Pracovně v Koreji: PRG-ICN, PUS-CJU
Napsal: 11. 06. 2012, 20:27
Zdravím všechny příznivce airways.cz! Po roce jsem si řekl, že opět zase přiložím ruku k dílu, a napíšu trip report. Tentokrát to bude z jedné linky všem dobře známé, a z jedné linky, která tu možná ještě nebyla...
PRG-ICN, Korean Air, 27.4.2012 18:50, Boeing 747-400
Na letišti se řadím do poměrně dlouhé fronty Korejců, kteří tvoří tak 90% účastníků. Mám zarezervované místo klasicky vzadu na dvojce u okénka, tak jak to mám nejradši. Fronta na check-in se ale plouží pomalu, a tak mě stihne napadnout spásná myšlenka – co takhle poprosit o exit row? Za několik následujících minut tak činím a dostávám, co chci. V zatmění mysli se dokonce raduji, že dostávám exit window seat.
Po nástupu do letadla ale přijde rychlé vystřízlivění. Zaprvé, exit window seat vlastně nemá žádné window. Ti z vás, kteří se z okénka letadla také dokážou bavit třeba jen pozorováním noční oblohy, mé zklamání jistě pochopí:). Zadruhé, mé místo na nohy zabírají obří exitové dveře, v nichž je schovaná skluzavka. Za třetí, od dveří celou dobu táhne. Za čtvrté, sedadla jsou zúžená, neboť v podpěrách jsou schované stolky a AVOD. A za páté, hned vedle mě jsou čtyři záchodky, určené pro většinu economy pasažérů. To byl zase jednou nápad! No nakonec to tak zlé nebylo, nohy se natáhnout jakž takž daly a mohl jsem se při spánku hezky opírat o stěnu.
Další záchranu byla standardně vysoká kvalita servisu Korean air. Ještě před večeří jsme dostali skvělé medové roasted peanuts, po kterých se mohu utlouct, a tak jsem si jich po vzoru vedle sedících korejců vzal hned několik. Na večeři jsem si dal naposledy západní jídlo – ač Korejský bibimbap miluju a v Koreji ho jím téměř každý den, ten v letadle prostě není to pravé. Všem, co ale s Korean letí třeba do Austrálie a korejskou kuchyni tak nemají šanci ochutnat, však bibimbap v letadle můžu jenom doporučit. Navíc k tomu je skvělá polévka z mořských řas. A i ten bibimbap je dobrý, jen já už jsem trošku rozmazlený. Jo a ještě tip pro ty, kteří nemají moc rádi pálivé – nepřehánějte to s červenou omáčkou:).
Vzhledem k mé pozici v letadle jsem si hned po večeři požádal o klapky na oči a snažil se, se střídavým úspěchem, let prospat. Na snídani byl výběr ze dvou jídel – slané ve formě vajíčka s buřtem anebo sladké ve formě bábovky. Neměl jsem moc hlad, tak jsem zvolil bábovku, které bylo ale vážně jen malý kousek. Měl jsem si dát jako všichni ostatní vajíčka, která vypadala ok.
Incheon je skvělé letiště, o tom snad nemusím psát. Jen malá rada, pokud nepřestupujete a jdete na imigrační, nestoupněte si hned do front u prvních přepážek, které uvidíte. Stačí popojít o 50 m vedle, kde je otevřených mnoho dalších přepážek. Nemůžu si taky na Incheonu vynachválit jejich letištní autobusový terminál, odkud často jezdí autobusy snad do všech koutů celé země.
PUS – CJU, Asiana Airlines (operated by Busan Air), 16. 5. 2012, 16:35
Letiště v Busanu je jen o málo menší než letiště v Praze. Je rozdělený na domestic a internetional terminál. Z domestic se sice létá snad jen do dvou destinací (Seoul a Jeju), ale zato do obou destinací minimálně jednou za hodinu, takže je tam celkem živo. International terminál pak obsluhuje hlavně regionální lety po blízké Asii (Japonsko, Čína...), ale létá sem například i Lufthansa. Původně jsem právě Lufthansou chtěl do Busanu z Evropy letět, ale bohužel to letí přes Soul, takže se to do Busanu poměrně protáhne. Pokud není vaší cílovou destinací přímo Busan, vyplatí se spíš skončit na Incheonu a jet autobusem.
