Protože na cestování byl jen měsíc, zrušily jsme pro lokální pohyb vlaky a autobusy a nahradily je letenkami od Jet Airlines. Takže tady to máte v mém prvním trip reportu jako na stříbrném podnosu.
Velkolepy pohled na Himalajske velikany z paluby JV-JBJ
1./ MUC – AMS , KL-1796, B 737-900, PH-BXP, LF 85%
Terminal 1D v Mnichově už standardně bez potíží. Check-in předchozí den večer na přepážce (nemáme to na letiště daleko). Internetové odbavení totiž z neznámého důvodu nefungovalo. Krátký příjemný let se skromnou snídaní a hladké přistání na Schiphol.
Nakladani kombika v AMS
2./ AMS – DEL KL-0872, B747-400, PH-BFB, LF 100%
Přesunutí na terminál F jsme si zpříjemnily dobrou kávou a gate nás přivítal 50 metrovou frontou před security. Ta se nezmenšovala, naopak stále rostla. Polovina lidí zde prochází klasickým rámem, druhá je donaha scanována „americkou SUPERTECHNIKOU“ . Jaký to má smysl mi uniká. Anebo nebetyčná holandská demokracie a liberalismus dává potenciálnímu narušiteli možnost výběru?? Samy jsme do rentgenu nechtěly, zvolily jsme větev pravou. Svobodně!
15. řada v Jumbu nám udělala velkou radost. Economy Comfort zone hned za sedadly World business Class ve špici má soukromější atmosféru malého letadla. Na rozdíl od megaprostoru zbytku trupu je zde konfigurace pouze 3+2. Druhou půlku šířky zabírá galley. Servis v podání Dutchmanských letušek neurazí ale ani nenadchne. S asijskými aerolinkami se to na LH letech nedá srovnávat. Malovaná papírová krabička však skrývala excelentní indické curry podávané k obědu. Non-veg menu spolucestující už tak výtečně nechutnalo. Kromě deky a polštářku cestu dál už nezpříjemňovalo nic.
8 hodin letu a už jsme u imigračního úředníka na Indira Ghandi International. Tady jsme se dopustily osudové chyby. Protože nám za 7 hodin odlétal 9W-264 do Kathmandu, uvedly jsme do kolonky „důvod návštěvy Indie“ TRANSIT. Na to vycvičené oko vojensky trénovaného bubáka reagovalo slovy, „ Vraťte se do transitu!“ Marné bylo vysvětlování, že si musíme vyzvednout bágly odbavené do DEL a zacheckovat se k dalšímu letu do KTM. Do Indie nás prostě nepustil. Rychle zorientované v prekérní situaci a na začátku fronty celého Jumba jsme rychle přestoupily do vedlejší lajny čekajících k jinému snědému chytrolínovi, vyplnily další vstupní formulář (tentokrát s vymyšleným jménem hotelu v Delhi) a v zápětí se zhluboka nadýchly vzduchu vpuštěny do Indie. Poprvé, tak jako na naší cestě ještě víckrát, zvítězila česká vychytralost nad indickou hloupostí a zarputilostí.
"Kopce nad mestem"
3./ DEL – KTM 9W-264, B-737-800, JV-JBK, LF 100% (4100,-Kč return)
Všímavý čtenář už jistě zaregistroval stoprocentní obsazenost letadla vezoucí Indiány. To bude doprovázet v podstatě všechny naše lety. S vytížením tady evidentně potíže nemají. Naopak! Zájem stále převyšuje nabídku a letenky s blížícím odletem prostě nejsou. Proto rezervace vnitrostátních letenek doporučuji alespoň 4 měsíce dopředu. U letenek DEL-GOA se malé zaváhání hned projevilo minimálně třetinovým nárůstem ceny.
Ale zpět k letu do Kathmandu. Ušaté 8kilo bylo zaparkováno na ploše, takže nás čekala pěkná exkurze po ploše dílijského letiště. Jet Airlines tu docela dominuje několika svými B777 a A-330, jako i menšími stroji. Bylo tu třeba možno ještě vidět MD-11 těsně před ukončení jejich kariéry u Finnair. Úplně jinak to vypadá na ploše terminálu pro vnitrostátní lety. Tomu se ale pověnujeme později.
Novotou vonící Boeing s příjemnou posádkou, pití na uvítanou i v economy a AVOID tamtéž byly pro nás docela překvapením. Zahnalo to otravu po dvouhodinovém odložení boardingu pro nízkou dohlednost v KTM. Teplý oběd ve veg i non-veg verzi a kovové příbory byly další plusy. Za hodinu a dvacet minut jsme v KTM. Autobusem do haly mezinárodního terminálu, vyplnit pár formulářů, nechat si nalepit vstupní vízum a natěšeny odjíždíme předplaceným taxi do centra metropole, kde na Vás z každého rohu kouká alespoň třistaletá historie. Úžasná atmosféra, stravování přímo na ulici, nakupování všeho možného, návštěvy památek a pozorování běžného ruchu okolo nás dokonale naplňovaly celý týden. Protože ale první dny vládl městu neproniknutelný smog, nechaly jsme se přemluvit k leteckému výletu k Himalájím.
