Z Prahy na Nový Zéland a do Austrálie
Napsal: 16. 01. 2011, 19:15
Zdravím všechny na tomto fóru. Mám za sebou hezký výlet do vzdálených končin, který se jinak než letecky nedal podniknout. A protože jsem minulý rok celkem často pročítal toto fórum hledaje (a občas i nacházeje) užitečné informace kolem létání, rozhodl jsem se dát sem i "létající" část mého výletu. Rád bych však předem varoval, že jsem jen obyčejný smrtelník, který letadlům a létání nijak příliš nerozumí, nezná všelijaké ty fígle apod. Akorát jsem se tak naučil zkratky letišť a to je asi vše. Zároveň přiložené fotografie nevznikaly za účelem tohoto minireportu, takže ne asi každého fanouška létání hned oslní.
Po mé první cestě do Austrálie před dvěma lety jsem se do této země tak trochu zamiloval. A tak jsem si spolu s přítelkyní naplánoval něco trochu odvážnějšího a přidal i místo, kam dál už to ze střední Evropy nejde - Nový Zéland. Volba termínu z mnoha příčin padla na přelom roku.
Měsíční cesta představovala celkem jedenáct letů. Dále se budu věnovat každému letu zvlášť s tím, že se snažím dodat co nejvíce zajímavých i nezajímavých informací.
1) 13.12.2010 PRG – DXB
Emirates EK412
Airbus A330-200
15:15 – 00:35, plánovaná délka letu 05:45
sedačka 27B, obsazenost >95%
4459 km
Mnoha lidem již dobře známá cesta do Dubaje s Emirates. Pokud bych měl hodnotit tento let, pak musím říci, že nebyl nic moc. Letadlo je již viditelně postarší, čekal jsem více. Pověstnou rozpadlou sedačku jsem naštěstí nechytil. V Dubaji jsem měl zajištěn hotel Millenium na přespání. Projít přes letiště až na hotelový pokoj se ale ukázalo jako docela časově náročné. Lze jen litovat, že jsem neměl dostatečné informace z pražské kanceláře Emirates (kde jsem jinak obdržel perfektní servis) a nevěděl přesnou proceduru. Takže po zvládnutí první půlhodinové fronty na pasové kontrole mi milý úředník sdělil, že nejprve musím na Eye Scan a pak zase zpět na pasy. Eye Scan představoval další půlhodinu ve frontě, nasnímání oční duhovky, to správné razítko do vízového sešitku a hurá zpět do fronty na pasy. Po následné půlhodině jsem vkročil do UAE. Plánek místa odvozu z letiště do hotelu na vízovém sešitku je poněkud hodně neproporcionální, takže co se na plánku zdá kousek je ve skutečnosti nekonečná chodba. Nakonec jsem ale vše našel. Mikrobus do hotelu jede asi 5 minut, ovšem zásadně se čeká na jeho plné obsazení cestujícími. A když říkám plné, tak myslím plné. To by člověk nevěřil, kolik lidí dokáží do toho vozítka nacpat. V recepci hotelu už jen malá frontička, podpis a hurá do postele. V mém případě jsem měl přílet někdy kolem 0:45, do postele jsem ulehal ve 4:00. No do osmi do rána, kdy bylo dobré startovat zase zpět na letiště, nebylo daleko, ale lepší, než to prospat někde na sedačce. Tedy pokud někdo poletí a má hotel + zelený sešitek s vízem, pak směřujte tímto směrem: Arrivals – Visa Collection (Eye Scan v rohu haly, odděleně muži, ženy) – Passport Control.
