Fórum Airways.cz

VIỆT NAM 2011 - část první (LH+SU)

Druhou část tripreportu naleznete o několik příspěvků níže.
Po dlouhé době jsem se odhodlal napsat trip report z mých cest. Jelikož už nemám možnost létat na zlevněné stand-by letenky, cestuji méně, nicméně na nějaký ten výlet jsem peníze našetřil. Jako cíl jsem si vybral Asii, konkrétně Vietnam, neboť v Hanoji mám svojí druhou rodinu a nemusím tak řešit ubytování. Během zimy jsem sledoval ceny letenek do Hanoje, Ho Chi Minh, Bangkoku či Kualy Lumpur. Každým dnem se měnily, obecně se pohybovaly kolem 13-15 tisíc korun, což bylo na mě moc. Naštěstí se v lednu můj kamarád pochlubil na facebooku akční letenkou Budapešť-Moskva-Hanoj za 4000 Kč one-way včetně tax – přímo do místa, do kterého jsem potřeboval. Zajásal jsem, vytáhl kreditku a koupil letenku na duben a o den později ještě na září. Ihned jsem také začal řešit zpáteční cestu – jako příjemná varianta se jevila cesta s AirAsia X z Kualy Lumpur do Paříže. Pak už jen stačilo dokoupit letenku Hanoj-Kuala Lumpur s Malaysia Airlines a Paříž/CDG – Praha se SmartWings. Cestu Praha – Budapešť jsem původně chtěl strávit ve společnosti České dráhy, ale i zde jsem se nakonec rozhodl pro cestu vzduchem a koupil letenku s Lufthansa Italia přes Miláno.

Finální routing tedy vypadal takto:
11.4. PRG-MXP-BUD / Lufthansa Italia / 319 / 2312 Kč (přes web LH)
12.4 BUD-SVO-HAN / Aeroflot / 319+332 / 4024 Kč (přes Expedia.com)
17.4. HAN-KUL / Malaysia Airlines / 738 / 2684 Kč (přes stránky MH)
18.4. KUL-ORY / AirAsia X / 343 / 6499 Kč** (přes stránky AirAsia)
19.4. CDG-PRG / SmartWings / 320 / 1618 Kč (přes stránky SmartWings)

** Na let KUL-ORY s AirAsia jsem kromě základní rezervace za 5 300 Kč dokoupil také 1x zavazadlo 20kg (375 Kč), 2x občerstvení (125 Kč) a rezervaci sedadla s větším rozestupem (630 Kč). Asi dva měsíce po rezervaci mi od AirAsia přišla nabídka s možností upgrade do business class přes web http://www.optiontown.com za přibližně 3000 Kč a manipulační poplatek 150 Kč. V případě volného místa v business class tedy mohu být za tuto částku upgradován, nestane-li se tak, peníze bez manipulačního poplatku budou navráceny zpět na účet. Rozhodnutí o případném upgrade se cestující dozví několik hodin do odletu. Tuto zajímavou nabídku jsem vyzkoušel.

Celková cena letenek se tedy vyšplhala na více než 17 000 Kč (+ hotely v Budapešti, Kuale Lumpur a Paříži), což mě nakonec trochu zamrzelo, neboť za takovou částku bych mohl letět v klidu z Prahy s Aeroflotem, LOTem či Korean Air. Nyní ale k cestě samotné, část první:

