Peripetie způsobené sopkou aneb malý (polo)trip report
Napsal: 30. 04. 2010, 02:15
V nedávné době měla větší komunita lidí z ČR šanci okusit, jak dobře dokáží aerolinky čelit nestandardní situaci. Stačilo, aby se probudil jeden menší vulkán, pár lidí z Eurocontrolu a národních institucí zpanikařilo a bylo zaděláno. Poslyšte jejich příběh. Vzhledem k tomu, že se mi ode všech nepodařilo získat práva, budu jejich jména uvádět jen iniciálami. Trip report je psán na základě kusých poznámek a děravé paměti, proto prosím omluvte případné nepřesnosti (způsobené také časovým posunem -9 hodin). Cílem není si stěžovat na chování aerolinek, domnívám se, že v rámci možností zvládly náš návrat vcelku slušně.
V polovině dubna 2010 byla v nejmenovaném městě poblíž západního pobřeží USA výstava celosvětového významu (ano i v době Internetu se podobné akce vyskytují), kde bylo dle mého odhadu cca 40-50 lidí z ČR. Se šesti z nich jsem měl tu čest sdílet obydlí, zbytek byl volně rozptýlen po městě.
Osazenstvo našeho obydlí mělo následující plán cesty zpět:
* A (jediný angličan v posádce) na pátek 16.4., cílová stanice Londýn, cesta s Air Canada přes Vancouver
* Flyingblue na pátek 16.4., cílová stanice Praha, cesta s Deltou přes JFK
* JV,JK,B na sobotu 17.4., cílová stanice Praha cesta s Deltou přes JFK
* T na neděli 18.4., cílová stanice Praha, cesta s United přes San Francisco a Frankfurt
* F na pondělí 19.4. startovací stanice Los Angeles, cílová Praha přes Amsterdam s KLM
Výstava probíhala celkem dobře, byla chudší než v minulých letech, leč stále ji alespoň osazenstvo našeho domečku hodnotilo pozitivně. Nicméně ve středu se objevil drobný mráček na dosud modrém nebi. Do podvědomí se začaly vkrádat informace o jakési sopce v cestě, která komplikuje dopravu.
ČTVRTEK 15.4.2010
Ve čtvrtek ráno už dorazily informace o tom, že je zavřený Londýn a další vzdušné přístavy poblíž. To dost rozesmutnilo A, který začal žhavit telefon na korporátní letenkovou agenturu s žádostí o informace. Dostalo se mu informace, že Air Canada ho ráda dopraví do Vancouveru, kde se na vlastní náklady může ubytovat. To mu, vzhledem k panujícímu počasí ve stávající lokalitě a cenově příznivému ubytování tamtéž, nepřišlo jako dobrý nápad. Tudíž požádal o změnu data celé letenky, načež mu bylo sděleno, že poletí další neděli (25.4.). Na to s pověstným klidem anglického gentlemana zavolal skypem manželce, vysvětlil situaci, obešel se svým laptopem naše ubytování, kde jsem do kamery zahlásili „hello there“ a pak se poprvé za celý pobyt převlékl do plavek a skočil do bazénu. Po vylezení z bazénu konstatoval, že musíme nakoupit suroviny na mojito a prášek na praní (i když se objevily názory, že je to super příležitost, jak nakoupit nové spodní prádlo).
My ostatní jsme strávili odpoledne sledováním flightradaru a radarvirtuel, jakožto i hledáním informací. Později večer ke mně z vícero zdrojů dorazila zpráva, že letiště v Praze nepřijímá. Bylo mi jasné, že mě čeká osud A, pročež jsem vzal laptop, zavolal skypem manželce a ukázal jí kamerou, kde bydlíme (a spolubydliči řekli „ahoj“ nebo „hi there“). Nicméně všechny weby tvrdily, že linka JFK-PRG je „Scheduled on-time“. Totéž tvrdila i paní na counteru Delty na letišti (kde jsem viděl Boeing 777-200 British Airways, který stál nejdřív na ploše a pak ho přitáhli ke gejtu) tak jsem to nechal koňovi na ráno.
