JFK-FRA v business class A380 LH
Napsal: 09. 06. 2011, 20:58
Výlet do New Yorku byl ideální příležitostí k otestování A380. Zatímco na cestu tam jsme letěli přímo z Prahy s Deltou v economu, zpátky jsme chtěli vyzkoušet business class Lufthansy do Frankfurtu.
Odlet měl být v 15:40, na letišti jsme byli o hodně dřív, kolem jedné. Na odbavení jsme si mohli vybrat, jaká chceme sedadla, zvolili jsme pochopitelně dvojku o okýnka. Užili jsme si kratší „business“ frontu na security a ještě jsme zašli na oběd. Terminál 1, ze kterého LH odlétá, je čistý, pěkný, i když nabídka obchodů nás moc neoslovila.
Boarding začal asi 35 minut do odletu, opět jsme ocenili dva gaty na boarding, přičemž v tom businessovém nebyla žádná fronta. Lufthansa má celé horní patro vyhrazeno pro business class (tři sekce, celkem 98 míst) a first class (8 míst), firstka je úplně vepředu. První dojem byl pozitivní, letadlo začalo lítat na podzim, takže ještě trochu vonělo novotou. Měli jsme místa v řadě 19, tedy ve druhé sekci. Obsazenost businessu byla asi 80 %.
Po usazení a uvelebení se v sedačkách jsme si mohli vybrat welcome drink, tedy buď džus, vodu nebo šampaňské, výjimečně volíme šampaňské. Odkládáme si věci, přítelkyně si věší sako na háček na sedadlo k oknu, do uličky by to bylo dost nepraktické. Noviny nám nikdo nenabízí a stejně už nás vytlačují ze stojánky. Zkoumáme možnosti sedadel, zapínám masáž zad, což je spíš takové nafukování a vyfukování sedačky. Designově jsou sedačky moc pěkně řešené, v prostoru opěrky mezi nimi je připravena láhev vody a amenity kit. Zapínáme IFE, konkrétně nás zajímají kamery, ovšem ze tří zrovna ta nejzajímavější na ocase nefunguje. Za pár minut mi vypovídá službu celé IFE, takže pro dalších 7 hodin musím koukat k přítelkyni.
Odlétáme víceméně na čas, vzlet je standardní, nezaznamenáváme žádné odlišnosti od jiných typů letadel. Hlučnost motorů nedokážeme posoudit, protože celý let hučela klimatizace (nad sedadly nejsou individuální ofuky).
Po zhasnutí transparentů se rozjíždí servis, dostáváme horké ubrousky, prostírání. Následují uzené mandle a aperitiv, zároveň jsme zvědaví, jak dlouho potrvá, než se k nám stevardky dostanou s předkrmem, přeci jen sto míst je vcelku masová záležitost. Ale servis jde po celou dobu plynule, v klidu dojíme a dostáváme další chod.
Předkrm vybíráme ze tří možností, k němu dostáváme na výběr asi z pěti druhů rozpečeného pečiva, nějaké sýry a máslo.
Hlavní chod volíme také ze tří jídel, volba padla na žebírka s bramborovou kaší a lososa s bramborami. Hodnotíme obě jídla jako normální, žádný kulinářský zázrak to není.
Poté již dostáváme na výběr mezi dezertem a ovocem, nevybírám nic a jdu raději spát.
Sedadla se dají dát do tří poloh – do té na start a na přistání, na „ležérní posez“ a na lehátko. Lehátko je fajn, i když je pořád trochu sklopené dolů, zarážka na nohy zabraňuje propadnutí. Nevýhodou je, že sedadlo zabere veškerý prostor před vámi, takže není místo pro boty či malé příruční zavazadlo.
Využít můžeme schrány pod oknem, ale to se hodí, pokud člověk cestuje ve dvojici, jinak by se mi tam přes nikoho sápat nechtělo. Cestující na prostřední dvojsedačce tuto možnost vůbec nemají.