11.4.2011
LH3733 PRG-MXP
A319 D-AKNG, místo 10A (exit)
1h 30min

Lufthansa Italia do Milána odlétá v příjemný čas 14:45, což pro mě není ani brzy, ani pozdě. Prostě tak akorát. Ignoruji kiosky a jdu se odbavit k bývalým kolegyním přímo na přepážku. Odměnou mi je příjemná konverzace s výsledkem obou palubních vstupenek s místem na nouzovém východu. Airbus A319 společnosti Lufthansa Italia přistává o něco dříve. Jedná se o registraci D-AKNG z roku 1997, létající původně u Germanwings. Proto je interiér trochu odlišný od typického Lufthansa-interiéru. Letadlo je v economy class až na pár volných míst zaplněné. Převážnou většinu cestujících tvoří skupinka italské mládeže – sluneční brýle, které nesundají ani za nejčernější hluboké noci, bundy s kožichem, halekání a naprostá dezorganizace a chaos. Ještě asi 10 minut čekáme se zavřenými dveřmi na povolení k vytlačení, nicméně odlet proběhne na čas z dráhy 24. Loučím se na několik dní s Prahou. Servis je poměrně štědrý – dvě chutné houstičky. K tomu klasická nabídka teplých i studených nápojů. Příjemný pocit z celého letu mi kazí vedle mě sedící Ital, který místo sejmutí slunečních brýlí nechává tyto na hlavě a raději sundá svoje boty, díky čemuž je jeho nejbližší okolí (včetně mojí maličkosti) zahlceno odporným puchem dlouho nošených a nepraných ponožek. Chystám se mladíkovi něco říct, ale nakonec jen skončím u vzpomínky na Járu Cimrmana a scénku ze semináře Posla z Liptákova, kde zvířátko univerzální ptakopysk rádo požívá právě tento typ ponožek. Pak si ještě vzpomenu také na Lijavec a vandráky v herberku, ale to už tvrdě dosedáme na letišti Malpensa. Většina cestujících následuje nápisy Exit, já jako jeden z mála procházím úzkou chodbičkou k odletovým gatům.

11.4.2011
LH3744 MXP-BUD
A319 D-AILF, místo 9F (exit)
1h 40min

Odletové gaty Lufthansa Italia na letišti Malpensa moc příjemné nejsou. Vše mi přijde staré a zašlé. Naštěstí zde nečekám dlouho, nástup začíná přesně půl hodiny do odletu. Tentokrát poletíme letadlem s registrací D-AILF. Let je o poznání prázdnější, než ten z Prahy. Celou trojsedačku mám pro sebe. Vzlétáme na čas, během letu proběhne totožný LH-servis, akorát místo dvou houstiček dostáváme bílý toastový chleba plněný tuňákem. Vzhledově vypadá nic moc, chuťově je to podobně. V Budapešti přistáváme večer. Nezajíždíme k chobotu, ale pouze na remote stand mezi B737 Malévu. K terminálu odjíždíme stařičkým autobusem, který vypadal, že se snad každou chvílí rozpadne. Na kufr čekám jen chvilku, jdu na autobus MHD a jedu si odpočinout na hotel.
Hodnocení:
Lufthansa Italia předvedla naprostý standard známý u ostatních letů Lufthansy. Ničím nenaštve, ale ani ničím nepřekvapí. Na krátké lety po Evropě naprosto dostačující.

