Cesta do Mexika, aneb PMI-LGW/LHR-MEX, MID-MEX-LHR-BCN-PMI
Napsal: 05. 12. 2008, 12:42
Dobrý den, moc rád čtu trip reporty, a tak jsem se rozhodl, že taky jeden napíšu.
Letos mi nějak dovolená vycházela na listopad, v srpnu jsem se zamyslel kam vyrazit. Chtěl jsem někam dál, taky aby bylo teplo, a protože jsem vždycky toužil poznat Mexiko, zvolil jsem nakonec poznávací zájezd od české cestovky. Zapomněl jsem říct, že v současné době žiju na Mallorce.
Cestovat do Prahy, abychom pak museli ještě jednou někde v Evropě přestupovat, se mi ale nezdálo příliš praktické, tak jsem koupil zájezd bez cesty do Mexika a letenku začal shánět sám. Přemýšlel jsem o Iberii, která létá do Mexico City z Madridu a se kterou bychom to měli asi nejsnadnější, a díval jsem se na i další evropské aerolinie, které létají do MEX. Letenky vycházely kolem 1000 euro. Nějak mi nedošlo, že do MEX létají i British Airways, se kterými měl letět zájezd. BA totiž létají do MEX jen třikrát týdně – v pondělí, středu a pátek. A z Palmy létají jen na Gatwick, taky třikrát týdně – jenže v úterý, čtvrtek a sobotu. Abych to zkrátil, nakonec jsem koupil letenku PMI-LGW/LHR-MEX, MEX-LHR-BCN za 747 euro: zpáteční cestu do Barcelony, protože rezervační systém nabízel z Londýna do Palmy jen přes Madrid s Iberií, což mi přišlo zdlouhavé a nakonec by to bylo ještě dražší vzhledem k naší 50 % rezidentské slevě pro lety po Španělsku z Baleárských ostrovů (a zpět). A tak jsem jen přikoupil let BCN-PMI s Air Europa za necelých 27 euro. Cena letu s BA vydržela asi dva dny, a pak se už pohybovala kolem 900 – 1000 euro, takže to byl dobrý nákup.
PMI-LGW BA2705
Letěli jsme 11. listopadu a předem mi z BA mailem dvakrát připomenuli, že je možné odbavit se 24 hodin před odletem on-line. Vzhledem k tomu, že jsme měli na přestup mezi londýnskými letišti přes 20 hodin, a tak jsme 24 hodin před návazným letem museli už být na letišti v Palmě, moc se mi to nezdálo. Nakonec taky on-line odbavení v průběhu selhalo; kiosek na letišti v Palmě není, a tak zbývalo odbavení na přepážce. Pán si musel nechat radit od kolegyně, ale je fakt, že jsme to taky neměli nejjednodušší – vytisknout palubní vstupenky až do MEX (a to jsem si ještě chtěl vybrat sedadlo) a zavazadla odbavit jen na LGW. Zabralo to pěknou chvilku, ale nakonec se zadařilo ke vší spokojenosti.
Letiště v Palmě je po Madridu a Barceloně třetí největší ve Španělsku a v letní sezóně patří k nejvytíženějším v Evropě. Loni odbavilo přes 23 milionů cestujících a zaznamenalo přes 197 tisíc pohybů. Je jedním z hubů společnosti Air Berlin, která je zde dominantní. Další plány zahrnují zvýšení kapacity letiště na 32 milionů cestujících v roce 2010 a 38 milionů v roce 2015.
Z Palmy létám celkem často, stavební práce jsem viděl, ale je fakt, že mám štěstí spíš na lety z přední, bližší části, kde jsou moduly A a C (každý ze čtyř modulů má kolem 20 nástupních bran), a tak mě celkem překvapilo, že úplně zbourali modul B.
Nicméně je hodně znát rozdíl mezi zimními měsíci a sezónou – letiště bylo nezvykle prázdné.
Letiště používá dvě rovnoběžné dráhy 06L/24R a 06R/24L, přičemž preferovaný směr je 24 – letadla přistávají na dráhu 24L a startují z 24R (když se otočí směr, tak přistávají na 06L a startují z 06R). A na dráhu 24L taky přistálo už v 13:31 naše letadlo z Londýna.
Jednalo se o Airbus A319 registrace G-EUPG, vyrobený v roce 2000, příjemné letadlo. I když to ze začátku tak nevypadalo, let byl skoro plný. Plánovaný odlet byl v 14:45, od brány nás odtlačili v 14:41 a z dráhy 24R jsme odstartovali v 14:53. Otočili jsme se směrem na Barcelonu a pak na Francii.
Po cestě jsme dostali docela dobré sendviče a nápoje.
K Londýnu jsme přilétli od západu, otočili se na východ, abychom se po chvíli mohli znova otočit na západ a ve větrném počasí v 15:50 zcela hladce přistát na dráze 26L letiště London-Gatwick. Když jsme přijeli k severnímu terminálu, zapadalo slunce…
… a než jsme prošli imigrační kontrolu, vyzvedli si kufry a letištním vláčkem přejeli k jižnímu terminálu, odkud nám pak jel vlak, byla tma. Ubytovali jsme se v hotelu v Hounslow, abychom to ráno měli na Heathrow blízko. Hotel byl ve směru přistávajících letadel mezi drahami 27L a R, asi čtyři a půl kilometru od jejich prahů, takže jsme večer z okna viděli přistávající letadla na dráhu 27R a ráno na druhé straně letadla přistávající na dráhu 27L. Večer jsme ještě vyrazili do centra, potkali se s kámošem, dali si večeři a zlehka si prohlédli noční Londýn.