Busan Air sice nejsou žádný lowcost, ale ani klasická aerolinka. Přirovnal bych to k regionálnímu letu po US – dostanete džus nebo vodu, ale jinak nic. 98 bodů ze 100 ale dávám letuškám, kterým ani jednou nezmizel velice pěkný úsměv z tváře:)
CJU –PUS, Asiana Airlines (operated by Busan Air), 21. 5. 2012, 8:20
Jeju je zvláštní místo. Přezdívá se mu korejská Hawaii, neboť je jediným místem v Koreji, který leží v subtropickém pásmu. Patří také mezi nových 7 divů přírody („New 7 wonders of Nature“ – Jeju Island, Halong Bay, Iguazu Falls, Puerto Princesa Underground river, Komodo Island, Table Mountain). Je proto cílem neuvěřitelného množství dovolenkářů, kongresů, a podobně. Ostrov sám o sobě je nádherný, hiking po vulkánech a kráterech, podzemních lávových jeskyních, válení se na krásných plážích – vše perfektně upravené. Na druhou stranu mně zážitek kazilo obrovské množství lidí – na nejzajímavějších stezkách a túrách jdete v podstatě ve „štrúdlu“ lidí. Korejci totiž hikování milují. To není jako v US, kde se stáčí vzdálit po stezce kilometr od parkoviště, a už jste skoro sami:). Jak říkám, je to rozporuplné místo. Na Hawaii se poslední dobou chci hrozně moc podívat – budu si ale muset výlet naplánovat tak, abych nebyl ušlapán davy lidí, podobně jako na Jeju. To mě neláká.
V Lonely planet se také píše o skále kousek od letiště CHJ jako o úžasném spotterském místě. Mno, zas až tak bezva to teda není – viz přiložené fotky.
Letiště na Jeju je jinak hezké a čisté, nic jiného jsem vlastně ani od Korejců neočekával. Největším dobrodružstvím pak bylo čekání na boarding, kde spolu s námi sedělo asi 150 malých Korejek, které dělaly neuvěřitelný randál. Naštěstí ale nakonec nastoupily asi 5 minut před námi do letadla u vedlejšího gatu. S upřímnou soustrastí jsem hleděl na zbylých cca 20 pasažérů, kteří boardovali s nimi...
Let byl tentokrát mnohem zajímavější, celou dobu se letělo kolem pobřeží Koreje, takže jsem se nemohl vynadívat. Můj nekvalitní foťák to bohužel nedokázal moc hezky zvěčnit.
ICN -PRG, Korean Air, 9.6.2012 13:10, Boeing 747-400
Zpátky do Soulu jsem tentokrát jel vlakem KTX – místní obdobou TGV, která protíná celou Koreu. Vlak končí na hlavním nádraží Seoul Station, odkud také odjíždí expresní vlaky na letiště. Při přestupu na expresní vlak mě pak čekalo příjemné překvapení v podobě check-in přepážek Korean Air už na vlakovém nádraží. Provedl jsem tak pohodlně odbavení, dostal razítko do pasu na imigračním, a do vlaku na letiště už nastoupil pouze s příručním zavazadlem. Další výhodou bylo, že pro takto odbavené cestující existuje na letišti speciální security (společná s cabin crew, diplomats,…), takže jsem ušetřil pár minutek ve frontě a omylem i pronesl flašku vody. Tuhle proceduru mohu jenom doporučit. Čekání na letadlo jsem si chtěl zpříjemnit v KAL lounge, do kterého je prý přístup už za 4000 mil – přitom za jednu cestu PRG-ICN je hned 5022 mil. Nakonec jsem se ale rozhodl míle pošetřit a čekání si zpříjemnil surfováním na free wi-fi a sledováním odbavení A380 letící o několik chvil před námi do Frankfurtu. Původně jsem si říkal, že jen kvůli A380 přes Frankfurt poletím, ale bylo mi jasné, že bych se za ten nápad nejspíš při zpáteční cestě ve Frankfurtu proklínal:). Let proběhl jinak zcela klidně, jako vždy se skvělou obsluhou. Po obligátních oříškách nás tentokrát čekal vynikající oběd, příjemná svačinka v podobě kimbabu (hovězí maso v rýži) a na závěr večeře. Rozhodně žádný hladolet:). Letadlo jinak opět zaplněno do posledního místa.
Závěrem – ač Korean Air není většinou zdaleka nejlevnější, přesto je jeho linka pořád plná. Přičítám to zaprvé velkému počtu Korejců, kteří z principu létají jenom Korean Air či Asianou, a za druhé kvalitním servisem, na který člověk rád vzpomíná. Jenom jedna vada na kráse – nabídka filmů v AVOD by zasloužila upgrade!
PRG-ICN, Korean Air, 27.4.2012 18:50, Boeing 747-400
Na letišti se řadím do poměrně dlouhé fronty Korejců, kteří tvoří tak 90% účastníků. Mám zarezervované místo klasicky vzadu na dvojce u okénka, tak jak to mám nejradši. Fronta na check-in se ale plouží pomalu, a tak mě stihne napadnout spásná myšlenka – co takhle poprosit o exit row? Za několik následujících minut tak činím a dostávám, co chci. V zatmění mysli se dokonce raduji, že dostávám exit window seat.