12.4.2011
SU132 BUD-SVO
A321 VP-BQS, místo 13A
2h 25min

Let Aeroflotu do Moskvy odlétá v 11:35. Na letišti dorážím odpočatý asi hodinu a půl do odletu. Cestu autobusem MHD mi krátilo sledování revizorů, kasírující turisty přejíždějící mezi terminály letiště (které jsou poměrně vzdálené) v domnění, že je to zadarmo. Není. Aeroflot odlétá do Moskvy ze starého terminálu, přes který se táhnou dvě fronty – jedna kratší a jedna delší. Ta kratší patří společnosti American Airlines do New Yorku, ta delší bohužel právě mému odletu. Stavím se poslušně do převážně rusky štěbetající fronty a strávím v ní bezmála třicet minut. Čekání mi zpříjemní konverzace s hezkou Thajkou vracející se přes Moskvu do Bangkoku. Na každou mojí otázku nadšeně odpovídá „yes, yes, of course!!“. Přemýšlím trochu o nějakém nemravném návrhu, když na všechno kývne, ale to už se vracím do reality a dostávám se konečně na řadu. Za pultem sedí velmi nabroušená check-in agentka Malévu. Ačkoliv mám vybraná místa přes internet, slušně poprosím, zda by se nepodívala, zda je volno na exitu. Bohužel to proběhlo jak jsem čekal – aniž by někam nakoukla, vypískla na mě „no“, práskla na pultík mým pasem a palubními vstupenkami a spolupráci se mnou ukončila výkřikem „next one!“. Docela mě překvapilo, že se vůbec nezabývala tím, jestli mám víza do Vietnamu. Tranzitní prostor letiště Ferihegy zrovna moc nemusím, přijde mi malý a přelidněný. Když dorazím na gate zjišťuji, že Aeroflot si pro mě připravil změnu typu na lince, a tak poletím s A321 VP-BQS nesoucí jméno Ivan Kramskoy. Palubní vstupenky kontrolují příjemní mladící Malévu a zástupkyně Aeroflotu. Počkám až odpadne fronta a jdu zkoušet své žadonění o exit znovu. Tentokrát to dopadne dobře – zástupkyně trhá starou palubní vstupenku Moskva – Hanoj a s přáním pěkného letu dostávám palubní vstupenku s místem u exitu. Letadlo je zaplněno zhruba z 70% procent. Jako spolusedící mám tentokrát vychrtlou opálenou slečnu, která by asi bez solárka nevydržela ani den. Tváří se dost nervózně, po vzletu usíná. Stejně jako z Prahy spočívá palubním servis do Moskvy pouze ze studeného snacku, která je však kvalitní a chutný. Těšil jsem se na extra pálivou ruskou hořčici, se zklamáním zjišťuji, že tento rok ji vystřídala pálivá majonéza. K pití je na výběr pouze nealko plus teplé nápoje. Když příjemná posádka začne sesbírávat platíčka, moje spolusedící se probouzí a dost nepříjemně žádá o jídlo. Na platíčko jen opovržlivě mrkne se slovy, že je vegetariánka a tohle jíst nebude. Letušky slíbí, že se pokusí udělat, co bude v jejich silách. Za pár minut přinášejí tácek se salátem, dezertem, müsli a jogurtem. Místo poděkování za snahu je slyšet jen protivné vzdychnutí slečny. Když se mi let začíná zdát dlouhý, zahajujeme klesání na letiště Sheremetyevo. Během přistání jsem trochu šokován dvěmi věcmi – venku, ačkoliv je duben, sněží. A na druhé straně, na vedlejší sedačce, slečna vyndává z kabelky mobil a telefonuje. Zajíždíme na starý terminál F. Cestu na tranzitní přepážku už znám, takže bludiště na terminálu F mě již nezaskočí.
12.4.2011
SU541 SVO-HAN
A330-300 VQ-BCV, místo 29K (exit)
9h 5min

Na tranzitní přepážce panuje tradiční chaos, tentokrát jsou vyvoláváni cestující do Belgie. Jelikož je tato destinace vyhlašována s velkým ruským přízvukem, 99% nerusky mluvících cestujících do Bruselu vůbec neregistruje, že jsou k něčemu vyzváni. Já procházím bezpečnostní kontrolou a vzápětí se ocitám v neoblíbeném tranzitu terminálu F. Mám 4 hodiny na přestup, takže nespěchám a procházím se po starém terminálu (stále žiji v domnění, že na nový terminál D nás dopraví autobus) a tak se nedopatřením během procházení dostávám do budovy terminálu D a zjišťuji, že terminál F a D jsou tedy volně průchozí a cesta nezabere ani moc času. Většina obchodů a restaurací je oproti mé poslední návštěvě v létě 2010 již otevřena. Terminál stále voní novotou, cestujících je zde poměrně málo, usadit se kdekoliv není problém, všude chytám free-wifi. Před odletem dostanu chuť na tradiční ruský boršč, bohužel jim došel, tak si dávám bramboračku s houbami, která je také výborná. Hodinu do odletu se jdu přesunout do našeho gatu. Jedná se o stejný gate, z kterého jsem před rokem odlétal s IL96 do Larnacy. Jak bych byl šťastný, kdyby na gatu stál IL96 znovu. Musím se ale spokojit s A330-300 VQ-BCV B. Pasternak. Co mě (nemile) na gatu překvapí je fakt, že všude slyším více češtiny, než bych chtěl. Vietnam se stal asi u našinců hodně populární, já na našem letu zaregistroval minimálně 15 lidí. Ve srandě jsem říkal, že do Hanoje letí víc Čechů než Vietnamců. Boarding je klidný, žádné tlačenice, opět mi nikdo nekontroluje víza.

