Fórum Airways.cz

Toto je můj první trip report, tak doufám, že se bude líbit. Ale za konstruktivní kritiku budu rád. Názvy letadel jsem převzal z http://www.icao.int/anb/ais/8643/index.cfm a datum prvního letu z http://www.airfleets.net/home/. Kvalita fotek není občas nic moc, ale odpovídá podmínkám, za kterých vznikly (zhoršené světelné podmínky, přes sklo). Foceno Nikonem D70 či Canonen IXUS 500.

V úterý 17. března jsem se vrátil z New Yorku (s US Airways), abych v sobotu 21. března vyrazil do USA znova. Tentokrát služebně na konferenci do Palm Springs. Vše jsem si zařizoval sám, moje volba padla na United Airlines (a codeshare lety s Lufthansou) do Los Angeles a poté pozemní přesun do Palm Springs. Letenky do Palm Springs byly o zhruba 10 000 Kč dražší než do Los Angeles a také se nabízela možnost trochu si prohlédnout LA. Routing jsem zvolil trochu krkolomný (PRG-FRA-AMS-IAD-LAX-MUC-PRG), což mi nevadilo, protože jsem si chtěl vyzkoušet nové typy letadel (B772 a A346), novou společnost (UA) a letiště (IAD). Důležitým argumentem byla i cena, aby s tím neměl problém náš krkoun ekonom…
Byla to moje čtvrtá dálková cesta (po US Airways FRA-PHL a zpět na začátku března 2009, Alitalia MXP-BOM a zpět o prázdninách 2004 a Azerbaijan Airlines v srpnu 2002).
Hodnocení je od jedné do pěti, kdy jedna je nejhorší, a je moje subjektivní. Obsazenost je můj odhad a ten občas není úplně přesný…


LH3267 PRG-FRA
Datum: 21.3.2009
Čas letu podle letového řádu: 6:25-7:40
Skutečný čas letu: 6:15-7:27
Letadlo: Airbus A-319-100
Registrace: D-AILN
První let: 10.7.1997
Místo: 15F
Kabina: Ekonomická
Obsazenost: 80%

Den pro mě začal ve 3:45, kdy mě probudil budík. Po nějaké té hygieně jsem vyrazil na noční autobus č. 510 na letiště, stejně jako před 14 dny jsem, kdy jsem letěl navštívit kamaráda do New Yorku. Autobus jel ve 4:24, byla to pěkná herka, měl jsem strach, abychom vůbec dojeli. Ale podařilo se a ve čtvrt na šest jsem dojel na letiště. Hned jsem šel na Check-in Lufthansy č. 240, odbavili mě až do Los Angeles. Kufr mi vážil 10,9 kg. Zašel jsem se podívat na vyhlídkovou terasu, abych si udělal fotku letadla, se kterým poletím, protože mělo odlétat z Gatu C2, který je hned u terasy. Foto se mi ale nepodařilo udělat, páč sklo bylo kompletně pokryté námrazou. Tak jsem to alespoň zkusil zevnitř terminálu.
Šel jsem tedy na bezpečnostní kontrolu a ke svému gatu. Před vstupem ke scannerům zkontrolovala palubní vstupenku pracovnice ochranky. U skeneru jsem prošel bez problému, ani zde nebyla fronta. Terminál 2 byl v tuto ranní hodinu prázdný. Let Lufthansy (LH3267/UA8734) byl prvním pravidelným sobotním odletem.
V gatu už bylo docela dost lidí. Oproti plánovanému Airbusu 320 letěl Airbus 319 registrace D-AILN. Boarding začal v 5:59, nejdříve vyvolali cestující s dětmi či cestující vyžadující speciální asistenci, poté mohli nastoupit do letadla cestující Business Class a držitelé FFP karet. Nakonec vyzvali k nástupu cestující ekonomické třídy. Odhadem bylo v ekonomické třídě více než 80% cestujících, v Business Class jsem zahlédl jen jednoho cestujícího, je ale možné, že nastoupili později. Seděl jsem na 15F, jako jeden z mála jsem měl celou trojsedačku pro sebe.
Před vytlačením nás informoval kapitán, že letadlo bude odmraženo a stručně vysvětlil, co to odmražení znamená a také že poletíme asi 40 minut. Letuška nabízela ke čtení MF Dnes či Lidové noviny. Následovala bezpečnostní demonstrace. V letadle byli dvě letušky a jeden stevard. Od gatu nás vytlačili v 6:15, dojeli jsem na odmrazovaní, kde si nás daly do parády dva odmrazovací stroje. Po skončení jejich práce na to kapitán pěkně dupnul a z „odmrazovny“ jsme rovnou vyjeli na vzlet. Od země jsme se odlepili v 6:32.
Krátce po nastoupání letové hladiny následoval palubní servis skládající se z dobré ciabaty se sýrem a výběru z nápojů. Dal jsem si kafé a pomerančový džus. Vše bylo rozlévané do kelímků. Během letu pronesl pár slov první důstojník, o tom jaké je ve Frankfurtu počasí a tak.
Ve Frankfurtu jsme přistáli v 7:21 a na stojánku jsme dojeli v 7:27. Už na nás čekali autobusy, které nás zavezli do terminálu. Zastavili jsme na stojánce kousek od Terminálu A, ale autobus nás vezl až na D, takže jsme si udělali takovou malou projížďku po letišti. Kromě hafa různých letadel Lufthansy jsme míjeli A346 South African Airlines či E195 Air Dolomiti.
Po vystoupení z autobusu jsem se rovnou vydal k Gatu A28, odkud mi měl letět další let do Amsterodamu. Z D to tam byla docela štreka. Šel jsem po asi nejdelším jezdícím chodníku, co jsem kdy viděl.
Hodnocení:
Odletové letiště (PRG): 4/5
Příletové letiště (FRA): 3/5
Let (LH3267): 4/5
Letadlo (A319): 4/5
Celkem: 4/5