Durbar square v Patanu 10km jizne od Kathmandu dycha historii
4./MOUNTAIN FLIGHT G-200, Beechcraft 1900, 9N-AGL, LF 90% ( 1800,-Kč)
Tentokrát z Domestic Terminal, kam nás dovezl ranní taxík z města, jsme slušným érem GUNA Airlines vzlétly z runwaye směrem k horám, které se po nastoupání 1000m začaly objevovat na levé straně. Letadlo bylo sice slušné, okna byla však tak poškrábaná a špinavá, že se fotit nebo natáčet ve slušnější kvalitě vůbec nedalo. Guna tento Beechcraft létá po Buddha air, kteří operují též z letiště KTM. Dostalo se nám sice dobrého popisu, který vrchol je který, včetně slušného přiblížení k Mt.Everest, jako i návštěvy kokpitu s pokecáním s piloty. Celkový dojem byl ale víc než rozpačitý. Z inzerované hodiny bylo nakonec 45 minut. Tady dávám palec dolů. Nemyslím, že by tato akce byla doporučeníhodná.
"V kokpitu Beechcrafta"
5./ KTM – DEL 9W-263, B 737-800, VT-JBJ, LF 100%
Moc se nám z Nepálu nechtělo. Plán našeho cestování byl ale dán letenkami v kapse našich batohů a neúprosně řídil naše kroky. Bylo toho před námi ještě víc než dost.
Odlet, tak jako nakonec každý jiný v těchto končinách, je o dost specifickém folklóru. Říká se tomu KONTROLA!!
Zde předkládám jednotlivé body předletové fáze:
A:Vstup do letištní haly kontroluje policista nebo voják. Porovnává jména na letence s pasem a kontroluje oprávněnost vstupu do odletové haly podle data a času letu. Na Domestic terminalu v KTM ale například evidentně neovládal latinku. V Delhi se jiný nebyl schopen orientovat ve změti písmen na A4. Anglicky často umí jen 5-6 slov (anebo i nic)… Příklad: Nenašel jméno. Otázka:“Name?“ - Odpověď:„Nina“ a ukázání v letence někam na 4písmena stačilo. V 90% případů, pokud listovali v pasu, koukali na stránku s USA vízem s černobílou fotkou. Vždy byli přesvědčeni o tom, že je to identifikační titulní strana. Vůbec je nezarazilo, že je v pasu uprostřed a nahoře jsou skoro centimetrová písmena VISA - UNITED STATES OF AMERICA.
B: RTG zavazadel určených k zapsání následuje hned za kontrolou A. Příručáky nikoho v této fázi nezajímají. Logika mi opět uniká.
C: Check-in je standardní, limit 25Kg jediného zavazadla na vnitrostátních a 20 na mezinárodních letech nikoho nezavazuje k ničemu. Běžně se podávají 2 zavazadla s váhou i přes 30kg. Počet příručáků též nehraje podstatnou roli.
D: Pasová kontrola (u mezinárodních letů) probíhá před imigračním úředníkem s vyplněným odletovým formulářem. Většinou je to záležitost na několik minut u jednotlivce.
E: Security se liší pouze tím, že hand luggage musí být vybaveno visačkou, kterou sekuriťák orazítkuje. Stejné razítko dává po osobní kontrole vždy následující po projití rámem i na boarding pass. Ženy mají vlastní vstup se samostatným chlívkem a ženskou kontrolou.
V KTM jsou i po projetí rentgenem VŠECHNA zavazadla vybrakována a zkoumána pouhým okem, čili makroskopicky. Tady vznikl mezinárodní konflikt spočívající v tom, že obyčejná samolepící průhledná páska byla prohlášena za nebezpečný materiál. Po našem vyžádání vyjádření nadřízeného a prudké výměně názorů velitel rezignoval a s velkou neochotou nechal orazítkovat naše visačky i palubní vstupenky. Jeho argumentem bylo to, že páska může sloužit ke spoutání pilota. Asi ho zlomil můj hlasitý smích.
F: Při boardingu jsou zde uvedená razítka kontrolována zvlášť odborníkem na palubní vstupenky a zvlášť vojákem s flintou na rameni, specializovaným na razítka na visačkách zavazadel. Pak je teprve umožněn nástup do busu.