Usazuji se u nouzového východu a doufám, že si na vedlejší sedačku nikdo nepřisedne. Když to vypadá, že nástup se chýlí ke konci, taktizuji tak, že na vedlejší sedačku naskládám další polštářek, deku, magazín a lahev Coly, abych odradil případné přesednutí-chtivé cestující. Taktika mi vychází a na celých devět hodin mám vedle sebe volné místo – a hlavně volné místo na nohy před sebou. Malou nevýhodou je, že na obou stranách mojí sedačky je tzv. plná opěrka (je v ní umístěn stoleček a obrazovka IFE). Let je nakonec plný asi ze dvou třetin. Ze stojánky jsme vytlačeni s mírným zpožděním. Nenahazujeme motory, ale jsme přetaženi na odmrazovací stojánku, kde proběhne de-icing. Aeroflot má i na tuto proceduru nahrané speciální hlášení. Až po zasunutí podvozku jsme celou dobou obohaceni o záběr z kamery na pojížděčku. Po vzletu následuje večeře, na výběr je seafood a kuře. Volím kuře s rýží. Jedl jsem lepší, ale i horší. Celý let probíhá klidně, na docela dlouhou dobu se mi podaří usnout. Po sklopení sedačky jsem „téměř“ ve vodorovné poloze. Budím se až krátce před snídaní. Ve frontě na záchod vidím, jak mojí pohodu jeden páreček homolků sleduje se slovy „Vidíš mámo, takovýhle místa si příště musíme zaplatit, já jsem úplně rozlámanej!“. Ke snídani je na výběr mezi omeletou a palačinkou. Volím palačinku plněnou malinovou marmeládou a politou vanilkovým krémem – úžasná snídaně. V Hanoji přistáváme na čas. Loučím se s posádkou, vystojím dlouho frontu na imigračním a jdu čekat na kufr, který mi přijede až mezi posledními, a tak zažiji horké chvilky. U východu na mě čeká můj vietnamský „brácha“, jdeme ještě do restaurace na ranní ledovou kávu a pak autobusem (který je asi 50x levnější než taxi) jedeme do centra Hanoje. Autobus je obsazen jen Vietnamci, mnou, a kousek od nás sedícím turisty s malým klukem. Protože je cesta dlouhá a s bro jsme se dlouho neviděli, probíráme všechno možné i nemožné, dost často mluvíme i o pikantnostech, o kterých se mluví potichu. Když v centru Hanoje vystupujeme z autobusu, ozve se od té rodinky turistů malý chlapeček: „Jéééé, tatííí, ty dva kluci už vystupujou“. Zahanbeni trapasem rychlými kroky opouštíme autobus…
Hodnocení:
Aeroflot mě velmi mile překvapil, nejenom cenou letenky a 100% načtením mil do Aeroflot bonus. Na obou letech se o mě starala profesionální a příjemná posádka, přestup v Moskvě byl pro mě pohodlnější, než Paříž, Frankfurt či Londýn, letadla Aeroflotu nová, servis kvalitní. Aeroflot prostě u mě zabodoval, navíc při velmi aktraktivních cenách letenek kamkoliv do Asie je velmi pravděpodobné, že služeb ruského národního dopravce využiji znovu.

Díky za přečtení, část dvě (cesta zpět) bude později.
MK

Perfektní TR, díky za něj! Jelikož mě čeká také cesta s Aeroflotem, jsem ráda za skvělý popis a fotky.

Super. Díky.

Díky za report Michale. Je vidět, že se Aeroflot i SVO stále zlepšují, cesta mezi standardní aerolinky a letiště byla dlouhá a pomalá, ale výsledek se dostavil.... Co spolucestující, zvlášť nějací nasávači vodky? Nebyli?

