Fórum Airways.cz

Rád bych se podělil o své zážitky ze své další cesty do Thajska, kterou jsem podnikl na přelomu roku 2010/2011. Omlouvám se všem „hardcore“ příznivcům letadel za to, že jsem si neopsal čísla letadel, ani nemám fotky, ale zkrátka jsem nepředpokládal, že budu psát nějaký trip report...nicméně, když jsem si přečetl spoustu hezkých článků, rozhodl jsem se přispět svou troškou do mlýna

OSR-WAW (by car:-)
Je krátce po půlnoci a Štědrý večer právě skončil. Hodiny ukazují zhruba 1.00 hod. a zatímco většina obyvatelstva dlí na půlnoční mši, či se jinak raduje z vánočních oslav, my dva s bratrem vyrážíme na dalekou cestu do Thajska. S pomocí velmi ochotného kamaráda (no řekněte, komu z vás by se chtělo řídit v noci po Štědrém dnu 4 hodiny do Varšavy a pak 4 hodiny nazpátek se autem přesouváme do Varšavy na letiště F. Chopina, odkud nás čeká první segment našeho letu – WAW-KBP. Možná si řeknete, proč si někdo komplikuje odlet a letí z Varšavy – odpověď je vcelku jednoduchá: Někdy v květnu-červnu 2010 přišel Aerosvit se zajímavou cenovou nabídkou, kdy letenka stála 8.500 Kč, což je docela terno, když uvážíte, že období Vánoc a Sil´vestra je v Thajsku „peak season“. Jedinou podmínkou bylo, že se musí letět z jiného letiště, než je místo návratu. A tak zvítězila kombinace WAW-KBP-BKK-KBP-PRG...
Po necelých 4 hodinách jízdy přijíždíme k odletovému terminálu a vstupujeme dovnitř. Odlet do KBP je plánován na 9:20 hod., takže je dost času prohlédnout si letiště. No, moc na prohlížení toho není – starý a nový odletový terminál se dá projít během 5-10 minut a ani informační tabule pro dnešní den neukazuje příliš mnoho odletů – zaplněny jsou jen 3 obrazovky ze 4 a např. Odlet do Frankfurtu je zobrazen hned na 4 řádcích codeshare dopravců. Menší provoz je jistě způsoben vánočními svátky, nicméně i tak odsud létají zajímavé linky směr Hanoi, New York, Chicago a další.
Každopádně mezi pátou a sedmou ranní je na letišti až příliš velký klid, který si zpestřujeme chroupáním pomerančů z vánoční tabule , a tak je otevření check-inu přesně v 7:20 vítanou změnou. I když ještě jedna věc nás na varšavském letišti „zaměstnává“ - a sice jak moc velké zpoždění bude mít let z Kyjeva do Bangkoku – o den dříve byl let zpožděn asi o 16 hodin, což vzhledem k dosavadním zkušenostem s Aerosvitem nevěstí nic dobrého...
Borec na check-inu, docela znuděný, nás hned „potěší“ informací, že naše předem zarezervovaná sedadla nedostaneme (na vině je změna konfigurace letadla, což v tuto chvíli ještě netušíme), a po ne zcela vřelém rozhovoru s ním, odcházíme s palubními lístky na trasu WAW-KBP i KBP-BKK.


Tak nakonec jsem aspoň jedno foto našel - Embraer RJ 195 (Windrose)