Rychlé odbavení i bezpečnostní prohlídka v PRG. Servis Lufthansy byl profesionální a na takový let, podle mě, dostatečný. Sandwich byl chutný a nápojů dostatek. Přiletěli jsme včas. Ve FRA mě nepotěšil dlouhý přesun k odletovému gatu.

LH4672 FRA-AMS
Datum: 21.3.2009
Čas letu podle letového řádu: 9:00-10:10
Skutečný čas letu: 9:04-10:05
Letadlo: Boeing 737-500
Registrace: D-ABJI
První let: 15.10.1991
Místo: 8A
Kabina: Ekonomická
Obsazenost: 90%

Ke svému Gatu A28 jsem došel asi za 20 minut. V gatu byla možnost vybrat si z rozsáhlé nabídky denního tisku, který Lufthansa poskytovala bezplatně, mezi většinou německých titulů, bylo i pár anglických psaných. Lufthansa má také ve svých gatech automaty na kávu či čaj, ale v tu dobu (ještě) nefungovali. Měl jsem ještě docela dost času, tak jsem zašel na konec A ke Gatu A42, abych udělal nějaké fotky, je odtam pěkný výhled.
Nástup na let (LH4672/UA9161) do Amsterdamu začal v 8:35, nejdříve vyvolali cestující s dětmi či cestující vyžadující speciální asistenci, poté se nastupovalo po řadách od zadu – nejdříve řady 21 – 12 a poté 12 – 6. Cestující Business Class nastoupili jako poslední. Obsazenost v ekonomické třídě byla přes 90%, já měl sedalo 8A a jako jediný jsem měl pro sebe celou trojsedačku, dobře mi to v Praze přidělili. Pro v Business Class bylo vyhrazeno 5 řad, ve kterých sedělo 7 cestujících. Let byl operován Boeingem 737-500 registrace D-ABJI, původně byl na tuto linku plánován B733.
Těšil jsem se na srovnání A320, respektive B319, a B737, už dlouho se mi nepoštěstilo letět oběma typy v rozmezí pár hodin. Lepší mi přišel A319, připadl mi o dost tišší než B737 a i kabina se mi více líbila, ale je pravda, že B735 patří ke klasické generaci 737.
Před vytlačení ze stojánky nás přivítal kapitán a později i první důstojník. Letuška rozdala dětem nějaké hračky. V kabině byly dvě mladé letušky a mužský vedoucí kabiny. Před vytlačením ze stojánky provedly letušky bezpečnostní demo.
Ze stojánky nás vytlačili v 9:04 a v 9:14 jsem začali stoupat vzhůru do oblak. Po nastoupání letové hladiny následoval palubní servis, tentokrát jsem dostal malou bagetku se sýrem a sušenku. K pití byl stejný výběr jako na předešlém letu, dal jsem si kafé a rajčatovou šťávu.
V Amsterdamu jsme přistáli v 10:02, ke Gatu B9 jsme dojeli za 3 minuty. Potřeboval jsem si zjistil, k jakému Gatu mám jít na let do Washingtonu, ale chvilku trvalo, než jsem našel monitory. Potřeboval jsem se dostat ke gate G03, na monitorech psali, že už probíhá nástup do letadla. Rychlou chůzí přes „nákupní centrum“ jsem tam došel za 20 minut. Cestou jsem stačil udělat i pár fotek.
Hodnocení:
Odletové letiště (FRA): 4/5
Příletové letiště (AMS): 3/5
Let (LH4672): 4/5
Letadlo (B735): 3/5
Celkem: 4/5

Dobré vyhlídkové místo u gate A40 ve FRA. Opět profesionální servis Lufthansy. Přiletěli jsme včas. V AMS dlouho trvalo než jsem našel informace, odkud mi letí navazující let do IAD. Následoval přesun na druhou stranu letiště.