PÁTEK 16.4.2010
V pátek ráno bylo vše při starém. Delta tvrdila, že je vše OK, ale zdroje tvrdily, že oficiální doba zavření letiště je sice 24 hodin, ale nikdo moc nepočítá s tím, že to otevřou dřív než v pondělí. Volání na kartičkové číslo Delty znamenalo hodinový telefonát a diskuse se ocitla v patu, když mi paní sdělila, že se mám nabordovat na let na JFK a pak se uvidí. Na to jsem jí opáčil, že nemám chuť strávit další dny na letišti a ať mi změní rezervaci na jiný den (což tvrdila, že bude možné jen za peníze, které mi refundují, když pak let zruší). Našla mi let v pondělí, ale než jsme stihli zadat číslo kredity, někdo jí tu rezervaci vyfouk, takže jsem měl nakonec rezervaci na středu (21.4.), přes Detroit a Amsterdam. Delta pak let do Prahy zrušila (v době, kdy bych mohl být někde nad Nebraskou).
JV, JK a B byli všichni na jedné letence a Delta na ně byla tak hodná, že jim zrušila let už v pátek brzy odpoledne, takže mohli zavolat skypem manželkám, obejít s kamerou ubytování a vzájemně jim říct „ahoj“. Jejich odlet byl nakonec naplánován pátek 23.4. (přímo přes JFK).
V pátek jsme se také vybavili zásobami (jídla a prášku na praní) na další týden. Také jsem ráno prodloužil pronájem vozu.
Později odpoledne jsme se také dověděli, že ta 772 BA se skutečně chystala k letu, který ale zrušili – tudíž reprezentanti jednoho z významných zákazníků sdílejí náš osud.
SOBOTA 17.4. 2010
Ráno se kolegové vydali na letiště, kde jednak chtěli prodloužit pronájem vozu a jednak zapůsobit osobním šarmem a českou mazaností na personál Delty, aby odletěli dřív. Bohužel se jim povedlo pouze prodloužit auto.
T prohlásil, že ho moc nezajímá, jak poletí, že to jistě naše letenková lady nějak vyřeší. Jaké bylo jeho překvapení, když mu řekla, že se může pokusit, ale má mírnou obavu, že nebude moc úspěšná a kdyby zavolal on, tak se svojí kartičkou a výmluvností bude mít větší úspěch. Nakonec to vyřešili společně a jeho let byl naplánován taktéž na pátek 23.4. (se zachováním routingu přes SFO a FRA).
NEDĚLE 18.4.
V neděli udělal A pokus o zjištění jak mu to letí. Měl zajímavě vystavenou letenku, půlku s Continental s půlku s Air Canada a mám dojem, že prodejce byl United. Vyzkoušeli jsme všechny možné weby a všechny možné rezervační kódy, které byly na letence, s výsledkem NIC. To A poněkud ztratil glanc a pronesl nepublikovatelná slova. Naštěstí mu korporátní letenková lady přislíbila, že nové číslo zašle co nejdříve, což ho, spolu s mírnou dávkou corony, částečně upokojilo.
V neděli večer jsme uspořádali menší grilování pro podobně postižené, kde jsme se dozvěděli, že jeden kamarád už absolvoval na otočku let do Detroitu (kde po zrušení TATL letu nezůstal a Delta ho přivezla zpět). Během večera jsme dostali SMS od údernějšího kamaráda I, který měl původně letět přes Minneapolis a Amsterdam do Prahy, že právě uhání autem kolem Paříže a bude za pár hodin doma. Na otázku routingu odpověděl, že tak dlouho obtěžoval Deltu, až ho posadili z MSP na let na JFK a tam měl ukrutánskou kliku, že nedorazil jeden z pasažérů do Madridu. Varoval jsem jeho podřízené, kteří právě oznámili na facebooku, že chystají volnější week, že to nebude tak volné jak mysleli (z čehož neměli úplně radost – I je prý dost pes).
V neděli večer trošku znervózněl F, který se musel vydat na pětihodinovou cestu do Los Angeles, odkud mu letělo Jumbo KLM. KLM se prostě nenechalo znervóznit a ještě v době, kdy kolega devět hodin před odletem vyrážel, na webu spokojeně viselo „Scheduled on-time“.