2) 14.12.2010 DXB – SYD
Emirates EK412
Airbus A380-800
10:15 – 06:55 (+1), plánovaná délka letu 13:45
sedačka 81C, obsazenost >95%
12038 km
Ne/vyspalý z hotelu jsem vyrazil shodným způsobem v plně obsazeném mikrobusu zpět na letiště. Průchod do tranzitního prostoru byl o poznání rychlejší. Jen ten rám byl poněkud citlivější k mým kovovým dírkám v šněrování bot a tak musely dolů. Čekal mě velmi dlouhý let a tak jsem se těšil/netěšil. Těšil na bájemi opředenou A380 a netěšil na tu šílenou dobu v letadle. Obojí dopadlo dobře. Let uběhl nečekaně rychle. Vybral jsem si sedačku v takové řadě, kde řada přede mnou byla jen dvojsedačková u emergency exitu s taktikou, že minimálně jeden cestující u okénka má před sebou volno a tudíž ho nebudu muset pouštět přes sebe. Dávám totiž zásadně přednost místu do uličky z několika důvodů. Taktika klapla a tak holandský pár s dítětem, kterého jsem se původně děsil, fungoval tak, že jsem nemusel přes sebe pouštět nikoho a nebyl tak nijak rušen. Dítě bylo naštěstí velmi klidné. Vydrželi jsme to spolu tak až do Aucklandu. Mohu potvrdit informaci, o které si nebyl pán z pražského Emirates jistý. V Sydney není zapotřebí žádné tranzitní vízum. Probíhá pouze standardní kontrola + náhodný scan na drogy a jiné sajrajty. Tu jsem podstoupil i já zcela bez problémů i díky tomu, že jsem věděl z minula o co vlastně jde.
3) 15.12.2010 SYD – AKL
Emirates EK412
Airbus A380-800
08:45 – 14:00, plánovaná délka letu 03:15
sedačka 81C, osazenost >90%
2158 km
Po docela příjemné přestávce v Sydney následovala už jen taková hračka – dolet do Aucklandu shodným letadlem. Má sedačka i moji nejbližší spolucestující zůstali, jiní cestující se vyměnili. Po třech hodinách konečně vytoužený Nový Zéland. Průchod všemi kontrolami byl bezproblémový. Imigrační úředník se sice trochu více vyptával, ale problém nikdo nedělal. Vstupnímu scanu zavazadel jsem se vyhnul a žádná nežádoucí jablka či hrušky jsem nevezl.
4) 15.12.2010 AKL – TRG
Air New Zealand NZ8215
Bombardier Q300
17:50 – 18:25, plánovaná délka letu 00:35
sedačka 9C, zbylo jedno volné místo
145 km
Ten den to ještě nekončilo. Na mezinárodním letišti jsem úspěšně našel tu správnou přepážku a provedl check-in pro vnitrostátní let. Nemusel jsem se tak tahat se zavazadlem na vnitrostátní letiště, které je asi 10 minut chůze po velmi dobře značené trase. Čekal mě velký skok z obrovského A380 do pidi malého Q300. Na Novém Zélandě jsou regionální lety úžasné v tom, že tam ještě nedošlo k zavedení kontrol skenery a tak projdete pouze s boarding passem bez jakýchkoliv kontrol rovnou do letadla. Let tímhle vrtuláčem byl krátký a celkem klidný, což jak jsem se dozvěděl později, není pravidlem. Měl jsem štěstí na počasí. V souvislosti s mým prvním setkáním s Air New Zealand mám pár postřehů. I při tomto krátkém letu bylo mikroobčerstvení, letadlo obsluhovala jedna letuška. Dále pokud mohu radit, letenky bookujte z novozélandské verze jejich stránek, ta evropská nenabízí tarif Smart Saver, který je třeba poloviční proti Flexi Plus.
5) 25.12.2010 AKL – WLG
Air New Zealand NZ439
Boeing 737
13:30 – 14:30, plánovaná délka letu 01:00
sedačka 19B, osazenost >95%
482 km
Druhý let s ANZ proběhl bez problémů. Seznámil jsem se s jejich automatizovaným systémem, kdy check-in si uděláte v jednom z mnoha automatů, olepíte si kufry štítky a pak je jen hodíte na pás. Hotovo za 5 minut bez jakéhokoliv čekání. Jelikož trasa Auckland Wellington již není regionální a také letí větší letadlo, bezpečnostní kontrole se již nevyhnete. Je to ale stále pohoda, nedělají například problém s lahvemi s pitím. Odbočím. Let probíhal přesně na místní vánoční svátek. Auckland je velmi opravdu velmi rušné město. Tento den byl ale úplně vymetený. Na ulici jsme byli téměř sami. Na zastávce, odkud měl odjet autobus na letiště za 16 dolarů/osoba a který nám zrovna ujel, se zanedlouho objevil pán původem jistě z Indie, ze kterého se vyklubal řidič shuttle busu a nabízel odvoz na letiště. Tvářili jsme se poněkud kysele, což se velmi vyplatilo, protože nakonec jsme si plácli za 25 dolarů za oba. Holt good deal. Ještě vzpomínám na jednu napínavou věc. Pozorovali jsme z haly naše letadlo do WLG a koukali, jak nakládají zavazadla. Dokonce jsme na vozítkách poznali i vlastní kufry. Pak ale přišlo oznámení o změně gate. Oni ale stále nakládali kufry do letadla na gate, který už ale nebyl náš. Bylo to napínavé, ale když došlo na vozík s našimi kufry, naštěstí byl odtažen k tomu správnému letadlu a vše dopadlo dobře k naší plné spokojenosti.
