Zavazadlo navíc a těžkooděnci zasahují proti Nintendu Switch
Napsal: 23. 01. 2026, 05:45
V životě by mě na takhle tuctový routing (PRG-FRA-IAD-SFO, LH/LH/UA) nenapadlo psát TR. Ale seběhlo se tam pár zajímavých drobností a možná to někoho pobaví. Koneckonců, na TR z ještě tuctovějšího routingu (IAD-VIE) mi před 15 lety napsal Čočík, že by měl být nominován na antikoncepční TR roku. Na výzvu současného krále zdejších TR stenmellera, aby lidi psali TR, jsem jej konečně dokončil. Pokud by někdo měl při čtení nějaké dejavu, tak jsem před časem kus textu z konceptu vykopíroval do diskuze o Německu na Sůronovinách.
Na konci července se s desetiletým synem přesouváme z dvouměsíčních prázdnin v Praze domů do Honolulu. Určitě všichni milujete jako já odlety z Prahy v 6 ráno a frontu na Esrte lounge, než v 5 otevřou (zdravím Lufthansu, která tvrdí, že se salónky i smluvní otevírají 2 hodiny před prvním odletem). Moc jsem toho nenaspal, taxikář byl naštěstí nemluvný, tak jsem mu nemusel dávat najevo, že nestojím o mletí hubou celou cestu. Máme jen jedno čekované zavazadlo dohormady, ale v rozespalosti omylem tisknu na kiosku dva tagy. Self drop off na rozdíl od loňského roku funguje i pro cestující následně přestupující do USA, pokrok holt nezastavíš. Hlásím asistentovi u něj, že máme jeden tag navíc a zda a s kým to máme řešit, on odvětí, že to řešit nemusíme vůbec. OK. Jdeme do salónku, každý z nás jinam, protože mě v tu chvíli hlavně zajímá self bar s Becherovkou, syna zase chleba a vajíčka. Do gatu se dostavíme mezi posledními, byť boarding ještě nezačal. Jelikož nudně čekáme, zajdu za agentkami na přepážce, že se chci jen ujistit, že asistent na selfu měl pravdu. No neměl, už nás prý předtím vyvolávali. Dámy tedy zavazadlo stornovaly. A hlásí do rozhlasu, že pro urychlení boardingu se budou zabavovat příručáky. U nás tím rozhodně boarding neurychlili. Jak už jsem psal, měli jsme dohromady jen jedno podané zavazadlo. Asi desetikilový batoh. Měli jsme cestou domů stopover v SFO na 3 noci a radši jsem kromě cenností (jako je třeba 20 plyšáků mého syna, bez kterých nemůže letět na prázdniny) dal do příručáků i vše na ty tři dny, kdyby se bágl zpozdil (mojí ženě s dcerou pár dní předtím nepřeložili buď v MUC nebo DEN (už si nepamatuju) jeden kufr ze dvou a přiletěl domů se zpožděním), ale také protože byl krásně zabalený do smršťovací fólie a nemínil jsem ho cestou v SF rozbalovat. Můj příručák byl pochopitelně odloven. Do klece jsem ho ani při vší snaze nenarval a kromě toho měl nadváhu. Začal jsem být smutný, prosil jsem, ale ještě jsem nenatahoval. Argumentoval jsem, že máme dva přestupy atd., no znáte to. Paní velmi rychle pochopila, že na nás žádný čas neušetří, protože ten kufřík budu bránit zuby nehty, aby neskončil v podpalubí a prohlásila, že mi ho tedy nesebere, ale....
Ve FRA máme zabukovanou exkurzi po letišti, kombinovanou s návštěvou placeného visitor centra. To je vše bohužel ve veřejné části letiště a tak jdeme na snídani do Luxx lounge, která je také ve veřejné části a na rozdíl od minulé návštěvy, kdy jsme jedli a pili skoro ve stoje na cizí noze, je tu úplně prázdno a mám pocit, že je za ten rok salónek rozšířený. Co mě velmi zklame, je, že párky jsou nyní velmi multikulturní, tedy kuřecí (sbohem a šáteček normální Německo s vepřovými párky, co kdyby se to náhodou někoho dotklo, že; možná jsem je naopak já měl žalovat za psychickou újmu), naštěstí self alkohol bar je ještě normální Západní. Přesouváme se na místo srazu exkurze, které se poměrně špatně hledá a přibíháme skoro pozdě, poučování už začalo. Následuje security prohlídka a jdeme do busu. Se všemi příručáky sedíme v něčem podobném městským busům a jsem moc rád, že mám dvoukolečkový kufřík a ne čtyřkolečkový. Syn (úchylný jako zbytek rodiny) má "pochopitelně" čtyřkolečkový a ten má snahu putovat po celém autobusu. Paní průvodkyně se během exkurze ptá, zda je někdo z Berlína, protože doba výstavby terminálu 3 se už začíná blížit době výstavby BER a nechce se někoho dotknout. A ukazuje nám "motoristy", kteří si při ubytování v hotelu vedle letiště mohou zaparkovat své plechové miláčky na balkóně hotelového pokoje.