WAW-KPB (Aerosvit Airlines operated by Windrose)
Povánoční ospalost varšavského letiště takřka nezná mezí a projevuje se téměř všemi zavřenými duty free shopy a jen hrstkou otevřených restaurací. Loudavým krokem dorazíme k gatu a zhruba hodinku zbývající do boardingu střídavě prospíme či proklimbáme.
Vlastně ani nevím, jak moc se na nadcházející lety těším – letadla, letiště a cvrkot na nich mám moc rád, ale upřímně – v letadle se mnohdy necítím úplně ok. Navíc jsem si jak na potvoru několik dnů před odletem na nějakém diskuzním fóru přečetl příspěvek, ve kterém pisatel psal něco ve stylu, že lítat s Aerosvitem je celkem ok, ale tohle už neplatí pro ostatní společnosti, které na různých trasách Aerosvitu participují. No, a samozřejmě na mě vyšel segment WAW-KBP provozovaný ukrajinskou společností Windrose a operovaný Embraerem ERJ 195. S jeho menším sourozencem ERJ 145 jsem asi před 3 lety absolvoval let z Katovic do Mnichova a byl to celkem příjemný zážitek – možná proto i po nástupu do autobusu, který nás k letadlu odváží přece jen nervozita mírně opadá...
Zvenku působí Embraer dojmem „velkého“ letadla (rozuměj není to takový prcek jako SAAB 340) a po vstupu dovnitř se člověk jakoby ocitne v obrovském tunelu – sedačkové uspořádání 2-2 působí spíše úsporným dojmem, nicméně řad je zde opravdu požehnaně a než dorazíme až skoro nakonec letadla, kam máme boarding pasy, tak přece jen nějaká voda v řece Visle proteče
Po velmi rychlém nástupu se zavírají dveře, rolujeme a po pár minutách se ocitáme ve vzduchu. K mému velkému uspokojení se jedná o velmi klidný, zhruba 1,5 hodiny trvající, let. Asi po půlhodině letu se roznáší občerstvení – sendvič s pitím. Zde si dovolím malou obočku. Hodnotiti občerstvení na takto krátkých letech je podle mě celkem složité – většinou člověk v economy class dostane nějakou bagetu či sendvič doplněný teplým a (-nebo) studeným nápojem. Osobně oceňuji i tuto snahu aerolinek a nejsem nijak kritický vůči servisu na krátkých letech. Prakticky jediným mým kritériem je množství zelí v bagetě ) Během svých letů po Evropě jsem totiž udělal zkušenost, že čím více zelí či salátu v bagetě, tím více člověk chroupá jako králík, a to mě ve výšce zhruba 10.000 m.n.m moc nebere...
Ale zpátky k sendviči od Windrose – jeden je sýrový, druhý salámový (chutná to jako Eidam/Inovecký salám), ale v zásadě tomu moc vytknout nelze (např.na palubě Austrianu jsem si asi před rokem připadal jako stádečko králíků )
Zhruba v 11.30 hod. kyjevského času klesáme na letiště Boryspil a v poklidu přistáváme.Let s Windrose byl pro mne příjemným překvapením – interiér letadla byl moc pěkný a posádka na ukrajinské poměry velmi příjemná. S EMB 195 se navíc jednalo o můj první let, a tak po vstupu do příletové haly prozatím převládá spokojenost...S klidem Angličanů míjíme transferovou přepážku (máme přece boarding pasy až do Bangkoku), která je nově otevřena hned u vstupu do příletové haly a čeká nás „bezpečnostní kontrola“. Ještě před ní však sedí s velmi důležitým výrazem v obličeji paní, která razítkuje boarding pasy...Ano, čtete správně – na boarding pas dostane v Kyjevě razítko Po několika předchozích zkušenostech z tohoto letiště přistupuji k této dámě se stejně urputným výrazem v obličeji, jaký se zračí v obličeji jejím a důležitě jí podávám svůj boarding pas. Ona stejně důležitě vezme razítko a bouchne ho na něj – huráááá, cesta k bezpečnostní kontrole je otevřená !!! Když se ptám chlapíka u pásu, jestli mám z batohu vytáhnout i notebook, zeptá se mě celkem znudeně, jestli letím do New Yorku. Má rusko-česká odpověď „Ja lětim v Bangkok“, jej nechává v naprostém klidu – a ve stejném klidu zůstává můj notebook i pár léků ve formě kapek uvnitř batohu a úspěšně projíždí bezpečnostní „kontrolou“.

