Fórum Airways.cz

Let: LO524, PRW-WAW
Letoun: Embraer 170
Registrace: SP-LDI
Obsazenost: cca 90%


Na letiště přicházíme s informací, že na letu je jen osm volných míst, ale že bychom se dostat měli. Doufáme, že nám na poslední chvíli nezmění typ letadla, což prý u LOTu není výjimka, stává se, že prohodí typy i dvě hodiny před letem. Naštěstí po odbavení na čekací listinu kouříme před halou a vidíme sedat nezaměnitelný Embraer v barvách LOTu. Zaradujeme se tedy (navíc je asi hodina do odletu, takže by let neměl mít zpoždění), típáme cigarety a přesunujeme se do gatu.
Zde již dostaneme potvrzená místa, dvě uličky za sebou v zadní části letadla, a já za zvuku hlášení oznamujícího boarding ještě letím z našeho gatu C10 na začátek prstu C do Relay, neb jsem si zapomněla koupit do letadla křížovky a nějaké čtivo. Poznámka, že si přeci křížovky mohu zakoupit i ve Varšavě, mě totiž příliš neuklidňuje. Po cestě ještě stíhám vyřídit poslední telefonáty a s haldou tiskovin v podpaží se tryskem vracím zpět do gatu. A světe div se, nejsem poslední Dokonce to vypadá, že bude volné i místo přes uličku od mé spolucestující, jenže pět minut do plánovaného odletu, když se na něj přesunu, do letadla v klidu dorazí párek Čechů a samozřejmě je to místo jejich. Tak se zase přesouvám zpět. V letadle pár volných míst je, seating 2+2. Z bloku jdeme o minutu dřív oproti letovému řádu. Servis po cestě je naprostý standard, jaký už je dnes v podstatě na všech krátkých přískokových linkách po Evropě u téměř všech společností. Nejprve stevardka rozveze pití (nealko, výběr ze 4 druhů džusů – jablko, pomeranč, rajče a černý rybíz), zároveň se podává káva nebo čaj. Posléze rozhodí bulku se sýrem a sušenku. Bulka mě vcelku překvapila, protože kromě sýra a listu salátu obsahovala i výborná sušená rajčata. Tak akorát jsem stihla dopít chladnoucí kávu, když cítím, že letadlo začíná klesat. Před přistáním to s námi párkrát hezky houplo, ovšem z výhledu nemám nic, jelikož vedle mě sedící Američanka má celou dobou staženou clonu na okně. Až po přistání ve Varšavě, zřejmě na základě mého dychtivého pohledu a nemožných úhlů těla, když se snažím zahlédnout něco přes ostatní okénka, mi clonu vytahuje. Letiště ve Varšavě je oproti Praze prťavoučké. My vylézáme před halu, abychom si ještě před dálkovkou dopřáli trochu nikotinu, a pak se odbavujeme. Na speciálních přepážkách jsou lety do New Yorku JFK, Newarku a Chicaga. Je mi velmi líto, že taková aerolinka jako LOT si stále drží dálkové linky a ve svém palubním časopise vychvaluje objednaný Dreamliner, zatímco ČSA už nemá dálkovku ani jednu a budoucnost dálkové flotily je černočerná. Opravdu smutné. A těšit se na přistání A330 v barvách ČSA za tři roky v Praze, jak nám slibuje pan Dvořák, mi přijde eufemisticky řečeno naivní.
Let: LO006, WAW-JFK
Letoun: Boeing 767
Registrace: SP-LPE
Obsazenost: cca 70%