Pěkné. Těším se na pokračování.

Super, dekujeme! A tesime se na pokracovani.

Pekny report.
Mam otazku, potrebuju cesi viza do Ruska, ak ano su potrebne aj pri tranzite? Dik.

maf píše:Pekny report.
Mam otazku, potrebuju cesi viza do Ruska, ak ano su potrebne aj pri tranzite? Dik.

Ad 1) Ano
Ad 2) Nie

Michale, díky za pěkný report. Jsem rád, že jsi to využil a letěl. Já se nakonec účastnit nemohl. Těším na druhou část.

To Jife: Hale, vůbec mě tím routingem neprovokuj

Díky za ohlasy, jsem moc rád, že se TR líbí!

Orus-x: tentokrát jsem žádné nasávače alkoholu neviděl. U SU jsem je zažil na posledy minulé léto na lince SVO-LCA, ačkoliv bylo brzké ráno, moje spolusedící si hned po vzletu vyžádala od letušek prázdný kelímek, vyndala z tašky lahev vodku a než jsme přistáli v LCA, lahev byla skoro celá vypitá

Night fly píše:

maf píše:Pekny report.
Mam otazku, potrebuju cesi viza do Ruska, ak ano su potrebne aj pri tranzite? Dik.

Ad 1) Ano
Ad 2) Nie

Dik

Moc hezkej report! Jsem dost prijemne prekvapenej kvalitou sluzeb Aeroflotu! To je jina kava, nez kdyz jsem s nima naposled letel v 1990!
Uplne me rozsekala ta fotka "svaciny" na letu z BUD do SVO - dvouhodinovy let a takovej hodokvas! V duchu jsem to porovnal s priblizne stejne dlouhym letem s CSA do HEL.....

VIỆT NAM 2011 - část druhá (MH/D7/QS)

Po delší odmlce (více jak měsíc) splňuji svůj rest a zde nabízím k přečtení druhou část mé cesty do Vietnamu – v této části se jedná vlastně o cestu z Vietnamu s aerolinkami Malaysia Airlines, AirAsia X a Travel Service.
17.4.2011
MH753 HAN-KUL
B737-800 9M-MLE, místo 14F (exit)
3h 30min

Letadlo společnosti Malaysia Airlines z hanojského letiště Nội Bài odlétá ve 14 hodin odpoledne. I tak to pro mě znamená vstávat před 10 ráno, což je celkem nepříjemné – každý den jsem si totiž navykl vstávat až někdy kolem poledne. Navíc jsem poněkud unavený z předchozího večera. Výjimečně jsme nestrávili celý večer v některém z hanojských klubů až do zavíračky (která bývá bohužel už kolem 2 ráno kvůli místním zákonům), ale jezdili několik hodin na motorce po centru Hanoje a sledovali nelegální závody místních zbohatlíků – vždy se jich sejde kolem padesátky až stovky u jezera Hồ Hoàn Kiếm, kolem kterého vede široká jednosměrná ulice přímo vybízející k závodění. Závodnící se vyznačují velmi drahými motorkami a rychlou jízdou ve dvou-čtyřech lidech a bez helmy, což nenechá policisty dlouho čekat a po menší výstraze (hlášení amplionem) začnou motorkáře pronásledovat a snaží se jakýmkoliv způsobem (třeba i shozením z motorky) zmařit jejich jízdu. Viděli jsme mnoho pádů, bohužel i jeden smrtelný, celá akce (kterou místní berou jako velkou zábavu) končí až v brzkých ranních hodinách, kdy policie nařídí pokropit všechny ulice v centru vodou a znemožní tak rychlou jízdu závodníků. Ale od hanojských „zábav“ se vraťme k cestování. Brácha mě tentokrát nevyprovází až na letiště, nýbrž pouze k zastávce, odkud odjíždí dodávky Vietnam Airlines na letiště. Jízda stojí v přepočtu asi 60 Kč, trvá skoro hodinu a není to nic příjemného, neboť je dodávka nacpaná k prasknutí a tam, kde nikdo nesedí, je prostor zaplněn krabicemi (s kterými Vietnamci s oblibou cestují místo kufrů).