LHR-MEX BA0243
Ráno jsme metrem vyrazili na Heathrow, abychom se připojili ke zbytku zájezdu, který cestoval z Prahy; na LHR to bylo kousek. Lety British Airways odlétají všechny z Terminálu 5 (až na pár výjimek, o kterých bude ještě řeč). Terminál je opravdu působivý.
Palubní vstupenky už jsme měli z Palmy, zbývalo odbavit kufry na přepážce Fast Bag Drop. Slečna nám kufry odbavila, dala nám na ně štítky, ale museli jsme je pak znova přinést za 10 minut, které zbývaly do tří hodin před odletem.
Prošli jsme bezpečnostní kontrolou, kde si všichni cestující museli zout boty (!), a přišli do odletové části.
U terminálu byla přistavena velká letadla British Airways, převážně 747 a 777, která byla vidět i u protějšího satelitního Terminálu 5b.
Bohužel bránu, ze které jsme měli nastupovat, ukázali docela pozdě a navíc výslovně doporučovali nejezdit na Terminál 5b, pokud pasažér nemá jistotu, že z něj skutečně bude odlétat. Jinak bychom jeli na 5b mnohem dřív a dívali se na letadla startující z dráhy 27L z větší blízkosti. Takhle jsme zůstali v hlavní budově.
Ale A380 Singapore Airlines, na který jsme se těšili, jsme viděli. I když bohužel z větší dálky.
Nakonec ukázali číslo brány, která byla v terminálu 5b. Tam se jezdí podzemním automatickým vláčkem.
U brány už jsme viděli naše letadlo – 11 let starý Boeing 747-400 registrace G-CIVK.
Nastoupili jsme, měli jsme podle SeatGuru požadovaná dobrá sedadla v řadě 52; plánovaný odlet byl v 12:40, od nástupního mostu nás odtlačili v 12:56 a z dráhy 27L jsme odstartovali v 13:20. Po chvilce začali stevardi s palubním servisem, dostali jsme crackery s příchutí worcestrové omáčky a pití.
Za dalších 40 minut už jsme měli jídlo, na výběr byly lasagne nebo kuře, dali jsme si kuře – na letadlo chutné jídlo.
Letěli jsme prý nezvyklou cestou, přímo přes přes Atlantik. Celou dobu letu bylo světlo, skoro celou dobu pod námi jenom oceán, a tak to byl let dlouhý a nudný.
A to i přes palubní zábavní systém, který nabízel přes 20 filmových novinek, řadu dalších filmů a pořadů, a hudebních nahrávek. Každý z cestujících se mohl dívat na film podle výběru, mohl si ho zastavit, podívat se mezitím třeba na airshow a k filmu se vrátit.
Palubní personál se po jídle v kabině už moc nevyskytoval. Další jídlo se podávalo až asi hodinu před přistáním (to jsem kvůli obrovskému hladu ani nevyfotil – sendvič, nějaký zákusek, kousek čerstvého ananasu a citronáda), takže to pro cestující při jedenáctihodinovém letu za dne představovalo asi 8,5 hodiny bez jídla. Mezitím sice byly k dispozici sladké sušenky, ale jen po dobu asi čtvrt hodiny; nealkoholické nápoje k dispozici byly, alkoholické na požádání.
Hodně dlouho jsme letěli v letové hladině 28000 stop, pak jsme postupně vystoupali na 36000. Po dlouhé cestě s občasnými turbulencemi nad Atlantikem jsme přeletěli nad Bahamami, kolem Nassau a zatočili nad Kubu, letěli nad Havanou a pak už nad Mexiko – nad Cancúnem (viděli jsme skoro hotovou novou paralelní dráhu místního letiště), nad Yucatánským poloostrovem a Mexickým zálivem. Těsně před Mexico City jsme viděli druhý a třetí nejvyšší vrchol Mexika - Popocatépetl and Ixtaccihuatl.
Mexiko City je obrovské město, může mít 25 milionů obyvatel. Když jsme nad něj přilétli, stále jsme byli v letové hladině 36000 stop. Letiště leží sice ve vysoké nadmořské výšce – 2238 metrů, ale i tak to byl rychlý sešup. Letěli jsme nad severní část města, pak zatočili na západ, obletěli celkem vysoké pohoří, které je ve městě, a při rychlém sestupu udělali ostrou zatáčku o 180 stupňů směrem na letiště. Když jsem zahlédl světla PAPI, měli jsme tři bílé. V MEX mají dvě rovnoběžné dráhy vzdálené od sebe jen 250 metrů a ačkoli více svítila dráha 05L, přistáli jsme v docela vysoké rychlosti v 18:31 místního času na dráhu pravou. Při pojíždění k terminálu jsme zastavili a dávali přednost startujícím letadlům z dráhy 05L. I když jsme cestovali z Londýna s kolegy ze zájezdu, potkali jsme s nimi až při východu z letadla. Let byl skoro plný.
V Mexiko City přistávají všechna letadla z Evropy zhruba v rozmezí hodiny, kolem 18. hodiny – Iberia z Madridu, Air France z Paříže, KLM z Amsterdamu, British Airways z Londýna a Lufthansa z Frankfurtu. A tak byla na imigračním docela fronta. Odevzdali jsme formulář, který jsme dostali a vyplnili v letadle, dostali razítko do pasu a už jsme byli skoro v Mexiku. Zbývalo projít ještě takovým generátorem náhodných čísel – člověk zmáčkl tlačítko, a když se mu rozsvítilo zelené světlo, mohl projít; v opačném případě mu prohlídli zavazadla. Naprostá většina měla zelenou.