PONDĚLÍ 19.4.
V pondělí jsme nastoupili do práce (všichni můžeme vyřizovat alespoň část agendy vzdáleně). Na první pohled se zdá býti varianta vyřizování pošty s nohama v bazénu jako optimální, ale stojí to za *beep*. Slunce svítí jako blázen, na displej není vidět a nakonec se u toho nedá sedět pohodlně.
Odpoledne přišla zpráva od F, že KLM zrušilo jeho let poté, co dorazil na check-in, takže si šel půjčit (jiné) auto a vyrazil zpět. Jeho nová letenka zněla na termín neděle 25.4.
V pondělí jsme se dozvěděli, že kolega už byl v Detroitu dvakrát. Zároveň jsme dostali informaci o tom, že jsou volné letenky z Los Angeles přes Moskvu – což nám jako nedržitelům ruských víz bylo naprd. Stejně jako plán „Z“, přesun do Vladivostoku a následně transsibiřskou magistrálou do Evropy. Také jsme zjistili, že nejbližší osobní loď do Evropy, kde jsou volná místa, vyplouvá 21.5. – což byly informace, které jsme s manželkami nesdíleli.
ÚTERÝ 20.4.
To už jsem se dostával zase do nervozity já, protože nebylo jasné zda otevřou Amsterdam. Nicméně, povzbuzen příkladem kolegy, který si udělal z linky do Detroitu tradici jsem byl rozhodnut letět. Zjistil jsem, že Němci otevřeli východní sektor a praktické testy Lufthansy a KLM dopadly dobře.
Při výběru sedadla na transatlantickém letu jsem zjistil, že je tam pár míst volných, tak jsme zkusili zavolat Deltu, jestli jsou volná skutečně (některý kolega by se svezl se mnou) – bohužel prý nebyly.
A dostal nové číslo rezervace, které skutečně fungovalo.
STŘEDA 21.4.
Vyrazil jsem ráno na letiště, vrátil káru a šel k check-inu. Delta paní mě sice trošku překvapila, když se ptala, jak to vypadá v Evropě (chtěl jsem se jí optat na totéž), ale Delta je velká společnost a rychlost toku informací není úplně vysoká. Dostal jsem boarding pass dozadu, což mě nepotěšilo – obvykle na mě upgrade na vnitroamerickém letu vyjde. Let by operován boxingem 757-200 v barvách Northwestu, který Delta pohltila, takže to bylo jedno z posledních možných svezení v tomhle interiéru (Delta je předělává na svůj interiér). Při nástupu bórdující gejtařce nesouhlasně zapípal bórdující instrument, což ve mně vzbudilo na krátkou chvíli obavy, že mám peška a neletím. Neštěstí to byl jenom last minute upgrade, což jsem ocenil.
Při vstupu na palubu jsem zjistil, že tentokrát nebude žádné IFE, žádné gogoInternet a interiér je malinko jetý. I ocenil jsem svoje moudré rozhodnutí pořídit sobě přehrávač filmů názvem iPad a jeho naplnění filmy. Poté, co jsem svoje rozhodnutí zakoupit iPad ocenil, jsem okamžitě upadl do spánku, který trval skoro až do Detroitu.
Detroit mě překvapil svou velikostí, indoor vláčkem a množstvím widebody letadel v Delta livery. Jasně, byl to Northwest hub a je to průmyslová oblast, ale tolik 747ček a triplů rozhodně v Atlantě neuvidíte.
Po pobytu v našlápnutím salónku jsem se vydal na gejt, kde mě nečekalo žádné velké překvapení. Tentokráte jsem měl místo v ekonomické třídě, ale alespoň v přední části, kde je o tři nebo čtyři palce víc místa pro nohy (a každý palec se počítá). Airbus 330-300 sice měl osobní IFE, leč velikost obrazovky byla nevelká, takže jsem si iPadu užil do sytosti.
ČTVRTEK 22.4.