UA947 AMS-IAD
Datum: 21.3.2009
Čas letu podle letového řádu: 11:20-14:59
Skutečný čas letu: 11:19-14:45
Letadlo: Boeing 777-200
Registrace: N773UA
První let: 28.10.1994
Místo: 33J
Kabina: Ekonomická
Obsazenost: 100%

Před zařazením se do řady čekající na "bezpečnostní" pohovor před nástupem do letadla jsem si ještě odskočil a vyfotil letadlo, kterým poletím.
Řada postupovala velmi pomalu a pořád do ní přicházeli cestující. Nejdřív si pracovnice bezpečnostní agentury zkontrolovala, jestli mám palubní vstupenku na tento let, poté si mě převzal její kolega a u stolečku se mě ptal, odkud dnes letím, kde bydlím, a poté jestli jsem si balil zavazadlo sám, kde jsem si ho balil, jestli všechna má elektronika je opravdu má, jestli mi někdo něco nedal k převážení. Nezdálo se mu, že je Česká republika zařazena do Visa Waiver programu, tak se šel zeptat nadřízeného, vrátil se během chvilky a okamžitě mě pustil dál. Následovala bezpečnostní prohlídka včetně zouvání bot. Poté už následoval nástup do letadla, byl jsem odeslán na přepážku, kde si o mě potřebovali doplnit nějaké informace. Ptali se mě na zemi trvalého pobytu a na adresu v USA, dal jsem jim adresu hotelu v Palm Springs. Za odpovědi jsem dostal formuláře pro imigrační úředníky v USA (zelený I-94W). Zeptal jsem se, jestli mám na palubě vegetariánské jídlo (maso mi nechutná), řekli, že by to mělo být v pořádku, že to v systému vidí, v Praze mi to nebyli schopni říci.
Nastoupil jsem do letadla, byl jsem jeden z posledních a šel na své místo 33J, ale už tam seděla nějaká ženská, ukázalo se, že si jen blbě sedla, měla místo 33H. Let (UA947) byl operován Boeingem 777 registrace N773UA. Byl to můj první let 777. Za pilotní kabinou byla první třída, poté business class, premium economy a nakonec ekonomická třída. Uspořádání v ekonomické třídě bylo 2-5-2. V celém letadle jsem si nevšimnul jediného volného místa. Je ale možné, že by bylo v první třídě nebo v části business class, kam jsem neviděl. Moje místo bylo u okna, vedle mě seděl mladší Američan. Místo mi připadlo dost pohodlné, místa na nohy bylo spousta, řekl bych, že více než v A333 US Airways. B777 mi také přišel o něco tišší než A333. Trošku mě překvapilo otevíraní binů, které se vyklápěly dolů a pokud v nich bylo něco těžšího byl to problém zavřít, jeden dokonce zlobil a samovolně se během cesty otevíral. Každé sedadlo bylo vybaveno vlastní malou obrazovkou (PTV), kde se daly sledovat filmy, poslouchat hudba nebo sledovat informace o letu. Na sedadle už byly předem připraveny sluchátka, deka a poštářek. Podíval jsem se na film Slumdog Millionaire a na kousky Madagaskar II, na výběr byly ještě Doubt, Express, Flash of Genius, Quantum of Solace, The Secret Life of Bees. Jinak jsem většinou poslouchal rádio – kanál 3 a koukal na informace o letu nebo spal. Oproti US Airways bylo nevýhodou, že se filmy se spouštěly ve smyčce, ale za to výběr byl zajímavější.
Během letu se občas ozval kapitán nebo první důstojník s informacemi o letu či příletu. Posádka byla tvořena směsicí postarších dam a pánů.
Od oken byla docela zima, dokonce se na vnitřní spodním okraji okna vytvořila námraza.