MID-MEX 6A 336
V Mexiku jsme si to užili, za 15 dní jsme najezdili víc jak tři tisíce kilometrů – z Mexico City až na Yucatánský poloostrov a blízký ostrov, viděli jsme spoustu památek, zajímavostí a přírodních krás. Vraceli jsme se přes jeden z nových divů světa – archeologickou lokalitu Chichen Itzá do města Mérida na poloostrově Yucatán a odtud letadlem necelých tisíc kilometrů zpět do Mexico City.
Ale po pořádku. Celkem mě zajímalo, čím poletíme v rámci našeho vnitrostátního přeletu. Slečna z cestovky mi v září napřed napsala, že společnost je 6A a že mi to asi moc neřekne. I trochu jsem se polekal, protože jsem si zjistil, že se jedná o společnost Aviacsa, která má asi 25 Boeingů 737, nicméně 22 řady -200 a 3 řady -300, s průměrným stářím 25,3 roku (začátkem října se dvou 732 zbavili, a tak se průměrný věk snížil na 24,8 roku). Boeingy 737-200 se vyráběly do roku 1988. Pak mi slečna napsala, že asi budu klidnější, protože poletíme letem společnosti AeroMexico, poslala i část výpisu z elektronické letenky se jmény a číslem letu, z čehož vyplývalo, že poletíme Boeingem 737 NG. A AeroMexico má 737 staré průměrně 3,2 roku. Když jsem se pak průvodkyně na místě ptal (přišlo mi totiž divné, že by celý zájezd jel ráno a jenom my o sedm hodin později a ještě jinou společností), nevěděla a psala do cestovky. A na druhý den nám odpověděla, že letíme všichni stejně, ráno Aviacsou. Fakt jsem docela znervózněl.
Když nastal onen den, 26. listopadu, přijeli jsme ráno o půl šesté na letiště v Méridě, zrovna se rozednívalo. Letiště v Méridě má dvě dráhy – kratší 17/35 a 3200 metrů dlouhou 10/28. V roce 2006 odbavilo přes milión cestujících.
Letiště bylo v tuto ranní hodinu poloprázdné. Naše odbavovací přepážka byla ještě zavřená, odbavoval se jen dřívější let jiné společnosti do Mexico City.
Po chvilce otevřeli a my jsme se odbavili – skutečně nás čekala cesta s Aviacsou. Na kufry jsme dostali štítky, ale museli jsme je poponést opodál, kde se všechna zapsaná zavazadla odevzdávala na pás. Vyšli jsme nahoru a tam jsme ho za stromem uviděli:
Boeing 737-200, registrace XA-UCA, rok výroby 1983. Sledovali jsme pak dění na ploše, na dráhu 35 přistála dvě menší letadla a z dráhy 10 odstartovala tři letadla – jedno nákladní, Embraer ERJ-190 společnosti Aeromexico Connect a B737-700 společnosti United Airlines do Houstonu. Před námi měly letět do Mexico City ještě dvě další společnosti, ale oba lety byly asi hodinu zpožděny. My jsme nastoupili načas do letadla, které se jevilo jako velmi udržované.
Odlet byl plánován na 7:40, od prstu jsme odjeli v 7:56. Ale hned jsme se zastavili a vrátili se, protože prý letiště MEX mělo kvůli mlze omezený provoz. Zdržení mělo být 20 minut. Z letadla odvolali cestující, kteří měli návazný let do Acapulca, ti se ale znova po chvilce vrátili. Opět jsme s letadlem odjeli v 8:24, abychom z dráhy 10 odstartovali v 8:35. Po cestě jsme dostali snídani – sendvič, sušenky, pití, a kdo chtěl, měl i pivo.
Co mě ale naprosto dostalo, byly bezpečnostní instrukce: při nouzovém přistání na vodě se mělo místo záchranné vesty použít sedadlo!
Za letu jsme zase vlevo viděli všechny tři nejvyšší mexické hory a před přistáním jsme letěli podobně jako při letu s British Airways – otočka, klesání a v 10:20 přistání na dráhu 05R. Po cestě k terminálu jsme zahlédli celou řadu Boeingů 727 mexické federální policie a u terminálu 1 letadla hlavně mexických společností. Vyzvedli jsme si kufry, ale při východu jsme se na rozdíl od zbytku zájezdu asi nezdáli mexickému policistovi, který nám zkontroloval doklady, povyptával se na různé věci a prohledal nám kufry.
MEX-LHR BA 0242
Protože odlet do Londýna byl až ve 20:40, vyrazili jsme ještě za pamětihodnostmi a získali zážitek z metra, které jezdí v Mexico City na pneumatikách. Vrátili jsme se odpoledne.
Zajímalo mě, kde se dají na letišti vidět letadla, ale dozvěděl jsem se, že snad jedině někde z mostu u letiště. Letiště v Mexico City se jeví jako pro spottery krajně nepřívětivé, protože před odbavením není vidět vůbec nic a v odletové části jsou skla, která vedou na plochu, kryta šikmými lamelami, které výhled silně omezují a prakticky znemožňují focení.
Odbavení na let BA mělo začínat 4,5 hodiny před plánovaným odletem v 20:40, tedy v 16:10, řekli mi, že začnou v 16:30, a nakonec začali odbavovat v 16:50. Zase jsem si požádal o dobrá místa, ale jak se pak ukázalo, byla to snaha zbytečná – let byl velmi málo obsazen, jeden pasažér si mohl pro sebe zabrat i trojku či čtyřku sedadel. Do odletu zbývalo ještě hodně času, snažili jsme se nějak zabavit, dívali jsme se i na přistávající a odlétající letadla – znamenalo to ale stát u okna a dívat se škvírami. Nakonec se na letišti sešla všechna velká letadla z Evropy – A340 Iberie, náš 16 let starý B747 British Airways registrace G-BNLV, B747 KLM, 777 Air France a B747 Lufthansy.