Po exkurzi pochodujeme do visitor centra, kde je bohužel nějaká školní exkurze a u všech atrakcí jsou fronty, což můj syn nesnáší a předčasně odcházíme. Na security začnu vytahovat drobné tekutiny, asistent mi říká, ať to nechám uvnitř. OK, když tekutiny, tak asi i elektroniku. Syn měl v dětském batůžku pohromadě tablet, Nintendo switch bez ovladačů a Kindle. Vyjedou moje zavazadla, synův batůžek ne, je zachycen. Sekuriťák se ptá, čí to je. Ukážu na kluka a dál si nasazuju opasek a sbírám věci z krabice. Že chtějí mě. Vyndali synovu elektroniku a co že je toto. Říkám Nintendo. Zavolali dva těžkooděnce se samopaly. Chlap těžkooděnec chce mojí občanku. Zadává údaje z občanky do svého tabletu, OK, můžete jít. Ta země už fakt není normální.
Jdeme na boarding. Syn chce koupit hranolky a mozzarella sticks u Burger king. Dá se to objednat na kiosku, ale zaplatit jen přes nějaký QR kód, kreditkou to nebere. Takže s objednávkou do fronty, ovšem "nejsou lidi" takže jedna jediná kasa je obsazená tak z 20 procent času. Škoda, že tam nebyla kolonka "dýško", napsal bych mínus 200 procent.
Původně jsme měli letět A340. Syn už s ním letěl, ale už si to nepamatoval, byl tenkrát malý a o letadla se ještě tak nezajímal, tak chtěl letět znovu. Luftwaffe ale na dané trase změnila typ letadla za modernější a tak jsem to stornoval. Tak se ptám, zda chce letět 747. Taky možná naposledy. Že prý jo. Tak beru pitomý routing do SF se dvěma přestupy a sedadla vzadu, ať sedíme sami na dvousedačce. Skoro nikdy se v letadle nedívám na film, ale mají tam v nabídce jeden český v češtině, to se mi nikdy nestalo. Po přistání na IAD, kam jsem se něco nalítal za mojí ženou a současně to bylo první letiště, ze kterého letěla naše dcera (tenkrát měla 3 měsíce), řeším Mobile passport control. To je taková velmi zajímavá vychytávka. Člověk si stáhne appku, naskenuje tam pas + případně pasy dalších lidí. Po přistání vyplní pár údajů. A pak má úředníkovi ukázat nějaký kód. Jenže - nikdy jsem nikomu nic neukazoval. A tady na Dullesu byla zrada: Měl jsem zvolit, na kterou imigrační kontrolu jdeme, zda na hlavní nebo na už nevím, jak byla nazvaná, ale možná jako uprostřed pole. To za mých mladých let nebylo. byla vždy jen jedna. Tak jsem zvolil hlavní. A to bylo určitě špatně. Protože po 14 letech, co jsem tu nebyl, se příletoví cestující z ciziny dělí na dvě skupiny - do města a - na tranzit. A pokud se vydáte do špatného monsterbusu, tak se neshledáte se svými kufry, ty budou v úplně jiné části letiště. My jsme šli samozřejmě na tranzit, ale tam si myslím, že už jsme měli špatně vyplněný ten Mobile Passport Control. Ovšem šli jsme speciální lajnou bez jakékoli fronty, zkontrolovali mi pas a na syna jen mrkli, jeho pas ani nechtěli vidět. Žádný kód ani appku nikdo nechtěl vidět. Takže je možné, že je to fejk, protože to nefunguje, ale nikdo to nechce přiznat. Pokud už jste byli ve Státech několikrát, údajně si to můžou aplikovat i cizinci při opakované návštěvě, rozhodně doporučuju, můžete ušetřit mnoho desítek minut ve frontě a v důsledku i celý den, protože vám třeba neuletí přípoj.