nastoupení letové hladiny proběhl nápojový servis. Dávali celé plechovky – 12 fl oz/355 ml. Ochutnal jsem Sprite Zero, ale je to takový divně uměle sladký. Poté se roznášel oběd – já jsem dostal své vegetariánské „special meal“ – překvapilo mě, že bylo docela dost lidí, kteří měli nějaké speciální jídlo. Jídlo bylo velice chutné – dušená zelenina s kari rýží, dva polystyreny s máslíčkem, salát s dresinkem a čerstvé broskve a jahoda jako salát, i když ta jahoda vypadala, že má na povrchu trochu plíseň. Jako normální jídlo bylo na výběr kuře nebo pasta, se stejným salátem jako jsem měl já a sladkým zákuskem. Po obědě následoval další nápojový servis, dal jsem si kafé a rajčatovou šťávu. United na palubách svých letadel vaří kávu Stabucks. Během letu byla možnost si zajít dozadu a dostat nějaký ten nápoj či drobný snack. Letušky občas kabinou prošli s nabídkou vody či kafé.
Zhruba hodinu a půl před přistáním následovalo další jídlo – snack. Opět jsem dostal speciální vegetariánské jídlo. Bylo studené – nějaké fazole – a opět dva kousky polystyrénu s máslíčkem a také marmeládou, jako zákusek byl holandský perník. Opět proběhl nápojový servis – dal jsem si kafé.
Letěli jsme po následující trase: Amsterdam – Londýn – Porthsmouth – St. John’s – Halifax – Washington. Nad pevninu v USA jsme vstoupili severně od Bostonu.
Půl hodiny před přistání se na monitoru zobrazovaly následující informace: rychlost: 763 km/h, letová výška: 8534 m, venkovní teplota: -51°C, prolétali jsme akorát nad New Jersey – podél Delaware River, plánovaný čas příletu: 14:36.
Ve Washingtonu jsme přistáli v 14:37, za osm minut jsme odrolovali k bráně C7. Na východním pobřeží USA bylo o pět hodin méně než v Evropě. Přistání bylo neuvěřitelně jemné, téměř nebylo možné si všimnout, že už jedeme/brzdíme na zemi. Po výstupu z letadla jsem zamířil na imigrační kontrolu, před imigrační kontrolou zaměstnankyně United kontrolovala palubní vstupenky, asi jestli cestující, kteří sem jdou, jsou opravdu tranzitní cestující. Ti, kteří v IAD končili, měli výlez jinde. Chvilku jsem musel na imigračního úředníka čekat, protože mu to docela dlouho trvalo s holandskou rodinkou s dítětem. Se mnou byl hotov během chvilky, jen se mě zeptal, proč letím do USA, odpověděl jsem, že na konferenci. Pak se ještě zeptal, jestli je to z obchodních důvodů nebo „Personal pleasure“. Naskenoval si mé otisky, vyfotil mě a mohl jsem si jít vyzvednou kufr. „Baggage claim“ byl hned za rohem, kufr mi zrovna na pásu přijížděl, tak jsem jej sebral a šel si vystát menší frontu na celní kontrolu. Úředník se mě jen zeptal, kolik mám zavazadel – 1, vzal si bílý papír a mohl jsem pokračovat. Kousek za celní kontrolou jsem kufr odevzdal a následovala bezpečnostní prohlídka. Nebyla zde žádná fronta a bez problémů jsem prošel. Vydal jsem se k Gate G23, odkud měl odlétat můj poslední dnešní let do Los Angeles. Ke gatu jsem dorazil v 15:19, čili celá vstupní procedura včetně cesty ke gatu zabrala něco málo přes půl hodiny.
Hodnocení:
Odletové letiště (AMS): 3/5
Příletové letiště (IAD): 4/5
Let (UA947): 4/5
Letadlo (B772): 4/5
Celkem: 4/5