Po nástupu do letadla ale přijde rychlé vystřízlivění. Zaprvé, exit window seat vlastně nemá žádné window. Ti z vás, kteří se z okénka letadla také dokážou bavit třeba jen pozorováním noční oblohy, mé zklamání jistě pochopí:). Zadruhé, mé místo na nohy zabírají obří exitové dveře, v nichž je schovaná skluzavka. Za třetí, od dveří celou dobu táhne. Za čtvrté, sedadla jsou zúžená, neboť v podpěrách jsou schované stolky a AVOD. A za páté, hned vedle mě jsou čtyři záchodky, určené pro většinu economy pasažérů. To byl zase jednou nápad! No nakonec to tak zlé nebylo, nohy se natáhnout jakž takž daly a mohl jsem se při spánku hezky opírat o stěnu.
Další záchranu byla standardně vysoká kvalita servisu Korean air. Ještě před večeří jsme dostali skvělé medové roasted peanuts, po kterých se mohu utlouct, a tak jsem si jich po vzoru vedle sedících korejců vzal hned několik. Na večeři jsem si dal naposledy západní jídlo – ač Korejský bibimbap miluju a v Koreji ho jím téměř každý den, ten v letadle prostě není to pravé. Všem, co ale s Korean letí třeba do Austrálie a korejskou kuchyni tak nemají šanci ochutnat, však bibimbap v letadle můžu jenom doporučit. Navíc k tomu je skvělá polévka z mořských řas. A i ten bibimbap je dobrý, jen já už jsem trošku rozmazlený. Jo a ještě tip pro ty, kteří nemají moc rádi pálivé – nepřehánějte to s červenou omáčkou:).
Vzhledem k mé pozici v letadle jsem si hned po večeři požádal o klapky na oči a snažil se, se střídavým úspěchem, let prospat. Na snídani byl výběr ze dvou jídel – slané ve formě vajíčka s buřtem anebo sladké ve formě bábovky. Neměl jsem moc hlad, tak jsem zvolil bábovku, které bylo ale vážně jen malý kousek. Měl jsem si dát jako všichni ostatní vajíčka, která vypadala ok.
Incheon je skvělé letiště, o tom snad nemusím psát. Jen malá rada, pokud nepřestupujete a jdete na imigrační, nestoupněte si hned do front u prvních přepážek, které uvidíte. Stačí popojít o 50 m vedle, kde je otevřených mnoho dalších přepážek. Nemůžu si taky na Incheonu vynachválit jejich letištní autobusový terminál, odkud často jezdí autobusy snad do všech koutů celé země.
- Příprava na odlet
- Luxusní autobusy z Incheonu - pohodlnost sedaček připomíná bussines class
- "Ano pane, za kvalitu tohoto značkového kufru Vám ručím..." Řekla paní prodavačka a nedlouho na to se nejspíš propadla do pekla...
Letiště v Busanu je jen o málo menší než letiště v Praze. Je rozdělený na domestic a internetional terminál. Z domestic se sice létá snad jen do dvou destinací (Seoul a Jeju), ale zato do obou destinací minimálně jednou za hodinu, takže je tam celkem živo. International terminál pak obsluhuje hlavně regionální lety po blízké Asii (Japonsko, Čína...), ale létá sem například i Lufthansa. Původně jsem právě Lufthansou chtěl do Busanu z Evropy letět, ale bohužel to letí přes Soul, takže se to do Busanu poměrně protáhne. Pokud není vaší cílovou destinací přímo Busan, vyplatí se spíš skončit na Incheonu a jet autobusem.
Busan Air sice nejsou žádný lowcost, ale ani klasická aerolinka. Přirovnal bych to k regionálnímu letu po US – dostanete džus nebo vodu, ale jinak nic. 98 bodů ze 100 ale dávám letuškám, kterým ani jednou nezmizel velice pěkný úsměv z tváře:)
- Pohled od Domestic k International terminálu v Busanu
- Odletová tabule nenabízí příliš rozmanitosti
- Boarding autobusem
- Exit row, aneb spoustu místa
- Na letišti v Busanu probíhá zrovna trénink vojáků, zde zrovna při touch and go...
- Korean Air do Seoulu
- Vzlétáme z Busanu za typicky Korejské viditelnosti
- Busan všude kolem nás
- Skvělé spotterské místo na Jeju dle Lonely planet - no posuďte sami...