Přijíždíme přesně dvě hodiny do odletu. Na letišti Nội Bài vládne čilý ruch podobně jako na jiných asijských letištích. Problém je, že toto letiště je již poměrně zastaralé, klimatizace moc nefunguje, míst k sezení málo, k pohodlnosti to má prostě hodně daleko. Na to, že na lince do Kualy Lumpur letí jen obyčejný B737, je otevřeno 5 přepážek, takže se fronta na místní poměry posunuje opravdu rychle. Když slečna na check-inu zjistí, že umím alespoň trochu anglicky, je mi přisouzen nouzový východ, proti čemuž rozhodně neprotestuji, neboť let trvá přes 3 hodiny. Zároveň po mě chce vidět letenku pryč z Malajsie. Naopak vidět nechce kreditní kartu, s kterou jsem platil letenku, ačkoliv v podmínkách společnosti jsem našel, že její prezence je při odbavení vyžadována. Po odbavení se jdu ještě naposledy nadýchat vlhkého hanojského vzduchu a pak projdu pasovou a poměrně dost laxní bezpečnostní kontrolou. Tranzitní část je opravdu malá a začínám litovat, že jsem raději nezůstal venku. Pár obchodů, pár sedaček. To je vše. Po kratším hledání chytám free wifi ze salónku a tak si krátím čekání brouzdáním na netu. Nástup začíná půl hodiny do odletu, striktně podle řad. Interiér letadla s koženými sedačkami je příjemný, posádka se mile usmívá a stará se o nás již od první chvíle na palubě. Ze stojánky jsme vytlačeni včas, vzlétáme a míříme směrem na jih. Dle mého očekávání je během servisu výběr ze dvou teplých jídel – mořské plody a kuře. Já si vybírám kuře. Jídlo hezky voní a řadím ho k tomu nejchutnějšímu, co jsem kdy na palubě jedl. Následuje výběr z široké množství nápojů včetně mnoha alkoholických, což si většina cestujících také vybírá. Já dávám přednost staré dobré Cole. Servis s nápoji pak ještě probíhá několikrát během letu, ale hodněkrát je přerušen poměrně silnými turbulencemi. I přistání v Kuale Lumpur je divoké. Asi 15 minut pak čekáme na taxovačce, než se uvolní nějaká stojánka. Letiště KLIA mám opravdu rád, všude čisto, vše přehledné, po několik dnech ve Vietnamu je to pro mě trochu nezvyk. Imigrační kontrola je rychlá, kufr už na mě čeká, jdu na vlak KLIA Ekspres a jedu do centra na svůj hotel. Večer si pak ještě zpestřím půlnoční procházkou k Petronas Towers, tu mi maličko pokazí jen nutný průchod chudinskou čtvrtí, kde se necítím zrovna nejlépe, nicméně za celou dlouhou cestu tam i zpět mě vůbec nikdo s ničím neotravuje. Cestou zpět na hotel mi přichází SMSka od Optiontown ohledně případného upgradu na zítřejší let – jak jsem předpokládal, nevyšlo to – business class je plná, až na pár Euro mi tudíž bude vše vráceno zpět na účet. Škoda. Alespoň se tedy přes mobil odbavím. Kvůli časovým posunům a nočním pařbám v Hanoji nemůžu usnout, takže na letiště pojedu ráno beze spánku.
Hodnocení:
Společnost Malaysia Airlines splnila moje očekávání - vše na úrovni, kvalitní servis, příjemná posádka..škoda jen, že do Hanoje nelétají něčím větším než B737...