KPB-BKK
Při vstupu do odletové haly si všímám několika odlišností – od výstupu z autobusu se jde do haly poněkud jinou cestou (přece jen rekonstrukční práce na letišti pokročily) a také je zde méně cestujících – na nově otevřený Terminál F jsou totiž přesměrovány některé lety, které doposud odlétaly z „béčka“, a tak je na Terminálu B přece jen větší klid.
Na tabuli s odlety Bangkok úplně chybí – odlet by měl být ve 14.00 hod., ale v kolik to poletí, vzhledem k nedávným zpožděním, doopravdy? Po chvilce napětí se Bangkok na tabuli s odlety objevuje – estimated departure time 14:15 hod. Cože ???? Jen 15 minut zpoždění ??? No, paráááádaaaaa. I když čekám, že v reálu bude zpoždění o něci větší, tohle nehraje žádnou roli. Vždyť i tak se jedná o přestup v délce 2:15 hod., tedy naprosto luxusní...Čas utíká poměrně rychle a boarding probíhá také podle plánu. „To se mi nezdá“, říkám si v duchu,“takhle hladké to v Kyjevě a s Aerosvitem být snad ani nemůže“. Na můj vnitřní hlas dojde hned na palubě letadla – máme 2 místa u okna v řadách za sebou a jsme připraveni si je vyměnit tak, abychom seděli vedle sebe. Dvě sympatické Seveřanky na náš návrh přistupují velmi ochotně (také chtějí sedět vedle sebe), nicméně po chvíli přiběhne nějaká další Švédka (má na boarding pasu stejná čísla sedadel jako my) spolu s ukrajinskou stevardkou a další „ženščinou z letištní plochy“ třímající v ruce důležitě vysílačku. Horlivě po nás vyžaduje, abychom si přesedli tam, kam nám určí. V tu chvíli tak nějak zapomínám na své znalosti angličtiny i základy ruštiny ze ZŠ a s nechápavým výrazem se na ni koukám. Tato dáma je však velmi, ale velmi horlivá, a tak tento trik nezabírá – je třeba přejít do protiútoku – s rovněž „rozhořčenými výrazy“ ji sdělujeme, že máme letenky na tato místa, načež se aktivity ujímá stevardka, která nás přesadí jinam, ale tak, že sedíme vedle sebe. S úsměvem ji děkujeme za pomoc, našim švédským spolucestujícím přejeme příjemnou cestu a matrona s vysílačkou mizí zpět na mráz letištní plochy:-)) Vše je, jak má být...
Boeing 767-300 ER ukrajinského Aerosvitu pomalu nahazuje motory a letadlo se dává do pohybu. Po pojížděcí dráze se pomalu blížíme k odletu, na posledním odbočení však vjíždíme přímo na runway a poslední úsek tak absolvuje přímo na runwayi. Poslední otáčka před startem a...
...a stojíme. Pilot se točí a točí podél osy, ale vypadá to, že tuhle otočku nezvládne. „Sedmšestsedmička“ vypíná motory a čeká až přijede tahač, který ji „zatáhne“ zpět. Tento proces trvá asi půl hodiny, během níž si stačím všimnout, že konec pojížděcí dráhy je nějaký rozkopaný (asi nějaká další rekonstrukce) a zavátý sněhem a dostávám odpověď na svou otázku, proč se Boeing 767-300 ER vydal na runway o odbočku dříve. V duchu si sarkasticky říkám, jak ten borec pilot zvládne celý let ve vzduchu, když už na zemi má problémy, nicméně z mého přemýslení mě velmi rychle probere zvuk startujících motorů a velmi rychlý a hladký vzlet.
O letu samotném je těžko co psát, neb jej zpravidla většinu prospím...a nejinak je tomu i v tomto případě. Za zmínku stojí možná jen catering a úroveň palubního servisu, který je spíše podprůměrný. Jídlo je podávano 2x, což je samozřejmě na asi devítihodinovém letu dostačující, nicméně kvalita se někam vytratila. Vzhledem k tomu, že v tomto směru nepatřím mezi náročné cestovatele (a rovněž s přihlédnutím k ceně letenky), si z obou menu vyberu to nejlepší a posléze opět upadám do náruče boha spánku )
Zhruba půl hodinku před přistáním na bangkokské letiště Suvarnabhumi se probouzím definitivně a sleduji pomalu se přibližující domy a cesty nočního, resp. brzce ranního Bangkoku. Po velmi klidném letu hladce dosedáme na runway a s půlhodinovým zpožděním opouštíme letadlo. Při odchodu se ještě stevarda zeptám, jestli nemají Arrival/Departure Card pro imigrační. Odpovídá s omluvným výrazem, že bohužel ji tentokrát nemají. No, nevadí...
Ač unaven (v Bangkoku je teprve 6:30 ráno) si vychutnávám první kroky na nádherném letišti a těším se na další dovolenou v „Land Of Smiles“. Ani naplno pracující klimatizace nemůže zakrýt, že venku se teploty koncem prosince vyšplhaly po ránu skoro ke třicítce. Poměrně rychle jsem odbaven imigrančím úředníkem a také zavazadla vyjíždí hned mezi prvními – další dovolené v mé oblíbené zemi již nestojí nic v cestě. Při vstupu do příletové haly mi jen hlavou rychle probleskne itinerář mého putování a podrobnější poznávačka středního Thajska může začít

P.S. Toto je první část mého reportu (zpáteční cestu snad zpracuji v nějakém časově rozumném období, pokud teda bude zájem . Jen na doplnění – berte tento report trochu s nadhledem

Díky, budu se tesit na pokracovani!
A vítej!

