Divertem to nekončí aneb 40 hodin zpoždení
Napsal: 06. 08. 2012, 21:05
Na přelomu června a července jsem s rodiči navštívil západ Spojených států. Neměl jsem v plánu psát trip report, protože až do poslední chvíle vše probíhalo tak jak mělo. Nicméně nás potkalo něco, co už se nám asi nestane.
Cesta tam byl příjemný let z Prahy přes Amsterdam s KLM do San Francisca. V SFO jsme si půjčili auto a udělali jsme okruh přes pobřeží Pacifiku, Crater Lake, Portland, Seattle, Reno a Sacramento zpět do San Francisca.
Fisherman's Wharf
Po dvou týdnech jsme na letišti vrátili auto a odjeli na vláčkem na terminál. Cesta do Prahy byla naplánovaná SFO-CDG-PRG s AF. Na check inu jdeme se silver ok plus kartou na prioritní odbavení, na salonek za pasovkou to ale nestačí, tam chtějí zlatou
Boarding začíná na čas, přistavená 777-200 je téměř uplně plná. První dojem nic moc, sedadla dost úzký a dvě řady před námi v řadě s nouzovými východy sedí na čtyřce veprostřed čtyři infanti, kteří o sobě dávají vědět.
Po vzletu, v dáli San Mateo Bridge
Oakland
Vzlet proběhl v 7:15pm. Po hodině letu jsme dostali večeři - vybral jsem si těstoviny, žádná sláva. Nastává tma. Sleduju na obrazovce jak se dostáváme nad Kanadu, pak na Hudson Bay a pak, jako většina cestujících, jakž takž usínám. Když se asi po hodině klimbání probouzim, je za náma asi pět hodin letu, zjišťuju od mámy nepříjemnou zprávu - piloti hlásili technickou poruchu, divertujeme do Montrealu. Víc neřekli, táta akorát zjistil, že máme shattered windshield (prasklý čelní sklo) a že budeme za dvě hodiny přistávat. Koukám ven, tam je pořád tma, tak se chci podívat aspoň na mapku na obrazovce. Smůla - mapa vypnuta, jediný co tam běží jsou údaje o letu. Ač dvě hodiny do přistání, klesli jsme z FL350 na 10,000ft a zpomalili na 670 km/h.
Kanadská jezera při rozbřesku
Začalo se pomalu rozednívat. Většina lidí pořád spala, informace od AF nepřicházely žádný. Že se divertuje řekli jednou, od té doby nic. Ze stovek jezer pod námi se najednou stává město, a v YUL přistáváme 5:26 místního času, po 7 hodinách letu. Probouzející se cestující se diví kde jsme a hledají eifelovku
Teď ale začíná peklo. Po dojetí ke gatu se cestující zvedají, většinou už ví kde jsou a chtějí z letadla. Čekají ale marně, po půl hodině letušky hlásí, že Kanada nám nepovolila vstup do země. Většina lidí už je hodně naštvaných, hlavně kvuli nulové informovanosti ze strany Air France - kromě zatrhnutí vstupu do Kanady nám neřekli nic. Naštvaný francouz se snažil dostat ke kapitánovi, přiběhl ale černej steward a zabránil mu v tom.
6:46, hodinu dvacet po příletu ohlašují 'immigration and nationality problems" a 30-40 min wait. Po chvíli do letadla přichází kanadští celníci a odzadu všem cestujícím kontrolují pasy.
7:15 se konečně dostáváme z letadla na imigrační.
772 v Montrealu
Shattered windshield
Vzpomínám na cikány, kvuli kterým nás úřednice skoro jako jediné posílá do někam do kanceláře místo na pás ze zavazadly - nemáme nutná kanadská víza ke vstupu do země.
Jsou tam s námi ještě dva češi a dva další turisté. Víza nedostaneme, ale dostáváme povolení ke vstupu do země, přičemž máme povinnost odletět nejbližšim možnym letadlem. Doporučuje nám, abysme se moc po městě nepohybovali
Příšerná oranizace ve stylu Air France pokračuje. Ve čtvrt na devět vycházíme do letištní haly, kde je dlouhá fronta lidí čekajících na autobus. Koukám na airliners, na foru někdo píše že máme odletět večer. Kež by...
Po hodině čekání nasedáme na autobus a jedeme do hotelu Quality Inn u letiště. Fronta je zde od recepce až daleko venku u autobusu. Nastěstí jsme byli vepředu takže v 10 ráno dostáváme pokoj a voucher na snídani. Od Air France jsme od přistání nic neslyšeli. Na tabuli v hotelu je psáno že se máme na dvanáctou dostavit na recepci. Tam nám pak říkají, že všechny kompenzace máme řešit přes customer linku AF a že nejspíše poletíme další den v 5 odpoledne.