Co na tomto letišti nesnáším, je, že i když zde před cca 10 lety zavedli podzemní vlaky, tak stejně půlku vzdálenosti mezi concoursy (a event.security) jdete pěšky. Plus samozřejmě pak opět dálkový pochod ke konkrétnímu gatu. K tomu nepřehlednost. I přes popis na webu se musíme ptát už skoro u něj na salónek Capital one. Což jsou v Americe momentálně jedny z nejlepších salónků. Nejen, že i v Americe umí načepovat pivo, ale ještě vám při odchodu nutí jídlo na cestu.
Přistáváme na SFO. Sedíme přesně nad dvířkama z podpalubí a než se můžeme zvednout a jít ven ze stroje, zavazadla už létají vzduchem. Syn si všímá, jak s těmi, na kterých je nálepka "Fragile", je zacházeno jako s baseballovým míčkem. Holt nejrozvinutější země světa a její nejpokrokovější stát Kalifornie (který je na tom jako bývalé socialistické Československo, více lidí z toho ráje utíká než se tam stěhuje).
Jak jsem psal, měli jsme letět A340, aby se s ním ještě syn proletěl. V SF jsme měli být dvě noci a jeden den ve městě. Ubytování máme v San Brunu, kousek od letiště a v docházkové vzdálenosti od vlaku do San Francisca. Jenže jak jsme letěli na awardy, na ten den už nebyla za rozumné míle letenka na B747, takže jsme museli letět o den dříve. Takže prodloužit hotel o 1 noc. Ale hotel je plný. Nikdy neberu nezrušitelné rezervace, jenže v tomto případě jsme měli hotel zaplacený bonusem z kreditky a ten už byl v tu dobu propadlý, takže kdybych ubytování zrušil, vrácený bonus bych už nemohl použit a propadl by mi. Tak bukuju na 1.noc hotel o 100 metrů vedle a další den vezmeme vše do náručí a stěhujeme se pěšky.
Dva dny v San Franciscu si užíváme, poslední ráno sedáme na Uber a následně letíme domů do Honolulu, naposledy s Hawaiian na jejich vlastní AOC (nyní již neexistuje, létají na AOC Alasky). A jsme rádi, že letíme, protože během našeho pobytu v Kalifornii došlo k zemětřesení na Kamčatce a cunami se blížilo jak ke Kalifornii, tak k Havaji. Hotel sice máme pár výškových metrů nad mořem a jsme ve 2.podlaží, ale obě letiště jsou přímo na moři. SFO sice v zátoce na druhé straně, ale HNL je přímo u moře v nulové nadmořské výšce. Naštěstí je vlna cunami v Kalifornii jen cca metr vysoká a na Havaji jen cca 1,5 metru, takže nám v naší cestě nic nebrání.
Děkuji všem, kteří dočetli až sem.
Na konci července se s desetiletým synem přesouváme z dvouměsíčních prázdnin v Praze domů do Honolulu. Určitě všichni milujete jako já odlety z Prahy v 6 ráno a frontu na Esrte lounge, než v 5 otevřou (zdravím Lufthansu, která tvrdí, že se salónky i smluvní otevírají 2 hodiny před prvním odletem). Moc jsem toho nenaspal, taxikář byl naštěstí nemluvný, tak jsem mu nemusel dávat najevo, že nestojím o mletí hubou celou cestu. Máme jen jedno čekované zavazadlo dohormady, ale v rozespalosti omylem tisknu na kiosku dva tagy. Self drop off na rozdíl od loňského roku funguje i pro cestující následně přestupující do USA, pokrok holt nezastavíš. Hlásím asistentovi u něj, že máme jeden tag navíc a zda a s kým to máme řešit, on odvětí, že to řešit nemusíme vůbec. OK. Jdeme do salónku, každý z nás jinam, protože mě v tu chvíli hlavně zajímá self bar s Becherovkou, syna zase chleba a vajíčka. Do gatu se dostavíme mezi posledními, byť boarding ještě nezačal. Jelikož nudně čekáme, zajdu za agentkami na přepážce, že se chci jen ujistit, že asistent na selfu měl pravdu. No neměl, už nás prý předtím vyvolávali. Dámy tedy zavazadlo stornovaly. A hlásí do rozhlasu, že pro urychlení boardingu se budou zabavovat příručáky. U nás tím rozhodně boarding neurychlili. Jak už jsem psal, měli jsme dohromady jen jedno podané zavazadlo. Asi desetikilový batoh. Měli jsme cestou domů stopover v SFO na 3 noci a radši jsem kromě cenností (jako je třeba 20 plyšáků mého syna, bez kterých nemůže letět na prázdniny) dal do příručáků i vše na ty tři dny, kdyby se bágl zpozdil (mojí ženě s dcerou pár dní předtím nepřeložili buď v MUC nebo DEN (už si nepamatuju) jeden kufr ze dvou a přiletěl domů se zpožděním), ale také protože byl krásně zabalený do smršťovací fólie a nemínil jsem ho cestou v SF rozbalovat. Můj příručák byl pochopitelně odloven. Do klece jsem ho ani při vší snaze nenarval a kromě toho měl nadváhu. Začal jsem být smutný, prosil jsem, ale ještě jsem nenatahoval. Argumentoval jsem, že máme dva přestupy atd., no znáte to. Paní velmi rychle pochopila, že na nás žádný čas neušetří, protože ten kufřík budu bránit zuby nehty, aby neskončil v podpalubí a prohlásila, že mi ho tedy nesebere, ale....