Moc pěkný, zábavný a čtivý report! Potěšil mě už i proto, že zítra letím do Thajska, i když ne s Aerosvitem . Také se těším na pokračování, které si asi přečtu až po mém návratu.

pavelpmi píše: Díky, budu se tesit na pokracovani!
A vítej!

Díky a s pokračováním se budu snažit co nejdříve

firefly píše:Moc pěkný, zábavný a čtivý report! Potěšil mě už i proto, že zítra letím do Thajska, i když ne s Aerosvitem . Také se těším na pokračování, které si asi přečtu až po mém návratu.

Tak to ti teda přeju příjemný let a tiše závidím - hned bych letěl zase, ale musím si ještě několik měsíců počkat

I já měl pár zajímavých postřehů z cestování s aerosvitem hlavně z přestupů v Kievě.

Píše se rok 2009 březen z prg do kieva v poho nic zvláštního. A to mělo být varování. 2hodky a 15 minut na přestup ve vyhřáté hale pohoda projdu duty free koupim si lahvinku do letadla skočím na wc protáhnu a jdem ke gatu parada zatim jsme první nikde nikdo hodka do odletu říkám si zahraju si hru ptám se paní že jistě odsud letí bangkok??? Nikde nebylo na gate nic napsáno s podivem. Paní vyvalila oči a říká letadlo už odletelo zasmál jsem se a říkám mám ještě hodku čas a ukazuji hodinky Paní ukazuje své a volá do vysílačky pak mi ukazuje opet své a já pochopil: časový posun začal jsem se vztekat že mě nikdo nehledal ani nás nevyvolával.. kufry v letadle paní mává rukama křičí do vysílačky malá moje brečí a přítelkyně nadavá jsem v ..
najednou se paní usměje táhne me za ruku dolu po schodech na plochu. naloží nás do busu a odvezou na runway přistaví schody my nastoupime a letadlo vzlétá k obloze.Mizerný servis ale láhev grantsky mě uspává. imigration v poho dovolená až na první 4 dny kdy malou vezli do nemocnice a ležela na jip ce. zbytek dovolené probehl ok lanta, borneo jih a sever, formule 1 v kuala závod se nedojel a až opet cesta zpátky odlet opožděn o 2 hodky nebot trvalo než se všichni slezli do letadla let opet nudný a dlouhy se špatným servisem a nudným jídlem a k pití jen voda že nic dalšího už není ale co též za 11000 letenka A opět Kyjev a opět problém díky zpoždění nam uletel spoj a zabukovali nás na následující, že nám ale nemohou zatim vydat letenku at počkáme zbývalo skoro 5 hodin do odletu.
2 hodky stále nemůžeme vystavit totéž i hodku do odletu když se rozsvítilo bording začal jsem se vztekat a křičet paní stále nemohla vystavit letenku pak telefonovala přišla nadřízená chtěla pasy pak se sklonila vzala nejaký letanky přeškrtla napsala tam prupiskou jména a bylo hotovo na východě je možné vše s ručně napsanýma kartičkama, které jsem si uschoval v roce 2009 parada. nastoupili jsme a s čsa štastně doletěli do Prahy. Jen mě udivili že za víno jsem si musel doplatit....

ragbysta píše:I já měl pár zajímavých postřehů z cestování s aerosvitem hlavně z přestupů v Kievě.