6) 28.12.2010 WLG – CHC
Jetstar JQ269
Airbus A320
16:00 – 16:50, plánovaná délka letu 00:50
sedačka 15F, osazenost >95%
304 km
Levný Jetstar se tentokrát neuvedl v pěkném světle a vystřihnul minimálně hodinové zpoždění na odletu díky zpožděném příletu letadla. Mně to naštěstí nijak nevadilo, nebyl nikam žádný spěch. Letiště ve Wellingtonu je takové hezky malé a jednoduché. Po příletu jsem nějak nenašel běžný bus do centra a tak se nechal zlákat shuttle busem. Bylo to dražší, ale zato až přímo do hotelu. Později se ukázalo, že naproti hotelu má zastávku bus místní hromadné dopravy a tak zpáteční cesta na letiště byla levnější v autobuse s free wifi on board a s úpravou pro zavazadla.
7) 30.12.2010 CHC – SYD
Emirates EK419
Boeing 777-300ER
17:00 – 18:20, plánovaná délka letu 03:20
sedačka 47B, obsazenost >95%
2125 km
Opouštím Nový Zéland v něčem solidnějším. Boeing 777-300 je pěkné letadlo. Vybral jsem si dvojsedačku vzadu, a tím zabil tři mouchy jednou ranou: přítelkyně u okýnka, já v uličce a nikým nerušeni. Pokud mohu subjektivně hodnotit, pak se mi zdál let v tomto letadle příjemnější, než byl v A380. Nemohu hodnotit prostorové parametry sedaček apod., ale pocitově byl 777 lepší. Zábavná, jak já říkám televize, je v obou letounech naprosto shodná. Jen malá chybička v případě 777, kde se neukazoval zbývající čas do přistání. Vstupní proceduru na letišti v Sydney jsem již znal z minula, takže nebyl problém.
05.01.2011 SYD – AYQ
Virgin Blue DJ1627
Embraer E-190
10:10 – 12:10, plánovaná délka letu 03:30
sedačka 17C, osazenost >99%
2163 km
Tento let byl plný očekávání. Ani ne tak z vlastního letu, ale z červeného středu Austrálie, kam jsme měli namířeno. Pokud mohu poradit, pak volte levé řady pro shlédnutí Olgas těsně před přistáním, pravé pak pro Ayers Rock. Budete však několikrát žádáni o zachování klidu, protože obě nádhery jsou k vidění při fázi přistání. Letišťátko u Ayers Rock Resort je maličké, jinak je tam v okolí všechno daleko a veliké a také předražené. Uluru je ale naprosto úžasné, když už odbočuji od létání. Virgin Blue začali létat tuto destinaci někdy z jara roku 2010 a je to dobře, protože cena letenky byla o poznání nižší (neříkám příjemná), než v případě konkurenčního Qantasu.
9) 10.01.2011 ASP – PER
Qantas QF1935
Boeing 717
10:10 – 11:45, plánovaná délka letu 03:05
sedačka 6C, obsazenost >95%
1975 km
Nabažen a patřičně unaven z cestování ve 40 stupňových teplech se odevzdávám poprvé společnosti Qantas. Nebyl jsem nespokojen, na rozdíl od low cost Virgin Blue či Jetstar dostávám i chutnou svačinku. Dobrý pocit mi kazí organizace dopravy z letiště do centra Perthu. Ta je asi nejtragičtější, jakou jsem kdy zažil. Máte na výběr buď shuttle bus za 15AUD (18 z mezinárodního) nebo MHD za 3,70AUD, o kterém ale web letiště mlčí. Tento levný bus jede pouze z vnitrostátního letiště a není příliš uzpůsoben kufrům, které obvykle cestující z/na letiště mají. Vymete s vámi řadu zastávek a po třičtvrtě hodině máte těch 11 km do města konečně za sebou. Zpátky je to horší. Jeli jsme zpět na domestic. Mezinárodní letiště je na druhé straně přistávacích drah a nelze se na něj dostat jinak než shuttle busem, který si za 5 minut jízdy účtuje 8 dolarů. Viditelně tam vládne monopol a ceny tomu odpovídají.