Amsterdam přijímal, takže když se kola dotkla s půl hodinovým zpožděním dráhy letiště Shiphol, rozezněl se kabinou upřímný potlesk. Bohužel u gatu nestál nikdo, kdo by nás protáhl letištěm ve zrychleném módu, takže když jsme (do Prahy letělo pár neznámých lidí) dorazili na gejt, kde jestě stál Fokker 70 KLM Cityhopper s otevřenými dveřmi, usměvavá gejtařka nám sdělila, že máme smůlu a boarding je ukončen. Někteří ze spolucestujících se uchýlili k vulgarismům, já jsem se raději uchýlil nejdřív do salónku (ano, mají tam sprchy) a později na terasu vyfotit pár provozů.
V salónku mi změnili letenku na odpolední let KLM – z nějakého důvodu vynechali další dopolední let ČSA (salónkářka říkala, že mi dala letenku na nejbližší let, kde byla volná místa). Odpoledne jsem dorazil do Prahy i se všemi zavazadly, což pokládám za úspěch.
Jak jsem později zjistil, ve čtvrtek dorazili nejúspěšnější z těch, kteří netrávili noci na letiších snažíc se získat nějaké místo po zoufalci, který nestihl let.
DALŠÍ DNY
V soboru dopoledne přifrčeli tři kolegové, přičemž jejich 757 na JFK měl nějaké problémy s koly, takže letěli přes Detroit a Amsterdam, zatímco jejich kufry dorazily přes JFK v neděli.
V neděli dorazil do Prahy i kolega T, který letěl s United, tomu zase nešly na letu do San Francisca zavřít dveře. Naštěstí měli rezervu na přestupu a i když tvrdil, že musel běžet (a běžet ho už dlouho nikdo neviděl), tak nakonec let do Frankfurtu stihl.
Kolega A nakonec dorazil dle plánu v pondělí, a kolega F už je také doma.
Pokud vím, tak stále v USA visí malá skupinka, která má letenku ze San Francisca na 30.4. Vzhledem k tomu, že jsou to podnikaví Moraváci, přišli na kvalitní fakultativní program – v Napa Valley koštují místní vína.
Celkově hodnotím přístup aerolinek jako profesionální, na druhou stranu chápu i lidi, kterým tekly nervy. Pravda je, že v těchhle „krizových“ situacích člověk pozná, kdo je tahoun, kdo panikaří a kdo se jenom veze.
Psáno od půlnoci do dvou r8no a korektura byla nad moje síly. Případné pravopysné chibi hlaste privátně, opravím obratem.
V polovině dubna 2010 byla v nejmenovaném městě poblíž západního pobřeží USA výstava celosvětového významu (ano i v době Internetu se podobné akce vyskytují), kde bylo dle mého odhadu cca 40-50 lidí z ČR. Se šesti z nich jsem měl tu čest sdílet obydlí, zbytek byl volně rozptýlen po městě.
Osazenstvo našeho obydlí mělo následující plán cesty zpět:
* A (jediný angličan v posádce) na pátek 16.4., cílová stanice Londýn, cesta s Air Canada přes Vancouver
* Flyingblue na pátek 16.4., cílová stanice Praha, cesta s Deltou přes JFK
* JV,JK,B na sobotu 17.4., cílová stanice Praha cesta s Deltou přes JFK
* T na neděli 18.4., cílová stanice Praha, cesta s United přes San Francisco a Frankfurt
* F na pondělí 19.4. startovací stanice Los Angeles, cílová Praha přes Amsterdam s KLM
Výstava probíhala celkem dobře, byla chudší než v minulých letech, leč stále ji alespoň osazenstvo našeho domečku hodnotilo pozitivně. Nicméně ve středu se objevil drobný mráček na dosud modrém nebi. Do podvědomí se začaly vkrádat informace o jakési sopce v cestě, která komplikuje dopravu.
