Moje zkušenost z Ryanairem
Napsal: 30. 10. 2009, 16:21
Předem bych chtěl avizovat, že podobné tripy s Rynairem po celé Evropě, jsme tu již mohli číst a nejsou nic nového, ale možná právě proto jsem se rozhodl, že jeden takový absolvuji a jak se vrátím, podělím se o zážitky z něho, s Vámi. Velice rád navštěvuji tyto stránky a čerpám na nich mnoho inspirace pro cesty své i cesty přátel.
Na začátek bych možná uvedl, že jsem doposud s opravdovou nízkonákladovou společností
typu Ryanair nikdy neletěl. Absolvoval jsem sice pár letů s různými společnostmi jako ČSA,
LH, Slovak airlines, Turkish Airlines, Travel service a několika dalšími pochybnými asijskými společnostmi, ale cesta s Ryanairem byla pro mne svým způsobem, „panenská“.
Již dlouho jsem pokukoval po nějakém tripu na otočku, případně 3-4 dny, ale vždy do toho něco přišlo, nastaly problémy v práci, neměl jsem kartu pro platbu na internetu… a navíc mám nejbližší „slušné“ letiště (Krakov) asi 160 km daleko, tak z toho nakonec vždy sešlo.
Inspirován dalším trip. reportem od Lukina, který jsem si jednu sobotní noc zrovna přečetl na notebooku v posteli, jsem se okamžitě jal hledat nějaké „levné“ letenky, kdesi do tepla. Moje představa byla Maroko, je to země mé mentalitě a mým cestovatelským sklonům velmi blízká (mimochodem moc mě berou země typu Irán, Turecko, Jemen, Indie a vždy se tam rád vracím), ale onu sobotní noc jsme neměl to správné štěstí.
Vzpomínám, že jsem začal hledat nějaké přijatelné spojení a termíny někdy okolo půlnoci a bylo asi půl třetí ráno, kdy jsem opravdu zklamaně zjistil, že tedy Maroko asi tentokrát né. Právě tento víkend byly letenky za 4 € za jeden segment, ale za tuto cenu mi nešla najít cesta z Maroka nazpátek. A i když třeba 35€ za let není až tak moc, ale nebyl jsme ochoten jí zaplatit, když ostatní lety byly za cca polovinu té částky. Tak jsem začal hledat jinou kombinaci a jako pro mne nejzajímavější jsem zvolil cestu na Maltu + následně návštěvu Itálie. Italskou „pastu“ nebo „pizzu“ právě v Itálii můžu a navíc na Řím mám hezké vzpomínky. A opravdu to dlouho netrvalo, když jsem nedlouho po třetí hodině ranní budil manželku s otázkou „jedeme na Maltu?“. A ta sice brblajíc něco o šílencích co ji nenechají v klidu spát, řekla nakonec ano. (Ráno sice tvrdila, že si to nepamatuje, ale již nebylo cesty zpět). Všechny segmenty jsem vybral, zaplatil a ulehl k zaslouženému spánku. Ješte bych podotknul, že patřím k těm lidem co jim stačí k radosti a blahu i pouhá návštěva letiště, takže pach spáleného kerosinu je pro ně nádherná vůně. Proto jsem nehledal ideální spojení, ale spojení s čím jak největším počtem segmentů. Proto tato cesta není ideální co se týká času stráveném na místě pobytu, ale to přece nebylo nejdůležitější.
Takže tedy zvolená trasa:
BTS – PSA, PSA – MLA, MLA – TPS, TPS – CIA, CIA – TSF, TSF – CIA, CIA – BGY, BGY – BTS. Celkem 8 letů, které jsme chtěli absolvovat během 8 dnů. Bratislavu jako výchozí letiště jsem zvolil proto, že se z něho dalo nakombinovat nejvíc variant a pokud jedu na letiště autem, tak jsme tam rozhodně rychleji než v Praze.
Ještě k těm letenkám, těch jsme nakonec koupil o jednu víc, když jsem omylem zaplatil večerní let TSF – CIA (a my kvůli navazujícím letům potřebovali ranní). Samozřejmě jsem chtěl let přebukovat, ale když jsme zjistil že za to chtějí 100€, tak jsme se na to vykašlal
a koupil si letenku novou na správný let. Sice moc nechápu tu logiku Ryanairu, ale to není asi moje věc.
Když jsme se v neděli dopoledne pochlubil svým úlovkem našim známým, tak se rozhodli jet také, takže jsem absolvoval celou rezervaci znova a tak to pokračovalo až do pozdního večera, když se postupně přidali ještě další 3 lidé. Konečný výsledek byl 7 osob.
Takže po nezbytných rezervacích ubytování, shánění „předepsaných“ kabinových zavazadel, internetovém odbavení (všechny jsem odbavoval sám s manželkou asi 3 hodiny) a přečtením spousty informací o cestování s Ryanairem, jsme 1.10 vyrazili na letiště. Jako výchozí bod jsme zvolili Brno, kde většina z naši skupiny bydlí a odkud jsme se nechali odvést auty do Bratislavy.
Let 1 : Bratislava BTS – Pisa (Florence) PSA FR 9334
Odlet: 11:35 na čas
Přílet: 13:10 skutečný přílet asi o 8 minut rychleji - fanfáry
Load factor: 90%
Označení stroje: EI-DHV – u společnosti od 14.11.2005
Priority odbavení využilo cca jen 5 osob
Sedadla: 26A,B 27A,B 28A,B 29A
Posádka byla ve složení 3 stevardky a 1 stevard (Balasz, Stefanie, Catarina ….)
Samotné odbavení bylo trochu chaotické, když už odbavení lidé museli z prostoru, kdy jsme čekali na nástup, odbíhat do jiného prostoru na záchod, přitom se míjeli s těmi co ještě
neměli odtržený boarding, ale „čo už“. Do letadla jsme šli pěšky a zvolili jsme zadní dveře. Let standardní, skoro celou dobu zataženo, takže toho moc vidět nebylo. Přistání v Pise bylo
od moře. Co bych ještě vyzdvihl, tak to byl FREE internet na letišti v Bratislavě. První let z FR se celkem vydařil.
Let 2: Pisa (Florence) PSA – Malta (Luga) MLA FR9992
Odlet: 16:40 skutečný odlet se opozdil asi o 20 min, když jsme čekali na pojížděcí dráze na povolení k odletu.
Přílet: 18:20 piloti sice něco dohnali, ale i tak zpoždění asi 6 minut
Load factor: 97 %
Označení stroje: EI-DYM – ještě voněl novotou, u společnosti od 11.6.2008
Posádka opět ve složení 3 stevardky a 1 stevard.
Priority odbavení využilo okolo 40 % cestujících. Už před odbavovací přepážkou to vypadalo asi 1,5 hod před odletem zajímavě. Nebylo si kde sednout, všude samý důchodce, připadali jsme si jako v domově seniorů. A atmosféra velmi zhoustla, když jsme si položili své bágly přímo před odbavovací přepážku a sedli si na ně. To uvedení starouškové těžce rozdýchávali a tak už hodinu před odbavením začínala vznikat fronta. My jsme byli v pohodě, byli jsme přece první a i když stále holky odbíhaly do DUTY FREE SHOPU (…tu se namalovat, tu navonět, tu namazat krémem…) stále jsme si relativně mohli zvolit místo k sezení u okna, které jsme chtěli. Ale to jsme se spletli. Za prvé se jelo k letadlu autobusem a to pokud nepoužíváte lokty, je někdy problém být v letadle mezi prvními a pak tu bylo asi 80 lidí, co mělo priority. Takže jsme se smiřovali, že budeme rozházení po celém letadle, ale nakonec se holky vytáhly, natlačily se natvrdo dopředu a obsadily sedadla 31A,B 32A,B,C 33 A,B úplně vzadu u záchodu.
