněné mhd (většinou bez klimatizace) jezdící ve vyhrazených pruzích (v tom lepším případě) nebo si můžeme chytnout taxi a společně s dalšími motoristy stát a troubit v kolonách. Třetí možností je koupit si kolo a roušku proti smogu (nebo rovnou plynovou masku)...
Poznámka: nastínil jsem každodenní jihoamerickou realitu v oblasti dopravy a do výše zmíněných pánů si rýpnul kvůli jejich aroganci. Účelem není provokovat nebo šířit flame. Pokud byste měli neodkladnou potřebu k této problematice něco napsat, učiňte tak prosím slušnou a konstruktivní formou s využitím racionálních argumentů, oproštěných od fanatické ideologie jedné nebo druhé strany.

Můj dnešní cíl je vesnice Murillo na úpatí stratovulkánu Nevado del Ruiz s nadmořskou výškou 5 389 metrů. V roce 1985 došlo k erupci, kdy láva roztavila ledovcovou pokrývku a způsobila tři bahenní vlny, které zaplavily vzdušnou čarou 48 kilometrů vzdálené Armero. Vrstva popela, bahna a kamení dosáhla výšky 30 metrů a o život tehdy přišlo 25 tisíc lidí. Tragédie v Armeru je druhou největší sopečnou katastrofou 20. století. Dnes je Nevado del Ruiz "pod dohledem" seismických a jiných senzorů 24 hodin denně a stalo se jednou z nejsledovanějších sopek na světě. V březnu 2023 Kolumbijská geologická služba zvýšila stupeň sopečné aktivitu na oranžový, což znamená, že "k erupci může dojít v řádech dní až týdnů." Přestože po 87 dnech sopečná aktivita spadla zpátky na žlutou, jsou pěší výšlapy po úpatí hory i o půl roku později zakázané. Silnice stoupá přes alpínské páramo okolo sopky až do nadmořské výšky 4 100 metrů. Tisíce žlutozelených frailejones zde vypadají jako ve výletu do pravěku. Krávy pasoucí se na zelených pastvinách, políčka a statky o několik set výškových metrů níže pro změnu připomínají Alpy.

Ospalé Murillo dokonale splňuje definici místa, které si uchovalo svůj genius loci. Několik malých hospedaje a posadas v okolních kopcích nijak nenarušuje charakter místa. Domorodci v tradičních vlněných ponchos i nadále vyžívají k přepravě produktů z hor koně a muly a společně se potkávají u café tinto v kavárně na návsi. Dnes večer jsem zde jediný cizinec. Líbí se mně tady, klidně bych se sem vrátil znovu.

Filandia, Salento a Valle de Cocora dokonale splňuje definici místa zasaženého masovým turismem. O víkendu dovolenkující gringos doplnily davy latinos z nedaleké Pereiry a Armenie a zabraly celé náměstí. Všechno možné svítí a bliká, z reproduktorů se valí hlučný mainstream. Ještěže mám ubytování na okraji Salenta. Většina trailů v kopcích nad údolím Valle de Cocora je uzavřená. Když si představím, kolik odpadků je po sobě tenhle typ hlučných a selfie tyčemi vyzbrojených turistů (čest výjimkám) schopný zanechat, tak to asi chápu. Ale zase si v některém ze stánků u cesty můžu koupit předražené pití nebo zmrzlinu...

V neděli odpoledne téměř všichni odjeli. Na návsi v Salentu vysedávají jenom domorodci. Při procházce ke kávovým farmám jsem potkal jen několik místňáků a potulných psů, na fince La Arzacia nad café tinto prohodil pár slov s majitelem a odpoledne se spokojeně vydal zpátky města. V korunách stromů u posady na okraji Salenta zpívají ptáci, dolů do svahu se večer chodí pást danta (tapír). Nakonec bych se sem vrátil taky. Ale jenom v mimosezónním deštivém období a nikdy ne o víkendu.