Let je klidný, spokojeně usínáme, pohodu ruší jen dvojice mimoňů na druhé straně, kteří mají potřebu mít stínítka oken nahoře, skrz ně samozřejmě prosvítá rušivé světlo. Netěší nás ani člověk přes uličku, který několikrát během letu krká. Celkově bych podle oblečení a vzezření lidí neřekl, že to jsou cestující v businessu.
Probouzím se asi dvě hodiny před přistáním, využívám IFE spící přítelkyně, výběr je opravdu hodně široký.
Nad Anglií dostáváme snídani, opět horké ubrousky, prostírání, snídaně je však jen studená, dva plátky šunky, sýru, ovoce, k tomu rozpečené pečivo, samozřejmě teplé a studené nápoje. Jídlo s chutí sníme, přeci jen nejsme nějak extra přecpaní, mezi servisy jsme spali a tak jsme si nebyli v galley pro žádné snacky.
Po snídani už nám zbývá do přistání slabých 40 minut, nakonec přistáváme dříve, než je na airshow. Přistání není ničím mimořádné, snad jen tím, že nebrzdíme reverzem, zřejmě kvůli hlukovým limitům.
Pokud bych to měl shrnout, letadlo jako takové a sedačky super, pokud sedíte u okýnka, máte hodně úložného prostoru, jinak je to horší. Horní paluba byla zakončená schody dolů, jinak tam nic zajímavého jako bar, sprcha či jiné vymoženosti nebylo. Zaujal mě design toalet, zejména voda na fotobuňku. IFE hodně dobré, palubní personál příjemný a ochotný, ovšem úroveň servisu odpovídala ekonomické třídě jiných společností. Cestou tam Delta dělala tři servisy (teplý oběd, krekry, teplý sendvič a zmrzlina), tady jsme měli jen dva a pouze studenou snídani. Pět druhů pečiva bohužel nemohlo nahradit výběr z pouhých tří džusů, a když přítelkyně ráno chtěla ovocný čaj, byl jí nabídnut fenyklový nebo heřmánkový. Na horkou čokoládu samozřejmě mohla zapomenout. Nedá se říct, že bychom se přejedli, jídlo bylo relativně chutné, ale v economu LH na letech z Frankfurtu bylo o dost chutnější. Zkrátka kdybych dal sto tisíc za one way letenku v businessu, servis by mi dojem hodně zkazil.
Odlet měl být v 15:40, na letišti jsme byli o hodně dřív, kolem jedné. Na odbavení jsme si mohli vybrat, jaká chceme sedadla, zvolili jsme pochopitelně dvojku o okýnka. Užili jsme si kratší „business“ frontu na security a ještě jsme zašli na oběd. Terminál 1, ze kterého LH odlétá, je čistý, pěkný, i když nabídka obchodů nás moc neoslovila.
Boarding začal asi 35 minut do odletu, opět jsme ocenili dva gaty na boarding, přičemž v tom businessovém nebyla žádná fronta. Lufthansa má celé horní patro vyhrazeno pro business class (tři sekce, celkem 98 míst) a first class (8 míst), firstka je úplně vepředu. První dojem byl pozitivní, letadlo začalo lítat na podzim, takže ještě trochu vonělo novotou. Měli jsme místa v řadě 19, tedy ve druhé sekci. Obsazenost businessu byla asi 80 %.
Po usazení a uvelebení se v sedačkách jsme si mohli vybrat welcome drink, tedy buď džus, vodu nebo šampaňské, výjimečně volíme šampaňské. Odkládáme si věci, přítelkyně si věší sako na háček na sedadlo k oknu, do uličky by to bylo dost nepraktické. Noviny nám nikdo nenabízí a stejně už nás vytlačují ze stojánky. Zkoumáme možnosti sedadel, zapínám masáž zad, což je spíš takové nafukování a vyfukování sedačky. Designově jsou sedačky moc pěkně řešené, v prostoru opěrky mezi nimi je připravena láhev vody a amenity kit. Zapínáme IFE, konkrétně nás zajímají kamery, ovšem ze tří zrovna ta nejzajímavější na ocase nefunguje. Za pár minut mi vypovídá službu celé IFE, takže pro dalších 7 hodin musím koukat k přítelkyni.