Vytlačili nás v 20:43, a přestože před námi všechna letadla startovala z dráhy 05L, poslali nás na 05R, ze které jsme odstartovali v 21:04. A to už na levou dráhu přistávalo další letadlo.
Zanechali jsme za sebou svítící Mexico City a palubní personál začal se servisem. Opět byly worcestrové crackery a následně večeře – hovězí filet anebo kuře s tomatovou omáčkou. Vybral jsem si hovězí a musím říct, že na letadlo bylo obdivuhodně dobře udělané.
Letěli jsme na sever a pak směrem na New Orleans, Atlantu a východní pobřeží Spojených států – Washington, Philadelphii, New York a Boston, asi dál pak přes Nové Skotsko a Newfoundland, ale to už jsem dávno spal.
Vzbudil jsem se nad Irskem, když podávali snídani.
Přiletěli jsme k Londýnu, tam udělali pár otoček, a v 12:46 přistáli na dráhu 27R.
Rozloučili jsme s ostatními účastníky zájezdu a vydali se na přestup. Jak jsem psal, všechny lety British Airways odlétají z terminálu 5, s výjimkou Madridu, Lisabonu, Helsinek, Nice a Barcelony. Na přestup jsme měli dost času, přes tři hodiny. A tak jsme jeli letištním autobusem na terminál 1.
LHR-BCN BA0486
V LHR jsem jednou přestupoval před čtyřmi lety a tenkrát jsem se zařekl, že pokud možno, tak už nikdy více. Tenkrát nám mimo jiné přišly do Sydney kufry se třídenním zpožděním a sestřiny věci byly úplně promočené (a po třech dnech, dokážete si představit …). Tak jsem byl zvědav, nakonec bylo ale všechno v pohodě.
Z terminálu 1 jsme se dívali na letadla přistávající na dráhu 27R, často byla na přiblížení seřazena ve frontě pětice letadel, ale v 15 hodin prohodili dráhy a z 27R se začalo startovat. V Londýně bylo škaredé počasí, nakonec začalo i hustě pršet.
Asi 40 minut před odletem se objevila na obrazovkách naše brána – spletí chodeb jsme tedy vydali k bráně 5, která byla dál rozdělena písmeny na 5a až 5e. A tam stál už náš Boeing 757, registrace G-CPES, z roku 1998.
Letadlo vypadalo zevnitř dost omšele a nemoderně, v naší zadní části byl (asi jako součást palubního zábavního systému) jediný nefunkční CRT monitor. Nejhorší ale bylo, že to tam neuvěřitelně páchlo močí, a tento zápach zmizel až pár minut po startu.
Odlet byl plánován na 16:20, odtlačili nás v 16:18 a z dráhy 27R jsme odstartovali v 16:28. Po startu byl vidět hezký západ slunce.
První, s čím letadlo obcházeli, byla španělská verze dotazníku o spokojenosti s aktuálním letem. Vedoucí kabiny si výslovně říkala, abychom dali posádce příznivé hodnocení. Potom jsme dostali sendvič a pití. A pak zhasli světla v kabině. Let byl ještě méně obsazen než ten z Mexika – obsazeno mohlo být jen tak 20 % sedadel.
Před přistáním jsme obletěli Barcelonu a v 19:10 přistáli na dráze 07L. V Barceloně jsme museli jít pro zavazadla přes půl letiště - z terminálu A na B, ale kufry přes mé obavy dorazily.
V některém z letů British Airways jsem si chtěl koupit nějaký modýlek letadla, ale nabízeli jen na dálkových pouze model A380, který budou mít ve flotile až za pár let.
BCN-PMI UX6103
Do našeho posledního letu zbývaly ještě dlouhé tři hodiny – ClickAir v 20:35 bychom taktak stíhali, se Spanairem v 21:30 jsme nechtěli (z MD80 máme i po vlastních zkušenostech nedobrý pocit). A tak jsme se odbavili na let do Palmy v 22:45 s AirEuropa. Po bezpečnostní kontrole jsme si sedli do našeho oblíbeného baru s výhledem na plochu, dali si něco k jídlu, víno a dívali se na letadla přistávající na dráhu 07L. Provoz v Barceloně nebyl nijak překvapující – většinou ClickAir, pak Spanair, Iberia, Air Europa, nějaký easyjet, dva lety British Airways, KLM, Lufthansa – nic neobvyklého. Postupně provozu i cestujících ubývalo, náš let byl ten den předposlední, další odlety pak byly plánovány na druhý den po šesté hodině ranní.
V 22:00 začali hlásit nástup branou 20, přitom na obrazovkách byla napsána brána 21. Když jsme přišli do modulu 2, na bráně 20 se nic nedělo a na 21 odbavovali náš let do Palmy, i když na obrazovce nad dveřmi svítil let Vuelingu do Madridu.
Měli hrozně naspěch, popoháněli nás, asi se všichni viděli už doma, a tak bylo letadlo nastoupeno asi již ve 22:10. Nicméně jsme v něm pak čekali až do 22:37, kdy nás odtlačili, dráhu 07L/25R jsme pak nemuseli objíždět jako většinou, ale přejeli jsme ji, a tak jsme už kolem tři čtvrtě mohli odstartovat z dráhy 07R. (V Barceloně se většinou teď používá 25R pro přílety a 25L pro odlety). Ještě registrace letadla: EC-JBL – 4 roky starý Boeing 737-800.
Po cestě do Palmy byly silné turbulence, takové jsem ještě na této trase nezažil. Nakonec se před námi pod oblačností vynořilo pobřeží Bahía de Palma, město Palma de Mallorca a v dálce letiště. Přistáli jsme v 23:22 na dráhu 06L, rychle přijeli k terminálu a šli pro kufry. Když jsme došli k pásům, kufry už tam byly.