10) 14.01.2011 PER – DXB
Emirates EK421
Boeing 777-300ER
22:30 – 05:25 (+1), plánovaná délka letu 10:55
sedačka 47B, obsazenost >90%
9038 km
Putování pomalu končí. Letím již známým 777 ve známé sedačce stále s chybkou ve zbývajícím čase do příletu. Co se mezinárodnímu letišti v Perthu s pouhými čtyřmi gaty upřít nedá je parádní vyhlídka ze třetího patra na celý prostor letiště. To se tím pláckem v Praze srovnat nedá. Let byl pro zajímavost kompletně noční.
11) 15.01.2011 DXB – PRG
Emirates EK139
Airbus A330-200
10:30 – 14:00, plánovaná délka letu 06:30
sedačka 27B, osazenost cca 60%
4459 km
Překvapení se nekonalo. Stále shodné A330 s nic moc vnitřkem. Jediná změna byla v tom, že letadlo nebylo příliš plné a rozbitá létající dvířka na toaletách pod umyvadlem, které jsem při cestě z Prahy vtipně zafixoval toaletním papírem, byla opravena. Všech uplynulých deset letů bylo velmi obsazených, vždy zbývala sem tam nějaká sedačka. Tento let byl jiný, řada cestujících si z prostřední čtyřřady udělala soukromou postel. Na letišti v Dubaji pro srandu králíkům měnili gate odletu, ale nebyl to žádný problém. Je zajímavé, jak často se tam člověk potká s češtinou ...
Drobná statistika:
odlétáno celkem 11 letů
plánovaný čistý letový čas celkem 49 hodin 30 minut, reálný se příliš nelišil
nalétáno 39346 kilometrů (tento údaj je nepřesný)
vystřídáno celkem 7 typů letadel a 5 leteckých společností
Něco na závěr. Snažil jsem se držet tématu tohoto webu, pokud by snad někdo měl zájem vědět více z cestování či pobytu na Novém Zélandu či Austrálii, nechť neváhá a napíše mi PM. PS: Omlouvám se za neotitulkování obrázků a jejich někdy nelogické řazení. Fotili dva lidé dvěma přístroji v různých časech. Nemám teď sil to lépe uspořádat.
Bonus: ukázky jídelních lístků, které se mi podařilo uchovat.
Po mé první cestě do Austrálie před dvěma lety jsem se do této země tak trochu zamiloval. A tak jsem si spolu s přítelkyní naplánoval něco trochu odvážnějšího a přidal i místo, kam dál už to ze střední Evropy nejde - Nový Zéland. Volba termínu z mnoha příčin padla na přelom roku.
Měsíční cesta představovala celkem jedenáct letů. Dále se budu věnovat každému letu zvlášť s tím, že se snažím dodat co nejvíce zajímavých i nezajímavých informací.
1) 13.12.2010 PRG – DXB
Emirates EK412
Airbus A330-200
15:15 – 00:35, plánovaná délka letu 05:45
sedačka 27B, obsazenost >95%
4459 km
Mnoha lidem již dobře známá cesta do Dubaje s Emirates. Pokud bych měl hodnotit tento let, pak musím říci, že nebyl nic moc. Letadlo je již viditelně postarší, čekal jsem více. Pověstnou rozpadlou sedačku jsem naštěstí nechytil. V Dubaji jsem měl zajištěn hotel Millenium na přespání. Projít přes letiště až na hotelový pokoj se ale ukázalo jako docela časově náročné. Lze jen litovat, že jsem neměl dostatečné informace z pražské kanceláře Emirates (kde jsem jinak obdržel perfektní servis) a nevěděl přesnou proceduru. Takže po zvládnutí první půlhodinové fronty na pasové kontrole mi milý úředník sdělil, že nejprve musím na Eye Scan a pak zase zpět na pasy. Eye Scan představoval další půlhodinu ve frontě, nasnímání oční duhovky, to správné razítko do vízového sešitku a hurá zpět do fronty na pasy. Po následné půlhodině jsem vkročil do UAE. Plánek místa odvozu z letiště do hotelu na vízovém sešitku je poněkud hodně neproporcionální, takže co se na plánku zdá kousek je ve skutečnosti nekonečná chodba. Nakonec jsem ale vše našel. Mikrobus do hotelu jede asi 5 minut, ovšem zásadně se čeká na jeho plné obsazení cestujícími. A když říkám plné, tak myslím plné. To by člověk nevěřil, kolik lidí dokáží do toho vozítka nacpat. V recepci hotelu už jen malá frontička, podpis a hurá do postele. V mém případě jsem měl přílet někdy kolem 0:45, do postele jsem ulehal ve 4:00. No do osmi do rána, kdy bylo dobré startovat zase zpět na letiště, nebylo daleko, ale lepší, než to prospat někde na sedačce. Tedy pokud někdo poletí a má hotel + zelený sešitek s vízem, pak směřujte tímto směrem: Arrivals – Visa Collection (Eye Scan v rohu haly, odděleně muži, ženy) – Passport Control.