Let byl tentokrát dost neklidný. Celou dobu byly turbulence, stále svítily zapnuté pásu a zvlášť před přistáním na Maltě to hodně házelo. Myslím, že to byly nejsilnější turbulence jaké jsem kdy zažil. Jak podotkla manželka „jako by to jelo po moooc hrbolaté cestě s několika moc velkými dírami“. Před přistáním jsme prolétávali nádhernými obrovskými mraky a pro mnohé z nás to byl nevšední zážitek. Na dráhu jsme sedali od SZ, to znamená, že jsme před dosednutím viděli pod sebou celé Gozo, Comino a skoro celou Maltu. Nádhera. V duši jsme gratulovali pilotovi, že přistál jak „do bavlnky“ – ani to skoro nebylo cítit. Prostě PAN pilot. Pak zase procházka po letištní ploše a následný odjezd taxíkem do připraveného apartmánu.
Těšil jsem se na 777 Emirates, která tam podle toho co jsem našel na netu měla být, ale asi jsme se minuli.
Následovaly 4 nádherné dny na Maltě, kdy jsme projeli ostrov skrz na skrz. Jak jsme už psal, ubytování jsme měli v apartmánu o rozloze 140 m2 s 3 ložnicemi, 2 koupelnami, internetem, velkou střešní terasou atd… za 125€ na noc (pro nás 7) ve čtvrti Saint Julians, což je kousek od superluxusní čtvrti Sliema a hlavního města La Valenta. Doprava po ostrově je úplně jednoduchá místními autobusy, kdy jednotlivé lístek stojí podle vzdálenosti 0,47€ 0,66€ a nejdražší myslím 1,16€. Během svého pobytu jsme navštívili ostrov Gozo, prohlédli si úžasné
Azure Windows, Citadelu, Ramla Beach … (trajekt na Gozo stojí 5 € - zpáteční lístek + doprava autobusem do Cirkewy 2x 1,16€) dále jsme je toulali starými uličkami La Valenty, moderními částmi Sliemy, navštívili diskotéky v Saint Julians, navštívili nádherné městečko
Marsaxlock s jeho nedělním rybím trhem a nádherným přístavem, vykoupali se na útesech
Peter´s Pool, kde jsme si učili 16- leté němky skákat z 6-metrových útesů do moře, vychutnali si typickou maltskou kuchyni atd… a celkově si moc užili. Apartmán jsme moc nevyužili, protože jsme se tam vraceli jen se vyspat a maximálně si uvařit nějaké jídlo, (suroviny jsme měli ze supermarketu a spousta toho bylo levnější než u nás). Pak už nastal pondělí večer a my se nechali taxíkem odvést na letiště. Před námi byl let do Trapani na Sicílii, kde jsme měli
pouze přespat a ráno pokračovat do Říma.
Let 3: Malta (Luga) MLA – Trapani (Sicily) TPS FR 4163
Odlet: 23:00
Přílet: 23:40 skutečný přílet asi o 7 minut dřív – fanfáry
Load faktor: 25%
Označení stroje: EI-DAE jednalo se o starší kousek z 9.12. 2002 – na čumáku měl namalovaného fotbalistu. Fotky toho letadla z Prahy jsem našel i na konkurenčním leteckém webu.
I přes skoro prázdné letadlo využila priority 1 osoba.
Sedadla 7A,B 8 A,B,F 9A,B
Posádka opět ve složení 3 stevardky a 1 stevard.
Let byl tak krátký, že stevardi ani nestihli (nebo se jim už spíš nechtělo) nabídnout „skvělé“
losy, bezkouřové cigarety atd… jednak už byla pokročilá hodina a všichni byli unaveni.
Let klidný až na přistání, kdy kapitán tak spěchal domů, že s tím praštil o runway dost nevybíravým způsobem. Odchod zase po ploše do letištní haly, kde jsme měli strávit noc.
Na letišti Trapani jsou bázovaná 2 letadla Ryanairu, což mi na tak zastrčené a malé letišťátko
příjde dost. Ostatně 90% provozu tam právě dělá Ryanair, zbytek je společnost Meridiany, která léta 3x denně do Pantalleria myslím, že s ATR.
Ještě jsem si vzpomněl na velké plus letiště Luga na Maltě. Je to FREE internet, což v celé Itálii nebylo. A povykládat si na SKYPE s kamarády v ČR, také nebylo marné.
Noc na letištních sedačkách nebyla nic moc, ale jakmile přiletěl opožděný spoj z Milána, tak se letiště vylidnilo a my strávili klidnou noc. Teda klidnou pro nás dva se ženou, když jsme s utábořili na jediné dvě lavičky na patře. Ostatní co spali dole si stěžovali na otravné mouchy
a uklížečku, která jim tam rachotila s čistícím strojem.
Let 4: Trapani (Sicily) TPS – Roma (Ciampino) CIA FR6073
Odlet: 6:30 odlet byl asi o 10 minut dřív
Přílet : 7:35 přílet také dřív cca 15 min – fanfáry
Load faktor: 97%
Označení stroje: EI-DLG u společnosti od 14.02.2006
Poprvé jsem zažil, že nikdo neměl priority a tak jsme nastupovali jako jedni z prvních.
Seděli jsme opět na našich oblíbených 26 AB, 27 A,B 28 A,B a 29 A
Složení posádka 2 letušky a 2 stewardi (jedna Italka, jedna „ostrá žirafa“ z Litvy, jeden
Belgičan a jeden Čech – nebudu ho jmenovat, protože nám řekl spoustu informací, které by
asi o svém zaměstnavateli říkat neměl).
Během letu se nám věnoval nadstandardně a kdykoli mohl, stavil se na kus řeči. Až ho za to
kolegyně – „ostrá žirafa z Litvy“ peskovala. Dověděli jsme se, že kapitán je „protivný mrzout z Francie“, copilot Holanďan, takže posádka vskutku mezinárodní. S tím protivným kapitánem měl asi pravdu, protože když jsme jako poslední v Římě vysedali, náš steward se šel zeptat do kokpitu jestli bychom tam nemohli nahlédnout, ale kapitán to nepovolil. Na druhou stranu, chápu že to nebylo zcela standardní. Dále jsme se dověděli, že na základně v Trapani je celkem 5 čechoslováků (3 holky a 2 kluci), ale celkem si nemají po práci co říct. Posledního Čecha v letadle zažil asi před měsícem, takže jsme byli asi příjemným rozptýlením. Práce jako stevard pro Ryanair je celkem zajímavá, ale není to úplně ono – připadá si jako trafikant. Pokud létá 5 dnů v týdnu tak to jde, ale pokud jen třeba 2 nebo 3, tak to je na houby, protože je málo peněz. Jinak klasická směna jsou 4 lety a pak se posádka mění. Což bych řekl podle sebe, že to celkem jde.
Ptali jsme se jak to je z losy Ryanairu, které tak vehementně letušky při každém letu nabízi
a shodli jsme se, že to je asi pěkná blbost. Říkal, že na jeho letech posledních cca 5 měsíců nikdo nic nevyhrál. To samé jsou pochutiny a nápoje z palubního prodeje. Kafe za 3 €, by se mělo „3x semlít a ještě navíc našlehat“. A za sebe můžu říct, že v tom s ním naprosto souhlasím. Viz. např., když na letišti v Římě stálo to samé jen kafe 1,2€, nebo dokonce
1€ presso. Priority boarding hodnotil jako úplnou zbytečnost, zvlášť v Římě, protože tam tě sice prvního odbaví, ale dají tě do autobusu s ostatníma cestujicími a tak ti to je nakonec stejně nanic. „Prostě tam mají šílený bordel, navíc jen v Římě a v Itálii se může stát, že dělníci, kteří jsou na lešení vedle letištní plochy, vesele vedle letadel kouří, když za stejný přestupek v Irsku je 5 000€ pokuty nebo vězení“ – prostě velice milý chlapík. Asi bych mohl pokračovat, ale to je asi na jiné vlákno. Jinak let byl O.K. a nás po vystoupení odvezl autobus do příletové haly. Navíc bylo letadlo doplněno nápisem „ZEGNAMY PPL LOT“ – ví někdo co to znamená?