Servis United Airlines mi přišel jako velmi slušný, jídlo bylo velmi dobré. Přiletěli jsme včas. Přišlo mi, že v B772 UA je více místa na nohy než v A333 US (notebook se mi vlezl ke stěne letadla (mezi nohu sedačky a stěnu letadla)). PTV nebylo špatné, šlo vybrat nějaký hudební kanál a poté přepnout na informace o letu a hudba zůstala hrát na rozdíl od LH A346. Rychlá imigrační a celní kontrola v IAD.

UA947 IAD-LAX
Datum: 21.3.2009
Čas letu podle letového řádu: 16:29-19:20
Skutečný čas letu: 16:23-18:59
Letadlo: Airbus A-320-200
Registrace: N456UA
První let: 11.2.1999
Místo: 33J
Kabina: Ekonomická
Obsazenost: 90%

Do odletu následujícího letu (UA947) jsem měl ještě dost času, tak jsem si trochu prošel terminál a vyfotil letadlo, kterým poletím. Zaujali mě informační tabule u gatu, kde se zobrazovali podrobné informace o letu, který odtam bude odlétat, jaký typ letadla poletí, kolik má cestujících (138), kolik se jich už odbavilo (120), jaké je počasí v cílové destinaci, jaké počasí bude během letu, jestli jsou nějací stand-by cestující.
Nástup začal přesně v 14:59, tak jak bylo psáno na palubním lístku, agent si to hlídal na hodinách. Nejdříve nastoupili cestující se „special needs“, následované Global Services, 1K, First Class a Bussiness Class, dále pak Premier Executive a Star Gold. Poté se nastupovalo po řadách odzadu.
Měj jsem místo 13F. Letělo se Airbusem A-320-200 registrace N456UA. Prvních pět řad bylo pro cestující business třídy, následujících 5 řad bylo pro cestující premium economy, zbytek byla ekonomická třída. Obsazenost jsem odhadnul na 90%, business class byla úplně plná.
Před vytlačením od gatu pustili na výklopných monitorech bezpečnostní demo video. Vytlačili nás v 16:23, během popojíždění jsem si všimnul B763 Aeroflotu či A346 Virgin Atlantic. Vzlétli jsme v 16:30. Chvíli po vzletu se ozval kapitán, že poletíme ve 36 000 stopách a že do Los Angeles doletíme dříve.
Po nastoupání letové hladiny pustili na výklopných monitorech film Forever Strong a poté i Quantum of Solace, ale nefungovaly mi sluchátka, jen v nich šumělo, tak se ani nedala poslouchat hudba. Krátce na to začal palubní servis, jídlo bylo možné si zakoupit, nealkoholické nápoje byly zdarma, alkoholické za peníze. Výběr byl stejný jako na transatlantickém letu. Dal jsem si Ginger Ale, opět dávali celou plechovku. Během palubního servisu se ozval první důstojník, že let do Los Angeles bude trvat 5 hodin a 13 minut a že bychom měli přiletět o něco dříve, než říká letový řád (19:20). Psal jsem si na notebooku deník.
Během letu pak letušky (tři postarší dámy) postupně procházely letadlem a měly s sebou jen vodu nebo kafé a nabízeli ho cestujícím.
Později proběhlo i druhé kolo palubního servisu.
V řadě za mnou seděla vojanda v civilním oblečení, jedna letuška za ní přišla a zeptala se jí, že by jako měla být vojačka, ona jí odpověděla, že je to pravdu. Letuška se zeptala, jestli nemá nějaké speciální přání, že jí může přinést nějaký snach. Vojanda nic nechtěla, letuška to ukončila tím, že jí řekla: „We appreciate what are you guys doing.“. To fakt nechápu, co na tom, co vojáci dělají, je k „appreciate“…
V Los Angeles jsme přistáli v 18:52 místního času, v LA je ještě o tři hodiny méně než na východním pobřeží USA. Po sedmi minutách jsme zaparkovali u gatu. Po vystoupení z letadla jsem si zašel vyzvednout kufr a hledat, jak se dostat do hotelu.

Hodnocení:
Odletové letiště (IAD): 4/5
Příletové letiště (LAX): 3/5
Let (UA947): 2/5
Letadlo (A320): 3/5
Celkem: 3/5

V IAD se mi hodně líbily monitory s podrobnými informace o letu. Let do Los Angeles byl dost dlouhý na A320 a navíc mi (a ne jen mě) nefungovaly sluchátka. Jedním z mála pozitiv bylo, že jsme přiletěli dříve než, jak píše letový řád. LAX mi připadlo už dost opotřebované, také se mi nějak nelíbí americký systém výdeje zavazadel, kdy tato místnost je přístupná i lidem z venku. Také mi chyběli nějaké orientační cedule, odkud jezdí shuttle busy k jakým hotelům.

LH453 LAX-MUC
Datum: 28.3.2009
Čas letu podle letového řádu: 22:00-18:20 (+1)
Skutečný čas letu: 22:15-18:22
Letadlo: Airbus A-340-600
Registrace: D-AIHV
První let: 5.3.2008
Místo: 50A
Kabina: Ekonomická
Obsazenost: 99%