Píše se rok 2009 březen z prg do kieva v poho nic zvláštního. A to mělo být varování. 2hodky a 15 minut na přestup ve vyhřáté hale pohoda projdu duty free koupim si lahvinku do letadla skočím na wc protáhnu a jdem ke gatu parada zatim jsme první nikde nikdo hodka do odletu říkám si zahraju si hru ptám se paní že jistě odsud letí bangkok??? Nikde nebylo na gate nic napsáno s podivem. Paní vyvalila oči a říká letadlo už odletelo zasmál jsem se a říkám mám ještě hodku čas a ukazuji hodinky Paní ukazuje své a volá do vysílačky pak mi ukazuje opet své a já pochopil: časový posun začal jsem se vztekat že mě nikdo nehledal ani nás nevyvolával.. kufry v letadle paní mává rukama křičí do vysílačky malá moje brečí a přítelkyně nadavá jsem v ..
najednou se paní usměje táhne me za ruku dolu po schodech na plochu. naloží nás do busu a odvezou na runway přistaví schody my nastoupime a letadlo vzlétá k obloze.Mizerný servis ale láhev grantsky mě uspává. imigration v poho dovolená až na první 4 dny kdy malou vezli do nemocnice a ležela na jip ce. zbytek dovolené probehl ok lanta, borneo jih a sever, formule 1 v kuala závod se nedojel a až opet cesta zpátky odlet opožděn o 2 hodky nebot trvalo než se všichni slezli do letadla let opet nudný a dlouhy se špatným servisem a nudným jídlem a k pití jen voda že nic dalšího už není ale co též za 11000 letenka A opět Kyjev a opět problém díky zpoždění nam uletel spoj a zabukovali nás na následující, že nám ale nemohou zatim vydat letenku at počkáme zbývalo skoro 5 hodin do odletu.
2 hodky stále nemůžeme vystavit totéž i hodku do odletu když se rozsvítilo bording začal jsem se vztekat a křičet paní stále nemohla vystavit letenku pak telefonovala přišla nadřízená chtěla pasy pak se sklonila vzala nejaký letanky přeškrtla napsala tam prupiskou jména a bylo hotovo na východě je možné vše s ručně napsanýma kartičkama, které jsem si uschoval v roce 2009 parada. nastoupili jsme a s čsa štastně doletěli do Prahy. Jen mě udivili že za víno jsem si musel doplatit....

Opravdu je ta interpunkce tak slozita?

omlouvám se, ale jo, mam s tím problémy od školy.

2. část trip reportu: BKK-KBP-PRG
K pokračování trip reportu jsem se "dokopal" poměrně rychle, a tak jen doufám, že vás trochu zaujme.

Letiště Suvarnabhumi (BKK):

Říká se, že, co se vleče, neuteče...to je možná pravda, ale bohužel o dovolené to neplatí. A konkrétně o té v Thajsku to v mém případě neplatí vůbec. Týden se s týdny sešel a já opět stojím na letišti Suvarnabhumi a nutno podotknout, že v mnohem depresivnější náladě, než v den příletu. Jasně, asi každý je rozmrzelý, když dovolená skončí, ale pokud si člověk k nějaké zemi a místním lidem vytvoří opravdu silné pouto, tak se mu domů nechce o to víc...
S kufrem se šourám k check-inu, u kterého se již tradičně vytvořila dlouhá fronta lidí. No, lidí...především ukrajinsky a rusky hovořící občané si domů vezou nemálo různých dárků – k vidění jsou mj. televize, LCD monitory, hifi věže a jiná elektronika značek JVC, Hitachi a dalších (alespoň podle názvů na obalech krabic – co kdo veze v naditých kufrech, vidět samozřejmě nemohu).
Z celkem 8 skupinek osob hned polovina platila poplatky za nadrozměrná zavazadla, a tak na mne přišla řada až za zhruba 45 minut. S poloospalým úsměvem v obličeji (je teprve 4:30 ráno) podávám svůj pas, požádám o místo u okna a položím svůj (oproti ostatním cestujícím) trapně malý kufr na pás. Slečna, nebo možná už paní, letištní pracovnice mi rovněž s lehce unuděným úsměvem předává boarding pass a já se dozvídám, že opravdu budu sedět u okna – řada 11A. Cestou k imigračnímu oddělení mi tak hlavou probleskne myšlenka, že by bylo fajn, kdyby na 11 B neseděl nikdo, ale z mého přemýšlení mě vyvede imigrační kontrola, během které ovšem žádný problém nenastal.
Poslední „povinností“před cestou ke gate je kontrola bezpečnostní – i zde je celkem nuda, poněvadž jsem nezapípal a ani můj batoh žádného ze „securiťáků“ ničím nezaujal...S náladou pod psa bezmyšlenkovitě proplouvám širokým vestibulem „krughtepským“ letištěm, dokud nenarazím na poslední záchytný bod mé dovolené – restaurace Mango Tree. Croissant s máslem a džemem s thajsou whisky SangSom mixovanou s neperlivou vodou (spíše se jedná o rum, než whisky, ale to je celkem jedno), toť je moje tradiční „poslední“ snídaně v Zemi úsměvů.
Scházím po schodech dolů k nástupnímu mostu a za zhruba 15 minut začíná poměrně svižný boarding...