2) 14.12.2010 DXB – SYD
Emirates EK412
Airbus A380-800
10:15 – 06:55 (+1), plánovaná délka letu 13:45
sedačka 81C, obsazenost >95%
12038 km
Ne/vyspalý z hotelu jsem vyrazil shodným způsobem v plně obsazeném mikrobusu zpět na letiště. Průchod do tranzitního prostoru byl o poznání rychlejší. Jen ten rám byl poněkud citlivější k mým kovovým dírkám v šněrování bot a tak musely dolů. Čekal mě velmi dlouhý let a tak jsem se těšil/netěšil. Těšil na bájemi opředenou A380 a netěšil na tu šílenou dobu v letadle. Obojí dopadlo dobře. Let uběhl nečekaně rychle. Vybral jsem si sedačku v takové řadě, kde řada přede mnou byla jen dvojsedačková u emergency exitu s taktikou, že minimálně jeden cestující u okénka má před sebou volno a tudíž ho nebudu muset pouštět přes sebe. Dávám totiž zásadně přednost místu do uličky z několika důvodů. Taktika klapla a tak holandský pár s dítětem, kterého jsem se původně děsil, fungoval tak, že jsem nemusel přes sebe pouštět nikoho a nebyl tak nijak rušen. Dítě bylo naštěstí velmi klidné. Vydrželi jsme to spolu tak až do Aucklandu. Mohu potvrdit informaci, o které si nebyl pán z pražského Emirates jistý. V Sydney není zapotřebí žádné tranzitní vízum. Probíhá pouze standardní kontrola + náhodný scan na drogy a jiné sajrajty. Tu jsem podstoupil i já zcela bez problémů i díky tomu, že jsem věděl z minula o co vlastně jde.
3) 15.12.2010 SYD – AKL
Emirates EK412
Airbus A380-800
08:45 – 14:00, plánovaná délka letu 03:15
sedačka 81C, osazenost >90%
2158 km
Po docela příjemné přestávce v Sydney následovala už jen taková hračka – dolet do Aucklandu shodným letadlem. Má sedačka i moji nejbližší spolucestující zůstali, jiní cestující se vyměnili. Po třech hodinách konečně vytoužený Nový Zéland. Průchod všemi kontrolami byl bezproblémový. Imigrační úředník se sice trochu více vyptával, ale problém nikdo nedělal. Vstupnímu scanu zavazadel jsem se vyhnul a žádná nežádoucí jablka či hrušky jsem nevezl.
4) 15.12.2010 AKL – TRG
Air New Zealand NZ8215
Bombardier Q300
17:50 – 18:25, plánovaná délka letu 00:35
sedačka 9C, zbylo jedno volné místo
145 km
Ten den to ještě nekončilo. Na mezinárodním letišti jsem úspěšně našel tu správnou přepážku a provedl check-in pro vnitrostátní let. Nemusel jsem se tak tahat se zavazadlem na vnitrostátní letiště, které je asi 10 minut chůze po velmi dobře značené trase. Čekal mě velký skok z obrovského A380 do pidi malého Q300. Na Novém Zélandě jsou regionální lety úžasné v tom, že tam ještě nedošlo k zavedení kontrol skenery a tak projdete pouze s boarding passem bez jakýchkoliv kontrol rovnou do letadla. Let tímhle vrtuláčem byl krátký a celkem klidný, což jak jsem se dozvěděl později, není pravidlem. Měl jsem štěstí na počasí. V souvislosti s mým prvním setkáním s Air New Zealand mám pár postřehů. I při tomto krátkém letu bylo mikroobčerstvení, letadlo obsluhovala jedna letuška. Dále pokud mohu radit, letenky bookujte z novozélandské verze jejich stránek, ta evropská nenabízí tarif Smart Saver, který je třeba poloviční proti Flexi Plus.