V den odletu jsem si trochu v LAX zaspoteřil:
Přes den jsem si trochu prohlédnul Los Angeles, je to obrovské město a vzdálenosti mezi turistickými zajímavostmi jsou obrovské, že na prohlídku LA je potřeba minimálně tak týden. Ač nejsem milovník měst, tak LA se mi líbilo.
Na letiště jsem dorazil před sedmou. Trošku jsem podcenil přípravu a nezjistil si přesně z jakého terminálu odlétám. V itineráři jsem měl napsáno Terminál B, ale v mapce LAX, kterou jsem si vzal v hotelu, žádný Terminál B nebyl. V LAX se terminály označující číslicemi plus je zde ještě Tom Bradley International Terminal. Odhadnul jsem, že to pravděpodobně bude můj Terminál B. Také, že byl.
Rovnou jsem si šel stoupnout do fronty na Check-in Lufthansy. Trochu matoucí bylo, že se obrazovkách nad check-inem byl napsán let LH457 do FRA místo mého LH453 do MUC. Na můj dotaz, ale zaměstnanec letiště řekl, že na obrazovkách je to napsáno chybně. Byl jsem asi pátý ve frontě, i když bylo otevřeno 6 přepážek, tak fronta postupovala hrozně pomalu. Já byl s check-inem hotov za minutu. Zvážili mi kufr (15,9 kg) a dostal jsem palubní vstupenky až do Prahy. Poté jsem musel kufr zanést na kontrolu TSA. Ke skeneru TSA byla dloooouhá fronta a postupovala ještě pomaleji, než ta na Check-inu. Naštěstí se po chvíli objevil pracovník TSA a část fronty včetně mě odvedl k jinému skeneru, kde nebyla žádná fronta. Ještě jsem si počkal, zda budou můj kufr prohledávat. Tentokrát ho neprohledávali, ale naložili na vozík s pár dalšími kufry a zaměstnanec handlingové firmy je pak přes veřejnou plochu někam převážel. U skeneru TSA nebyl problém sledovat, jak kontrolují kufry, občas je zajímavé, co lidi převážejí. Při čekání jsem např. viděl jeden kufr, který byl plný pouze lízátek.
Měl jsem ještě dostatek času, tak jsem se šel projít po okolí terminálu. Doufal jsem, že vyfotím nějaká letadýlka. Fotky se ale moc nepovedly, už byla velká tma.
Po osmé jsem šel na bezpečnostní kontrolu. Fronta tady byla opět pořádná a také se pomalu pohybovala, v provozu byly pouze 3 skenery, ono jich tam ani o moc více nebylo. Cestující ve frontě obcházela securiťačka a kontrolovala palubní vstupenky. V jeden okamžik zazněl jakýsi alarm a nikdo se nesměl ani hnout, takhle jsme čekali asi 5 minut. Přes security jsem prošel bez problémů. Poté jsem šel rovnou ke svému Gatu 105.
Terminál byl za security v přestavbě. Gate už byl plný lidí. Postupně přicházeli další lidé, na které už nezbylo žádné místo k sezení, tak si sedali různě po zemi.
Nástup do letadla Airbus 340-600 začal ve 21:32. Nejdříve nastupovali děti a postižení, poté držitelé karet Lufthansy či členů Star Aliance, poté se nastupovalo podle řad, já jsem byl se svou 50. řadou v první skupině.

Fota "mého" A340 v MUC:
Seděl jsem na místě 50A, vedle mě byl postarší Američan, který se netvářil moc přívětivě. Před startem s někým telefonoval, že letí do Evropy a dost rozmrzele říkal, že tentokrát letí v „coach“. Každé sedadlo bylo vybaveno dotykovým AVOD, na kterém PP pustili bezpečnostní demo. Na výběr bylo několik filmů, několik desítek hudebních kanálů a airshow. Oproti United mi vadilo, že se při přepnutí na airshow nedal vybrat vlastní hudební kanál, ale hrál pouze jeden určitý.
Seating byl 2-4-2. Místa mi připadlo, že mám docela dost, snad ještě více než v B772 UA. V economy class byla obsazenost 99%, volných bylo jen pár míst.
Od gatu nás vytlačili ve 22:15. Během vytláčení k cestujícím promluvil první důstojník. Dlouho jsme popojížděli po letišti. Vzlétli jsme až ve 22:49. Rozjezd před vzlétnutím bylo pořádně dlouhý.
Po nastoupání letové hladiny proběhl nápojový servis. Dal jsem si kelímek bílého vína, nebylo vůbec špatné. Monitor ukazoval 9841 km do Mnichova. Po proběhnutí servisu prošel kabinou stevard a rozdával horké vlhké ubrousky, což není vůbec špatná věc.
Po chvíli se podávala večeře. Své „speciální“ jídlo jsem nedostal předem, ale současně s ostatními cestujícími. Měl jsem opečenou zeleninu a špenát s rýží, zeleninový salát, housku, dva krekry, máslíčko a ovocný salát. Jídlo bylo veganské, což já zase už nemusím. Jídlo nebylo špatné, ale u United bylo lepší. Hlavně špenát byl úplně bez chuti. Příbor, který jsme dostali, byl kovový. K jídlu jsem si dal pivo – Warsteiner. Po večeři jestě PP nabízeli Baileys nebo koňak. Na to už jsem neměl chuť.
Po večeři jsem si jako většina cestujících sklopil sedačku a snažil se spát. Což se mi podařilo a spal jsem až do půl sedmé.
Po sedmé se začala podávat snídaně. Ke snídani jsem dostal salát, housku, marmeládičku, máslíčko a jako hlavní chod bylo něco divného se špenátem. Bylo to úplně bez chuti. Po snídani opět rozdávali horké vlhké ubrousky
Letěli jsme po následující trase: LAX-Casper (ve Wyomingu) – Winnipeg – jižní okraj Grónska – Glasgow – severně od AMS – nad FRA – MUC.
V MUC jsme přistáli v 9:16, respektive 18:16 místního času. Letadlo brutálně brzdilo. Ke gatu G47 jsme dojeli za 6 minut. Po vystoupení z letadla jsem zamířil k Gate G83. Cesta to byla dlouhá, musel jsem projít přes pasovou kontrolu i bezpečnostní kontrolu, přitom odletová Gate G83 je přesně pod G47. Vše ale bylo bez front a rychlé.