A pak, po super dovolené a únavné, ale zajímavé cestě, konečně domů.
Letos mi nějak dovolená vycházela na listopad, v srpnu jsem se zamyslel kam vyrazit. Chtěl jsem někam dál, taky aby bylo teplo, a protože jsem vždycky toužil poznat Mexiko, zvolil jsem nakonec poznávací zájezd od české cestovky. Zapomněl jsem říct, že v současné době žiju na Mallorce.
Cestovat do Prahy, abychom pak museli ještě jednou někde v Evropě přestupovat, se mi ale nezdálo příliš praktické, tak jsem koupil zájezd bez cesty do Mexika a letenku začal shánět sám. Přemýšlel jsem o Iberii, která létá do Mexico City z Madridu a se kterou bychom to měli asi nejsnadnější, a díval jsem se na i další evropské aerolinie, které létají do MEX. Letenky vycházely kolem 1000 euro. Nějak mi nedošlo, že do MEX létají i British Airways, se kterými měl letět zájezd. BA totiž létají do MEX jen třikrát týdně – v pondělí, středu a pátek. A z Palmy létají jen na Gatwick, taky třikrát týdně – jenže v úterý, čtvrtek a sobotu. Abych to zkrátil, nakonec jsem koupil letenku PMI-LGW/LHR-MEX, MEX-LHR-BCN za 747 euro: zpáteční cestu do Barcelony, protože rezervační systém nabízel z Londýna do Palmy jen přes Madrid s Iberií, což mi přišlo zdlouhavé a nakonec by to bylo ještě dražší vzhledem k naší 50 % rezidentské slevě pro lety po Španělsku z Baleárských ostrovů (a zpět). A tak jsem jen přikoupil let BCN-PMI s Air Europa za necelých 27 euro. Cena letu s BA vydržela asi dva dny, a pak se už pohybovala kolem 900 – 1000 euro, takže to byl dobrý nákup.
PMI-LGW BA2705
Letěli jsme 11. listopadu a předem mi z BA mailem dvakrát připomenuli, že je možné odbavit se 24 hodin před odletem on-line. Vzhledem k tomu, že jsme měli na přestup mezi londýnskými letišti přes 20 hodin, a tak jsme 24 hodin před návazným letem museli už být na letišti v Palmě, moc se mi to nezdálo. Nakonec taky on-line odbavení v průběhu selhalo; kiosek na letišti v Palmě není, a tak zbývalo odbavení na přepážce. Pán si musel nechat radit od kolegyně, ale je fakt, že jsme to taky neměli nejjednodušší – vytisknout palubní vstupenky až do MEX (a to jsem si ještě chtěl vybrat sedadlo) a zavazadla odbavit jen na LGW. Zabralo to pěknou chvilku, ale nakonec se zadařilo ke vší spokojenosti.
Letiště v Palmě je po Madridu a Barceloně třetí největší ve Španělsku a v letní sezóně patří k nejvytíženějším v Evropě. Loni odbavilo přes 23 milionů cestujících a zaznamenalo přes 197 tisíc pohybů. Je jedním z hubů společnosti Air Berlin, která je zde dominantní. Další plány zahrnují zvýšení kapacity letiště na 32 milionů cestujících v roce 2010 a 38 milionů v roce 2015.
Z Palmy létám celkem často, stavební práce jsem viděl, ale je fakt, že mám štěstí spíš na lety z přední, bližší části, kde jsou moduly A a C (každý ze čtyř modulů má kolem 20 nástupních bran), a tak mě celkem překvapilo, že úplně zbourali modul B.
Nicméně je hodně znát rozdíl mezi zimními měsíci a sezónou – letiště bylo nezvykle prázdné.
Letiště používá dvě rovnoběžné dráhy 06L/24R a 06R/24L, přičemž preferovaný směr je 24 – letadla přistávají na dráhu 24L a startují z 24R (když se otočí směr, tak přistávají na 06L a startují z 06R). A na dráhu 24L taky přistálo už v 13:31 naše letadlo z Londýna.
Jednalo se o Airbus A319 registrace G-EUPG, vyrobený v roce 2000, příjemné letadlo. I když to ze začátku tak nevypadalo, let byl skoro plný. Plánovaný odlet byl v 14:45, od brány nás odtlačili v 14:41 a z dráhy 24R jsme odstartovali v 14:53. Otočili jsme se směrem na Barcelonu a pak na Francii.
Po cestě jsme dostali docela dobré sendviče a nápoje.
K Londýnu jsme přilétli od západu, otočili se na východ, abychom se po chvíli mohli znova otočit na západ a ve větrném počasí v 15:50 zcela hladce přistát na dráze 26L letiště London-Gatwick. Když jsme přijeli k severnímu terminálu, zapadalo slunce…
… a než jsme prošli imigrační kontrolu, vyzvedli si kufry a letištním vláčkem přejeli k jižnímu terminálu, odkud nám pak jel vlak, byla tma. Ubytovali jsme se v hotelu v Hounslow, abychom to ráno měli na Heathrow blízko. Hotel byl ve směru přistávajících letadel mezi drahami 27L a R, asi čtyři a půl kilometru od jejich prahů, takže jsme večer z okna viděli přistávající letadla na dráhu 27R a ráno na druhé straně letadla přistávající na dráhu 27L. Večer jsme ještě vyrazili do centra, potkali se s kámošem, dali si večeři a zlehka si prohlédli noční Londýn.
LHR-MEX BA0243
Ráno jsme metrem vyrazili na Heathrow, abychom se připojili ke zbytku zájezdu, který cestoval z Prahy; na LHR to bylo kousek. Lety British Airways odlétají všechny z Terminálu 5 (až na pár výjimek, o kterých bude ještě řeč). Terminál je opravdu působivý.