ČTVRTEK 15.4.2010
Ve čtvrtek ráno už dorazily informace o tom, že je zavřený Londýn a další vzdušné přístavy poblíž. To dost rozesmutnilo A, který začal žhavit telefon na korporátní letenkovou agenturu s žádostí o informace. Dostalo se mu informace, že Air Canada ho ráda dopraví do Vancouveru, kde se na vlastní náklady může ubytovat. To mu, vzhledem k panujícímu počasí ve stávající lokalitě a cenově příznivému ubytování tamtéž, nepřišlo jako dobrý nápad. Tudíž požádal o změnu data celé letenky, načež mu bylo sděleno, že poletí další neděli (25.4.). Na to s pověstným klidem anglického gentlemana zavolal skypem manželce, vysvětlil situaci, obešel se svým laptopem naše ubytování, kde jsem do kamery zahlásili „hello there“ a pak se poprvé za celý pobyt převlékl do plavek a skočil do bazénu. Po vylezení z bazénu konstatoval, že musíme nakoupit suroviny na mojito a prášek na praní (i když se objevily názory, že je to super příležitost, jak nakoupit nové spodní prádlo).
My ostatní jsme strávili odpoledne sledováním flightradaru a radarvirtuel, jakožto i hledáním informací. Později večer ke mně z vícero zdrojů dorazila zpráva, že letiště v Praze nepřijímá. Bylo mi jasné, že mě čeká osud A, pročež jsem vzal laptop, zavolal skypem manželce a ukázal jí kamerou, kde bydlíme (a spolubydliči řekli „ahoj“ nebo „hi there“). Nicméně všechny weby tvrdily, že linka JFK-PRG je „Scheduled on-time“. Totéž tvrdila i paní na counteru Delty na letišti (kde jsem viděl Boeing 777-200 British Airways, který stál nejdřív na ploše a pak ho přitáhli ke gejtu) tak jsem to nechal koňovi na ráno.
PÁTEK 16.4.2010
V pátek ráno bylo vše při starém. Delta tvrdila, že je vše OK, ale zdroje tvrdily, že oficiální doba zavření letiště je sice 24 hodin, ale nikdo moc nepočítá s tím, že to otevřou dřív než v pondělí. Volání na kartičkové číslo Delty znamenalo hodinový telefonát a diskuse se ocitla v patu, když mi paní sdělila, že se mám nabordovat na let na JFK a pak se uvidí. Na to jsem jí opáčil, že nemám chuť strávit další dny na letišti a ať mi změní rezervaci na jiný den (což tvrdila, že bude možné jen za peníze, které mi refundují, když pak let zruší). Našla mi let v pondělí, ale než jsme stihli zadat číslo kredity, někdo jí tu rezervaci vyfouk, takže jsem měl nakonec rezervaci na středu (21.4.), přes Detroit a Amsterdam. Delta pak let do Prahy zrušila (v době, kdy bych mohl být někde nad Nebraskou).
JV, JK a B byli všichni na jedné letence a Delta na ně byla tak hodná, že jim zrušila let už v pátek brzy odpoledne, takže mohli zavolat skypem manželkám, obejít s kamerou ubytování a vzájemně jim říct „ahoj“. Jejich odlet byl nakonec naplánován pátek 23.4. (přímo přes JFK).
V pátek jsme se také vybavili zásobami (jídla a prášku na praní) na další týden. Také jsem ráno prodloužil pronájem vozu.
Později odpoledne jsme se také dověděli, že ta 772 BA se skutečně chystala k letu, který ale zrušili – tudíž reprezentanti jednoho z významných zákazníků sdílejí náš osud.
SOBOTA 17.4. 2010
Ráno se kolegové vydali na letiště, kde jednak chtěli prodloužit pronájem vozu a jednak zapůsobit osobním šarmem a českou mazaností na personál Delty, aby odletěli dřív. Bohužel se jim povedlo pouze prodloužit auto.
T prohlásil, že ho moc nezajímá, jak poletí, že to jistě naše letenková lady nějak vyřeší. Jaké bylo jeho překvapení, když mu řekla, že se může pokusit, ale má mírnou obavu, že nebude moc úspěšná a kdyby zavolal on, tak se svojí kartičkou a výmluvností bude mít větší úspěch. Nakonec to vyřešili společně a jeho let byl naplánován taktéž na pátek 23.4. (se zachováním routingu přes SFO a FRA).
NEDĚLE 18.4.