Pro dopravu do centra k nádraží Termini jsme použili autobus TERAVISION za 8 € zpáteční lístek, který jsme si koupili již v noci v Trapani. Pak následovalo ubytování v hostelu, které jsme měli objednané po internetu. Stálo nás 18 € na osobu (dormity pro nás 7), ale předem varuji před penzionem ASTRO PENZION HOUSE. Zodpovědně můžu říct, že některé dormity v Indii byly příjemnější a čistější. Opilý Ukrajinec, zhulený černoch a povolná Asiatka – to byla jen namátkou společnost v bytě na 1. patře ulice Via Napoleone III, kde jsme měli spát. Vzhledem k tomu, že to bylo jen na tu jednu noc (vlastně jen její část), už jsme zaplatili 10% zálohu po internetu a neměli jsme čas hledat něco jiného, tak jsme tam zůstali, ale příště tam rozhodně nepůjdeme. Po „ubytování“ jsme se vydali do ulic Věčného města a absolvovali rychlookruh Římem. Namátkou Vatikán, Kolosseum, Forum Romanum, Piazza Navona, Fontana di Trevi, Piazza di Spagna …. a penzion, 4 hodiny spánku a o půl páte odjezd autobusem zpět na letiště.
Let 5: Roma (Ciampino) CIA – Venice (Treviso) TSF FR 9402
Odlet: 6:30 odlet opožděn o 12 minut
Přílet: 7:35 přílet opožděn o 5 minut
Load faktor: 95%
Označení stoje: EI-DAP – nasazení do provozu 19.09.2003, letadlo vybaveno možností volání za letu, které jsem ihned měl možnost využít.
Priority nástup využil pouze jeden byznysmen a překvapivě si sedl na sedadlo C, někde nad křídlem.
Místa k sezení 25 E,F 26 E,F 27E,F 28F
Složení posádky poprvé 4 stevardky (Katarina, Justyna, Anna …. a kapitán Lorenzo).
I když je na letišti Ciampino pěkný binec zvlášť po ránu, když odlétá spousta letadel, davy
lidí se valí sem a tam, všude dlouhé řady, tak musím říct, že jsem zažil konečně bezpečnostní
kontrolu jak má být. Všechno z kapes pryč, dokonce pásek odepnout, vytáhnout notebook
– otevřít ho, dokonce z něho brali nějaké stěry (nejspíš na přítomnost výbušniny), zout boty a prohrábnout zavazadla. Člověk aspoň vidí co si sebou někteří jiní inteligentní cestující, dokážou vzít do příručního zavazadla. Např. manikůru, kompletní kosmetiku, půl litrové balení tekutého mýdla, kapesní nožíky atd…. To se pak divím celníkům, že to vůbec jsou schopni psychicky zvládat.
Ostatně bezpečnostní kontrola v MLA a TPS byla žalostná. Jinak, když už se člověk dostane přes bezpečnostní kontrolu a čeká na samotný let, má bezvadnou vyhlídku na dráhu, kde každou chvíli startují a přistávají letadla. Což je super, ale trochu to kazí skutečnost, že 80% z nich jsou 737 Ryanairu a až ten zbytek 319 EaseJet nebo 320 Wizz.
Samotný let do Benátek probíhal celkem v pohodě, opět šlo telefonovat za letu z mobilu, jen před přistáním se zatáhlo a pilot sedal do úplně mlhy. Během letu jsem si všimnul, že cestující asi o 5 řad před námi si koupil los Ryanairu a vyhrál. Je pravda, že vyhrál pouze další los na kterém už nebylo nic, ale aspoň můžu potvrdit, že na losy Ryanairu se dá občas něco vyhrát. Obecně, během těch 8-mi letů se v průměru prodalo tak 4-5 losů, podle toho co jsem si všimnul a za tu dobu to byl pouze ten jeden, „malý“ úspěch.
Po příletu jsme tentokrát nastoupili do autobusu AVTO a vydali se do Benátek – cena 12€ za zpáteční lístek. Měli jsme představu, že si najdeme nějaké levné ubytování a opět ráno po přespání vyrazíme autobusem na letiště. Ale dopadlo to jinak. Mlha, která se držela celé dopoledne v celém městě, vysoké ceny kompletně všeho v Benátkách od ubytování, přes jídlo, číšnici kteří se předhánějí v tom jak Vás okrást, 1,5 € za jedno použití záchodu (mimochodem celodenní WC karta stojí 5 €, ale cizinec si ji může objednat jedině na internetu s předstihem) a celková únava nám pomohla uspíšit odjezd na letiště už večer a následnou noc jsme stávili na letišti. Tam jsme byli aspoň v klidu a i když tam byly sedadla kovové s opěradly, tak po dvou lahvičkách Merlotu jsme to zaparkovali přímo na zemi a spali až do rána bílého. Dovolím si malou poznámku, mám Itálii rád a budu se tam rád vracet, ale Benátky už nechci vidět. To jak tam jednají s turistou je na můj vkus krajně nevhodné a podporovat je v tom nebudu.
Tak a nastal náš poslední den dovolené a před námi byly tři lety, které na sebe navazovaly a při kterých se nebylo radno moc opozdit.
Let 6: Venice (Treviso) TPS – Roma (Ciampino) CIA FR 9403
Odlet: 8:00 skutečný odlet 8:35
Přílet: 9:00 skutečný přílet 9:17
Load faktor: 87 %
Označení stroje: EI-DWP do flotily přiletěl 21.11.2007
Priority využilo asi 15 lidí a jeden vozíčkář.
Místa k sezení jsme si vybrali zase oblíbené 27 A,B,E,F, 28 E,F 29F
Složení posádky 3 stevardky a 1 stevard (Pia, Anna, Claudio – vypadal jak mladý Hugo Chaves,…)
Že to bude náročný den, jsme zjistili hned u bezpečnostní kontroly. Přísná kontrola, vyhazovaní jídla z batohu, které jsme měli na cestu, osahávání holek mezi a pod prsy (jestli tam náhodou nemají bombu), do toho předbíhající Bulhaři spěchající na linku Wizz do Sofie, společně s úplně zamlženým letištěm, to vše dávalo tušit budoucí problémy. A ty opravdu nastaly asi 15 minut před plánovaným odletem, kdy i přes notný počet lidí odbavovací přepážky nikdo neotvíral a navíc se na obrazovce objevil nápis „Let bude opožděn kvůli počasí“. To nás polilo horko a my jen počítali, kolik nám zbylo peněz na nějaké jiné spojení domů. Co zvolit? Vlak, letadlo, stop….? Ještě bych se vrátil k těm Bulharům. Opravdu jsem netušil, že kufr velikosti snad 90x50x40 lze odbavit jako příruční zavazadlo. Ostatně ani na letišti v Benátkách to neprošlo, ale pán v obleku se stejně rozčiloval, že v Sofii mu to přece odbavili. Ale abych se nenavážel pouze do Bulharů, tak musím říct, že i Italové jsou pěkní zmatkáři. Uvedu dva případy za všechno.
Případ 1: skupina 4 manažeru v oblecích dobíhá k přepážce a předbíhá stojící řadu lidí. U přepážky není žádná obsluha, tak si v naprostém klidu otevřou dveře za přepážkou a běží po schodech na letištní plochu. Dveře na plochu jsou sice také otevřené dokořán, ale zastaví je natažena páska. Tam se zarazí, podívají se zpátky na řadu stojících lidí a po menším dohadování se vrací zpět a poslušně se staví na konec řady.