Palubní vstupenky už jsme měli z Palmy, zbývalo odbavit kufry na přepážce Fast Bag Drop. Slečna nám kufry odbavila, dala nám na ně štítky, ale museli jsme je pak znova přinést za 10 minut, které zbývaly do tří hodin před odletem.
Prošli jsme bezpečnostní kontrolou, kde si všichni cestující museli zout boty (!), a přišli do odletové části.
U terminálu byla přistavena velká letadla British Airways, převážně 747 a 777, která byla vidět i u protějšího satelitního Terminálu 5b.
Bohužel bránu, ze které jsme měli nastupovat, ukázali docela pozdě a navíc výslovně doporučovali nejezdit na Terminál 5b, pokud pasažér nemá jistotu, že z něj skutečně bude odlétat. Jinak bychom jeli na 5b mnohem dřív a dívali se na letadla startující z dráhy 27L z větší blízkosti. Takhle jsme zůstali v hlavní budově.
Ale A380 Singapore Airlines, na který jsme se těšili, jsme viděli. I když bohužel z větší dálky.
Nakonec ukázali číslo brány, která byla v terminálu 5b. Tam se jezdí podzemním automatickým vláčkem.
U brány už jsme viděli naše letadlo – 11 let starý Boeing 747-400 registrace G-CIVK.
Nastoupili jsme, měli jsme podle SeatGuru požadovaná dobrá sedadla v řadě 52; plánovaný odlet byl v 12:40, od nástupního mostu nás odtlačili v 12:56 a z dráhy 27L jsme odstartovali v 13:20. Po chvilce začali stevardi s palubním servisem, dostali jsme crackery s příchutí worcestrové omáčky a pití.
Za dalších 40 minut už jsme měli jídlo, na výběr byly lasagne nebo kuře, dali jsme si kuře – na letadlo chutné jídlo.
Letěli jsme prý nezvyklou cestou, přímo přes přes Atlantik. Celou dobu letu bylo světlo, skoro celou dobu pod námi jenom oceán, a tak to byl let dlouhý a nudný.
A to i přes palubní zábavní systém, který nabízel přes 20 filmových novinek, řadu dalších filmů a pořadů, a hudebních nahrávek. Každý z cestujících se mohl dívat na film podle výběru, mohl si ho zastavit, podívat se mezitím třeba na airshow a k filmu se vrátit.
Palubní personál se po jídle v kabině už moc nevyskytoval. Další jídlo se podávalo až asi hodinu před přistáním (to jsem kvůli obrovskému hladu ani nevyfotil – sendvič, nějaký zákusek, kousek čerstvého ananasu a citronáda), takže to pro cestující při jedenáctihodinovém letu za dne představovalo asi 8,5 hodiny bez jídla. Mezitím sice byly k dispozici sladké sušenky, ale jen po dobu asi čtvrt hodiny; nealkoholické nápoje k dispozici byly, alkoholické na požádání.
Hodně dlouho jsme letěli v letové hladině 28000 stop, pak jsme postupně vystoupali na 36000. Po dlouhé cestě s občasnými turbulencemi nad Atlantikem jsme přeletěli nad Bahamami, kolem Nassau a zatočili nad Kubu, letěli nad Havanou a pak už nad Mexiko – nad Cancúnem (viděli jsme skoro hotovou novou paralelní dráhu místního letiště), nad Yucatánským poloostrovem a Mexickým zálivem. Těsně před Mexico City jsme viděli druhý a třetí nejvyšší vrchol Mexika - Popocatépetl and Ixtaccihuatl.
Mexiko City je obrovské město, může mít 25 milionů obyvatel. Když jsme nad něj přilétli, stále jsme byli v letové hladině 36000 stop. Letiště leží sice ve vysoké nadmořské výšce – 2238 metrů, ale i tak to byl rychlý sešup. Letěli jsme nad severní část města, pak zatočili na západ, obletěli celkem vysoké pohoří, které je ve městě, a při rychlém sestupu udělali ostrou zatáčku o 180 stupňů směrem na letiště. Když jsem zahlédl světla PAPI, měli jsme tři bílé. V MEX mají dvě rovnoběžné dráhy vzdálené od sebe jen 250 metrů a ačkoli více svítila dráha 05L, přistáli jsme v docela vysoké rychlosti v 18:31 místního času na dráhu pravou. Při pojíždění k terminálu jsme zastavili a dávali přednost startujícím letadlům z dráhy 05L. I když jsme cestovali z Londýna s kolegy ze zájezdu, potkali jsme s nimi až při východu z letadla. Let byl skoro plný.
V Mexiko City přistávají všechna letadla z Evropy zhruba v rozmezí hodiny, kolem 18. hodiny – Iberia z Madridu, Air France z Paříže, KLM z Amsterdamu, British Airways z Londýna a Lufthansa z Frankfurtu. A tak byla na imigračním docela fronta. Odevzdali jsme formulář, který jsme dostali a vyplnili v letadle, dostali razítko do pasu a už jsme byli skoro v Mexiku. Zbývalo projít ještě takovým generátorem náhodných čísel – člověk zmáčkl tlačítko, a když se mu rozsvítilo zelené světlo, mohl projít; v opačném případě mu prohlídli zavazadla. Naprostá většina měla zelenou.
MID-MEX 6A 336
V Mexiku jsme si to užili, za 15 dní jsme najezdili víc jak tři tisíce kilometrů – z Mexico City až na Yucatánský poloostrov a blízký ostrov, viděli jsme spoustu památek, zajímavostí a přírodních krás. Vraceli jsme se přes jeden z nových divů světa – archeologickou lokalitu Chichen Itzá do města Mérida na poloostrově Yucatán a odtud letadlem necelých tisíc kilometrů zpět do Mexico City.
