Po Íránu: Teherán - Kerman, Tabriz - Teherán
Napsal: 22. 11. 2008, 15:05
Nepodařilo se mi nahrát fotky do příspěvku, jsou proto na Picase: http://picasaweb.google.com/jenicekk/Ir ... 0UDTcdIYg#
21.10. Teherán - Kerman
Vnitrostátní přelet v Íránu nás čeká prakticky hned po příletu do Íránu. O půlnoci přilétáme do Teheránu na letiště Imána Chomejního, v 8.30 ráno odlétáme z druhého teheránského letiště Mehrabad do Kermanu.
Letenky jsme zajišťovali přes Internet, prostřednictvím agentury Iraniantours.com. Se všemi poplatky vychází dvě jednosměrné letenky na cca 150 eur, o dost dráž než kdybychom je kupovali přímo v Íránu. Cena za přejezd mezi dvěma letišti vychází na 350 tisíc rialů (cca 700 CZK). S odstupem času víme, že nás taxikář vydatně natáhl, no co, první seznámení s novou zemí taková bývají.
Na letišti překvapuje přítomnost wi-fi zdarma. Během noci je letiště prázdné, na lavičkách je pár pospávajících jedinců, asi jako na každém letišti. Ráno začíná šrumec, frekvence spojů je docela častá, během ranní špičky určitě cca 5-10 letů do hodiny.
Odbavování na vnitrostátní lety je extrémně jednoduché a rychlé. Předložíte letenky a letíte. Nikdo nechce vidět pas nebo nějaký jiný doklad totožnosti. Dostanete palubenku a šup do "tranzitního prostoru". Fronty jsou minimální, celé se to dá stihnout během dvaceti minut a místní borci dorážejí na letiště v klidu 30 minut před odletem.
Následuje odjezd autobusem k přistavenému letadlu. Díky cenové dostupnosti letenek je letecká doprava v Íránu opravdu velmi rozvinutá a podle toho vypadá i nastupování do autobusů, které vozí cestující k přistaveným letadlům. Frekvence odjezdu autobusů připomíná autobusové nádraží Praha Florenc v době jeho největší slávy, fakt to sviští.
My jsme taky sedli do jednoho z přistavených busů, který začal svoji vyhlídkovou jízdu po letišti Mehrabad. K vidění byly letadla Iran Airu i různých jiných společností, stejně tak i pár kousků vojenské techniky a několik odstavených Boeingů 747, které se už do vzduchu pravděpodobně nikdy nedostanou. Ke konci jsme zamířili ke dvěma letadlům Mahan Air. Okoukaný Airbus A321 vlevo, vysoce atraktivní Airbus A300 vpravo. Řidič to nejprve začal stáčet doleva, ale pak si to jakoby rozmyslel a zamířil ke stařičkému Airbusu A300. Moje dušička leteckého nadšence zaplesala blahem. Letět widebody letadlem na dvouhodinové vnitrostátní lince, to už se v Evropě asi jen tak nepoštěstí.
Boarding probíhal celkem pomalu, aspoň byl čas okukovat dokonale zahalené letušky. Letadlo bylo plné do posledního místečka. I přes své stáří působil interiér docela zachovale. Na čelní stěně byla umístěna velká LCD televize, na kterou byl během startu a přistání přenášen výhled z pilotní kabiny. Sice nebyly vidět žádné přístroje, ale i tak byl pohled očima pilotů hodně zajímavý, zvlášť během přistání v Kermanu.
Let ničím zvláštní nebyl. Konfigurace sedadel byla 2-4-2, seděli jsme v krajní řadě. Jako občerstvení byla houska plněná nějakým místním salámem a dortík. K pití džus. Vzbudil jsem se chvíli před přistáním, zakrátko jsme sedali v Kermanu. Obloha bez jediného mráčku, na sluníčku teplota vysoko nad třicítkou.