BKK-KBP (Aerosvit Airlines):
Jakmile dorazím k sedadlu 11A, mám z něj mnohem menší radost, než po check-inu - sedadlo se totiž nedá sklápět (je na konci oddílu). Navíc si v přeplněném Boeingu 767-300ER (letadlo je v jiné konfiguraci, než to, kterým jsem letěl na cestě sem) nedělám plané naděje, že bych si mohl užívat pohodlí 2 sedaček...a opravdu, ukrajinská slečna ve stylu panenky Barbie v mžiku mé naděje sráží pod bod mrazu. Znuděně usedám do sedačky, zatímco barbína se začíná malovat – asi bych si měl taky udělat ksicht, ale bohužel jsem si zapomněl koupit rtěnku...áááá slečna si dá ještě nějaký ten pudřík, spokojený pohled pohled do zrcátka a tahač nás začíná odtlačovat od stojánky.
Slečna se zdá být dokonce komunikativní, představuje se jako Jelena (nebo tak nějak) a sděluje, že z létání má strach. Je to teprve její čtrvtý let – 2 absolovovala z Kyjeva do Mosky a ten třetí byl pochopitelně ten do Bangkoku. Zatímco rolujeme (a že to v BKK trvá celkem dlouho), popisuje mi, jak jí nejhůře dělají starty a přistání, Přiznám se, že tyhlety řečičky mi taky nedělají moc dobře, a tak se anglicko-rusky (slečna moc anglicky neumí) ptám:
„What you dělalá v Tchajlandiíí ?“. Dozvídám se, že její známí mají v Hua Hin otevřený velkoobchod s vínem a vzhledem k tomu, že i já jsem část dovolené trávil v Hua Hin, zabředáváme do poměrně vřelé komunikace, která je náhle přerušena vzletem letadla.
Po několika vteřinách po startu letadlo začne dlouho, ale opravdu dlouho zatáčet doprava, a to ještě dokonce tak, že máte pocit, že otočen „pravo ruč“, jak říkají Ukrajinci, olizuje záď letadla vrcholky bangkokských výškových staveb. Celý „zážitek“ je ještě sugestivnější, pokud sedíte na pravé straně – to opravdu vzýváte Budhu, aby udržel líně se otáčející motory letadla v chodu...nicméně Jelena i na levé straně je ze startovací procedury poněkud nervózní, a tak se ptá ? :
„Everything OK ?“.
„No, doufám, že jo“, odpovím si jen tak pro sebe, ale navenek se snažím působit jako ostřílený borec: „Yes, sure...everything ok“, přikývnu se zarputilým výrazem v obličeji. Mou spolucestující to evidentně uklidňuje a po vyrovnání stoupáme směrem k jasné obloze. Asi za půl hodiny vypnou světla ukazující nutnost zapnutí bezpečnostních pásů a po chvíli se objeví asi padesátiletá stevardka se svým mnohem mladším kolegou.
Požádám o kelímek vodu a jablečný džus...a jsem velmi rychle uveden v omyl:
„Tolko adin drink rěgulárno“, odpovídá zasloužilá stevardka (rusko-ukrajinská angličtina je zřejmě oficiálním jazykem Aerovsvitu). Hmmm, takže mám nárok jen na jeden nápoj...nechci způsobit krach tohoto ukrajinského dopravce, se kterým jsem letěl do BKK už potřetí, a proto si objednávám jen džus. Mladý stevard se mi pohledem tak trochu omlouvá, ale nemá moc šanci - jeho kolegyně ho táhne i s vozíkem do dalšího oddílu.
Zvedám se a z batohu vytahuju láhev vody, kterou jsem si koupil na letišti – inu, kdo je připraven, nemůže být překvapen
Let jako takový probíhá v naprostém poklidu, lehce mi jej znepříjemní mladý izrealský pár na sedadlech přede mnou – samozřejmě si oba sklopí sedadla a můj životní prostor na palubě Aerosvitu se ještě o něco zmenšil. Nicméně i tak lze říci, že výhodou těchto starších „sedmšestsedmiček“ je poměrně dost místa a rovněž konfigurace 2-3-2 působí mnohem méně přplácaněji, než v současnosti stále více rozšířené 3-4-3.
Jídlo je opět spíše jen průměrné – na snídani vás určitě zaujme malý párek bez chuti a bez zápachu podávaný s omeletou chuti PVC. Až teprve oběd snese přísnější kritéria – vepřové maso s nudlemi evidentně pochází spíše z thajského cateringu. Zasloužilá stevardka mi jídlo popisuje jako „bacon noodle“, čímž mě uvádí lehce do rozpaků, neboť slaninu jsem v letadle Aerosvitu ještě nikdy nejedl Ukrajinský výraz „sviňina“ však vše uvedl na pravou míru:-)
Po takřka 11 hodinách letu (ano, taky mi to připadalo dlouhé) hladce přistáváme v Boryspilu, kde je skoro o 40 stupňů méně, než v místě odletu.
Po výstupu z autobusu mne tentokráte transfer desk nemine – poslední úsek je operován ČSA, a proto mi v BKK nemohli vystavit boarding pass i na tento segment. Přistupuji k první dámě, u které není žádná fronta, a ptám s, kde dostanu palubní vstupenku. Když ukáže směrem k dlouhé frontě u své kolegyně, zeptám se, proč tedy číslo mého letu je napsáno na cedulce před ní. Odpoví mi skoro výhružně, že u ní rozhodně žádný boarding pass nedostanu !!! Jdu tedy do dlouhé fronty, spíše chumlu lidí, kde čekám skoro hodinu, než přijdu na řadu. Ve frontě se mnou stojí i nějaká letuška ČSA, která letí na zaměstnaneckou stand by letenku do BKK. Z hovoru s další Češkou vyplývá, že vlastně ani neví, jestli dnes odletí, poněvadž ráno byla v letadle jen 2 volná místa, a pokud bude plno, zkusí to zase zítra. Štěstí se na ni usmálo hned dvakrát – v letadle je na dnešní let ještě opravdu volné místo a to v tuto chvíli neví, že druhý den byl let do BKK z technických důvodů zrušen. Po stevardce přicházím na řadu já – paní za přepážkou mi sdělí, že na toto letadlo dostanu od´bdržím boarding pass u kolegyně vedle ní (samozřejmě u té, kde jsem byl už předtím). Oceňuji, že se mi omlouvá, a jdu o „dům dál“, kde již ovšem sedí jiné dáma, která mi vytiskne boarding pass a po překonání bezpečnostní „kontroly“ se ocitám opět na terminálu B.
Odlet z gate č. 5 skýtá jednu velkou výhodu – nastupuje se zde přes nástupní most, což je poprvé, co se mi této cti na Boryspilu dostalo. Inu ČSA je přece jen ČSA