Ve FRA máme zabukovanou exkurzi po letišti, kombinovanou s návštěvou placeného visitor centra. To je vše bohužel ve veřejné části letiště a tak jdeme na snídani do Luxx lounge, která je také ve veřejné části a na rozdíl od minulé návštěvy, kdy jsme jedli a pili skoro ve stoje na cizí noze, je tu úplně prázdno a mám pocit, že je za ten rok salónek rozšířený. Co mě velmi zklame, je, že párky jsou nyní velmi multikulturní, tedy kuřecí (sbohem a šáteček normální Německo s vepřovými párky, co kdyby se to náhodou někoho dotklo, že; možná jsem je naopak já měl žalovat za psychickou újmu), naštěstí self alkohol bar je ještě normální Západní. Přesouváme se na místo srazu exkurze, které se poměrně špatně hledá a přibíháme skoro pozdě, poučování už začalo. Následuje security prohlídka a jdeme do busu. Se všemi příručáky sedíme v něčem podobném městským busům a jsem moc rád, že mám dvoukolečkový kufřík a ne čtyřkolečkový. Syn (úchylný jako zbytek rodiny) má "pochopitelně" čtyřkolečkový a ten má snahu putovat po celém autobusu. Paní průvodkyně se během exkurze ptá, zda je někdo z Berlína, protože doba výstavby terminálu 3 se už začíná blížit době výstavby BER a nechce se někoho dotknout. A ukazuje nám "motoristy", kteří si při ubytování v hotelu vedle letiště mohou zaparkovat své plechové miláčky na balkóně hotelového pokoje.
Po exkurzi pochodujeme do visitor centra, kde je bohužel nějaká školní exkurze a u všech atrakcí jsou fronty, což můj syn nesnáší a předčasně odcházíme. Na security začnu vytahovat drobné tekutiny, asistent mi říká, ať to nechám uvnitř. OK, když tekutiny, tak asi i elektroniku. Syn měl v dětském batůžku pohromadě tablet, Nintendo switch bez ovladačů a Kindle. Vyjedou moje zavazadla, synův batůžek ne, je zachycen. Sekuriťák se ptá, čí to je. Ukážu na kluka a dál si nasazuju opasek a sbírám věci z krabice. Že chtějí mě. Vyndali synovu elektroniku a co že je toto. Říkám Nintendo. Zavolali dva těžkooděnce se samopaly. Chlap těžkooděnec chce mojí občanku. Zadává údaje z občanky do svého tabletu, OK, můžete jít. Ta země už fakt není normální.
Jdeme na boarding. Syn chce koupit hranolky a mozzarella sticks u Burger king. Dá se to objednat na kiosku, ale zaplatit jen přes nějaký QR kód, kreditkou to nebere. Takže s objednávkou do fronty, ovšem "nejsou lidi" takže jedna jediná kasa je obsazená tak z 20 procent času. Škoda, že tam nebyla kolonka "dýško", napsal bych mínus 200 procent.