Případ 2 cca o 5 minut později. Dvě obstarožní Italky se prodírají řadou čekajících lidí, každá dvě tašky od Guciiho, kostýmky od Armaniho zase proběhnou okolo přepážky a běží páska, nepáska až na letištní plochu. Tam v klidu v mlze asi 5 minut bloudí, až je nakonec odchytnou dva Carabinieri, kteří kolem nás za oněch 5 minut sprintují za nimi na plochu. Prostě mi ten šílený binec v té chvíli, připadal jak teroristův sen.
Abych to nenatahoval, tak nakonec nakonec asi v 8.15 z mlhy vykoukl čumák našeho letadla a my začali tušit lepší časy. Boarding proběhl v rekordně krátkém čase a my už asi po 20 minutách seděli na svých místech a rolovali na start. Z letu si pamatuji pouze start, kdy pilotovi trvalo strašně dlouho než to zvednul a navíc to na zemi strašně poskakovalo a pak už jen pomalu rozjasňující se oblohu a před přistáním, po levé straně Vatikán z výšky. Ještě si vzpomínám, že jsem v uvedeném letadle zapomněl všechny svoje zápisky z letů a z celé cesty, takže jsem celou dobu v Římě při čekání na další let strávil vzpomínáním na registrace letadel, zpoždění, jména letušek atd …. a ještě jedna informace. Při procházce letištěm jsme si všimnul, že pokud bychom chtěli na letišti přespat tak bychom asi měli smůlu, protože se toto letiště na noc zavírá. Tušim, že od 00.30 - 4.00 hod.
Let 7: Roma (Ciampino) CIA – Milan (Bergamo) BGY FR 4735
Odlet: 11:45 skutečný o 10 minut později v 11.55
Přílet: 12:55 skutečný přílet 12.57
Load faktor: 85 %
Označení stroje: EI-DHF u Ryanairu od 6.3.2005
Priority mělo 10 osob
Složení posádky 2 stevardky a 2 stevardi (Bruno, Emily…)
Tentokrát jsme si sedli před křídlo na 7 E,F 8 A,B 9 A,E,F
K letadlu nás zase veze autobus a my projíždíme okolo 319 EasyJetu a dalších asi tři 737 Ryanairu. Lety už nám pomalu začínají splývat a člověk už ani nevnímá to vzrušení před startem, které zažíval tak o 3-4 lety zpátky. Rozptýlením je snad další rozměrné „příruční“ zavazadlo mladého Itala rozměru snad 75x50x40, které za žádnou cenu nejde nervat do skřínky nad hlavou.
Nakonec končí na sedadle stejně jako kytara, ke které se překvapivě před vzletem nikdo nehlásí. Při nalétavání na přistání mě zaráží na můj vkus nějak moc změn směru na obě strany, jako by se pilot nemohl trefit na přistávací kurz a při každé změně kurzu to přetáhl. Ale nakonec všechno dobře dopadá a jsme na zemi. Při pojíždění jsme viděli odstaveného stařečka Air Slovakia OM-ASE, který byl úplně mimo ostatní letadla kdesi u hangáru a jinak klasika Ryanair ,EasyJet, 2x nákladní A300 DHL a 737 NG společnosti Astraeus (na boku letadla označeno TRAVEL FLY). Jinak letiště nic moc. Je vidět, že nestíhá současnému provozu a také se všude staví a opravuje. Všechno je strašně neosobní, škaredé … ale za pár let, kdo ví. Jinak provoz je tu opravdu slušný.
Let 8: Milan (Bergamo) BGY – Bratislava BTS FR 4642
Odlet: 17:10 skutečný odlet až 17:35
Přílet: 18.30 skutečný přílet 18:33 , je vidět, že postupem dne letadla FR nabírají čím dál větší sekeru a už je problém dodržovat přesné časy odletů a příletů.
Load faktor: 95%
Označení stroje: EI-DLD u FR od 13.1.2006
Priority využilo cca 20 lidí.
Složení posádky poprvé jen 1 stevardka a 3 stevardi.
Sedli jsme si naše oblíbené 27A,B,E,F 28F, 29E,F
Jak jsem již psal letiště nic moc, ale o to důkladnější byla bezpečnostní kontrola. Boty dolů, kontrola kosmetiky a největší problém byl náš vybitý notebook. Chtěli ho totiž zapnout a to
už u nás jaksi už nešlo. Nejdřív si zase vzali důkladné stěry, ale i tak jsme museli vytáhnout šňůru a za přepážkou najít zásuvku a ukázat, že PC funguje. Náš odletový gate byl v nějaké provizorní dřevěné buňce kdesi na ploše, takže jsme se tam přesunuli a aspoň s využitím zásuvek u odbavovací přepážky stáhli poslední fotky. Při odbavení i nasedání do letadla byla pěkná strkanice, ale nejlepší vtip dne byli dva Indové, kteří přišli jako poslední do letadla a snažili se naše známe (manželé) sedící na sedadlech A,B ukecat, aby si přesedli na C,D aby oni mohli sedět u okýnka spolu. Samozřejmě je poslali do háje a tak si milí Indové nakonec našli sedadla kdesi vpředu letadla. Jinak už před startem pilot hlásil velký provoz nad Vídni a zpoždění, které bude následovat. Start byl v pohodě, ale po startu to začal pilot točit doleva takovým způsobem, že jsem to ještě nezažil. Udělal otočku o cca 270° pod náklonem snad 30°. Zdálo se mi to strašně moc a na netu jsme nikde nenašel jak velký může být maximální náklon 737, když tak mě prosím poučte. Ta otočka byla nejspíš kvůli horám, které byly napravo. Bylo to celkem drsné, ostatně stejně jako i přistání. Celkově jsme měl z pilota dojem, že je to právě propuštěný pilot vojenské stíhačky. Po přistání nás do příletové haly odvezl autobus.
Celkově tedy pokud můžu hodnotit, tak cestování s Ryanairem bylo naprosto v pohodě.
Pokud si cestu plánujete s dostatečným předstihem, tak je to levné cestování s obrovským výběrem destinací, kterým může trochu konkurovat snad jen EasyJet. Ostatní jako např. Wizz, nebo nebohý Sky Europe, vás sice přepraví na různá místa v Evropě, ale tím to končí. Jakákoli další cesta není možná a vy musíte hledat dalšího regionálního přepravce. Dokonce ani pro nás obávané rozměry kabinového zavazadla, nebyly nikde problém. Doma jsme všechno měřili, převažovali a pečlivě překládali, ale nikde nikdo nás nikdy nekontroloval. A když jsem viděl jak velké kabinové zavazadla si lidé sebou berou do letadel a i to kolik jich mají, tak už to příště, tak přísně brát nebudu. Výhodou RF je jeho mladá flotila, vždyť nejstarší letadlo, kterým jsme letěli mělo necelých 7 let. Po celou cestu jsme zaznamenávali vysokou obsazenost na všech 8 letů v průměru cca 84% - což ovšem při jejich cenách není až tak divné. Rovněž bych vyzdvihl dost vysokou přesnost letů. Fanfáry sice zazněly asi jen 3x, ale zpoždění které jsme měli, bylo řádově v minutách. Takže pokud se něco nepokazí a například to neovlivní počasí, tak při dostatečné rezervě lze celkem v klidu cestovat po celé Evropě. Včera jsme četl, že pokud se společnost FR domluví s bratislavským letištěm tak umístí do Bratislavy 3 letadla. Tiše závidím a jen mě mrzí, že něco podobného nejde třeba v Ostravě. I přes některé nevýhody jako je větší vzdálenost od centra města (tudíž dražší doprava), nemožnost si zabukovat místo v letadle a pokud si chci sednout tam kde chci já, buď si připlatit, nebo vystát řadu jako jsme dělali my, jsme byli spokojeni a už kombinujeme další lety, které bychom mohli z FR absolvovat.