KBP-PRG (Aerosvit Airlines operated by Czech Airlines):
Po vstupu do letadla a vlídném přijetí české stevardky a stevarda si skoro po 3 týdnech opět beru do rukou české noviny. Spokojeně usedám v hezkém interiéru Airbusu A319 a v duchu si přeji, aby se ČSA ze svých ekonomických problémů zase dostaly a abych si tenhle příjemný pocit po nástupu do letadla mohl někdy zase užívat už třeba v dalekém Bangkoku.
Ještě před startem nás čeká odmrazování a krátce po vzletu se podává občerstvení. Znovu opakuji, že na dvouhodinovém letu nepovažuji za nutné, aby bylo podáváno nějaké gurmánské menu, a proto poměrně chutná bageta potěší. Jablečný džus a voda nejsou problém, ba dokonce když si řeknu o repete, je mi s úsměvem vyhověno.
Stejně tak je vyhověno cestujícímu s ukrajinským pasem sedícím přes uličku, když si celkem neurvale žádá o pivko navíc...v tuto chvíli bych mu nejraději sdělil: „Tolko adin drink rěgulárno“. Stevard je však profík a dává mu bez problému pivo navíc.
Po opravdu velmi příjemném letu dosedáme na ranvej a po vyzvednutí zavazadel procházím kolem celní kontroly:
„Dobrý den pane, odkud, prosím, letíte?“, ptá se mě zvědavě paní celnice.
„No, z dovolené v Thajsku“, odpovídám poněkud znuděně. Přece jen spánek v letadle není tak osvěžující a já už skoro 2 dny nespal.“
„Dovážíte si nějaký alkohol, cigarety, rostliny, nerostné suroviny, zvířata...“, pokračuje neodbytně ve vyjmenovávání seznamu všech možných položek, jejichž dovoz je omezen.
„Ne!“, odpovídám rozhodně, nicméně jsem nepřesvědčil a musím dát všechna zavazadla znovu na pás. V duchu mě napadá, že bych mohl být trochu vtipný a zeptat se paní, jestli se mi ten aligátor, co ho mám v kufru, pod tím skenerem neuvaří, ale rozhodnu se raději neprudit. Po projetí zavazadel mi paní poděkuje a jde odchytávat jiná, potenciálně nebezpečná individua...
...a tady na pražském letišti má dovolená definitivně končí. Ještě mě sice čeká cesta na „hlavák“ a pak pendolinem do Ostravy, ale to už opravdu není nijak zajímavý příběh. Na ten si budu muset počkat někdy na počátek léta, kdy se do Thajska podívám tentokráte na palubě Austrian Airlines...

