Fórum Airways.cz

V rámci svého výletu do Nepálu jsem se také vydal na týdenní trek v oblasti Annapurna. Ten jsem šel z městečka Jomosom, což je hlavní obec regionu Mustang, do vesnice Naya Pul, odkud je možné dostat se do Pokhary po silnici.

Do Jomosomu létá z Pokhary několik aerolinek, já jsem prostě zašel do agentury a nechal jsem si nabídnout, co bylo k dispozici, což byl let společností Agni Air v 7:50 za 81 USD.
K odbavení jsem dorazil asi hodinu před odletem a někdy v 7:20 byli cestující vyzváni k odbavení. Při odbavení jsem zaplatil letištní taxu 170 Rs ( cca 70 Kč ), hodil batoh na váhu a šel se podívat na terasu nad halou. Z terasy se zrovna otvíral nádherný výhled na sluncem zalité pásmo Annapuren a v letištní „občerstvovně“ se podával první ranní masala čaj.

Let byl operován strojem Dornier 228 s registrací 9N AIG, technická data si dovoluji zkopírovat ze stránek Agni AIr:

Type of aircraft: DO-228
Aircraft registration no. : 9N-AHE, 9N-AIE, 9N-AIG
Pressurized / non- pressurized: Non Pressurized
Agni Air is having 3 Dornier aircraft of German make or origin, having a seating capacity of 17 PAX and 18 PAX. The technical details of the aircraft are:-
Engine: TPE-331-5-252D & TPE-331-5A-252D
Propeller: HCB4TN - 5ML/10574
Power output: 715 S.H.P & 776 S.H.P
Speed: 200 KH.T.A.S
Endurance: 06 hours
Weight: 6010 Kgs (A.U.W)
Payload: 1945 Kgs

Tento můj let byl ten den posledním, který se do Jomosomu konal, neboť s postupujícím časem údolím vanou nepříjemné větry, které jsou protivné i při pochodu na zemi, natož v letadle ve vzduchu.
Upřímně řečeno, měl jsem z letu strach. Příliš leteckému provozu nerozumím, ale informace typu „vizuální navigace, při špatném počasí se nelétá, státní ( nebo vůbec jakýkoli ) dohled nad leteckou dopravou neexistuje“ mě příliš klidného nenechávaly. Při návštěvě terasy jsem zaznamenal dvě letadla – jedno „moje“ a druhé společnosti Sita Air. Najednou jsem viděl chumel lidí okolo stroje Sita Air, kteří nápadně podezřele pozorovali levý motor. Ano, nefungoval, takže se jej snažili rozběhnout ručně, každý tři pokusy . Nemohl jsem uvěřit tomu, že zkoušeli rozběhnou motor pořád znovu a znovu a nedokázal jsem si představit, že pokud jej rozběhnou, že vůbec někam poletí, natož doletí. Nakonec nikam neodletěli.
Tato příhoda mému klidu nepřidala, nepřidala tomu ani nehoda v Lukle, která se stala asi 14 dní před tímto letem a její příčinou bylo „zavadění letadla o plot letiště“. Uklidňoval jsem se, že alespoň naše letadlo funguje. Posnídal jsem tedy hašlerku, kterou jsem měl v kapse z domova a deci ginu, který jsem si koupil do hor a vyrazil k letadlu.

„Namasté“, pozdravil jsem jedinou letušku a sednul si na pravou stranu směrem k horám. Piloti nastartovali a vzhůru na runway. No, a najednou jsme se odlepili od Pokhary a já jsem už byl klidnější, protože jsem si říkal, že pokud jsou tohle poslední chvíle života, tak to snad i stojí za to. Po pravé straně jsem měl totiž neskutečný výhled na pásmo Annapuren až po Lamjung Himal a další hory, jejichž název neznám a před sebou Dhaulagiri. Prolétávali jsme jedním z nejhlubších údolí na světě. Po třiceti minutách jsme přistáli v Jomosomu a já se vydal na asi cca 100km dlouhý pochod zpět panenskou přírodou „CHKO“ Annapurna.

Super....podle fotek spolucestujících soudím, že byla solidní zima i v letadle....

já nevím, já měl v sobě ten gin
ne, naopak bylo ideální počasí. ráno je chladněji, ale přes den jdou teploty ve vyšších polohách na nějakých 15 stupňů, v nižších polohách ( 1.000 - 2.000 ) je i víc. prakticky jsem šel v mikině s vyhrnutými rukávy, dole v tričku. v noci to je jiná. to jsem spal ve všem, co jsem sebou měl
p.s. tam se nosí čepice pořád

paradna exotika! Dik za fotky.

Dobré, tato malá éra jsou vždy zajímavá

Diky moc za report!To je ale exoticky zazitek!