Odlétáme víceméně na čas, vzlet je standardní, nezaznamenáváme žádné odlišnosti od jiných typů letadel. Hlučnost motorů nedokážeme posoudit, protože celý let hučela klimatizace (nad sedadly nejsou individuální ofuky).
Po zhasnutí transparentů se rozjíždí servis, dostáváme horké ubrousky, prostírání. Následují uzené mandle a aperitiv, zároveň jsme zvědaví, jak dlouho potrvá, než se k nám stevardky dostanou s předkrmem, přeci jen sto míst je vcelku masová záležitost. Ale servis jde po celou dobu plynule, v klidu dojíme a dostáváme další chod.
Předkrm vybíráme ze tří možností, k němu dostáváme na výběr asi z pěti druhů rozpečeného pečiva, nějaké sýry a máslo.
Hlavní chod volíme také ze tří jídel, volba padla na žebírka s bramborovou kaší a lososa s bramborami. Hodnotíme obě jídla jako normální, žádný kulinářský zázrak to není.
Poté již dostáváme na výběr mezi dezertem a ovocem, nevybírám nic a jdu raději spát.
Sedadla se dají dát do tří poloh – do té na start a na přistání, na „ležérní posez“ a na lehátko. Lehátko je fajn, i když je pořád trochu sklopené dolů, zarážka na nohy zabraňuje propadnutí. Nevýhodou je, že sedadlo zabere veškerý prostor před vámi, takže není místo pro boty či malé příruční zavazadlo.
Využít můžeme schrány pod oknem, ale to se hodí, pokud člověk cestuje ve dvojici, jinak by se mi tam přes nikoho sápat nechtělo. Cestující na prostřední dvojsedačce tuto možnost vůbec nemají.
Let je klidný, spokojeně usínáme, pohodu ruší jen dvojice mimoňů na druhé straně, kteří mají potřebu mít stínítka oken nahoře, skrz ně samozřejmě prosvítá rušivé světlo. Netěší nás ani člověk přes uličku, který několikrát během letu krká. Celkově bych podle oblečení a vzezření lidí neřekl, že to jsou cestující v businessu.
Probouzím se asi dvě hodiny před přistáním, využívám IFE spící přítelkyně, výběr je opravdu hodně široký.
Nad Anglií dostáváme snídani, opět horké ubrousky, prostírání, snídaně je však jen studená, dva plátky šunky, sýru, ovoce, k tomu rozpečené pečivo, samozřejmě teplé a studené nápoje. Jídlo s chutí sníme, přeci jen nejsme nějak extra přecpaní, mezi servisy jsme spali a tak jsme si nebyli v galley pro žádné snacky.
Po snídani už nám zbývá do přistání slabých 40 minut, nakonec přistáváme dříve, než je na airshow. Přistání není ničím mimořádné, snad jen tím, že nebrzdíme reverzem, zřejmě kvůli hlukovým limitům.
Pokud bych to měl shrnout, letadlo jako takové a sedačky super, pokud sedíte u okýnka, máte hodně úložného prostoru, jinak je to horší. Horní paluba byla zakončená schody dolů, jinak tam nic zajímavého jako bar, sprcha či jiné vymoženosti nebylo. Zaujal mě design toalet, zejména voda na fotobuňku. IFE hodně dobré, palubní personál příjemný a ochotný, ovšem úroveň servisu odpovídala ekonomické třídě jiných společností. Cestou tam Delta dělala tři servisy (teplý oběd, krekry, teplý sendvič a zmrzlina), tady jsme měli jen dva a pouze studenou snídani. Pět druhů pečiva bohužel nemohlo nahradit výběr z pouhých tří džusů, a když přítelkyně ráno chtěla ovocný čaj, byl jí nabídnut fenyklový nebo heřmánkový. Na horkou čokoládu samozřejmě mohla zapomenout. Nedá se říct, že bychom se přejedli, jídlo bylo relativně chutné, ale v economu LH na letech z Frankfurtu bylo o dost chutnější. Zkrátka kdybych dal sto tisíc za one way letenku v businessu, servis by mi dojem hodně zkazil.