5) 25.12.2010 AKL – WLG
Air New Zealand NZ439
Boeing 737
13:30 – 14:30, plánovaná délka letu 01:00
sedačka 19B, osazenost >95%
482 km
Druhý let s ANZ proběhl bez problémů. Seznámil jsem se s jejich automatizovaným systémem, kdy check-in si uděláte v jednom z mnoha automatů, olepíte si kufry štítky a pak je jen hodíte na pás. Hotovo za 5 minut bez jakéhokoliv čekání. Jelikož trasa Auckland Wellington již není regionální a také letí větší letadlo, bezpečnostní kontrole se již nevyhnete. Je to ale stále pohoda, nedělají například problém s lahvemi s pitím. Odbočím. Let probíhal přesně na místní vánoční svátek. Auckland je velmi opravdu velmi rušné město. Tento den byl ale úplně vymetený. Na ulici jsme byli téměř sami. Na zastávce, odkud měl odjet autobus na letiště za 16 dolarů/osoba a který nám zrovna ujel, se zanedlouho objevil pán původem jistě z Indie, ze kterého se vyklubal řidič shuttle busu a nabízel odvoz na letiště. Tvářili jsme se poněkud kysele, což se velmi vyplatilo, protože nakonec jsme si plácli za 25 dolarů za oba. Holt good deal. Ještě vzpomínám na jednu napínavou věc. Pozorovali jsme z haly naše letadlo do WLG a koukali, jak nakládají zavazadla. Dokonce jsme na vozítkách poznali i vlastní kufry. Pak ale přišlo oznámení o změně gate. Oni ale stále nakládali kufry do letadla na gate, který už ale nebyl náš. Bylo to napínavé, ale když došlo na vozík s našimi kufry, naštěstí byl odtažen k tomu správnému letadlu a vše dopadlo dobře k naší plné spokojenosti.
6) 28.12.2010 WLG – CHC
Jetstar JQ269
Airbus A320
16:00 – 16:50, plánovaná délka letu 00:50
sedačka 15F, osazenost >95%
304 km
Levný Jetstar se tentokrát neuvedl v pěkném světle a vystřihnul minimálně hodinové zpoždění na odletu díky zpožděném příletu letadla. Mně to naštěstí nijak nevadilo, nebyl nikam žádný spěch. Letiště ve Wellingtonu je takové hezky malé a jednoduché. Po příletu jsem nějak nenašel běžný bus do centra a tak se nechal zlákat shuttle busem. Bylo to dražší, ale zato až přímo do hotelu. Později se ukázalo, že naproti hotelu má zastávku bus místní hromadné dopravy a tak zpáteční cesta na letiště byla levnější v autobuse s free wifi on board a s úpravou pro zavazadla.
7) 30.12.2010 CHC – SYD
Emirates EK419
Boeing 777-300ER
17:00 – 18:20, plánovaná délka letu 03:20
sedačka 47B, obsazenost >95%
2125 km
Opouštím Nový Zéland v něčem solidnějším. Boeing 777-300 je pěkné letadlo. Vybral jsem si dvojsedačku vzadu, a tím zabil tři mouchy jednou ranou: přítelkyně u okýnka, já v uličce a nikým nerušeni. Pokud mohu subjektivně hodnotit, pak se mi zdál let v tomto letadle příjemnější, než byl v A380. Nemohu hodnotit prostorové parametry sedaček apod., ale pocitově byl 777 lepší. Zábavná, jak já říkám televize, je v obou letounech naprosto shodná. Jen malá chybička v případě 777, kde se neukazoval zbývající čas do přistání. Vstupní proceduru na letišti v Sydney jsem již znal z minula, takže nebyl problém.
05.01.2011 SYD – AYQVirgin Blue DJ1627
Embraer E-190
10:10 – 12:10, plánovaná délka letu 03:30
sedačka 17C, osazenost >99%
2163 km
Tento let byl plný očekávání. Ani ne tak z vlastního letu, ale z červeného středu Austrálie, kam jsme měli namířeno. Pokud mohu poradit, pak volte levé řady pro shlédnutí Olgas těsně před přistáním, pravé pak pro Ayers Rock. Budete však několikrát žádáni o zachování klidu, protože obě nádhery jsou k vidění při fázi přistání. Letišťátko u Ayers Rock Resort je maličké, jinak je tam v okolí všechno daleko a veliké a také předražené. Uluru je ale naprosto úžasné, když už odbočuji od létání. Virgin Blue začali létat tuto destinaci někdy z jara roku 2010 a je to dobře, protože cena letenky byla o poznání nižší (neříkám příjemná), než v případě konkurenčního Qantasu.
