Advent v Pacifiku (PRG-ICN-NAN-NOU-VLI-BNE-SYD-ICN-PRG)
Napsal: 14. 01. 2011, 20:03
Konečně přidávám 1. část slíbeného reportu http://forum.airways.cz/viewtopic.php?f ... 25#p132565 z "prodlouženého" Adventu v Pacifiku via Jižní Korea.
Chtěli jsme se vypravit na nejvzdálenější místo na světě od Střední Evropy, což nám vycházelo právě do oblasti Jižního Pacifiku nebo na Nový Zéland. Na Zélandu teprve bylo jaro a proto jsme nakonec vybrali Oceánii.
Nalétali jsme skoro 37.000km a ve vzduchu jsme strávili celkem okolo 50 hodin. Rozložili jsme si cestu tak, abychom vždy (kromě přestupů v ICN) před přeletem měli několik dnů pobytu na relax.
Přístě (a v dalších dílech) se s Vámi rád podělím o zkušenosti z Fidži, Nové Kaledonie, Vanuatu, Austrálie a cesty zpátky přes Koreu (to již i s overlayerem poblíž ICN)...
Chtěli jsme se vypravit na nejvzdálenější místo na světě od Střední Evropy, což nám vycházelo právě do oblasti Jižního Pacifiku nebo na Nový Zéland. Na Zélandu teprve bylo jaro a proto jsme nakonec vybrali Oceánii.
Nalétali jsme skoro 37.000km a ve vzduchu jsme strávili celkem okolo 50 hodin. Rozložili jsme si cestu tak, abychom vždy (kromě přestupů v ICN) před přeletem měli několik dnů pobytu na relax.
- Do prvního cíle (a první postele) v NAN na Fidži nás čekalo skoro 18.000km
- Do prvního cíle (a první postele) v NAN na Fidži nás čekalo skoro 18.000km
- Přítelkyně už měla s Korean zkušenosti, tak BiBimBap, servírovaný pár desítek minut po startu jí udělal velikou radost:-)
- Já jsem vsadil na beef (fotku zařadím dále) a ještě víc ocenil nový a pohodlný Triple 777 při představě tří kalendářních dnů na cestě, nežli opět uvidím pevnou postel...
- Ocenili jsme i fakt, že četné cestující menší asijské děti se během přeletu více pásem chovají klidněji, nežli rozmazlení a hyperaktivní malí Evropené. Takže cesta rychle a v klidu ubíhala.
- Cestovali zejm. vietnamské rodiny, ale i Japonci a samozřejmě Korejci. Bělochů bylo přibližně 20-30%. Obluha je v Korean tradičně perfektní, ale k tomu se ještě dostanu.
- Po přistání jde vše velice hladce. Informace a navigace na letišti v Incheonu je asi jedna z nejlepších na světě.
- Podle očekávání cca 70% cestujících dále transitovalo.
- JV Asie se stává nejdůležitějším centrem světa a podle toho i vybavení Korean a letiště v Incheon vypadá. Konkurence v nedaleké Číně by jistě každé klopýtnutí rychle využila.
- Těžko si lze představit službu, která by v transitním prostoru ICN chyběla. Stejně tak i ochota vysoce kompetentního personálu. V naprosté většině je vše zdarma nebo za celkem rozumné ceny.
- Ve 4. patře transitu je relaxační area s lůžky, sprchami a dalšími užitečnými službami. Není tedy nutné zevlovat mezi cestujícími, co už čekají na boarding o něco níže.
- Všude jsou uvedeny transparentní ceny nebo podmínky. Chytračení nebo nedostatečná kapacita u služeb, co jsou zdarma se tu nepěstuje.
- Jediným otazníkem je téměř "monokultura" dominující společnosti Korean.
- Internet a WIFI ve všech prostorách zadarmo je samozřejmostí.
- Provideři se předhání i v různých high-tech koutcích. Neměl jsem ale energii je podrobněji zkoumat. Raději jsme si na těch nekolik málo hodin pohověli v lehátkách, protože se náš druhý den na cestě začal pomalu chýlit k večeru.
- Největším markantem INC je klid, ticho, pohoda a prostor. Jestli takové bude "Asijské století" - tak honem sem s ním...
- Při nástupu do letadla ještě více ubylo Evropanů. Příjemné bylo představování se s milými japonskými penzistkami, které seděli za námi. Evropané a Američané si hrají na zaneprázdněné a důležité, tady je usazování se v pohodě, s mnoha úsměvy, komplimenty. Roztomilé dámy nás hned chválili a obdivovali, že jsme se vydali na takovou dálku a pořád jsme čilí.