Zpátky do Bogoty jsem koupil poslední večerní let LATAMu. Na obrazovkách na letišti Matecaňa u našeho odletu dlouho svítilo demorado. Před půlnocí se demorado změní na cancelado. Jedna z cestujících na palubě měla zdravotní problémy a piloti se ihned po vzletu rozhodli pro návrat do Bogoty. Náhradní posádku k dispozici LATAM pozdě večer v záloze nemá, poletíme zítra dopoledne. Hrozen jihoameričanů se sesypal na nebohé agentky s požadavkem na poskytnutí hotelu. Holky marně vysvětlují, že jsou v tom nevinně. Nic nebude, každý si musí sehnat nocleh sám za sebe. Když uvážíme, že zdraví je přednější, nepředvedli dnes večer latinos moc empatie. Někdo si objedná taxi na hotel ve městě, část cestujících včetně mě přečká noc na letišti. Ráno si zajdu vyfotit vkusně provedené graffiti na opěrných zdích u silnice k letišti a dopoledne dorazí očekávaná 737 LATAMu. Let do Bogoty proběhne tak nějak normálně. Úplně stejně jako v Evropě.

Pěkný kousek Kolumbie

Aplikuje tam stále Avianca dvojí ceny pro místní a gringos s tím, že když gringo zakoupí špatný tarif, musí doplatit rozdíl?

A rýpnutí do pico y placa - u nás by to půlka národa řešila čtyřmi auty na rodinu Nebo možná SPZkou na přání s čísly 0 a 1.

michal4 píše: 11. 11. 2025, 18:59 Pěkný kousek Kolumbie

Aplikuje tam stále Avianca dvojí ceny pro místní a gringos s tím, že když gringo zakoupí špatný tarif, musí doplatit rozdíl?

A rýpnutí do pico y placa - u nás by to půlka národa řešila čtyřmi auty na rodinu Nebo možná SPZkou na přání s čísly 0 a 1.

Tohle přesně mají v Etiopii, ale tam když člověk koupí letenku za cenu místního (pokud neletí s Ethiopian do země), tak fuck off a letenka propadá.

Jinak článek o Jižní Americe super

vždycky kupuju přes místní mutaci, ale nikdy se mně neslalo, že by někdo chtěl něco doplácet. Zkusil jsem cvičně letenku Bogota - Yopal od Aviancy na příští čtvrtek:

mezinárodní mutace stránek:
basic 73,03 eur, classic 101,59 eur
kolumbijská mutace stránek:
basic 143 500 cop (33,18 eur), classic 262 500 cop (60,69 eur)

V dalším kroku jde normálně vybrat mezinárodní pas a dokončit rezervaci. Zajímavý je, že na mobilní verzi kolumbijských stránek nejde v rezervaci pokračovat, zatímco na mezinárodní verzi jo, na ntb jde oboje. Rád bych věřil, že jde jenom o bug...

Čtyřmi a více auty to klidně řešit můžou, ale k čemu to je, když už se tam do ulic víc aut fyzicky nevejde. Fyzikální zákony neochčije ani Macinka, ačkoli verbálně by je jistě dokázal zpochybňovat celé hodiny... lol

Samozřejmě, že spousta lidí to řeší tak, že si na druhou motorku nebo auto v domácnosti vyberou espézetku podle preferencí. Další možností je koupit si pico y placa solidario a jezdit po městě kdykoli. Na elektroauta a hybridy se pico y placa taky nevztahuje...

V Bogotě je - na rozdíl od Pereiry - pico y placa jednodušší:

"todos" na pondělí 17. listopadu neznamená zákaz pro všechny, ale že lichá čísla můžou do města od 12 do 16, sudá od 16 do 20 h. Je to proto, že v úterý 11. listopadu byl Den nezávislosti Cartageny a v Kolumbii platí zákon, že v tomto případě se den volna přesouvá na nejbližší pondělí, aby vzniknul prodloužený víked...

Ještě hůř je na tom Santiago de Chile, které leží v kotlině, kde téměř nefouká. V červnu začne zima, teplota během týdne padne o 15 stupňů a začne inverze. Fotky mrakodrapů na Sanhattanu (jak místňáci nazývají downtown v Santiagu) se zasněženými horami v pozadí, kterých je plný internet, je možné udělat jen několikrát do roka. Vyšel o tom článek třeba na Guardianu: www.theguardian.com/environment/2025/oc ... -pollution
Člověk si potom 3x rozmyslí, zda si odpoledne půjde zaběhat. Mluvím z vlastní zkušenosti, v Santiagu jsem pobýval čtvrt roku...