9.11. Tabríz - Teherán
Odlétáme v 8.10, na letišti jsme proto v někdy před sedmou hodinou. Letiště je skoro prázdné, do 13 hodin mají jenom 4 lety, většina vnitrostátních, jen jeden míří do Dubaje. Ještě asi dvacet minut musíme čekat než otevře check-in. Naše papírové letenky měníme za standardní boarding passy Iran Airu. Při check-inu nechtějí vidět žádné doklady totožnosti. Procházíme prohlídkou při které ukazujeme naše pasy, procházíme rentgenem.
Letiště v Tabrizu vypadá moderně, jeden ze záchodů je dokonce tradiční mísa místo obvyklé díry v zemi. Nabídka v shopech je taky hodně odlišná od toho co lze v Íránu běžně vidět. Asi dvacet minut před plánovaným odletem začínáme boarding, letadlo je plné do posledního místečka. Po startu míříme přes Tabriz přímo na východ, na Teherán. Start je hodně rychlý, startujeme přes město, takže pilot se asi snaží nedělat příliš velký hluk, i když každý večer nám něco přelétalo nad hotelem a hluk to byl ohromný.
Hodinka letu ubíhá hodně rychle, krátce po startu je pod námi souvislá vrstva mraků, fotografuju hory v dáli, které hradbu prostupují. Přilétáme na teheránské letiště Mehrabad, které je, na rozdíl od více mezinárodního Imána Chomejního, umístěno na okraji Teheránu a ne 30 kilometrů za městem. Do vyhlédnutého hotelu tak míříme "jen" hodinu. Teherán je obrovské město, nekonečná zástavba 3-4 patrových domů působila depresivně už z letadla.
Během příletu na letiště Mehrabad byla k vidění spousta zajímavých věcí - staré Boeingy 747 stojící na letištní ploše, staré americké armádní helikoptéry, odstavený Boeing 707 bez motorů nebo třeba letadla společnosti Mahan Air, s jejímž Airbusem A300 jsme před třemi týdny letěli z Teheránu na jih do Kermanu.
Letenky (2x) jsme kupovali na začátku naší cesty (3 týdny před odletem), v cestovní agentuře v Kermanu za cca 630 tisíc íránských rialů (cca 1200 CZK).
Další zážitky z naší cesty po Íránu jsou na http://ww.iranem.cz/ + fotky
21.10. Teherán - Kerman
Vnitrostátní přelet v Íránu nás čeká prakticky hned po příletu do Íránu. O půlnoci přilétáme do Teheránu na letiště Imána Chomejního, v 8.30 ráno odlétáme z druhého teheránského letiště Mehrabad do Kermanu.
Letenky jsme zajišťovali přes Internet, prostřednictvím agentury Iraniantours.com. Se všemi poplatky vychází dvě jednosměrné letenky na cca 150 eur, o dost dráž než kdybychom je kupovali přímo v Íránu. Cena za přejezd mezi dvěma letišti vychází na 350 tisíc rialů (cca 700 CZK). S odstupem času víme, že nás taxikář vydatně natáhl, no co, první seznámení s novou zemí taková bývají.
Na letišti překvapuje přítomnost wi-fi zdarma. Během noci je letiště prázdné, na lavičkách je pár pospávajících jedinců, asi jako na každém letišti. Ráno začíná šrumec, frekvence spojů je docela častá, během ranní špičky určitě cca 5-10 letů do hodiny.
Odbavování na vnitrostátní lety je extrémně jednoduché a rychlé. Předložíte letenky a letíte. Nikdo nechce vidět pas nebo nějaký jiný doklad totožnosti. Dostanete palubenku a šup do "tranzitního prostoru". Fronty jsou minimální, celé se to dá stihnout během dvaceti minut a místní borci dorážejí na letiště v klidu 30 minut před odletem.
Následuje odjezd autobusem k přistavenému letadlu. Díky cenové dostupnosti letenek je letecká doprava v Íránu opravdu velmi rozvinutá a podle toho vypadá i nastupování do autobusů, které vozí cestující k přistaveným letadlům. Frekvence odjezdu autobusů připomíná autobusové nádraží Praha Florenc v době jeho největší slávy, fakt to sviští.