Na let do New Yorku dostáváme místa hned na check-inu, což je vcelku v pořádku, máme zjištěno, že na letu je přes 60 volných míst. Místa nám přidělili 24DE, ale vzhledem k tomu, že neznám seating, tak jenom tuším, že to bude někde v prostředku. Boarding začíná asi půl hodiny do odletu, všímám si, že povětšinou s námi cestují Poláci, zahlédnu jen pár amerických pasů. Po cestě chobotem vidím, že naše 767 je zbarvená v barvách Star Alliance, což velmi oceňuji, na rozdíl od mé kamarádky, která s ním již letěla. Já mám radost, teprve nedávno jsem chytila svůj první logojet (OK-JFL) a najednou se s nimi, zdá se, roztrhl pytel. V letadle nastává příjemné překvapení, protože seating je 2-3-2, tudíž máme sice prostředek, ale třetí sedačka vedle nás zůstává volná. V době odletu navíc hypnotizuji trojsedačku před námi, která je úplně prázdná a hned po zavření dveří se sem přesunuji. Nakonec tedy pro mě i kamarádku trojsedačky, to je luxus Z bloku jdeme o pět minut později (což z dob handlování našeho JFK a Kanad vím, že je naprosto skvělý výkon, mě se to podařilo snad jen dvakrát) a dokonce předbíháme vedlejší let do ORD, který měl letět 20 minut před námi. V letadle jako takovém mám silný pocit nostalgie. Když si odmyslím, ten počet sedaček v řadě, tak je to prostě jako naše stará dobrá „třistadesítka“. Jeden velký centrální monitor uprostřed, několik malých rozmístěných v kabině – ale pravda, nejsou to ty velké rozvrzané Tesly ovládání v sedadlech je ještě o něco archaičtější, člověk si volí program a šteluje hlasitost manuálně kolečkem. Krátce po startu nám rozdávají sluchátka, posléze jdou s osvěžujícími ubrousky. Jako velké mínus shledávám fakt, že v sedačce není a ani od posádky nedostaneme žádný amenity kit, také by mohla být alespoň malá láhev vody v každé sedačce. Nu což, tohle asi budu muset do budoucna oželet, tohle už je bohužel také novým standardem. Přitom si myslím, že zrovna takovéhle detaily cestující potěší a tak obrovský náklad to není. Po nastoupání do letové hladiny nám podávají nápoje, stejně jako na kratším letu nealko a čaj s kávou. Bohužel tady se moc netrefili, káva je jako led a naproti tomu Sprite teplý. Taky mě vcelku fascinuje, že nápoje mají v malých půllitrových lahvičkách, ale ty ještě rozlévají do kelímků. Po chvíli servírují jídlo. Takovýhle blaf jsem už dlouho nejedla. V plastové krabici plátek šunkového salámu (na první pohled levný a nekvalitní, mám v něm flaksu), pod tím plátek nějaké drůbeží šunky, kukuřice bez chuti, kousek okurky a nějaká kytka. Dále sušenka, plastový příbor a dochucovadla. Zvlášť člověk dostane na výběr teplé jídlo, v nabídce bylo kuře nebo vepřové. Dala jsem si kuře, zajímavé bylo, že již o řadu za mnou bylo podáváno pod jménem krůta, tak nevím Jednalo se o smažený krůtí řízek nevalné chuti a opět s flaksami, neochucená rýže a hrášek (ten z toho byl nejlepší, byl čerstvý, ne z konzervy). V televizi mezitím běží nějaké polské zprávy, tak vzdávám i TV i jídlo a radši si čtu časopisy, píšu tenhle TR a pospávám (ha, tady přišly na řadu křížovky – pravda, že kdybych si je koupila ve Varšavě, tak mám asi zábavu na celý let, jelikož polsky fakt neumím). Nastavení muziky do sluchátek je taky vcelku fascinující. Nejenom, že ladění je manuální, navíc ještě pořadí kanálů vůbec neodpovídá rozdělení podle palubního časopisu, což mi dochází po asi dvacetiminutovém nechtěném poslechu jakési moderní polské hudby. Stejně tak to je s filmem, podle časopisu se má dávat jeden, VK hlásí druhý a nakonec vysílají úplně jiný titul. Celkově je personál nepříliš příjemný a vstřícný, jediný případ, kdy se opravdu zajímá, je ve chvíli, kdy se zavřu na toaletu a již asi po pěti minutách na mě stewardka buší, jestli jsem v pořádku, že už jsem tam strašně dlouho. V tuto chvíli její zájem opravdu neoceňuji.
Hodinku a půl před přistáním je podáváno druhé jídlo, z obrázku jistě uvidíte, že moc fantazie při výrobě jídel nemají Celkový dojem z letu s polskými aerolinkami je nepříliš pozitivní, dojem kazí hlavně personál a jídlo, naopak mě příjemně překvapil poměrně zachovalý interiér a rozmístění sedaček.


Pár fotek z JFK:
Let: DL???, JFK-TPA
Letoun: MD88
Registrace: N946DL
Obsazenost: cca 98%


Tento let je podle předchozích zjištění nejplnější ze všech úseků, kam se chceme dostat, let dokonce lehce překnihován po započtení všech ID cestujících. Na přepážce nám dávají stand-by palubní vstupenku a říkají, ať se necháme překvapit v gate. Jelikož máme ještě asi dvě hodiny do odletu, tak couráme po tranzitu terminálu 3, kupujeme kafe ve Starbucks a připojujeme se na net. Asi 45 minut do odletu zamíříme pomalu ke gatu, po cestě se ještě kamarádka stavuje na toaletě. Po chvíli se vyřítí s tím, že právě hlásili poslední výzvu na náš let. Nevěřím svým uším, to přece není možné! Ale je to tak, dobíháme do gate, v rychlosti nám vyměňují palubní vstupenky, takže ani nestihneme mít nějaký stres, jestli se dostaneme, nastoupíme do pojízdného chobotu a hned za námi se zavřou dveře a jedeme k našemu letadlu. U letadla se dlouho nic neděje, nikdo nám nechce otevřít dveře. Po dlouhém čekání a dohadování agenta po vysílačce, jestli stojíme u správného letadla, nám konečně posádka otvírá a nám se naskýtá pohled na FO, kterak v rychlosti žvýká rohlík
Když se usadíme, přijíždí ještě druhá várka lidí, takže to s tou poslední výzvou zřejmě nebylo tak žhavé. Nějakou dobu pojíždíme přeci jen JFK je trošku rušnější letiště a se zapadajícím sluncem startujeme. Ještě před startem si všímám, že posádka se chová velice neformálně, ale přesto velmi příjemně, dalo by se říct, že s námi cestujícími přímo laškují. Stejně tak hlášení kapitána je podáváno neformálně a vtipně. Zatím jsem letěla s americkými aerolinkami jenom párkrát, ale tohle jsem zažila pokaždé a moc se bavím. Let probíhá velice klidně, palubní servis je zcela standardní – zdarma nealko (dávám si můj oblíbený Minute Maid Cranberry Apple Juice) a preclíky nebo arašídy. Po zbytek letu sleduji filmy ve svém přehrávači a tím mi let rychle uteče, takže konečně přistáváme v Tampě. Welcome to Florida, the Sunshine State!

Supr TR, díky za fajn čtení Bude ještě pokračování ze zpáteční cesty?

Díký za TR

Dobry report... Mozna me nekdo tady zabije ale jsem rad ze CSA neleta dalkovky. Myslim to ve smyslu ze kdyby pokracovali tak bylo by to se starsim letoune, predpokladam ze nabizeny servis byl mnohem lepsi nez co tady vidim s LOT... davalo to CSA celkove spatnou reputaci.

radeji preckat a pak prijit s lepsim komfortem a produktem. LOT se snazi s jejimi novymi 787 a az je dostanou tak budou jiste mit trochu vyhodu. Ale celkove (voda, jidlo atd.) musi byt mnohem lepsi