Hodnocení:
Odletové letiště (LAX): 2/5
Příletové letiště (MUC): 3/5
Let (LH453): 4/5
Letadlo (A346): 4/5
Celkem: 4/5

LAX mě nějak nenadchlo. Opět špatná orientace (jako při příletu), kdybych neměl mapku, tak ani nevím, že tam nějaký Tom Bradley International Terminal je. Pomalá bezpečnostní kontrola, navíc s nuceným hraním si na "cukr-káva-limonáda" a pomalými frontami. Servis Lufthansy byl zatím nejlepší ze všech. Jen to jídlo by mohlo být lepší. V Mnichově mě vadil dlouhý přesun mezi gaty, který byl občas zbytečně klikatý.

LH3276 MUC-PRG
Datum: 29.3.2009
Čas letu podle letového řádu: 19:35-20:40
Skutečný čas letu: 19:35-20:34
Letadlo: De Havilland Canada DHC-8-400 Dash 8
Registrace: D-ADHS
První let: neznámé (podle http://www.planespotters.net: 8.1.2001)
Místo: 7F
Kabina: Ekonomická
Obsazenost: 70%

Ke Gatu G83 jsem došel v sedm. Gaty G81-G85 byly v přízemí Terminálu G, tak jsem předpokládal, že k letadlu pojedeme autobusem. V gatu byl zatím klid. Obsloužil jsem se v občerstvovacím stánku Lufthansy – „uvařil“ jsem si čaj. V automatu bylo na výběr kafe nebo voda na zalití čaje. Na výběr bylo 6 druhů čaje Eiles.
Nástup do letadla začal v 19:17. A opravdu jsme k letadlu jeli autobusem. Jako jediný exot jsem tam byl v krátkém rukávu, i když venku pršelo. V Kalifornii přes 30°C a v MUC pršelo…
Letělo se DHC-8-400 provozovaným Augsburg Airways.
Interiér letadla vypadal opotřebovaně, hlavně sedačky vypadaly, že už mají nejlepší léta za sebou a ani mi nepřipadly moc pohodlné. Palubní personál tvořil jeden stevard a jedna letuška. Letuška se jmenovala Sabrina. Před vyjetím ze stojánky předvedli v rychlosti bezpečnostní demo. Ze stojánky jsme vyrazili přesně podle letového řádu v 19:35. Po 14 minutách popojíždění jsme začali stoupat vzhůru do oblak.
Po nastoupání letové hladiny začal palubní servis. Ten se skládal z pytlíku s italskými krekry s olivami a standardního rozlévaného nápojového servisu Lufthansy. Stevard každému téměř vnucoval druhý drink. Slečnám přede mnou, které chtěly původně pouze vodu, „vnutil“ víno.
Ve 20:10 měl hlášení první důstojník. Říkal, že letíme ve 20 000 stopách, což je něco přes 6 000 metrů a že v PRG je 6°C. Obsazenost tohoto letu bych odhadnul na 70%. Seating bzl 2-2.
V Praze jsme přistáli ve 20:31. Pilot s letadlem pořádně praštil o zem. Za 3 minuty jsme už stáli na stojánce. Autobusy nás převezli do Terminálu 2. Rovnou jsem si šel vyzvednout kufr a k mému překvapení už byl na pásu. Budovu letiště jsem opustil přesně ve 20:45, čili po 14 minutách od prvního dotknutí se letadla ruzyňské ranveje. Tomu říkám rychlost.