18.4.2011
D72014 KUL-ORY
A340-300 9M-XAB, místo 16H
13h 40min

Hotel opouštím v 5 hodin ráno – cesta na letiště je dlouhá a letadlo odlétá už v 9 ráno. Let AirAsia X je odbavován z nízkonákladového terminálu LCCT, takže nemůžu použít rychlý vlak jezdící na hlavní terminál. Jízdenka na vlak je sice výrazně levnější, nevýhodou je menší rychlost a nutnost přestupu na autobus. Přestože jsem s nízkonákladovým terminálem tu čest již měl, opět jsem šokován. Prostě tenhle terminál nemám vůbec v oblibě, připomíná mi nádraží a ne letiště. V odletové hale vládne neuvěřitelný chaos, všude spousta lidí, monitorů s informacemi minimum. Po pár minutých hledání konečně nacházím místo, kde si mohu vytisknout palubní vstupenku. Je zde čtečka na čárový kód, který mi přišel SMSkou, po načtení čárové kódu mi je vytisknuta palubní vstupenka, která připomíná spíše účtenku z Lidlu. Úkol jedna je splněn. Teď ještě musím najít místo na odevzdání kufru. Všechny drop-off přepážky jsou určeny pouze pro lety AirAsia, pro lety AirAsia X vidím jen obyčejné přepážky, u kterých je neuvěřitelně dlouhá fronta a která se zdvojnásobí a ještě víc zchaotizuje tím, že k našemu letu do Paříže začnou odbavovat také let kamsi do Bombaje. Začíná se blížit doba odletu a já začínám v nekonečné frontě doufat v to, že někoho napadne otevřít přepážku pouze pro let do Paříže, neboť poklidná fronta Evropanů byla narušena a předběhnuta letuchtivými cestujícími do Bombaje. Pomalu mi začíná docházet trpělivost, neboť indická rodinka stojící za mnou do mě neustále najíždí vozíkem s bagáží a jejich tři malí haranti mě obíhají rychlostí točící se vrtule u ATRky. Naštěstí se konečně otevírá přepážka pro nás zoufalce, kteří neumíme předbíhat ve frontě, odbavuji si kufr a jdu do tranzitní zóny. Kabinová zavazadla jsou kontrolována docela důkladně, ale problémových cestujících je vzhledem k výše uvedené destinaci ažaž, takže já procházím bez problému. Bezpečnostní kontrola je naštěstí poměrně rychlá, imigrační také. Tranzitní prostor je o něco příjemnější než odletová hala, ale také žádná sláva. Samotný gate je jen holá místnost se spoustou sedaček. Do všech letadel se nastupuje po schodech přes plochu, což je na jednou stranu pro spottera dobrý zážitek, ale nastane-li situace, že je nutno nahnat přes 200 cestujících do dvou A340 vedle sebe, znamená to jasné zpoždění minimálně jednoho z těchto letů. Vyšší moc rozhodla, že zpožděn bude náš let a tak čekáme, než nastoupí 200 lidí do vedlejšího letadla. Náš nástup začíná přibližně v době odletu. Nastupovat po schodech do A340 je zajímavé, docela se mi to líbí. Ve frontě potkávám skupinu českých spotterů – že někdo z ČR poletí na stejném letu jsem zjistil přes flightmemory.com, že si stoupnu do fronty u schodů přímo za ně už byla jen čistá náhoda. V letadle projdu nejprve business class, sedačky zas tak špatně nevypadají. Moje předplacené místo 16H je hned za přepážkou od business class, v uličce. Výhodou je dost dobré místo na nohy, nevýhodou úzká sedačka s pevnou opěrkou na ruce kvůli stolečku. Sedadla v tomto letadle jsou v konfiguraci 3-3-3, což je dle mého v letadle typu A310/330/340 zvěrstvo a až na pár výjimek (Air Transat, S7) tak snad ani nikdo nelétá. Místa vedle mě jsou ještě volná a já sním o tom, že buď nikdo nepřijde nebo přijde pár francouzských důchodců vyčerpaný z dovolené v Asii a celý let prospí. Bingo! Vedle mě si sedá opálený nadupaný Rádžéndar se svalnatými rucemi