9) 10.01.2011 ASP – PER
Qantas QF1935
Boeing 717
10:10 – 11:45, plánovaná délka letu 03:05
sedačka 6C, obsazenost >95%
1975 km
Nabažen a patřičně unaven z cestování ve 40 stupňových teplech se odevzdávám poprvé společnosti Qantas. Nebyl jsem nespokojen, na rozdíl od low cost Virgin Blue či Jetstar dostávám i chutnou svačinku. Dobrý pocit mi kazí organizace dopravy z letiště do centra Perthu. Ta je asi nejtragičtější, jakou jsem kdy zažil. Máte na výběr buď shuttle bus za 15AUD (18 z mezinárodního) nebo MHD za 3,70AUD, o kterém ale web letiště mlčí. Tento levný bus jede pouze z vnitrostátního letiště a není příliš uzpůsoben kufrům, které obvykle cestující z/na letiště mají. Vymete s vámi řadu zastávek a po třičtvrtě hodině máte těch 11 km do města konečně za sebou. Zpátky je to horší. Jeli jsme zpět na domestic. Mezinárodní letiště je na druhé straně přistávacích drah a nelze se na něj dostat jinak než shuttle busem, který si za 5 minut jízdy účtuje 8 dolarů. Viditelně tam vládne monopol a ceny tomu odpovídají.
10) 14.01.2011 PER – DXB
Emirates EK421
Boeing 777-300ER
22:30 – 05:25 (+1), plánovaná délka letu 10:55
sedačka 47B, obsazenost >90%
9038 km
Putování pomalu končí. Letím již známým 777 ve známé sedačce stále s chybkou ve zbývajícím čase do příletu. Co se mezinárodnímu letišti v Perthu s pouhými čtyřmi gaty upřít nedá je parádní vyhlídka ze třetího patra na celý prostor letiště. To se tím pláckem v Praze srovnat nedá. Let byl pro zajímavost kompletně noční.
11) 15.01.2011 DXB – PRG
Emirates EK139
Airbus A330-200
10:30 – 14:00, plánovaná délka letu 06:30
sedačka 27B, osazenost cca 60%
4459 km
Překvapení se nekonalo. Stále shodné A330 s nic moc vnitřkem. Jediná změna byla v tom, že letadlo nebylo příliš plné a rozbitá létající dvířka na toaletách pod umyvadlem, které jsem při cestě z Prahy vtipně zafixoval toaletním papírem, byla opravena. Všech uplynulých deset letů bylo velmi obsazených, vždy zbývala sem tam nějaká sedačka. Tento let byl jiný, řada cestujících si z prostřední čtyřřady udělala soukromou postel. Na letišti v Dubaji pro srandu králíkům měnili gate odletu, ale nebyl to žádný problém. Je zajímavé, jak často se tam člověk potká s češtinou ...
Drobná statistika:
odlétáno celkem 11 letů
plánovaný čistý letový čas celkem 49 hodin 30 minut, reálný se příliš nelišil
nalétáno 39346 kilometrů (tento údaj je nepřesný)
vystřídáno celkem 7 typů letadel a 5 leteckých společností
Něco na závěr. Snažil jsem se držet tématu tohoto webu, pokud by snad někdo měl zájem vědět více z cestování či pobytu na Novém Zélandu či Austrálii, nechť neváhá a napíše mi PM. PS: Omlouvám se za neotitulkování obrázků a jejich někdy nelogické řazení. Fotili dva lidé dvěma přístroji v různých časech. Nemám teď sil to lépe uspořádat.
Bonus: ukázky jídelních lístků, které se mi podařilo uchovat.
Přechodník přítomný tvoříme ze sloves vidu nedokonavého, v našem případě tedy bude "nacházeje".
Ono IFE u A380 a 777 musím pochválit. Cosi jako IFE u A330 však ne, to je už dávno za horizontem. Sorry, koukám na všechna tato zařízení nejprve z pohledu toho elektronika až pak uživatele.
