Saint Maarten (SXM)
Napsal: 12. 03. 2008, 17:32
Den strávený na Maho beach byl stěžejním bodem dovolené na Saint Martinu a Anguille. Na pláž jsme s mamkou dorazily okolo deváté hodiny, pronajaly si lehátka a na vylidněné a nádherné pláži jsme čekaly na první úlovek. Jako první nám nad hlavou přelétlo devatenáctimístné letadýlko společnosti Winair a já začala pořizovat první fotky.
Jelikož nejsem ve focení profík, musím se přiznat, že najít správné místo na focení nebylo jednoduché, navíc pokud jsem fotila letadlo nad mořem, tak dávat pozor, aby hladina moře nebyla křivá, některá letadla měla jinou rychlost na přistání, další udělala pravou zatáčku až nad začátkem dráhy. Cílem bylo natrénovat si focení na těchto malých letadlech, abych pak věděla, kam si stoupnout, až budou přistávat B757 a A340.
Letiště je vcelku rušné, provoz začíná v půl 8 ráno a končí o 13 hodin později (alespoň co jsem viděla na tabuli příletů a odletů), jedná se zejména o lety společností Winar a LIAT na okolní ostrovy - Saint Barth, Sabu, Antiguu, Anguillu nebo Barbados. V průměru mohla přistávat zhruba čtyři letadla za hodinu, i když někdy sedalo jedno éro za druhým a jindy byl půl hodiny "klid".
Prvním větším letadlem byl cargo Boeing727 Amerijet a ještě před polednem sednul Continental s B737. To už se pláž zaplnila nadšenci a vzduch byl notně prosycen kerosinem. Následovali pak American Airlines (foto5), kterým přistávala ten den čtyři letadla. Vyfotit velké letadlo už bylo těžší, člověk měl jen jeden pokus a dopředu se musel rozhodnout, nakolik zazoomuje, aby letadlo nebylo na fotce malá tečka, ale zase si dát pozor, aby se mu vešlo celé do záběru. A pak už to bylo o pohotovosti zmáčknout spoušť v tu správnou setinu sekundy.
Byla jsem velmi zvědavá, jestli se někdo nechá fénovat při startu. K plotu se nikdo neodvážil, nicméně i ty, kteří zůstali na pláži, to odhodilo několik metrů a navíc přidalo do očí slušně zvířený písek. Každopádně rachot to byl i u malých letadýlek. Stát u plotu přímo za érem je podle mě opravdu o zdraví nebo minimálně o uši. Však taky byly všude cedule upozorňující na zdravotní rizika. Jednou jsem si lehla do osy dráhy a zkusila vyfotit A320 JetBlue zespodu, ale fotka bohužel byla hodně rozmazaná a hluk značný.
Já se těšila na A340 Air France. Zákon schválnosti však zapracoval a mně asi tak 15 sekund před přistáním došly baterky ve foťáku. Rychle jsem je vyměnila za nové, ale bohužel se mi podařilo vyfotit éro jen bez ocasu. (foto airfrance) V den našeho odletu se na letišti sešly dokonce dvě A340 Air France, jelikož jedna tam zůstala z předchozího dne se závadou.
Přistála i Delta z Atlanty s B757, která je na fotce zachycená jednak chvíli před dosednutím a jednak v momentě vyjíždění z dráhy na stojánku, zatímco na prahu dráhy čekají na start American Airlines. (foto deltapojizdi)
Den na této poněkud rušné pláži byl opravdu plodný a asi to byl i největší zážitek z celé dovolené. Někdy totiž máte opravdu pocit, že éra musí škrtnou o plot, jak jsou nízko. A kromě přistávání je velmi zajímavé pozorovat i vzlety, kdy kousek za koncem dráhy jsou kopce. Na fotce vidíte start B727 AmeriJetu.
Jelikož nejsem ve focení profík, musím se přiznat, že najít správné místo na focení nebylo jednoduché, navíc pokud jsem fotila letadlo nad mořem, tak dávat pozor, aby hladina moře nebyla křivá, některá letadla měla jinou rychlost na přistání, další udělala pravou zatáčku až nad začátkem dráhy. Cílem bylo natrénovat si focení na těchto malých letadlech, abych pak věděla, kam si stoupnout, až budou přistávat B757 a A340.
Letiště je vcelku rušné, provoz začíná v půl 8 ráno a končí o 13 hodin později (alespoň co jsem viděla na tabuli příletů a odletů), jedná se zejména o lety společností Winar a LIAT na okolní ostrovy - Saint Barth, Sabu, Antiguu, Anguillu nebo Barbados. V průměru mohla přistávat zhruba čtyři letadla za hodinu, i když někdy sedalo jedno éro za druhým a jindy byl půl hodiny "klid".
Prvním větším letadlem byl cargo Boeing727 Amerijet a ještě před polednem sednul Continental s B737. To už se pláž zaplnila nadšenci a vzduch byl notně prosycen kerosinem. Následovali pak American Airlines (foto5), kterým přistávala ten den čtyři letadla. Vyfotit velké letadlo už bylo těžší, člověk měl jen jeden pokus a dopředu se musel rozhodnout, nakolik zazoomuje, aby letadlo nebylo na fotce malá tečka, ale zase si dát pozor, aby se mu vešlo celé do záběru. A pak už to bylo o pohotovosti zmáčknout spoušť v tu správnou setinu sekundy.
Byla jsem velmi zvědavá, jestli se někdo nechá fénovat při startu. K plotu se nikdo neodvážil, nicméně i ty, kteří zůstali na pláži, to odhodilo několik metrů a navíc přidalo do očí slušně zvířený písek. Každopádně rachot to byl i u malých letadýlek. Stát u plotu přímo za érem je podle mě opravdu o zdraví nebo minimálně o uši. Však taky byly všude cedule upozorňující na zdravotní rizika. Jednou jsem si lehla do osy dráhy a zkusila vyfotit A320 JetBlue zespodu, ale fotka bohužel byla hodně rozmazaná a hluk značný.
Já se těšila na A340 Air France. Zákon schválnosti však zapracoval a mně asi tak 15 sekund před přistáním došly baterky ve foťáku. Rychle jsem je vyměnila za nové, ale bohužel se mi podařilo vyfotit éro jen bez ocasu. (foto airfrance) V den našeho odletu se na letišti sešly dokonce dvě A340 Air France, jelikož jedna tam zůstala z předchozího dne se závadou.
Přistála i Delta z Atlanty s B757, která je na fotce zachycená jednak chvíli před dosednutím a jednak v momentě vyjíždění z dráhy na stojánku, zatímco na prahu dráhy čekají na start American Airlines. (foto deltapojizdi)
Den na této poněkud rušné pláži byl opravdu plodný a asi to byl i největší zážitek z celé dovolené. Někdy totiž máte opravdu pocit, že éra musí škrtnou o plot, jak jsou nízko. A kromě přistávání je velmi zajímavé pozorovat i vzlety, kdy kousek za koncem dráhy jsou kopce. Na fotce vidíte start B727 AmeriJetu.