Na začátek bych možná uvedl, že jsem doposud s opravdovou nízkonákladovou společností
typu Ryanair nikdy neletěl. Absolvoval jsem sice pár letů s různými společnostmi jako ČSA,
LH, Slovak airlines, Turkish Airlines, Travel service a několika dalšími pochybnými asijskými společnostmi, ale cesta s Ryanairem byla pro mne svým způsobem, „panenská“.
Již dlouho jsem pokukoval po nějakém tripu na otočku, případně 3-4 dny, ale vždy do toho něco přišlo, nastaly problémy v práci, neměl jsem kartu pro platbu na internetu… a navíc mám nejbližší „slušné“ letiště (Krakov) asi 160 km daleko, tak z toho nakonec vždy sešlo.
Inspirován dalším trip. reportem od Lukina, který jsem si jednu sobotní noc zrovna přečetl na notebooku v posteli, jsem se okamžitě jal hledat nějaké „levné“ letenky, kdesi do tepla. Moje představa byla Maroko, je to země mé mentalitě a mým cestovatelským sklonům velmi blízká (mimochodem moc mě berou země typu Irán, Turecko, Jemen, Indie a vždy se tam rád vracím), ale onu sobotní noc jsme neměl to správné štěstí.
Vzpomínám, že jsem začal hledat nějaké přijatelné spojení a termíny někdy okolo půlnoci a bylo asi půl třetí ráno, kdy jsem opravdu zklamaně zjistil, že tedy Maroko asi tentokrát né. Právě tento víkend byly letenky za 4 € za jeden segment, ale za tuto cenu mi nešla najít cesta z Maroka nazpátek. A i když třeba 35€ za let není až tak moc, ale nebyl jsme ochoten jí zaplatit, když ostatní lety byly za cca polovinu té částky. Tak jsem začal hledat jinou kombinaci a jako pro mne nejzajímavější jsem zvolil cestu na Maltu + následně návštěvu Itálie. Italskou „pastu“ nebo „pizzu“ právě v Itálii můžu a navíc na Řím mám hezké vzpomínky. A opravdu to dlouho netrvalo, když jsem nedlouho po třetí hodině ranní budil manželku s otázkou „jedeme na Maltu?“. A ta sice brblajíc něco o šílencích co ji nenechají v klidu spát, řekla nakonec ano. (Ráno sice tvrdila, že si to nepamatuje, ale již nebylo cesty zpět). Všechny segmenty jsem vybral, zaplatil a ulehl k zaslouženému spánku. Ješte bych podotknul, že patřím k těm lidem co jim stačí k radosti a blahu i pouhá návštěva letiště, takže pach spáleného kerosinu je pro ně nádherná vůně. Proto jsem nehledal ideální spojení, ale spojení s čím jak největším počtem segmentů. Proto tato cesta není ideální co se týká času stráveném na místě pobytu, ale to přece nebylo nejdůležitější.
Takže tedy zvolená trasa:
BTS – PSA, PSA – MLA, MLA – TPS, TPS – CIA, CIA – TSF, TSF – CIA, CIA – BGY, BGY – BTS. Celkem 8 letů, které jsme chtěli absolvovat během 8 dnů. Bratislavu jako výchozí letiště jsem zvolil proto, že se z něho dalo nakombinovat nejvíc variant a pokud jedu na letiště autem, tak jsme tam rozhodně rychleji než v Praze.
Ještě k těm letenkám, těch jsme nakonec koupil o jednu víc, když jsem omylem zaplatil večerní let TSF – CIA (a my kvůli navazujícím letům potřebovali ranní). Samozřejmě jsem chtěl let přebukovat, ale když jsme zjistil že za to chtějí 100€, tak jsme se na to vykašlal
a koupil si letenku novou na správný let. Sice moc nechápu tu logiku Ryanairu, ale to není asi moje věc.
Když jsme se v neděli dopoledne pochlubil svým úlovkem našim známým, tak se rozhodli jet také, takže jsem absolvoval celou rezervaci znova a tak to pokračovalo až do pozdního večera, když se postupně přidali ještě další 3 lidé. Konečný výsledek byl 7 osob.
Takže po nezbytných rezervacích ubytování, shánění „předepsaných“ kabinových zavazadel, internetovém odbavení (všechny jsem odbavoval sám s manželkou asi 3 hodiny) a přečtením spousty informací o cestování s Ryanairem, jsme 1.10 vyrazili na letiště. Jako výchozí bod jsme zvolili Brno, kde většina z naši skupiny bydlí a odkud jsme se nechali odvést auty do Bratislavy.
Let 1 : Bratislava BTS – Pisa (Florence) PSA FR 9334
Odlet: 11:35 na čas
Přílet: 13:10 skutečný přílet asi o 8 minut rychleji - fanfáry
Load factor: 90%
Označení stroje: EI-DHV – u společnosti od 14.11.2005
Priority odbavení využilo cca jen 5 osob
Sedadla: 26A,B 27A,B 28A,B 29A
Posádka byla ve složení 3 stevardky a 1 stevard (Balasz, Stefanie, Catarina ….)
Samotné odbavení bylo trochu chaotické, když už odbavení lidé museli z prostoru, kdy jsme čekali na nástup, odbíhat do jiného prostoru na záchod, přitom se míjeli s těmi co ještě
neměli odtržený boarding, ale „čo už“. Do letadla jsme šli pěšky a zvolili jsme zadní dveře. Let standardní, skoro celou dobu zataženo, takže toho moc vidět nebylo. Přistání v Pise bylo
od moře. Co bych ještě vyzdvihl, tak to byl FREE internet na letišti v Bratislavě. První let z FR se celkem vydařil.
Let 2: Pisa (Florence) PSA – Malta (Luga) MLA FR9992
Odlet: 16:40 skutečný odlet se opozdil asi o 20 min, když jsme čekali na pojížděcí dráze na povolení k odletu.
Přílet: 18:20 piloti sice něco dohnali, ale i tak zpoždění asi 6 minut
Load factor: 97 %
Označení stroje: EI-DYM – ještě voněl novotou, u společnosti od 11.6.2008
Posádka opět ve složení 3 stevardky a 1 stevard.
Priority odbavení využilo okolo 40 % cestujících. Už před odbavovací přepážkou to vypadalo asi 1,5 hod před odletem zajímavě. Nebylo si kde sednout, všude samý důchodce, připadali jsme si jako v domově seniorů. A atmosféra velmi zhoustla, když jsme si položili své bágly přímo před odbavovací přepážku a sedli si na ně. To uvedení starouškové těžce rozdýchávali a tak už hodinu před odbavením začínala vznikat fronta. My jsme byli v pohodě, byli jsme přece první a i když stále holky odbíhaly do DUTY FREE SHOPU (…tu se namalovat, tu navonět, tu namazat krémem…) stále jsme si relativně mohli zvolit místo k sezení u okna, které jsme chtěli. Ale to jsme se spletli. Za prvé se jelo k letadlu autobusem a to pokud nepoužíváte lokty, je někdy problém být v letadle mezi prvními a pak tu bylo asi 80 lidí, co mělo priority. Takže jsme se smiřovali, že budeme rozházení po celém letadle, ale nakonec se holky vytáhly, natlačily se natvrdo dopředu a obsadily sedadla 31A,B 32A,B,C 33 A,B úplně vzadu u záchodu.
