Fórum Airways.cz

Můj první let s American Airlines a poprvé na DCA jako cestující, ne jako čumil. Odlet byl v 6 ráno a na letiště jsme přijeli sběrným mikrobusem něco po čtvrté. Všechny občerstvovny měly ještě zavřeno a zavřeno bylo zatím i security do našeho prstu. Check-in jsme měli udělaný po internetu a zavazadla jsme nemínili podávat (poplatek 15 dolarů za každé první) a doufali, že nám ta naše projdou jako kabinová. Kabinové kufříky jsme měli lehce nad rozměrový limit (já tloušťku, přítelkyně výšku i tloušťku), k tomu batůžek do města, resp.kabelku a igelitku s jídlem a lahvemi na vodu (a svetry v náručí). Nebyl problém a díky této velkorysosti i člověk jako já (velký kramář) nemusí ani i když má všechny věci na 9 dní včetně šnorchlu a brýlí nic podávat a ušetří Ani nadrozměrný pytlík s kosmetikou, který má určitě mnohem víc než litr, mi z košíku v rentgenu nikdo nevyhodil.
Před odletem jsme posnídali v bufetech u gatů a mezi posledními nastoupili do letadla na naše místa, zabukovaná již při koupení letenek. Letadlo byla postarší 738 (monitory ve formě klasických televizních obrazovek byly napevno umístěny pod stropem a filmy se pouštěly z VHS), ale na daný let pasažérsky vyhovující. Nabídnut zdarma byl nealkoholický nápoj (výběr z 19 možností!), jídlo a alkohol za poplatek s výběrem lepším než např.u United na TATL letu, včetně evropských piv. Na přečtení potrhaný měsíčník a katalog zboží Skymall, v některých sedadlech chybějící. V inflight měsíčníku byly i rady na vyplňování imigračních formulářů a celních prohlášení a v seznamu zemí, majících Visa waiwer program, chybělo Česko, i když je v něm zařazeno skoro půl roku a American mají code share do Prahy!
Startovali jsme severním směrem a tedy udělali krásné kolečko nad Washingtonem a pak pokračovali přes Maryland, Virginii a Severní Karolínu, kde jsme opustili pevninu a letěli nad Atlantikem. K pevnině jsme se opět přiblížili u Palm Beach a poté směřovali přímo k mezinárodnímu letišti v Miami. Při shlédnutí té šílené městské a plážové aglomerace, měřící od jihu k severu přes 100 km, jsem se opět ujistil, jak je Praha relativně malinké město.
Po přistání jsme prošli rozměrným letištěm a začali hledat autobus k půjčovně, kde jsme měli zaplacené auto.

Během pobytu jsme si užívali ještě relativně příjemného tepla s již ale pro středoevropana příliš silným sluníčkem. Viděli jsme hodně přírodních zajímavostí, pláží a já sám pak i města.

Zpět jsem lětěl sám. Palubku jsem si vytiskl až před odletem na letišti na samoobslužném kiosku, který se ovládá bez potíží a k identifikaci může sloužit jak kreditka, kterou byla letenka zakoupena, FF karta, pas s čárovým kódem (český mi neprošel), letenka s čárovým kódem (tu jsme my neměli), kód rezervace a ještě snad další možnosti. Bez problémů lze změnit sedadlo, pokud jsou ovšem ještě nejaká volná (místa se rezervují již při nákupu letenky). Check-in údajně končí 60 minut před odletem domácího letu, 90 minut před odletem mezinárodního letu!
Mírně nadrozměrný kufřík (a k tomu batůžek) ani pytlík opět nikoho nezajímal a kupodivu v nástupní skupině 1 jsem nastoupil do v tu chvíli prázdného letadla (byť jsme na cestu tam dělali check-in cca 20 hodin před odletem, měli jsme skupinu 2). Cca 140ti minutový let byl v pohodě, letěli jsme stejnou trasou jako při cestě na jih a po opuštění Floridy byl na dohled ostrov Grand Bahama. Přistávalo se opačně, než při našem odletu a tak jsme zase udělali hezké kolečko nad okolím Washingtonu.