Ale po pořádku. Celkem mě zajímalo, čím poletíme v rámci našeho vnitrostátního přeletu. Slečna z cestovky mi v září napřed napsala, že společnost je 6A a že mi to asi moc neřekne. I trochu jsem se polekal, protože jsem si zjistil, že se jedná o společnost Aviacsa, která má asi 25 Boeingů 737, nicméně 22 řady -200 a 3 řady -300, s průměrným stářím 25,3 roku (začátkem října se dvou 732 zbavili, a tak se průměrný věk snížil na 24,8 roku). Boeingy 737-200 se vyráběly do roku 1988. Pak mi slečna napsala, že asi budu klidnější, protože poletíme letem společnosti AeroMexico, poslala i část výpisu z elektronické letenky se jmény a číslem letu, z čehož vyplývalo, že poletíme Boeingem 737 NG. A AeroMexico má 737 staré průměrně 3,2 roku. Když jsem se pak průvodkyně na místě ptal (přišlo mi totiž divné, že by celý zájezd jel ráno a jenom my o sedm hodin později a ještě jinou společností), nevěděla a psala do cestovky. A na druhý den nám odpověděla, že letíme všichni stejně, ráno Aviacsou. Fakt jsem docela znervózněl.
Když nastal onen den, 26. listopadu, přijeli jsme ráno o půl šesté na letiště v Méridě, zrovna se rozednívalo. Letiště v Méridě má dvě dráhy – kratší 17/35 a 3200 metrů dlouhou 10/28. V roce 2006 odbavilo přes milión cestujících.
Letiště bylo v tuto ranní hodinu poloprázdné. Naše odbavovací přepážka byla ještě zavřená, odbavoval se jen dřívější let jiné společnosti do Mexico City.
Po chvilce otevřeli a my jsme se odbavili – skutečně nás čekala cesta s Aviacsou. Na kufry jsme dostali štítky, ale museli jsme je poponést opodál, kde se všechna zapsaná zavazadla odevzdávala na pás. Vyšli jsme nahoru a tam jsme ho za stromem uviděli:
Boeing 737-200, registrace XA-UCA, rok výroby 1983. Sledovali jsme pak dění na ploše, na dráhu 35 přistála dvě menší letadla a z dráhy 10 odstartovala tři letadla – jedno nákladní, Embraer ERJ-190 společnosti Aeromexico Connect a B737-700 společnosti United Airlines do Houstonu. Před námi měly letět do Mexico City ještě dvě další společnosti, ale oba lety byly asi hodinu zpožděny. My jsme nastoupili načas do letadla, které se jevilo jako velmi udržované.
Odlet byl plánován na 7:40, od prstu jsme odjeli v 7:56. Ale hned jsme se zastavili a vrátili se, protože prý letiště MEX mělo kvůli mlze omezený provoz. Zdržení mělo být 20 minut. Z letadla odvolali cestující, kteří měli návazný let do Acapulca, ti se ale znova po chvilce vrátili. Opět jsme s letadlem odjeli v 8:24, abychom z dráhy 10 odstartovali v 8:35. Po cestě jsme dostali snídani – sendvič, sušenky, pití, a kdo chtěl, měl i pivo.
Co mě ale naprosto dostalo, byly bezpečnostní instrukce: při nouzovém přistání na vodě se mělo místo záchranné vesty použít sedadlo!
Za letu jsme zase vlevo viděli všechny tři nejvyšší mexické hory a před přistáním jsme letěli podobně jako při letu s British Airways – otočka, klesání a v 10:20 přistání na dráhu 05R. Po cestě k terminálu jsme zahlédli celou řadu Boeingů 727 mexické federální policie a u terminálu 1 letadla hlavně mexických společností. Vyzvedli jsme si kufry, ale při východu jsme se na rozdíl od zbytku zájezdu asi nezdáli mexickému policistovi, který nám zkontroloval doklady, povyptával se na různé věci a prohledal nám kufry.
MEX-LHR BA 0242
Protože odlet do Londýna byl až ve 20:40, vyrazili jsme ještě za pamětihodnostmi a získali zážitek z metra, které jezdí v Mexico City na pneumatikách. Vrátili jsme se odpoledne.
Zajímalo mě, kde se dají na letišti vidět letadla, ale dozvěděl jsem se, že snad jedině někde z mostu u letiště. Letiště v Mexico City se jeví jako pro spottery krajně nepřívětivé, protože před odbavením není vidět vůbec nic a v odletové části jsou skla, která vedou na plochu, kryta šikmými lamelami, které výhled silně omezují a prakticky znemožňují focení.
Odbavení na let BA mělo začínat 4,5 hodiny před plánovaným odletem v 20:40, tedy v 16:10, řekli mi, že začnou v 16:30, a nakonec začali odbavovat v 16:50. Zase jsem si požádal o dobrá místa, ale jak se pak ukázalo, byla to snaha zbytečná – let byl velmi málo obsazen, jeden pasažér si mohl pro sebe zabrat i trojku či čtyřku sedadel. Do odletu zbývalo ještě hodně času, snažili jsme se nějak zabavit, dívali jsme se i na přistávající a odlétající letadla – znamenalo to ale stát u okna a dívat se škvírami. Nakonec se na letišti sešla všechna velká letadla z Evropy – A340 Iberie, náš 16 let starý B747 British Airways registrace G-BNLV, B747 KLM, 777 Air France a B747 Lufthansy.
Vytlačili nás v 20:43, a přestože před námi všechna letadla startovala z dráhy 05L, poslali nás na 05R, ze které jsme odstartovali v 21:04. A to už na levou dráhu přistávalo další letadlo.