G: Jistě nikoho nepřekvapí, že u schodů do letadla stojí opět specialista na razítka boarding pasů s další lidskou čtečkou razítek příručních zavazadel. V KTM je toto uvedeno v dokonalost tím, že příručáky jsou opět vysypány na stůl a bedlivým okem vojáka scanovány již podruhé. Zde vysoce nebezpečná lepící páska putovala do kapsy kalhot. Na prohlížení kapes totiž nebyl befel a mě se nechtělo provokovat a zdržovat.
H: Jako posledního zajímají Vaše palubní vstupenky už jen letušku ve vchodu. Veselé! Že?
My jsme se nad to i přes průdu s lepící páskou lehce povznesly. Mohla za to pracovnice Jet Airways odškrtávající si seznam nastupujících cestujících na ploše káthmándského letiště. Vzala si naše palubní vstupenky, škrtla na nich 12A/B a napsala rukou 5D/F. A bylo vymalováno. Právě nás pro let do Delhi upgradovala do business. Takže let jako v bavlnce v širokých kožených sedadlech v konfiguraci 2+2 se vším všudy, co k tomu patří. Hlavní ale byl výhled na masiv Himalájí, který nás doprovázel dobrých 25 minut letu.
Cast plochy domestic terminalu v DEL
6./ DEL – JOD 9W-3311, ATR - 72/500, VT-JCH, LF 100% (1650,-Kč return)
Pár dní v Delhi nám stačilo k velkému těšení na Radjasthan. Letadlo odlétalo z Domestic terminalu. Jak jinak. Moderní budova je velmi příjemná, orientace dokonalá, služby perfektní. Super výhled na plochu plnou desítkami B737, Aibusů 320-321 včetně dvounápravových 320. Zatím jsem je viděla jen v Indii. Játra nechybí, jedno čekalo i na nás. Kingfischer, Air India, IndiGo, Spice Jet, Jet Airways i jejich nízkorozpočtovka Jet Lite a tak dále. Letadel jak mraků, handling jako na dlani. Pěkné pokoukání. Po absolvování běžných, již výše popsaných procedůr a dopraveny busem k nástupu, lezeme pomalu do našeho ATR. Servis ve vzduchu si v ničem nezadal se servisem při letech DEL-KTM-DEL. Catering zcela shodný. Přistání v JOD na letišti sdíleném s indickou armádou následovalo po cca hodině letu. Pojíždění na appronu před defilujícími Mig-21 a SU-30 bylo fakt zajímavé. Letištní hala je malinká. Co taky čekat od regionálního letiště. Venku se už taxikáři i rikšáci prali o svoje zákazníky a my se vydaly za krásami modrého města.
Ruska letecka technika je pripravena k boji (!?!)
Vychody slunce v pousti jsou stejne dramaticke jako zapady
7./ JOD – DEL 9W-3312, ATR-72/500, VT-JCA, LF 100%
Nejen Jodhpur, ale i Jaisalmer byl cílem naší Radjasthánské návštěvy. Mezi oběma městy jsme cestovaly vlakem. Oproti letadlům je to opravdu z jiného soudku a report by patřil spíš na http://www.zelpage.cz. Cesta zpět do Delhi je zrcadlem letu DEL-JOD. Předletové procedury opět v bleděmodrém - už nám to ani nepřišlo. Znovu defilé ruské letecké techniky před startem a klidný krátký let s vyzkoušeným servisem. Svoz od zaparkovaného ATR na ploše letiště v DEL byl krásnou přehlídkou již popsané letecké techniky různých společností. Zajímavé je to, že v Indii i Nepálu mají všechny společnosti téměř veškerý handling ve svojí režii. Kingfischer má svoje Kingfischer schody, IndiGo jezdí svými IndiGo busy, Jet Airways sváží zavazadla svými tahači s vozíky atd.
DEL - rusny provoz
Architektura typicka pro Radjasthan
8./ DEL – GOA S2-0107, B 737-800, VT-SIK, LF 100% (4000,-Kč return)
Krátká zastávka v DEL akorát tak k přebalení zavazadel a nějaké té návštěvě místních pamětihodností. Na to vždy stačí dva-tři dny. Nejlepší z toho je asi ruch Main bazaru nebo procházení se starým Dílí. Všude je vždycky buď něco na zub nebo lákavý prodej různých cetek.