Hodnocení:
Odletové letiště (MUC): 4/5
Příletové letiště (PRG): 4/5
Let (LH453): 3/5
Letadlo (DH8D): 3/5
Celkem: 3/5

V MUC se mi líbily automaty na kávu a čaj. DH8D působilo dost unaveným dojem, i když si myslím, že 8 let není pro letadlo zase tak moc velké stáří. Nicméně já mám vrtuláky rád. Houska od Lufthansy mi přijde lepší než těch pár krekrů, které jsem dostal u Augsburg Airways, ale zase PP byli příjmení, nápoji nešetřili a přiletěli jsme na čas. V PRG mě potěšila rychlost průchodnosti letiště, už jsem se docela těšil domů…


Závěrečné hodnocení:
Překvapil mě servis United na transatlantickém letu, podle toho, co jsem četl, jsem ho čekal horší. Jídlo bylo velmi dobré a pokud je na PTV Airshow, tak jsem spokojen. Servis u LH byl ještě lepší, lepší byl i AVOD, akorát s jídlem se moc nepochlapili.
„Utrpením“ byl transamerický let, více než 5 hodin v „jedno uličkovém“ letadle příště radši ne. Ale vyzkoušet jsem si to chtěl.
Vyzkoušel jsem si B737 a A32X během několika hodin a potvrdily se mé dojmy, že A319 je tišší a i interiér příjemnější a více je zde místa na nohy. Co se týče srovnání B772 a A346 asi je mým favoritem A346, přišel mi o něco tišší a nelíbí se mi biny na B772. Toalety ve spodním podlaží nejsou také špatné, je tam alespoň trochu místa na protažení nohou.
Při dalším letu do USA bych si klidně znovu United či Lufthansu vybral.


A30B, A319, A320, A321, A333, A346, AT43, B463, B703, B732, B733, B734, B735, B737, B738, B752, B763, B772, CRJ2, DH8B, DH8D, E120, E145, L410, MD82, RJ1H, T154

http://my.flightmemory.com/ishu

Skvělý trip report i fotky!

Opravdu skvělé, moc se mi to líbilo a bavilo mě to. Těším se na příští report, pokud nějaký bude ...

Super

smekám,takhle si zapisovat na tak dlouhé cestě všechna čísla a registrace...¨
zaujal mě boarding v usa do 320 s tím, jak píšou, kolik lidí je zacheckovaných..to by byly v praze někdy dost tristní čísla o LF

diky za pozitivni reakce

euroflyer píše:smekám,takhle si zapisovat na tak dlouhé cestě všechna čísla a registrace...¨
zaujal mě boarding v usa do 320 s tím, jak píšou, kolik lidí je zacheckovaných..to by byly v praze někdy dost tristní čísla o LF

to ja si to zapisuji vzdy... Kazdej ma nejakou uchylku
jj ty informacni monitory byly pekny. No po unorovych cislech z PRG je mozna lepsi, ze to nemaji. To by vetsinou nebyl vesely pohled...

Dle soucasnyho stavu popisu jsi letel vrtulakem asi 8000 km...úctyhodnej výkon!

hafi píše:Dle soucasnyho stavu popisu jsi letel vrtulakem asi 8000 km...úctyhodnej výkon!

upraveno

Perfektní report, už se těším na další pokračování.

Neber to nějak tak, že jsem nějaký rejpal apod., ale je tam jedna drobounká chybička, na kterou bych upozornil, aby to nekazilo jinak skvělý trip-report.

Dachen píše:Den pro mě začal ve 3:45, kdy mě probudil budík. Po nějaké té hygieně jsem vyrazil na noční autobus č. 510 na letiště, stejně jako před 14 dny jsem, kdy jsem letěl navštívit kamaráda do New Yorku. Autobus jel ve 4:24, byla to pěkná herka, měl jsem strach, abychom vůbec dojeli. Ale podařilo se a ve čtvrt na pět jsem dojel na letiště.

Asi jsi dorazil na letiště ve čtvrt na šest a na o čtvrt na pět.

Jinak jak jsem psal výše, perfektní a doufám, že i pokračování bude pokračovat v nastoleném trendu.

Teda fakt pěkný můžu se zeptat na jednu věc - poletím poprvý do usa s LH a v letadle (346) jsem si omylem asi vybrala ne moc pěkný místo... na tý tvojí fotce jsou taky toalety, jde se k nim po schůdkách, že jo? je to nějaké kryté nebo je tam vidět ze sedaček? já že to místo je přímo vedle těch schůdků... což bohužel při objednávání nebylo vidět. zjistila sem to až při prohlížení náhresů na stránkách lufthansy