Let byl tentokrát dost neklidný. Celou dobu byly turbulence, stále svítily zapnuté pásu a zvlášť před přistáním na Maltě to hodně házelo. Myslím, že to byly nejsilnější turbulence jaké jsem kdy zažil. Jak podotkla manželka „jako by to jelo po moooc hrbolaté cestě s několika moc velkými dírami“. Před přistáním jsme prolétávali nádhernými obrovskými mraky a pro mnohé z nás to byl nevšední zážitek. Na dráhu jsme sedali od SZ, to znamená, že jsme před dosednutím viděli pod sebou celé Gozo, Comino a skoro celou Maltu. Nádhera. V duši jsme gratulovali pilotovi, že přistál jak „do bavlnky“ – ani to skoro nebylo cítit. Prostě PAN pilot. Pak zase procházka po letištní ploše a následný odjezd taxíkem do připraveného apartmánu.
Těšil jsem se na 777 Emirates, která tam podle toho co jsem našel na netu měla být, ale asi jsme se minuli.
Následovaly 4 nádherné dny na Maltě, kdy jsme projeli ostrov skrz na skrz. Jak jsme už psal, ubytování jsme měli v apartmánu o rozloze 140 m2 s 3 ložnicemi, 2 koupelnami, internetem, velkou střešní terasou atd… za 125€ na noc (pro nás 7) ve čtvrti Saint Julians, což je kousek od superluxusní čtvrti Sliema a hlavního města La Valenta. Doprava po ostrově je úplně jednoduchá místními autobusy, kdy jednotlivé lístek stojí podle vzdálenosti 0,47€ 0,66€ a nejdražší myslím 1,16€. Během svého pobytu jsme navštívili ostrov Gozo, prohlédli si úžasné
Azure Windows, Citadelu, Ramla Beach … (trajekt na Gozo stojí 5 € - zpáteční lístek + doprava autobusem do Cirkewy 2x 1,16€) dále jsme je toulali starými uličkami La Valenty, moderními částmi Sliemy, navštívili diskotéky v Saint Julians, navštívili nádherné městečko
Marsaxlock s jeho nedělním rybím trhem a nádherným přístavem, vykoupali se na útesech
Peter´s Pool, kde jsme si učili 16- leté němky skákat z 6-metrových útesů do moře, vychutnali si typickou maltskou kuchyni atd… a celkově si moc užili. Apartmán jsme moc nevyužili, protože jsme se tam vraceli jen se vyspat a maximálně si uvařit nějaké jídlo, (suroviny jsme měli ze supermarketu a spousta toho bylo levnější než u nás). Pak už nastal pondělí večer a my se nechali taxíkem odvést na letiště. Před námi byl let do Trapani na Sicílii, kde jsme měli
pouze přespat a ráno pokračovat do Říma.
Let 3: Malta (Luga) MLA – Trapani (Sicily) TPS FR 4163
Odlet: 23:00
Přílet: 23:40 skutečný přílet asi o 7 minut dřív – fanfáry
Load faktor: 25%
Označení stroje: EI-DAE jednalo se o starší kousek z 9.12. 2002 – na čumáku měl namalovaného fotbalistu. Fotky toho letadla z Prahy jsem našel i na konkurenčním leteckém webu.
I přes skoro prázdné letadlo využila priority 1 osoba.
Sedadla 7A,B 8 A,B,F 9A,B
Posádka opět ve složení 3 stevardky a 1 stevard.
Let byl tak krátký, že stevardi ani nestihli (nebo se jim už spíš nechtělo) nabídnout „skvělé“
losy, bezkouřové cigarety atd… jednak už byla pokročilá hodina a všichni byli unaveni.
Let klidný až na přistání, kdy kapitán tak spěchal domů, že s tím praštil o runway dost nevybíravým způsobem. Odchod zase po ploše do letištní haly, kde jsme měli strávit noc.
Na letišti Trapani jsou bázovaná 2 letadla Ryanairu, což mi na tak zastrčené a malé letišťátko
příjde dost. Ostatně 90% provozu tam právě dělá Ryanair, zbytek je společnost Meridiany, která léta 3x denně do Pantalleria myslím, že s ATR.
Ještě jsem si vzpomněl na velké plus letiště Luga na Maltě. Je to FREE internet, což v celé Itálii nebylo. A povykládat si na SKYPE s kamarády v ČR, také nebylo marné.
Noc na letištních sedačkách nebyla nic moc, ale jakmile přiletěl opožděný spoj z Milána, tak se letiště vylidnilo a my strávili klidnou noc. Teda klidnou pro nás dva se ženou, když jsme s utábořili na jediné dvě lavičky na patře. Ostatní co spali dole si stěžovali na otravné mouchy
a uklížečku, která jim tam rachotila s čistícím strojem.
Let 4: Trapani (Sicily) TPS – Roma (Ciampino) CIA FR6073
Odlet: 6:30 odlet byl asi o 10 minut dřív
Přílet : 7:35 přílet také dřív cca 15 min – fanfáry
Load faktor: 97%
Označení stroje: EI-DLG u společnosti od 14.02.2006
Poprvé jsem zažil, že nikdo neměl priority a tak jsme nastupovali jako jedni z prvních.
Seděli jsme opět na našich oblíbených 26 AB, 27 A,B 28 A,B a 29 A
Složení posádka 2 letušky a 2 stewardi (jedna Italka, jedna „ostrá žirafa“ z Litvy, jeden
Belgičan a jeden Čech – nebudu ho jmenovat, protože nám řekl spoustu informací, které by
asi o svém zaměstnavateli říkat neměl).
Během letu se nám věnoval nadstandardně a kdykoli mohl, stavil se na kus řeči. Až ho za to
kolegyně – „ostrá žirafa z Litvy“ peskovala. Dověděli jsme se, že kapitán je „protivný mrzout z Francie“, copilot Holanďan, takže posádka vskutku mezinárodní. S tím protivným kapitánem měl asi pravdu, protože když jsme jako poslední v Římě vysedali, náš steward se šel zeptat do kokpitu jestli bychom tam nemohli nahlédnout, ale kapitán to nepovolil. Na druhou stranu, chápu že to nebylo zcela standardní. Dále jsme se dověděli, že na základně v Trapani je celkem 5 čechoslováků (3 holky a 2 kluci), ale celkem si nemají po práci co říct. Posledního Čecha v letadle zažil asi před měsícem, takže jsme byli asi příjemným rozptýlením. Práce jako stevard pro Ryanair je celkem zajímavá, ale není to úplně ono – připadá si jako trafikant. Pokud létá 5 dnů v týdnu tak to jde, ale pokud jen třeba 2 nebo 3, tak to je na houby, protože je málo peněz. Jinak klasická směna jsou 4 lety a pak se posádka mění. Což bych řekl podle sebe, že to celkem jde.
Ptali jsme se jak to je z losy Ryanairu, které tak vehementně letušky při každém letu nabízi
a shodli jsme se, že to je asi pěkná blbost. Říkal, že na jeho letech posledních cca 5 měsíců nikdo nic nevyhrál. To samé jsou pochutiny a nápoje z palubního prodeje. Kafe za 3 €, by se mělo „3x semlít a ještě navíc našlehat“. A za sebe můžu říct, že v tom s ním naprosto souhlasím. Viz. např., když na letišti v Římě stálo to samé jen kafe 1,2€, nebo dokonce
1€ presso. Priority boarding hodnotil jako úplnou zbytečnost, zvlášť v Římě, protože tam tě sice prvního odbaví, ale dají tě do autobusu s ostatníma cestujicími a tak ti to je nakonec stejně nanic. „Prostě tam mají šílený bordel, navíc jen v Římě a v Itálii se může stát, že dělníci, kteří jsou na lešení vedle letištní plochy, vesele vedle letadel kouří, když za stejný přestupek v Irsku je 5 000€ pokuty nebo vězení“ – prostě velice milý chlapík. Asi bych mohl pokračovat, ale to je asi na jiné vlákno. Jinak let byl O.K. a nás po vystoupení odvezl autobus do příletové haly. Navíc bylo letadlo doplněno nápisem „ZEGNAMY PPL LOT“ – ví někdo co to znamená?
