V úterý jsem poprvé (a s největší pravděpodobností i naposledy) letěl s Airtranem (TPA-BWI). Hromada drobných problémů a nepříjemností:
Jelikož jsem cestoval jen a příručními zavazadly, chtěl jsem se začekovat online. Systém mi stále vyhazoval chybu v osobních informacích. Ať jsem zaškrtl, že nemám prostřední jméno nebo jsem do prostředního jména napsal none (s malým n) nebo jsem udělal oboje, reakce byla stejná.
Nezbylo mi tedy, než se začekovat na letišti. U přepážek byla fronta, který neustále narůstala a pohybovala se velmi pomalu. Kiosky byly až u přepážek, nikoli předsunuté. Po delší době jeden pán, který s rodinou čekal někde za mnou, začal volat, zda všichni čekají na asistenty a zda tedy nikdo nejde ke kiosku (dva byly volné; agenti obsluhovali vždy jen jednu přepážku, ne jak je tu obvyklé, když jsou kiosky až na přepážkách, že obsluhují více přepážek najednou, tedy lepí tagy a kontrolují občanky a lidi si tisknou palubky sami; lidi vše řešili s agenty, kiosky na volných ani na obsazených přepážkách nikdo nepoužíval) a po nulové reakci ovcí ve frontě (většinou v důchodovém věku) podlezl s rodinou rozdělující pásy a já se vydal za nimi k druhému volnému kiosku. Kiosek pracoval velmi pomalu a dotyková obrazovka reagovala příšerně. Po několika minutách se mi podařilo vytisknout palubku. Problém s prostředním jménem se naštěstí neopakoval.
Nástup do letadla byl v gatu velice chaoticky organizován. Kvůli opožděnému příletu začal až 10 minut před plánovaným odletem. Probíhal současně chobotem a pěšky po ploše ke schodům u zadních dveří. Agent chaoticky vyvolával jednotlivé řady a posílal je předtím k jednotlivým gatům (do chobotu a ke schodům na plochu), takže půlka lidí nevěděla, kde se má shromáždit. Bohužel zadními dveřmi nastupovalo jen minimum PAX (vyvolaných řad).
Nástup do 737-700 trval půl hodiny! Ovce (pravděpodobně většinou individuální koupáci, američtí a kanadští) nebyli schopni rychleji ukládat věci do binů a usazovat se. Tvořila se dlouhá stojící fronta a někteří cesťáci se i pohádali. Airtran má povoleno kabinové zavazadlo tak velké, že kdyby můj 24´´ kufr neměl kolečka, vešel by se do limitu (ten jsem ale s sebou nakonec neměl). To rovněž přispívá k pomalejšímu nástupu, když dost PAX musí hledat volné místo v binu. Člověk to bere jako velké plus, ale pak to může ve spojení s krátkým průletem znamenat opožděný odlet. Pak jsme dlouhou řadu minut čekali na stojánce (na náhradní slot?). Btw.u dveří do letadla stálo mnoho kufříků s visačkami, že budou vydány na pásu v destinaci (nikoli delivery at aircraft) Takže airlines povolí velká příruční zavazadla a ve finále pak cesťáky nutí je dát do podpalubí a čekat na ně u pásu. Předpokládám, že to postihlo lidi, co přišli do kontaktu s check-in agentem, neboť některá z nich byla menší, než můj kufřík a na gatu to nikdo neoznačoval.
Palubní magazín hýří perlami:
- podle podmínek přepravy musí mít cesťák zapnutý pás kdykoli sedí; naštěstí to CC nevyžadovaly
- příruční zavazadlo nesmí mít součet rozměrů větší než 55´´. Současně ale nesmí být větší než 17x12x8,5´´, aby se vešlo pod sedadlo. Řekl bych, že 17+12+8,5 je podstatně méně, než 55. Nicméně na webu se píše něco jiného a reálných je těch 55´´. Mám pocit, že ty menší údaje platí pro osobní věc.
- Nebezpečný materiál může být brán na palubu, pokud se jedná o sporotvní potřebu.
Poslední cesťáci byli obslouženi nápoji a preclíky téměř 2 hodiny po plánovaném odletu, tedy nějakých 80 minut po skutečném odletu. Po zakoupení koktejlu (pro džus do něj musela jít CC do skládku, platba kartou byla pomalá a s kecy; nevím, jestli ty kecy byly na mě, že jsem platil 6 dolarů kartou, seděl jsem ve 2/3 stroje, slyšet tam bylo špatně; na vnitostátních linkách už skoro nikdo hotovost nepřijímá, jak to má člověk vědět, že oni ano) jsem požádal o pohárek vody - to už byla CC tak zmatená, že mi dala jen pohárek ledu bez vody).
Při přistání byli žádáni cesťáci, kteří mají Baltimore jako cílovou destinaci, aby zůstali sedět a nechali nejprve vystoupit ty, kteří mají návazný let. Jelikož mi bylo zpoždění dalších letů Airtranu naprosto ukradené a představoval jsem si, jak ovce pomalu vystupují a ujede mi v horším případě autobus nebo se v lepším jen nestihnu převléknout a do sněhu vylezu v kraťasech, vystoupil jsem spolu s přestupujícími. Koneckonců nebyl mojí cílovou destinací Baltimore, ale Arlington v jiném státě
Takže shrnuto - nic zásadně strašného, ale hromada relativně drobných negativ. Špatný zážitek z letu ještě umocnila pomalá a chaoticky řízená security. Takže ve finále jsem přes příjezd na letiště s výstupem přímo u přepážek Airtranu 90 minut před plánovaným odletem stihl na poměrně malém letišti jen WC, hamburger u Burger kinga a vyzvednutí ledového kafe u Starbucku a do gatu jsem přišel 25 minut před odletem. Dost žalostné.
Pozitiva Airtranu:
- mimořádně velké kabinové zavazadlo (ovšem s následky pomalého nástupu)
- relativně štědrý FF program (za 4 lety upgrade, za 8 letů let v Y)