Tak už se jen těším na míle na můj BA FF program

Ještě pár postřehů:
Letenky jsem kupovali na přelomu ledna a února. Pro cestu zpět se od té doby změnilo číslo letu. Let s původním číslem byl naposledy 25.dubna, jak mi oznámil Fligtaware, když jsem si po návratu ověřoval proletnou trasu.
C class se v inflight magazínu nazývala Premium Class (nebo tak podobně), při nástupu ale vyzývali cestující s "First Class", alespoň na zpátečním letu (při letu tam jsme ještě snídali a nástup nevnímali). Sedadla byla běžná Business, 2+2. Mezi C a Y nebyl žádný závěs.
Poslední řada (28) byla při letu zpět prázdná pro použití CC a byla pro ně bloklá v systému, neboť když jsem při check-inu zkusmo klikl na změnu sedadla, tato volná nebyla. Zda tomu tak bylo i při letu tam, nevím.

Paráda, mohl by jsi ještě rozvést jak jsi se měl v Miami? Počasí, pláže, město? Díky.

Globiku koukam, ze ti jsem v patach! V patek vyrazim s BA a AA na PRG-LHR-JFK/EWR-MIA a zpet .... Peknej reportik!

Pěkný report.

Taky mě v USA překvapilo, co všechno jsou ochotní povolit jako přiruční zavazadlo. Loni po příletu z CDG jsem v MIA přestupoval na navazující let do MCO (s Deltou). Měl jsem kufr nabalený na dvoutýdenní pobyt a k tomu 25 l batoh, který používám jako příruční zavazadlo. Nabídli mi, abych si vzal na navazující let s sebou jako příruční zavazadlo i ten kufr. To jsem nakonec odmítl, protože jsem v něm měl i nůžky, nějaké tekutiny apod., o které bych u bezpečnostní kontroly přišel. Navíc nevím, kam bych ten kufr v letadle dal (měl letět EMB145). Nakonec jsem přípoj stejně nestihl a musel jsem přes ATL. Na úseku ATL-MCO pak letěla B767 obsazená na 100% a opravdu HODNĚ lidí mělo docela velké kufry jako příruční zavazadla. Trvalo dost dlouho, než se to podařilo v letadle nějak poskládat, abychom mohli odletět.

Zavazadla, ktera se nevejdou do prihradek nad sedadly v regional jetech, si pred nastoupenim do letadla vybere zrizenec a soupne je do zavazadlovyho prostoru. Pri vystupu si na ne zase clovek na stejnym miste pocka.

V NY bude o vikendu plno, chystam se tam taky

Já budu v NY bohužel až další víkend, tedy přesněji od čtvrtka do soboty, ale dorazím tam Megabusem