Celkové hodnocení tripu (pouze „letecká“ část):
Plusy:
Vynikající cena letenky
Překvapivě příjemný let i služby na palubě společnosti Windrose
Letiště Suvarnabhumi
Příjemný let i služby na palubě ČSA


Mínusy:
Palubní servis Aerosvitu
Chaos na letišti v Kyjevě

Dovětek:
I přesto, že to na palubě Aerosvitu není žádná cateringová sláva a na Borispylu panuje tak trochu chaos, patřily samotné lety s Aerosvitem (celkem 3x) do BKK k těm nejklidnějším a nejpříjemnějším. V případě zajímavé cenové nabídky nemám problém s nimi letět znova, ale kdo dává přednost většímu komfortu, tak asi poletí s jinou společností.

Zajímavý trip report díky. Chvála na Windrose mě docela překvapila, je vidět, že u menší společnosti je přístup asi lidštější než v molochu typu Aerosvit. S Aerosvitem mám svoje zkušenosti (včetně vyřizování reklamace zavazadla v Kyjevě) na lince z Prahy a Kyjev - Oděsa, tak bych si je asi na dálkovku nevybral Ale ta cena se v tomto případě fakt povedla

Orus-x píše:Zajímavý trip report díky. Chvála na Windrose mě docela překvapila, je vidět, že u menší společnosti je přístup asi lidštější než v molochu typu Aerosvit. S Aerosvitem mám svoje zkušenosti (včetně vyřizování reklamace zavazadla v Kyjevě) na lince z Prahy a Kyjev - Oděsa, tak bych si je asi na dálkovku nevybral Ale ta cena se v tomto případě fakt povedla

Ja se na windrose těšil před Mexičan ze SVO do KBP, jenže let místo nich operoval Aerosvit..

tygrlive: Mexičana jsem teda nepobral... Já letěl z ODS do KBP kvůli tomu, že měl letět YK42 a oni mi to změnili na B737-400, to naštve

Orus-x píše:Zajímavý trip report díky. Chvála na Windrose mě docela překvapila, je vidět, že u menší společnosti je přístup asi lidštější než v molochu typu Aerosvit. S Aerosvitem mám svoje zkušenosti (včetně vyřizování reklamace zavazadla v Kyjevě) na lince z Prahy a Kyjev - Oděsa, tak bych si je asi na dálkovku nevybral Ale ta cena se v tomto případě fakt povedla

No, je pravda, že na dálkovku je to s nimi složitější...to, že je horší jídlo, nebo že člověk dostane jen jedno pití (což mimochodem byl výmysl oné stevardky, na cestě tam s pitím problém nebyl), to ještě není tak hrozné...co mi ale s nimi vadilo více, byla ta jejich zpoždění - osobně jsem měl celkem štěstí, ale hlavně v zimním období jsou schopni nasekat celkem běžně i 8 nebo více hodin zpoždění. Teď navíc pořídili další 1 kus 767-300 ER a do půl roku jim dorazí další 2, takže zas budou různě optimalizovat trasy, přidávat spoje a tohle jim moc nejde. Než v tom začnou mít systém, tak v klidu zruší lety, nebo si časově lítají, jak chtějí...
Z Windrose jsem byl taky překvapen - nevím, jak starý byl ten Embraer, ale podle mě to byl celkem nový stroj, soudě dle interiéru...obsluha taky v pohodě, i když je fakt, že let byl obsazen ani ne z poloviny.