Pro dopravu do centra k nádraží Termini jsme použili autobus TERAVISION za 8 € zpáteční lístek, který jsme si koupili již v noci v Trapani. Pak následovalo ubytování v hostelu, které jsme měli objednané po internetu. Stálo nás 18 € na osobu (dormity pro nás 7), ale předem varuji před penzionem ASTRO PENZION HOUSE. Zodpovědně můžu říct, že některé dormity v Indii byly příjemnější a čistější. Opilý Ukrajinec, zhulený černoch a povolná Asiatka – to byla jen namátkou společnost v bytě na 1. patře ulice Via Napoleone III, kde jsme měli spát. Vzhledem k tomu, že to bylo jen na tu jednu noc (vlastně jen její část), už jsme zaplatili 10% zálohu po internetu a neměli jsme čas hledat něco jiného, tak jsme tam zůstali, ale příště tam rozhodně nepůjdeme. Po „ubytování“ jsme se vydali do ulic Věčného města a absolvovali rychlookruh Římem. Namátkou Vatikán, Kolosseum, Forum Romanum, Piazza Navona, Fontana di Trevi, Piazza di Spagna …. a penzion, 4 hodiny spánku a o půl páte odjezd autobusem zpět na letiště.
Let 5: Roma (Ciampino) CIA – Venice (Treviso) TSF FR 9402
Odlet: 6:30 odlet opožděn o 12 minut
Přílet: 7:35 přílet opožděn o 5 minut
Load faktor: 95%
Označení stoje: EI-DAP – nasazení do provozu 19.09.2003, letadlo vybaveno možností volání za letu, které jsem ihned měl možnost využít.
Priority nástup využil pouze jeden byznysmen a překvapivě si sedl na sedadlo C, někde nad křídlem.
Místa k sezení 25 E,F 26 E,F 27E,F 28F
Složení posádky poprvé 4 stevardky (Katarina, Justyna, Anna …. a kapitán Lorenzo).
I když je na letišti Ciampino pěkný binec zvlášť po ránu, když odlétá spousta letadel, davy
lidí se valí sem a tam, všude dlouhé řady, tak musím říct, že jsem zažil konečně bezpečnostní
kontrolu jak má být. Všechno z kapes pryč, dokonce pásek odepnout, vytáhnout notebook
– otevřít ho, dokonce z něho brali nějaké stěry (nejspíš na přítomnost výbušniny), zout boty a prohrábnout zavazadla. Člověk aspoň vidí co si sebou někteří jiní inteligentní cestující, dokážou vzít do příručního zavazadla. Např. manikůru, kompletní kosmetiku, půl litrové balení tekutého mýdla, kapesní nožíky atd…. To se pak divím celníkům, že to vůbec jsou schopni psychicky zvládat.
Ostatně bezpečnostní kontrola v MLA a TPS byla žalostná. Jinak, když už se člověk dostane přes bezpečnostní kontrolu a čeká na samotný let, má bezvadnou vyhlídku na dráhu, kde každou chvíli startují a přistávají letadla. Což je super, ale trochu to kazí skutečnost, že 80% z nich jsou 737 Ryanairu a až ten zbytek 319 EaseJet nebo 320 Wizz.
Samotný let do Benátek probíhal celkem v pohodě, opět šlo telefonovat za letu z mobilu, jen před přistáním se zatáhlo a pilot sedal do úplně mlhy. Během letu jsem si všimnul, že cestující asi o 5 řad před námi si koupil los Ryanairu a vyhrál. Je pravda, že vyhrál pouze další los na kterém už nebylo nic, ale aspoň můžu potvrdit, že na losy Ryanairu se dá občas něco vyhrát. Obecně, během těch 8-mi letů se v průměru prodalo tak 4-5 losů, podle toho co jsem si všimnul a za tu dobu to byl pouze ten jeden, „malý“ úspěch.
Po příletu jsme tentokrát nastoupili do autobusu AVTO a vydali se do Benátek – cena 12€ za zpáteční lístek. Měli jsme představu, že si najdeme nějaké levné ubytování a opět ráno po přespání vyrazíme autobusem na letiště. Ale dopadlo to jinak. Mlha, která se držela celé dopoledne v celém městě, vysoké ceny kompletně všeho v Benátkách od ubytování, přes jídlo, číšnici kteří se předhánějí v tom jak Vás okrást, 1,5 € za jedno použití záchodu (mimochodem celodenní WC karta stojí 5 €, ale cizinec si ji může objednat jedině na internetu s předstihem) a celková únava nám pomohla uspíšit odjezd na letiště už večer a následnou noc jsme stávili na letišti. Tam jsme byli aspoň v klidu a i když tam byly sedadla kovové s opěradly, tak po dvou lahvičkách Merlotu jsme to zaparkovali přímo na zemi a spali až do rána bílého. Dovolím si malou poznámku, mám Itálii rád a budu se tam rád vracet, ale Benátky už nechci vidět. To jak tam jednají s turistou je na můj vkus krajně nevhodné a podporovat je v tom nebudu.
Tak a nastal náš poslední den dovolené a před námi byly tři lety, které na sebe navazovaly a při kterých se nebylo radno moc opozdit.
Let 6: Venice (Treviso) TPS – Roma (Ciampino) CIA FR 9403
Odlet: 8:00 skutečný odlet 8:35
Přílet: 9:00 skutečný přílet 9:17
Load faktor: 87 %
Označení stroje: EI-DWP do flotily přiletěl 21.11.2007
Priority využilo asi 15 lidí a jeden vozíčkář.
Místa k sezení jsme si vybrali zase oblíbené 27 A,B,E,F, 28 E,F 29F
Složení posádky 3 stevardky a 1 stevard (Pia, Anna, Claudio – vypadal jak mladý Hugo Chaves,…)
Že to bude náročný den, jsme zjistili hned u bezpečnostní kontroly. Přísná kontrola, vyhazovaní jídla z batohu, které jsme měli na cestu, osahávání holek mezi a pod prsy (jestli tam náhodou nemají bombu), do toho předbíhající Bulhaři spěchající na linku Wizz do Sofie, společně s úplně zamlženým letištěm, to vše dávalo tušit budoucí problémy. A ty opravdu nastaly asi 15 minut před plánovaným odletem, kdy i přes notný počet lidí odbavovací přepážky nikdo neotvíral a navíc se na obrazovce objevil nápis „Let bude opožděn kvůli počasí“. To nás polilo horko a my jen počítali, kolik nám zbylo peněz na nějaké jiné spojení domů. Co zvolit? Vlak, letadlo, stop….? Ještě bych se vrátil k těm Bulharům. Opravdu jsem netušil, že kufr velikosti snad 90x50x40 lze odbavit jako příruční zavazadlo. Ostatně ani na letišti v Benátkách to neprošlo, ale pán v obleku se stejně rozčiloval, že v Sofii mu to přece odbavili. Ale abych se nenavážel pouze do Bulharů, tak musím říct, že i Italové jsou pěkní zmatkáři. Uvedu dva případy za všechno.
Případ 1: skupina 4 manažeru v oblecích dobíhá k přepážce a předbíhá stojící řadu lidí. U přepážky není žádná obsluha, tak si v naprostém klidu otevřou dveře za přepážkou a běží po schodech na letištní plochu. Dveře na plochu jsou sice také otevřené dokořán, ale zastaví je natažena páska. Tam se zarazí, podívají se zpátky na řadu stojících lidí a po menším dohadování se vrací zpět a poslušně se staví na konec řady.
Případ 2 cca o 5 minut později. Dvě obstarožní Italky se prodírají řadou čekajících lidí, každá dvě tašky od Guciiho, kostýmky od Armaniho zase proběhnou okolo přepážky a běží páska, nepáska až na letištní plochu. Tam v klidu v mlze asi 5 minut bloudí, až je nakonec odchytnou dva Carabinieri, kteří kolem nás za oněch 5 minut sprintují za nimi na plochu. Prostě mi ten šílený binec v té chvíli, připadal jak teroristův sen.