- Vydal jsem se tedy na cestu až ke dráze, ale ani tak žádná sláva - letadla už na konci dráhy jsou pořádně vysoko
Jeju je zvláštní místo. Přezdívá se mu korejská Hawaii, neboť je jediným místem v Koreji, který leží v subtropickém pásmu. Patří také mezi nových 7 divů přírody („New 7 wonders of Nature“ – Jeju Island, Halong Bay, Iguazu Falls, Puerto Princesa Underground river, Komodo Island, Table Mountain). Je proto cílem neuvěřitelného množství dovolenkářů, kongresů, a podobně. Ostrov sám o sobě je nádherný, hiking po vulkánech a kráterech, podzemních lávových jeskyních, válení se na krásných plážích – vše perfektně upravené. Na druhou stranu mně zážitek kazilo obrovské množství lidí – na nejzajímavějších stezkách a túrách jdete v podstatě ve „štrúdlu“ lidí. Korejci totiž hikování milují. To není jako v US, kde se stáčí vzdálit po stezce kilometr od parkoviště, a už jste skoro sami:). Jak říkám, je to rozporuplné místo. Na Hawaii se poslední dobou chci hrozně moc podívat – budu si ale muset výlet naplánovat tak, abych nebyl ušlapán davy lidí, podobně jako na Jeju. To mě neláká.
V Lonely planet se také píše o skále kousek od letiště CHJ jako o úžasném spotterském místě. Mno, zas až tak bezva to teda není – viz přiložené fotky.
Letiště na Jeju je jinak hezké a čisté, nic jiného jsem vlastně ani od Korejců neočekával. Největším dobrodružstvím pak bylo čekání na boarding, kde spolu s námi sedělo asi 150 malých Korejek, které dělaly neuvěřitelný randál. Naštěstí ale nakonec nastoupily asi 5 minut před námi do letadla u vedlejšího gatu. S upřímnou soustrastí jsem hleděl na zbylých cca 20 pasažérů, kteří boardovali s nimi...
Let byl tentokrát mnohem zajímavější, celou dobu se letělo kolem pobřeží Koreje, takže jsem se nemohl vynadívat. Můj nekvalitní foťák to bohužel nedokázal moc hezky zvěčnit.
- Čekání na boarding a děsuplné chvilky před odletem...
- No, přece jen je vhodné se naučit číst Korejská písmena:))
- Odletová špička v pondělí ráno
- Jižní pobřeží Koreje
- Sídliště na kraji Busanu
- A zrovna návštěva z Deutschlandu
Zpátky do Soulu jsem tentokrát jel vlakem KTX – místní obdobou TGV, která protíná celou Koreu. Vlak končí na hlavním nádraží Seoul Station, odkud také odjíždí expresní vlaky na letiště. Při přestupu na expresní vlak mě pak čekalo příjemné překvapení v podobě check-in přepážek Korean Air už na vlakovém nádraží. Provedl jsem tak pohodlně odbavení, dostal razítko do pasu na imigračním, a do vlaku na letiště už nastoupil pouze s příručním zavazadlem. Další výhodou bylo, že pro takto odbavené cestující existuje na letišti speciální security (společná s cabin crew, diplomats,…), takže jsem ušetřil pár minutek ve frontě a omylem i pronesl flašku vody. Tuhle proceduru mohu jenom doporučit. Čekání na letadlo jsem si chtěl zpříjemnit v KAL lounge, do kterého je prý přístup už za 4000 mil – přitom za jednu cestu PRG-ICN je hned 5022 mil. Nakonec jsem se ale rozhodl míle pošetřit a čekání si zpříjemnil surfováním na free wi-fi a sledováním odbavení A380 letící o několik chvil před námi do Frankfurtu. Původně jsem si říkal, že jen kvůli A380 přes Frankfurt poletím, ale bylo mi jasné, že bych se za ten nápad nejspíš při zpáteční cestě ve Frankfurtu proklínal:). Let proběhl jinak zcela klidně, jako vždy se skvělou obsluhou. Po obligátních oříškách nás tentokrát čekal vynikající oběd, příjemná svačinka v podobě kimbabu (hovězí maso v rýži) a na závěr večeře. Rozhodně žádný hladolet:). Letadlo jinak opět zaplněno do posledního místa.
- A letí se zpět
- Vynikající oříšky na začátek
- Fajn večeře. Oběd byl ještě lepší, ten jsem samým hladem bohužel ani nestihl vyfotit:))
- FL400
- Mohutné křídlo B747
Tak jí musím tlumočit tvoje doporučení...
A myslim, ze to je celkem obvykle na vsech vnitrostatnich letech.
podle těch davů možná až moc 