Mám chvilku času, a tak se rozepíšu o Miami a okolí:
Pokud chcete navštívit Miami, jsou tam zajímavé tyto čtvrtě: Coral Gables, jakési miamské Beverly Hills, ale stavěné ve dvacátých-třicátých letech ve španělském stylu. Část je městská, část vilová. Ze stanice metra Douglas Road vyjíždí bezplatný trolley, tedy autobus ve stylu staré tramvaje a jede po severojižní ose městské části. Do vilové čtvrti se jde z městské části západním směrem. Pozor! Ve vilové čtvrti jsou jen vily, není si tam kam skočit na WC!!! Až v hotelu Biltmore, který má viditelnou věž. V trolleyi je poblíž řidiče k vyzvednutí bezplatný průvodce s mapou. Objekty v mapě nejsou zakresleny přesně! Koupaliště Venetian pool je uzavřené kvůli rekonstrukci.
Od severní konečné trolleye vede východním směrem 8.street (calle ocho), která je osou Malé Havany. Doporučuji projít a zbytek pak dojet autobusem. Nejezděte autobusem 208, má změněnou trasu a nejede už úplně k metru v centru, ale končí u metra severně od centra. Kdo neví, kde vystoupit, si pak zbytečně zajede.
V centru (downtown) je řada nových, zajímavě řešených věžáků. Koho toto nezajímá, není tam prakticky nic k vidění a je to ztráta času. Tedy pokud vás nezajímá kolejová doprava: Po centru jezdí visutý metromover, automatický light rail bez řidiče o 1 nebo 2 vagonech na pneumatikách. Jezdí zadarmo a staví na každém rohu. Nejlepší přestupní stanice z metra je Goverment center. Metro je také visuté.
Z letiště doporučuji použít tri-rail transfer, jede zadarmo a doveze vás na konečnou příměstské železnice. Jede asi 5 minut. Zde přestoupíte na příměstskou železnici tri rail a jedete 2 stanice na Metrorail stanici. Odtud metrem jižním směrem do centra. Může to být nepatrně zdlouhavější, ale lepší na orientaci. Železnice jede cca každou hodinu, jízdní řád je na http://www.tri-rail.com. Ještě na letišti v čekárně městských autobusů si můžete za 2 dolary (platba i kartou) koupit lístek do stanice Metrorail (označeno jako metrorail transfer) nebo si lístek koupit až na nádraží. Lístek nevyhazujte, platí vám pak i jako lístek na metro na jednu jízdu! Pokud by do odjezdu vlaku bylo dlouho, jezdí z letiště i mnoho jiných autobusů do centra. Jízdné jsou opět 2 dolary. Pokud pojedete dál metrem, kupte si u řidiče transfer (lístek na přestup) za půl dolaru, pokud autobusem, měl by tento přestupní lístek být zadarmo. Stejně tak, pokud pojedete metrem a pak busem, kupte si po projití turniketem v transferovém automatu transferový lístek za půl dolaru, který dáte řidiči místo platby. Nutno koupit v nástupní stanici, kde do metra nastupujete, jinak to řidič autobusu neuzná! Jinak se žádné lístky nekupují, platí se dolarovými bankovkami a mincemi (desetník, pětník, čtvrťák) přímo do kasy u řidiče, v metru se pak házejí mince do turniketu a kdo mince nemá, může si rozměnit v měniči.
Do Miami beach jedou jen autobusy, přímo z letiště tam jede J, pozor na správný směr, na letišti totiž není jeho konečná! Zajímavá je část od 5.ulice po cca 30. Je tam velké množství starých hotelů z 30.let ve stylu Art Deco. Přímo na pláži je v frontě domů bývalý Versaceho vila s restaurací. Je nepřehlédnutelná. Je to jediná skutečná vila v této frontě. Během oběda se dá naobědvat v této přímořské frontě domů za výhodné ceny, večer už je to pak cenově o něčem jiném.
Moře mělo neuveřitelných 26 stupňů. Mimochodem na Miami beach jsem se přesvědčil, jak může být někdy nezbytná klimatizace. Jel jsem pozdě večer podél moře, okénka stažená, klimatizaci vypnutou. Mlžilo se mi přední sklo! Kdybych neměl klimatizaci, musel bych v tom vedru topit! Takové je tam někdy vlhko.
Celou dobu bylo krásné počasí. Občas nějaké kratičká nepatrná přeháňka. Teplo, sluníčko zcela nad hlavou, byť byl teprve konec dubna.
Navštívili jsme Florida Keys, řetezec ostrovů jižně od Miami, kde na nejzápadnějším ostrově, Key West (kde žil mj.Hemingway), je nejjižnější bod kontinentální části USA, dále jsme byli v národním parku Everglades a na západním pobřeží jižního výběžku Floridy - v Naples a na ostrovech Sanibel a Captiva.
Bydleli jsme v pěkných motelech a já pak v apartmánu v severní Miami beach. Na týden jsme měli půjčené auto u Alama přes holidayautos.com, se slevou přes link, který tu na fóru jeden dobrodinec umístil a auto vyšlo na 5 tisíc korun (včetně pojištění bez spoluúčasti, s výjimkou pojištění skla, gum a cestujících). Dostali jsme Kiu Spectra, prostorné auto nižší střední třídy.
Jižní Floridu vřele doporučuju!