V neděli udělal A pokus o zjištění jak mu to letí. Měl zajímavě vystavenou letenku, půlku s Continental s půlku s Air Canada a mám dojem, že prodejce byl United. Vyzkoušeli jsme všechny možné weby a všechny možné rezervační kódy, které byly na letence, s výsledkem NIC. To A poněkud ztratil glanc a pronesl nepublikovatelná slova. Naštěstí mu korporátní letenková lady přislíbila, že nové číslo zašle co nejdříve, což ho, spolu s mírnou dávkou corony, částečně upokojilo.
V neděli večer jsme uspořádali menší grilování pro podobně postižené, kde jsme se dozvěděli, že jeden kamarád už absolvoval na otočku let do Detroitu (kde po zrušení TATL letu nezůstal a Delta ho přivezla zpět). Během večera jsme dostali SMS od údernějšího kamaráda I, který měl původně letět přes Minneapolis a Amsterdam do Prahy, že právě uhání autem kolem Paříže a bude za pár hodin doma. Na otázku routingu odpověděl, že tak dlouho obtěžoval Deltu, až ho posadili z MSP na let na JFK a tam měl ukrutánskou kliku, že nedorazil jeden z pasažérů do Madridu. Varoval jsem jeho podřízené, kteří právě oznámili na facebooku, že chystají volnější week, že to nebude tak volné jak mysleli (z čehož neměli úplně radost – I je prý dost pes).
V neděli večer trošku znervózněl F, který se musel vydat na pětihodinovou cestu do Los Angeles, odkud mu letělo Jumbo KLM. KLM se prostě nenechalo znervóznit a ještě v době, kdy kolega devět hodin před odletem vyrážel, na webu spokojeně viselo „Scheduled on-time“.
PONDĚLÍ 19.4.
V pondělí jsme nastoupili do práce (všichni můžeme vyřizovat alespoň část agendy vzdáleně). Na první pohled se zdá býti varianta vyřizování pošty s nohama v bazénu jako optimální, ale stojí to za *beep*. Slunce svítí jako blázen, na displej není vidět a nakonec se u toho nedá sedět pohodlně.
Odpoledne přišla zpráva od F, že KLM zrušilo jeho let poté, co dorazil na check-in, takže si šel půjčit (jiné) auto a vyrazil zpět. Jeho nová letenka zněla na termín neděle 25.4.
V pondělí jsme se dozvěděli, že kolega už byl v Detroitu dvakrát. Zároveň jsme dostali informaci o tom, že jsou volné letenky z Los Angeles přes Moskvu – což nám jako nedržitelům ruských víz bylo naprd. Stejně jako plán „Z“, přesun do Vladivostoku a následně transsibiřskou magistrálou do Evropy. Také jsme zjistili, že nejbližší osobní loď do Evropy, kde jsou volná místa, vyplouvá 21.5. – což byly informace, které jsme s manželkami nesdíleli.
ÚTERÝ 20.4.
To už jsem se dostával zase do nervozity já, protože nebylo jasné zda otevřou Amsterdam. Nicméně, povzbuzen příkladem kolegy, který si udělal z linky do Detroitu tradici jsem byl rozhodnut letět. Zjistil jsem, že Němci otevřeli východní sektor a praktické testy Lufthansy a KLM dopadly dobře.
Při výběru sedadla na transatlantickém letu jsem zjistil, že je tam pár míst volných, tak jsme zkusili zavolat Deltu, jestli jsou volná skutečně (některý kolega by se svezl se mnou) – bohužel prý nebyly.
A dostal nové číslo rezervace, které skutečně fungovalo.
STŘEDA 21.4.
Vyrazil jsem ráno na letiště, vrátil káru a šel k check-inu. Delta paní mě sice trošku překvapila, když se ptala, jak to vypadá v Evropě (chtěl jsem se jí optat na totéž), ale Delta je velká společnost a rychlost toku informací není úplně vysoká. Dostal jsem boarding pass dozadu, což mě nepotěšilo – obvykle na mě upgrade na vnitroamerickém letu vyjde. Let by operován boxingem 757-200 v barvách Northwestu, který Delta pohltila, takže to bylo jedno z posledních možných svezení v tomhle interiéru (Delta je předělává na svůj interiér). Při nástupu bórdující gejtařce nesouhlasně zapípal bórdující instrument, což ve mně vzbudilo na krátkou chvíli obavy, že mám peška a neletím. Neštěstí to byl jenom last minute upgrade, což jsem ocenil.