Původně jsme měli letět A340. Syn už s ním letěl, ale už si to nepamatoval, byl tenkrát malý a o letadla se ještě tak nezajímal, tak chtěl letět znovu. Luftwaffe ale na dané trase změnila typ letadla za modernější a tak jsem to stornoval. Tak se ptám, zda chce letět 747. Taky možná naposledy. Že prý jo. Tak beru pitomý routing do SF se dvěma přestupy a sedadla vzadu, ať sedíme sami na dvousedačce. Skoro nikdy se v letadle nedívám na film, ale mají tam v nabídce jeden český v češtině, to se mi nikdy nestalo. Po přistání na IAD, kam jsem se něco nalítal za mojí ženou a současně to bylo první letiště, ze kterého letěla naše dcera (tenkrát měla 3 měsíce), řeším Mobile passport control. To je taková velmi zajímavá vychytávka. Člověk si stáhne appku, naskenuje tam pas + případně pasy dalších lidí. Po přistání vyplní pár údajů. A pak má úředníkovi ukázat nějaký kód. Jenže - nikdy jsem nikomu nic neukazoval. A tady na Dullesu byla zrada: Měl jsem zvolit, na kterou imigrační kontrolu jdeme, zda na hlavní nebo na už nevím, jak byla nazvaná, ale možná jako uprostřed pole. To za mých mladých let nebylo. byla vždy jen jedna. Tak jsem zvolil hlavní. A to bylo určitě špatně. Protože po 14 letech, co jsem tu nebyl, se příletoví cestující z ciziny dělí na dvě skupiny - do města a - na tranzit. A pokud se vydáte do špatného monsterbusu, tak se neshledáte se svými kufry, ty budou v úplně jiné části letiště. My jsme šli samozřejmě na tranzit, ale tam si myslím, že už jsme měli špatně vyplněný ten Mobile Passport Control. Ovšem šli jsme speciální lajnou bez jakékoli fronty, zkontrolovali mi pas a na syna jen mrkli, jeho pas ani nechtěli vidět. Žádný kód ani appku nikdo nechtěl vidět. Takže je možné, že je to fejk, protože to nefunguje, ale nikdo to nechce přiznat. Pokud už jste byli ve Státech několikrát, údajně si to můžou aplikovat i cizinci při opakované návštěvě, rozhodně doporučuju, můžete ušetřit mnoho desítek minut ve frontě a v důsledku i celý den, protože vám třeba neuletí přípoj.
Co na tomto letišti nesnáším, je, že i když zde před cca 10 lety zavedli podzemní vlaky, tak stejně půlku vzdálenosti mezi concoursy (a event.security) jdete pěšky. Plus samozřejmě pak opět dálkový pochod ke konkrétnímu gatu. K tomu nepřehlednost. I přes popis na webu se musíme ptát už skoro u něj na salónek Capital one. Což jsou v Americe momentálně jedny z nejlepších salónků. Nejen, že i v Americe umí načepovat pivo, ale ještě vám při odchodu nutí jídlo na cestu.
Přistáváme na SFO. Sedíme přesně nad dvířkama z podpalubí a než se můžeme zvednout a jít ven ze stroje, zavazadla už létají vzduchem. Syn si všímá, jak s těmi, na kterých je nálepka "Fragile", je zacházeno jako s baseballovým míčkem. Holt nejrozvinutější země světa a její nejpokrokovější stát Kalifornie (který je na tom jako bývalé socialistické Československo, více lidí z toho ráje utíká než se tam stěhuje).
Jak jsem psal, měli jsme letět A340, aby se s ním ještě syn proletěl. V SF jsme měli být dvě noci a jeden den ve městě. Ubytování máme v San Brunu, kousek od letiště a v docházkové vzdálenosti od vlaku do San Francisca. Jenže jak jsme letěli na awardy, na ten den už nebyla za rozumné míle letenka na B747, takže jsme museli letět o den dříve. Takže prodloužit hotel o 1 noc. Ale hotel je plný. Nikdy neberu nezrušitelné rezervace, jenže v tomto případě jsme měli hotel zaplacený bonusem z kreditky a ten už byl v tu dobu propadlý, takže kdybych ubytování zrušil, vrácený bonus bych už nemohl použit a propadl by mi. Tak bukuju na 1.noc hotel o 100 metrů vedle a další den vezmeme vše do náručí a stěhujeme se pěšky.
Dva dny v San Franciscu si užíváme, poslední ráno sedáme na Uber a následně letíme domů do Honolulu, naposledy s Hawaiian na jejich vlastní AOC (nyní již neexistuje, létají na AOC Alasky). A jsme rádi, že letíme, protože během našeho pobytu v Kalifornii došlo k zemětřesení na Kamčatce a cunami se blížilo jak ke Kalifornii, tak k Havaji. Hotel sice máme pár výškových metrů nad mořem a jsme ve 2.podlaží, ale obě letiště jsou přímo na moři. SFO sice v zátoce na druhé straně, ale HNL je přímo u moře v nulové nadmořské výšce. Naštěstí je vlna cunami v Kalifornii jen cca metr vysoká a na Havaji jen cca 1,5 metru, takže nám v naší cestě nic nebrání.
Děkuji všem, kteří dočetli až sem.