chlupatějšími než gorila a za ním cupitá jeho manželka Rádhika ověšená zlatými řetězy a igelitkami z duty free. Začínám tušit nejhorší. Dobře živený Rádžéndar si sedá na 16I jako na trůn a loket jeho mohutné chlupaté ruky je rozvalený asi až do poloviny mojí sedačky. Když si uvědomím, že let trvá skoro 14 hodin a tohle je jeho začátek, jdou na mě mdloby. Uvažuji o tom, že se vzdám klidně předplaceného místa a přemístím se kamkoliv, kde je volná dvojsedačka – bohužel, let je až na pár míst plný. Zůstávám tedy sedět vedle svého chlupatého souseda. Boarding je ukončen poměrně rychle, dalších 20 minut ale čekáme na pushback. Vzlétáme s více než hodinovým zpožděním. Posádka na tomto letu je, stejne jako cestující, dost multikulturní. Vzpomínám na hezké Thajky z AirAsia na letu BKK-SIN. Na našem letu je to mix všech asijských zemí. Servis probíhá přesně jak jsem předpokládal – nejdříve jsou (po ověření na „účtence z Lidlu“) podána jídla těm, kteří si je předplatili, pak následuje palubní prodej. Prodej probíhá také v business class – jediný rozdíl v servisu oproti economy je ten, že je cestujícím nabídnuto jídlo zdarma (stejné jako to, co si cestující v economy platí). Já si předplatil malajské jídlo zvané nasi lemak – skládá se z rýže, vajíčka natvrdo a masa, k tomu jsem dostal lahvičku vody zdarma a sáček, v kterém jsem myslel že je nějaké koření – nebylo, jednalo se o nějaké usušené velmi malé rybky. Jídlo bylo na můj vkus opravdu hodně pálivé, kdybych to neměl čím zapít, asi bych svým horkým dechem spálil chlupy na Rádžéndarově ruce, která i během servisu snižovala použitelnost mého stolečku asi na polovinu. Protože jsem celou noc na hotelu neusnul (za což jsem nyní velmi rád), daří se mi poměrně rychle usnout, a to ne zrovna nejlepší poloze, kdy jsem namáčklý na levou stranu sedačky, abych se ničím nedotýkal kolegy na pravé straně. Občas můj barvitý sen o Rámájaně přeruší drknutí procházejícího cestujícího uličkou, ale i tak se budím až za několik hodin, kdy zbývají do přistání už jen čtyři hodiny. Ze sezení a spaní v neobvyklé poloze mě bolí krk a záda. Druhý servis probíhá asi dvě hodiny před přistáním. Opět lahvička vody a vanička s jídlem. Tentokrát chicken briyani, mnohem chutnější než nasi lemak. V Paříží přistáváme asi s půlhodinovým zpožděním, zajíždíme na stojánku vedle B767 Royal Air Maroc. Pasová kontrola je rychlá, na kufr čekám jen chvilku, celníci neotravují. Vydávám se do centra si užít podvečer v Paříži a po setmění vyrážím vlakem RER na letiště CDG a odtud shuttle busem k hotelu Etap Roissy. Zaráží mě přeplněnost autobusu (více jak 20 cestujících necháváme na zastávce) a jako zakončení náročného dne mě čeká asi půlhodinová fronta na recepci hotelu Etap, s něčím takovým jsem se ještě nesetkal. Na postel jsem se už hodně dlouho netěšil tak, jako v tento vyčerpávající den. Hodnocení:
Ačkoliv jsem vesměs slyšel kladné ohlasy na AirAsia X, já po této zkušenosti z letu rozhodně dobrý pocit nemám. Vím, o hodně komfortu jsem přišel díky cestujícímu sedícímu vedle mě, ale i tak – nepohodlné sedačky, dobytčák 3-3-3 a děsný odletový terminál mě pro příští cestu s AirAsia X asi odradí. Letenka mě se všemi příplatky stála 6500 Kč – při troše štěstí se dá o 1000-2000 Kč dražší sehnat oneway letenka např. s Air Berlin, Aeroflotem nebo jinou klasickou leteckou společností, které bych před AirAsia X dal přednost.
PS: proti Indům jinak vůbec nic nemám

POKRAČOVÁNÍ TR NA DALŠÍ STRANĚ