My jsme taky sedli do jednoho z přistavených busů, který začal svoji vyhlídkovou jízdu po letišti Mehrabad. K vidění byly letadla Iran Airu i různých jiných společností, stejně tak i pár kousků vojenské techniky a několik odstavených Boeingů 747, které se už do vzduchu pravděpodobně nikdy nedostanou. Ke konci jsme zamířili ke dvěma letadlům Mahan Air. Okoukaný Airbus A321 vlevo, vysoce atraktivní Airbus A300 vpravo. Řidič to nejprve začal stáčet doleva, ale pak si to jakoby rozmyslel a zamířil ke stařičkému Airbusu A300. Moje dušička leteckého nadšence zaplesala blahem. Letět widebody letadlem na dvouhodinové vnitrostátní lince, to už se v Evropě asi jen tak nepoštěstí.
Boarding probíhal celkem pomalu, aspoň byl čas okukovat dokonale zahalené letušky. Letadlo bylo plné do posledního místečka. I přes své stáří působil interiér docela zachovale. Na čelní stěně byla umístěna velká LCD televize, na kterou byl během startu a přistání přenášen výhled z pilotní kabiny. Sice nebyly vidět žádné přístroje, ale i tak byl pohled očima pilotů hodně zajímavý, zvlášť během přistání v Kermanu.
Let ničím zvláštní nebyl. Konfigurace sedadel byla 2-4-2, seděli jsme v krajní řadě. Jako občerstvení byla houska plněná nějakým místním salámem a dortík. K pití džus. Vzbudil jsem se chvíli před přistáním, zakrátko jsme sedali v Kermanu. Obloha bez jediného mráčku, na sluníčku teplota vysoko nad třicítkou.
9.11. Tabríz - Teherán
Odlétáme v 8.10, na letišti jsme proto v někdy před sedmou hodinou. Letiště je skoro prázdné, do 13 hodin mají jenom 4 lety, většina vnitrostátních, jen jeden míří do Dubaje. Ještě asi dvacet minut musíme čekat než otevře check-in. Naše papírové letenky měníme za standardní boarding passy Iran Airu. Při check-inu nechtějí vidět žádné doklady totožnosti. Procházíme prohlídkou při které ukazujeme naše pasy, procházíme rentgenem.
Letiště v Tabrizu vypadá moderně, jeden ze záchodů je dokonce tradiční mísa místo obvyklé díry v zemi. Nabídka v shopech je taky hodně odlišná od toho co lze v Íránu běžně vidět. Asi dvacet minut před plánovaným odletem začínáme boarding, letadlo je plné do posledního místečka. Po startu míříme přes Tabriz přímo na východ, na Teherán. Start je hodně rychlý, startujeme přes město, takže pilot se asi snaží nedělat příliš velký hluk, i když každý večer nám něco přelétalo nad hotelem a hluk to byl ohromný.
Hodinka letu ubíhá hodně rychle, krátce po startu je pod námi souvislá vrstva mraků, fotografuju hory v dáli, které hradbu prostupují. Přilétáme na teheránské letiště Mehrabad, které je, na rozdíl od více mezinárodního Imána Chomejního, umístěno na okraji Teheránu a ne 30 kilometrů za městem. Do vyhlédnutého hotelu tak míříme "jen" hodinu. Teherán je obrovské město, nekonečná zástavba 3-4 patrových domů působila depresivně už z letadla.
Během příletu na letiště Mehrabad byla k vidění spousta zajímavých věcí - staré Boeingy 747 stojící na letištní ploše, staré americké armádní helikoptéry, odstavený Boeing 707 bez motorů nebo třeba letadla společnosti Mahan Air, s jejímž Airbusem A300 jsme před třemi týdny letěli z Teheránu na jih do Kermanu.
Letenky (2x) jsme kupovali na začátku naší cesty (3 týdny před odletem), v cestovní agentuře v Kermanu za cca 630 tisíc íránských rialů (cca 1200 CZK).
Další zážitky z naší cesty po Íránu jsou na http://ww.iranem.cz/ + fotky