Abych to nenatahoval, tak nakonec nakonec asi v 8.15 z mlhy vykoukl čumák našeho letadla a my začali tušit lepší časy. Boarding proběhl v rekordně krátkém čase a my už asi po 20 minutách seděli na svých místech a rolovali na start. Z letu si pamatuji pouze start, kdy pilotovi trvalo strašně dlouho než to zvednul a navíc to na zemi strašně poskakovalo a pak už jen pomalu rozjasňující se oblohu a před přistáním, po levé straně Vatikán z výšky. Ještě si vzpomínám, že jsem v uvedeném letadle zapomněl všechny svoje zápisky z letů a z celé cesty, takže jsem celou dobu v Římě při čekání na další let strávil vzpomínáním na registrace letadel, zpoždění, jména letušek atd …. a ještě jedna informace. Při procházce letištěm jsme si všimnul, že pokud bychom chtěli na letišti přespat tak bychom asi měli smůlu, protože se toto letiště na noc zavírá. Tušim, že od 00.30 - 4.00 hod.
Let 7: Roma (Ciampino) CIA – Milan (Bergamo) BGY FR 4735
Odlet: 11:45 skutečný o 10 minut později v 11.55
Přílet: 12:55 skutečný přílet 12.57
Load faktor: 85 %
Označení stroje: EI-DHF u Ryanairu od 6.3.2005
Priority mělo 10 osob
Složení posádky 2 stevardky a 2 stevardi (Bruno, Emily…)
Tentokrát jsme si sedli před křídlo na 7 E,F 8 A,B 9 A,E,F
K letadlu nás zase veze autobus a my projíždíme okolo 319 EasyJetu a dalších asi tři 737 Ryanairu. Lety už nám pomalu začínají splývat a člověk už ani nevnímá to vzrušení před startem, které zažíval tak o 3-4 lety zpátky. Rozptýlením je snad další rozměrné „příruční“ zavazadlo mladého Itala rozměru snad 75x50x40, které za žádnou cenu nejde nervat do skřínky nad hlavou.
Nakonec končí na sedadle stejně jako kytara, ke které se překvapivě před vzletem nikdo nehlásí. Při nalétavání na přistání mě zaráží na můj vkus nějak moc změn směru na obě strany, jako by se pilot nemohl trefit na přistávací kurz a při každé změně kurzu to přetáhl. Ale nakonec všechno dobře dopadá a jsme na zemi. Při pojíždění jsme viděli odstaveného stařečka Air Slovakia OM-ASE, který byl úplně mimo ostatní letadla kdesi u hangáru a jinak klasika Ryanair ,EasyJet, 2x nákladní A300 DHL a 737 NG společnosti Astraeus (na boku letadla označeno TRAVEL FLY). Jinak letiště nic moc. Je vidět, že nestíhá současnému provozu a také se všude staví a opravuje. Všechno je strašně neosobní, škaredé … ale za pár let, kdo ví. Jinak provoz je tu opravdu slušný.
Let 8: Milan (Bergamo) BGY – Bratislava BTS FR 4642
Odlet: 17:10 skutečný odlet až 17:35
Přílet: 18.30 skutečný přílet 18:33 , je vidět, že postupem dne letadla FR nabírají čím dál větší sekeru a už je problém dodržovat přesné časy odletů a příletů.
Load faktor: 95%
Označení stroje: EI-DLD u FR od 13.1.2006
Priority využilo cca 20 lidí.
Složení posádky poprvé jen 1 stevardka a 3 stevardi.
Sedli jsme si naše oblíbené 27A,B,E,F 28F, 29E,F
Jak jsem již psal letiště nic moc, ale o to důkladnější byla bezpečnostní kontrola. Boty dolů, kontrola kosmetiky a největší problém byl náš vybitý notebook. Chtěli ho totiž zapnout a to
už u nás jaksi už nešlo. Nejdřív si zase vzali důkladné stěry, ale i tak jsme museli vytáhnout šňůru a za přepážkou najít zásuvku a ukázat, že PC funguje. Náš odletový gate byl v nějaké provizorní dřevěné buňce kdesi na ploše, takže jsme se tam přesunuli a aspoň s využitím zásuvek u odbavovací přepážky stáhli poslední fotky. Při odbavení i nasedání do letadla byla pěkná strkanice, ale nejlepší vtip dne byli dva Indové, kteří přišli jako poslední do letadla a snažili se naše známe (manželé) sedící na sedadlech A,B ukecat, aby si přesedli na C,D aby oni mohli sedět u okýnka spolu. Samozřejmě je poslali do háje a tak si milí Indové nakonec našli sedadla kdesi vpředu letadla. Jinak už před startem pilot hlásil velký provoz nad Vídni a zpoždění, které bude následovat. Start byl v pohodě, ale po startu to začal pilot točit doleva takovým způsobem, že jsem to ještě nezažil. Udělal otočku o cca 270° pod náklonem snad 30°. Zdálo se mi to strašně moc a na netu jsme nikde nenašel jak velký může být maximální náklon 737, když tak mě prosím poučte. Ta otočka byla nejspíš kvůli horám, které byly napravo. Bylo to celkem drsné, ostatně stejně jako i přistání. Celkově jsme měl z pilota dojem, že je to právě propuštěný pilot vojenské stíhačky. Po přistání nás do příletové haly odvezl autobus.
Celkově tedy pokud můžu hodnotit, tak cestování s Ryanairem bylo naprosto v pohodě.
Pokud si cestu plánujete s dostatečným předstihem, tak je to levné cestování s obrovským výběrem destinací, kterým může trochu konkurovat snad jen EasyJet. Ostatní jako např. Wizz, nebo nebohý Sky Europe, vás sice přepraví na různá místa v Evropě, ale tím to končí. Jakákoli další cesta není možná a vy musíte hledat dalšího regionálního přepravce. Dokonce ani pro nás obávané rozměry kabinového zavazadla, nebyly nikde problém. Doma jsme všechno měřili, převažovali a pečlivě překládali, ale nikde nikdo nás nikdy nekontroloval. A když jsem viděl jak velké kabinové zavazadla si lidé sebou berou do letadel a i to kolik jich mají, tak už to příště, tak přísně brát nebudu. Výhodou RF je jeho mladá flotila, vždyť nejstarší letadlo, kterým jsme letěli mělo necelých 7 let. Po celou cestu jsme zaznamenávali vysokou obsazenost na všech 8 letů v průměru cca 84% - což ovšem při jejich cenách není až tak divné. Rovněž bych vyzdvihl dost vysokou přesnost letů. Fanfáry sice zazněly asi jen 3x, ale zpoždění které jsme měli, bylo řádově v minutách. Takže pokud se něco nepokazí a například to neovlivní počasí, tak při dostatečné rezervě lze celkem v klidu cestovat po celé Evropě. Včera jsme četl, že pokud se společnost FR domluví s bratislavským letištěm tak umístí do Bratislavy 3 letadla. Tiše závidím a jen mě mrzí, že něco podobného nejde třeba v Ostravě. I přes některé nevýhody jako je větší vzdálenost od centra města (tudíž dražší doprava), nemožnost si zabukovat místo v letadle a pokud si chci sednout tam kde chci já, buď si připlatit, nebo vystát řadu jako jsme dělali my, jsme byli spokojeni a už kombinujeme další lety, které bychom mohli z FR absolvovat.
Jen je skoda, ze jste nepopsal detailneji, co Vam rikal ten cesky steward. A take s Vami souhlasim ohledne Ostravy, tedy nejen ja, ale 3/4 severni moravy ... 