Ve ctvrti Noveho Dili - Paharganj se nechavame ozdobit
Míříme ale na jih. Dceřinná nízkonákladovka JetLite nemá také nijak starý letecký park. Naše 800 je sice bez wingletů, viditelně omšelejší než JCA a JCH na předchozích letech a samozřejmě bez AVOID. Přičítáme to ale tomu, co vozí za pasažéry. Je prostě vybydlenější. Náš let má mezipřistání v BOM. Občerstvení je zpoplatněno, cestující dostávají pouze 2dcl balené vody. Pilot se strojem celou 2 hodinovou cestu kličkuje jak zajíc. V BOM máme možnost ohodnotit pohodlí obyvatelů obřího slumu těsně vedle pojížděčky. Letadlo stojí opět na ploše, cestující do BOM vystupují a my se bavíme trápením otylého sekuriťáka, který se snaží vyznat v příručních zavazadlech pokračujících cestujících. Musí každého legitimovat (boarding pass), zkontrolovat mu razítko, přidat svoje jak na vstupenku tak i na příručák a tam ještě nalepit samolepku. Mnozí cestující hulí na obou schodech z letadla, sekuriťák se nemůže lidí a zavazadel dopočítat a začíná mít nerv. Máme zpoždění, boarding cestujících BOM-GOI nemůže začít, protože blbému systému ještě nebylo učiněno zadost. No jak u cikánů na dvorku.
Baba
Nakonec i tohle trápení skončí a my můžeme pokračovat. Let do GOI trvá necelou hodinu a nás zanedlouho přistání vysvobozuje ze čtyř a půl hodinového sezení v letadle. Nebylo to nic moc. Těší nás tady v druhé půlce února 35 st.C. Míň potěšení už přináší vyhlídka dalšího cestování na jih vlakem (GOKARNA /Karnataka). Víme ale, že nás tam čekají kilometrové, božsky pusté pláže lemované kokosovými palmami a absolutní relax ve vlnách Indického oceánu.
8km dlouha panenska plaz je lemovana haji kokosovych palem
9./ GOA – DEL S2-0120, B 737-800, VT-SJJ, LF 100%
Jo jo! Bylo to tak. Klídek a teploučko. Týden válení a užívání si násilně přerušilo přemístění narvaným Passenger train TR1 do Margaa a dál místní sockou na letiště Goa. Sedmtřisedma opět plná do posledního místa, odlet těsně po setmění. Pro nás to znamenalo očekávaný přílet do DEL okolo půlnoci. Hlad nás na posledním segmentu BOM-DEL donutil vyzkoušet něco z nabízeného sortimentu placeného občerstvení. Za dva sendviče, dvoje kešu a čaj jsme daly nekřesťanských 160,-Kč . Za to se u oceánu v Gokarně pořídí bydlení pro dva s plnou penzí. Pravda jen na jeden den………!!
Jeden ze zpusobu mistni dopravy
10./ DEL – AMS KL-871, B 747-400, PH-BFH, LF 100%
Jak to začalo, tak to i končí. Po opětné aklimatizaci v Delhi nasedáme po dvou dnech do nočního spoje KLM. Ani nám nevadí, že jsme se zase netrefily do mašiny po generálce interiérů včetně hlášené instalace AVOID do 747ček. Údajně by to mělo být v první řadě pro stroje KLM Asia. Budou s tím muset pohnout, pokud chce KLM splnit plán s úpravami do konce letošního roku.
Pro vlastní pohodlí cestování v noci a občasného vstávání bereme sezení do uličky. Po rychle servírovaném snacku nás cabin crew nechává v klidu spát. Letadlo probudí až vůně snídaně. Docela se to hodí. Takové pomalé přeorientování z měsíce na čistě vegetariánské stravě do kontinentální a domácí kuchyně. City of Hongkong přistává v AMS aniž by to bylo cítit. Ladně a elegantně bez jediného drcnutí. Teď si pár hodin počkáme, protože ač do MUC letí dříve dva jiné spoje KLM, neděláme si iluze, že se nám let povede přebookovat.
Skvele indicke veg menu v Jumbu KLM
11./ AMS – MUC KL-1797, ERJ-190, PH-EZM, LF 90%
Nepovedlo! Alespoň vyzkouším poprvé Embraer. Je to velmi příjemné éro. S nezvykle širokou uličkou. Holandský pilot s kopilotkou a dvoučlenná cabin crew. Ale skoro sto cestujících. Stačí akorát tak rozdat sendviče s obrázkem větrných mlýnů a rozlít nápoje a už letíme nad letištěm Franze J. Strausse. Můžeme si jeho dvě runwaye s terminály uprostřed pěkně ze dvou kilometrů při souběžném letu východním směrem prohlédnout. Následuje otočka o 180st. a jde se na přistání. Je krásné slunečné počasí, skoro jak v 5800 km vzdáleném Goa.
Nina
Mít tam k tomu fotky, tak dávam 10/10 
Moc pekny report. Jenom droboucka poznamka na okraj: zabavni system se jmenuje AVOD (audio-video on demand), nikoliv avoid...