- Čekalo nás dalších přes 8.000km k nejbližší posteli. Pomalu se začala únava hlásit o slovo.
- Kapitán (Brit nebo Kanaďan podle akcentu) se s námi vznesl nad Japonské moře k další datové hranici během několika hodin. Směrem tam jsme přišli za 24 hodin na cestě o 12 biologických hodin. Jediné, co nás těšilo, že velice lehce bude v cíli vědět, kolik je ve Střední Evropě, když posun bude těmto 12 hodinám roven... A můžeme si klidně nechat na ručičkových hodinkách domácí čas, aniž se spleteme...
- Nad Japonskem jsem hodně šněrovali, nejdřív ostře na východ, pak téměř na JJZ, znovu na východ až SSV a pak teprve na jih. Nějaký záhadný smysl to asi z pohledu kapitána mělo...
- Obsluha na palubách Korean je prostě skvostná! Letušky se můžou rozdat a uběhat. Vychován americkými létajícími "samoobsluhami" jsem se setkával s nepochopením, proč se "obtěžuji", když stačí přece zazvonit a ony mi velice rády dolejí, přinesou ubrousek, přidají to a zase tamto... Není divu, že se Korean takhle vyšvihl během několika let na jednu z nejlepších aerolinek světa!
- Tady je slíbený "evropský" beef, který jsem konzumoval i na cestě z PRG-ICN. V magazínu jsou i harmonogramy "krmení" mezi různými světovými destinacemi, kdyby je cestující po hlášení při počátku letu přeslechl. Lépe se tak plánují pokusy o spánek... Prostě asijská preciznost a až servilnost - namísto západní laxnosti a nadutosti...
- S přítelkyní oba víme, že alkohol na longhaulech nemá co dělat, ale když skvělé Chardonnay z Nového (australského) světa je na palubách Korean bezedné! Jak to ti Korejci dělají, že nezkrachují?!
- Možná díky Chardonnay, možná skvělé a milé obsluze, ale z kůže jsem za těch skoro 20 letu téměř non-stop nevyskočil. Slyšel jsem i češtinu z předních řad, ale nevím, zda krajané také letěli jako my bez přespání v Soulu. A už tu byl východ slunce pod rovníkem v Pacifiku!
- Docela jsem se na rozednění těšil, ale jen jsem na nás přivolal další atak krmení a opečovávání, vyplňování přistávacích fidžijských karet. V dalších týdnech jsme je vyplňovali v Pacifiku před každým přistáním. S láskou jsme vzpomínali na milou a pohostinnou EU!
- Kapitán s námi začal třetí kalendářní den naší non-stop cesty nacvičovat průlet minicyklonkama... Asi nám chtěl doplnit adrenalin a připravit na horší chvíle, které nás nakonec skoro za pár týdnů neminuly... Stáčeli jsme se, stoupali a klesali jako čamrdy. Už jsem se fakt do postele těšil (i když bylo lokální ráno)
- Teprve nad letištěm v Nadi na Fidži se mraky jakž takž rozestoupily. Jó tropy vypadají z pár set metrů téměř jako domovina. Vedro a prádelna se maskuje pod nima...
- Byl jsem natolik uondaný, že jsem resignoval na převlékání se za letu do "karibského" úboru. Klimatizovaný chobot po přistání jsem málem zlíbal radostí. Tuším, že je v NAN jen jeden a asi je k disposici jen long haulům...
- Fronta trvala skoro hodinu, protože jsme "nebojovali". Stačí pas, zpáteční letenka, zadat jméno hotelu a vízum je zdarma na místě na čtyři měsíce...
- V Pacifiku i Austrálii jde řešit zásoby v Duty Free i při příletu. My se zásobili raději už v ICN. Kvóta je 2,25 litru šnapsu na hlavu. Na Fidži se celníci na dovážené "zásoby" ptají, ale bělochy jsem zavazadla otevírat na immigration neviděl.
- Kurzy jsou po celém soustroví téměř totožné. Nikde jsme se nesetkali s nějakým "špekem" nebo záludností. Japonské roztomilé dámy se nahrnuli k první směnárně v transitu a my s nimi. Fidži (naše první destinace při Adventu v Pacifiku) nám ukazovalo od příletu jen tu nejlaskavější tvář!