Zanechali jsme za sebou svítící Mexico City a palubní personál začal se servisem. Opět byly worcestrové crackery a následně večeře – hovězí filet anebo kuře s tomatovou omáčkou. Vybral jsem si hovězí a musím říct, že na letadlo bylo obdivuhodně dobře udělané.
Letěli jsme na sever a pak směrem na New Orleans, Atlantu a východní pobřeží Spojených států – Washington, Philadelphii, New York a Boston, asi dál pak přes Nové Skotsko a Newfoundland, ale to už jsem dávno spal.
Vzbudil jsem se nad Irskem, když podávali snídani.
Přiletěli jsme k Londýnu, tam udělali pár otoček, a v 12:46 přistáli na dráhu 27R.
Rozloučili jsme s ostatními účastníky zájezdu a vydali se na přestup. Jak jsem psal, všechny lety British Airways odlétají z terminálu 5, s výjimkou Madridu, Lisabonu, Helsinek, Nice a Barcelony. Na přestup jsme měli dost času, přes tři hodiny. A tak jsme jeli letištním autobusem na terminál 1.
LHR-BCN BA0486
V LHR jsem jednou přestupoval před čtyřmi lety a tenkrát jsem se zařekl, že pokud možno, tak už nikdy více. Tenkrát nám mimo jiné přišly do Sydney kufry se třídenním zpožděním a sestřiny věci byly úplně promočené (a po třech dnech, dokážete si představit …). Tak jsem byl zvědav, nakonec bylo ale všechno v pohodě.
Z terminálu 1 jsme se dívali na letadla přistávající na dráhu 27R, často byla na přiblížení seřazena ve frontě pětice letadel, ale v 15 hodin prohodili dráhy a z 27R se začalo startovat. V Londýně bylo škaredé počasí, nakonec začalo i hustě pršet.
Asi 40 minut před odletem se objevila na obrazovkách naše brána – spletí chodeb jsme tedy vydali k bráně 5, která byla dál rozdělena písmeny na 5a až 5e. A tam stál už náš Boeing 757, registrace G-CPES, z roku 1998.
Letadlo vypadalo zevnitř dost omšele a nemoderně, v naší zadní části byl (asi jako součást palubního zábavního systému) jediný nefunkční CRT monitor. Nejhorší ale bylo, že to tam neuvěřitelně páchlo močí, a tento zápach zmizel až pár minut po startu.
Odlet byl plánován na 16:20, odtlačili nás v 16:18 a z dráhy 27R jsme odstartovali v 16:28. Po startu byl vidět hezký západ slunce.
První, s čím letadlo obcházeli, byla španělská verze dotazníku o spokojenosti s aktuálním letem. Vedoucí kabiny si výslovně říkala, abychom dali posádce příznivé hodnocení. Potom jsme dostali sendvič a pití. A pak zhasli světla v kabině. Let byl ještě méně obsazen než ten z Mexika – obsazeno mohlo být jen tak 20 % sedadel.
Před přistáním jsme obletěli Barcelonu a v 19:10 přistáli na dráze 07L. V Barceloně jsme museli jít pro zavazadla přes půl letiště - z terminálu A na B, ale kufry přes mé obavy dorazily.
V některém z letů British Airways jsem si chtěl koupit nějaký modýlek letadla, ale nabízeli jen na dálkových pouze model A380, který budou mít ve flotile až za pár let.
BCN-PMI UX6103
Do našeho posledního letu zbývaly ještě dlouhé tři hodiny – ClickAir v 20:35 bychom taktak stíhali, se Spanairem v 21:30 jsme nechtěli (z MD80 máme i po vlastních zkušenostech nedobrý pocit). A tak jsme se odbavili na let do Palmy v 22:45 s AirEuropa. Po bezpečnostní kontrole jsme si sedli do našeho oblíbeného baru s výhledem na plochu, dali si něco k jídlu, víno a dívali se na letadla přistávající na dráhu 07L. Provoz v Barceloně nebyl nijak překvapující – většinou ClickAir, pak Spanair, Iberia, Air Europa, nějaký easyjet, dva lety British Airways, KLM, Lufthansa – nic neobvyklého. Postupně provozu i cestujících ubývalo, náš let byl ten den předposlední, další odlety pak byly plánovány na druhý den po šesté hodině ranní.
V 22:00 začali hlásit nástup branou 20, přitom na obrazovkách byla napsána brána 21. Když jsme přišli do modulu 2, na bráně 20 se nic nedělo a na 21 odbavovali náš let do Palmy, i když na obrazovce nad dveřmi svítil let Vuelingu do Madridu.
Měli hrozně naspěch, popoháněli nás, asi se všichni viděli už doma, a tak bylo letadlo nastoupeno asi již ve 22:10. Nicméně jsme v něm pak čekali až do 22:37, kdy nás odtlačili, dráhu 07L/25R jsme pak nemuseli objíždět jako většinou, ale přejeli jsme ji, a tak jsme už kolem tři čtvrtě mohli odstartovat z dráhy 07R. (V Barceloně se většinou teď používá 25R pro přílety a 25L pro odlety). Ještě registrace letadla: EC-JBL – 4 roky starý Boeing 737-800. Po cestě do Palmy byly silné turbulence, takové jsem ještě na této trase nezažil. Nakonec se před námi pod oblačností vynořilo pobřeží Bahía de Palma, město Palma de Mallorca a v dálce letiště. Přistáli jsme v 23:22 na dráhu 06L, rychle přijeli k terminálu a šli pro kufry. Když jsme došli k pásům, kufry už tam byly.
A pak, po super dovolené a únavné, ale zajímavé cestě, konečně domů.
