Proč je to tak dobrý?
Otázka mířila zejména k obsahu zeleniny (rajče, salátovka, paprika), která je pro tazatele samostatně, nad rámec tohoto salátu, nepoživatelná.
Nad takto příjemně formulovým dotazem jsem se zvrátil v křesílku, zhluboka nadechl k odpovědi, která završí ten úspěch a .. prd.
Odpovědět se totiž dají 4 různé věci a nevěděl jsem kterou. Odpověď tedy znovu podávám písemně. Vy ale pojďte rozhodnout se mnou, která odpověď je správná.
Ano, jistě.. už slyším volání, že chcete mít alespoň minimální šanci najít správné řešení, a k tomu potřebujete obvyklý úvodní seminář. Dobře, pojďme si to napřed rozebrat. A začnu příkladem s jinou, mnohem jednodušší otázkou.
Jak loupete banán?
no.. zamyslete se a odpovězte si NAHLAS. Myslím to vážně a bez toho to nemá cenu. A odpověď si dobře zapamatujte.
Tedy, jak loupete banán?
Tahle otázka je z kategorie zlomyslných. Pokud vám jí někdo znenadání položí a vy upřímě bez přípravy odpovíte, na 99% se ztrapníte. Co já vím, odpovědi se škatulkují do těchto kategorií:
1 kategorie – opičácká: naznačili jste ve vzduchu rukama ten pohyb a řekli „takhle“
2 kategorie – inteligentní: pokus o „kulturní“ odpověď ve smyslu „odlomím napřed stvol, abych mohl odstranit slupku“
3 kategorie – blonďatá: „podle toho jak kde, v restauraci nožem, jinak rukama“
4 kategorie – hláška: „jako člověk přece“
5 kategorie – netýmová: „co tím sledujete?“
.. jestli spadáte do ještě jiné kategorie, pochlubte se.
Takže ona je to nakonec taky těžká otázka, že:o) Nicméně ať jste odpověděli v rámci kterékoliv kategorie, odpověděli jste sice správně - ale nikoliv na to, na co jste byli ve skutečnosti tázáni .. a proto můžete očekávat, že po jakékoliv z uvedených odpovědí bude vždy následovat výbuch smíchu přítomných.
Legrační na tom rovněž je, že rozveselení přítomní nemají ani páru čemu se tlemí. Prostě je to k smíchu, že:o) Přesto to funguje spolehlivě, a nejen na banánu. Zkuste ještě tuhle: „Hele, jak ty si zavazuješ tkaničky?“
Dobře, tak jsme se zasmáli. Ať odpovíte cokoliv, všichni cítí, že na odpovědi je něco "divně" a budou se tomu smát. Možná, možná až při jedné odpovědi by to nešlo tak snadno: „To je dobrý, tak o tomhle sem eště nepřemejšlel.“
O.k., ale co je tak strašně edukativního na otázce, odpovědi i posluchačích? Tahle otázka se totiž ptá, jestli máte νόησις (pracovně tomu říkejme rozum). A i když dodáte inteligentně formulovanou odpověď, je vám to prd platné - v tomto případě jste stejně k smíchu. Dotaz totiž zněl, jestli máte rozum, a ne jestli jste inteligentní. A právě jste se prořekli a je vám tak jenom ke škodě, pokud jste se celou dobu předtím tvářili inteligentně.
Rozum a intelekt jsou jsou dvě různé věci. A zatímco ta druhá je propíraná horem dolem a čím větší blbeček, tím víc si měří IQ, o přítomnosti té první νόησις sice sami od sebe moc dobře víme, ale neumíme jí často ani pojmenovat. Škoda.
Může tady někdo konečně pořádně vysvětlit co to ten rozum - νόησις je?
A jsme u toho. Νόησις je když:) se někdo zeptá “Proč je to tak dobrý”. Možná vám tahle otázka už na začátku připadla divná – v tom smyslu, že se na ní vlastně špatně odpovídá, že je tak nějak divně položená. Ale - vždyť je to úplně ten stejný pocit “divnoty”, jako když někdo odpoví na banánovou otázku.
Zkusme do toho nastoupit ještě druhými dveřmi. Jestli jste uživateli osobního počítače, možná víte, že v něm běží kernel, tedy funkce, která rozděluje “místo a energii” mezi jednotlivé “úkoly”, na kterých počítač pracuje. Prostě hlídá, aby vám počítač “na něčem nevytuhnul” a v každý okamžik měl pořád dost energie alespoň vám říct, že “už je nedostatek paměti na to, co chcete udělat”.
No a teď si představte, že kernel by začal používat kus “místa a energie” k tomu, aby řešil “úkoly” jako Proč rozděluju místo zrovna takhle? Je správně, že rozděluju místo zrovna já? To už je νόησις – rozum, a ten počítače nemají.
Jenže my ho máme. Možná už jste taky někdy viděli inteligentního člověka, co byl sice inženýr MBA, ale hroznej vůl. Málo rozumu, no.
Už víte, co si počít s otázkou “Proč je to tak dobrý?”
Možnosti jsou:
a) protože je v tom hodně česneku
b) protože už sem to párkrát vařil a mám zkušenost
c) protože se v tom míchají protichůdné chutě
d) jak se můžeš takhle ptát?
Vaše volba?
Zatímco budete přemýšlet nad variantami, pojďme si říct, o čem to tady vůbec je. Vysvětlili jsme si, jaký je rozdíl mezi νόησις – “rozumem” a διάνοια – “inteligencí”. A dost dobře z toho vyplývá, že pokud disponujete inteligencí, která se ovšem sama sebe neptá, jestli je inteligentní správně, tak je vaše lidství limitováno. Běžet tam, kde je hromada žrádla a běžet opačným směrem, když všechno žrádlo dojde – na to bohatě stačí chodit po čtyřech, ne?
Zpět k salátu. Odpověď a) je lživá, na odpověď b) se nikdo neptal. Vhodná je odpověď c), protože takhle to funguje při vaření vždycky a d), pokud lze podat odpověď písemně a upozornit na to, že položit takovou otázku je důležitější, než kdy nalézt správnou odpověď.
Prodejcův těstovinový salát (rodinná várka)
1 kg rigatoni, 0,5 kg česneku, vanička koktejlových rajčat, 2 salátovky, 4 papriky, 1 sklenice zeleného pesta, olivový olej, parmazán
Nožem rozdrcené stroužky česneku hoďte do hrnce na olivový olej, jako byste chtěli zesklovatět cibuli. Až to bude akorát, sundejte hrnec z plotny a vysypte na to rigatoni právě uvařené ve velmi slané vodě. Vykydejte na to celou sklenici zeleného pesta, opatrně a důkladně promíchejte. Až těstoviny zcela vychladnou, přidejte nahrubo nakrájenou, lehce prosolenou zeleninu i s tou vodou, kterou pustila. Znovu promíchejte a šup s tím do lednice. Podávat pod vrstvou parmazánu. Nejlepší je to od druhého dne dál, když se česnek rozleží.
Krásné léto!