Při vstupu na palubu jsem zjistil, že tentokrát nebude žádné IFE, žádné gogoInternet a interiér je malinko jetý. I ocenil jsem svoje moudré rozhodnutí pořídit sobě přehrávač filmů názvem iPad a jeho naplnění filmy. Poté, co jsem svoje rozhodnutí zakoupit iPad ocenil, jsem okamžitě upadl do spánku, který trval skoro až do Detroitu.
Detroit mě překvapil svou velikostí, indoor vláčkem a množstvím widebody letadel v Delta livery. Jasně, byl to Northwest hub a je to průmyslová oblast, ale tolik 747ček a triplů rozhodně v Atlantě neuvidíte.
Po pobytu v našlápnutím salónku jsem se vydal na gejt, kde mě nečekalo žádné velké překvapení. Tentokráte jsem měl místo v ekonomické třídě, ale alespoň v přední části, kde je o tři nebo čtyři palce víc místa pro nohy (a každý palec se počítá). Airbus 330-300 sice měl osobní IFE, leč velikost obrazovky byla nevelká, takže jsem si iPadu užil do sytosti.
ČTVRTEK 22.4.
Amsterdam přijímal, takže když se kola dotkla s půl hodinovým zpožděním dráhy letiště Shiphol, rozezněl se kabinou upřímný potlesk. Bohužel u gatu nestál nikdo, kdo by nás protáhl letištěm ve zrychleném módu, takže když jsme (do Prahy letělo pár neznámých lidí) dorazili na gejt, kde jestě stál Fokker 70 KLM Cityhopper s otevřenými dveřmi, usměvavá gejtařka nám sdělila, že máme smůlu a boarding je ukončen. Někteří ze spolucestujících se uchýlili k vulgarismům, já jsem se raději uchýlil nejdřív do salónku (ano, mají tam sprchy) a později na terasu vyfotit pár provozů.
V salónku mi změnili letenku na odpolední let KLM – z nějakého důvodu vynechali další dopolední let ČSA (salónkářka říkala, že mi dala letenku na nejbližší let, kde byla volná místa). Odpoledne jsem dorazil do Prahy i se všemi zavazadly, což pokládám za úspěch.
Jak jsem později zjistil, ve čtvrtek dorazili nejúspěšnější z těch, kteří netrávili noci na letiších snažíc se získat nějaké místo po zoufalci, který nestihl let.
DALŠÍ DNY
V soboru dopoledne přifrčeli tři kolegové, přičemž jejich 757 na JFK měl nějaké problémy s koly, takže letěli přes Detroit a Amsterdam, zatímco jejich kufry dorazily přes JFK v neděli.
V neděli dorazil do Prahy i kolega T, který letěl s United, tomu zase nešly na letu do San Francisca zavřít dveře. Naštěstí měli rezervu na přestupu a i když tvrdil, že musel běžet (a běžet ho už dlouho nikdo neviděl), tak nakonec let do Frankfurtu stihl.
Kolega A nakonec dorazil dle plánu v pondělí, a kolega F už je také doma.
Pokud vím, tak stále v USA visí malá skupinka, která má letenku ze San Francisca na 30.4. Vzhledem k tomu, že jsou to podnikaví Moraváci, přišli na kvalitní fakultativní program – v Napa Valley koštují místní vína.
Celkově hodnotím přístup aerolinek jako profesionální, na druhou stranu chápu i lidi, kterým tekly nervy. Pravda je, že v těchhle „krizových“ situacích člověk pozná, kdo je tahoun, kdo panikaří a kdo se jenom veze.
Psáno od půlnoci do dvou r8no a korektura byla nad moje síly. Případné pravopysné chibi hlaste privátně, opravím obratem.