Oběd jsme prospali a na večeři jsme dostali poukaz do hotelové restaurace na 20 kan.dolarů na osobu. Večer využíváme prodloužené dovolené a jdeme se podívat do Montrealu.
Další ráno posnídáme, a kašleme na bus co vypravuje AF, protože odjíždí už v jednu, čtyři hodiny před odletem
Ve dvě jedeme shuttlem na letiště a se silver kartou nemusíme jít do masivní fronty na economy odbavení. No žádná výhra, agentky zde zřejmě neví jak nás po divertu odbavit. Čekáme asi půl hodiny u přepážky, cestující první třídy tomu nemůžou uvěřit. Aspoň ale bydleli v Mariottu.
Čekání na odlet nám zkrátí salonek. Jsou tu čtyři Air France letadla, my letíme tim stejnym co jsme včera přiletěli. V letadle pak vidíme že někteří cestující si sehnali jiný let.
Většina cestujících v Paříži přestupuje, všem byl zajištěn náhradní pokračující let. A tak to vypadá, že strasti končí, už jsme na prahu runwaye.......
V tom se příšerně rozprší. Bouřka, hromy, blesky, poryvy větru. Kapitán hlásí že provoz letiště byl pozastaven, nejméně na půl hodiny. Cestující už se spíš smějí Po zhruba půl hodině vyjde slunce, a my sjíždíme z runwaye a jedeme na taxiway - změnili runway v provozu. Po několika minutách dojedeme na druhý konec dráhy a vjíždíme na ní. Zastavujeme a poté začínáme zrychlovat.
Uff, tak snad sníháme connecting flight.
Aha, nevzlítáme. Taxujeme po dráze zpět na druhou stranu. Dalších několik minut. Dojedeme na druhou stranu, a pak jedeme k jiné dráze, kde kapitán hlásí takeoff a konečně vzlétáme, v 18:27.
Po vzletu z Montrealu
Ke konci letu jsou cestující nervózní, jestli stíhájí jejich let, tak si někteří přesedají na volná místa vepředu, my taky. Na přestup máme asi 25 minut. Letuška nás ujišťuje, že to stíháme - přistaneme na terminálu 2B a let do Prahy letí z 2D.
Let trval 5h45min a po přijetí ke gatu se dav cestujících valí z letadla a všichni utíkají
My jdeme ze začátku rychlym krokem - jsme přece na 2B. Chodba nebere konce, tak začínáme utíkat. Další zrada, nejsme na 2B, ale 2F(?). Šipky nás zavedli až do veřejné zóny letiště, a já začínám sprintovat na 2D ke gatu - už bliká last call. I při sprintu mi cesta trvala hrozně dlouho. Na sceeningu všechny předbíhám, projdu rámem a bez věcí běžim ke gatu. U letadla je pořád most, hurá!
Zpocenej se ale dozvídám, že gate je closed a už se s tim nedá nic dělat. Hovor pilotovi nepomáhá, máme smůlu. A tak beznadějně vidim jak naše letadlo vytlačují a odjíždí na vzlet.
Letadlo do Prahy
Na přepážce dostáváme poukaz na teplý nápoj (jedině teplý) a kus pečiva. Další let o hodinu a půl později je plný, dostáváme se až na další. A to máme štěstí, další volná sedadla jsou pak až večer. A tak konečně vzlétáme s kapitánem Kolomazníkem v A319 ČSA v 10:10 z Roissy a po hodině a půl přistáváme v Praze.
Lidice při finále RWY12
Na závěr - co způsobí prasknutí skla ve FL350? A jaké máme právo na odškodnění?
A jako třešnička na dortu - kufry zůstaly v Paříži
Cesta tam byl příjemný let z Prahy přes Amsterdam s KLM do San Francisca. V SFO jsme si půjčili auto a udělali jsme okruh přes pobřeží Pacifiku, Crater Lake, Portland, Seattle, Reno a Sacramento zpět do San Francisca.
Fisherman's Wharf
Po dvou týdnech jsme na letišti vrátili auto a odjeli na vláčkem na terminál. Cesta do Prahy byla naplánovaná SFO-CDG-PRG s AF. Na check inu jdeme se silver ok plus kartou na prioritní odbavení, na salonek za pasovkou to ale nestačí, tam chtějí zlatou
Boarding začíná na čas, přistavená 777-200 je téměř uplně plná. První dojem nic moc, sedadla dost úzký a dvě řady před námi v řadě s nouzovými východy sedí na čtyřce veprostřed čtyři infanti, kteří o sobě dávají vědět.
Po vzletu, v dáli San Mateo Bridge
Oakland
Vzlet proběhl v 7:15pm. Po hodině letu jsme dostali večeři - vybral jsem si těstoviny, žádná sláva. Nastává tma. Sleduju na obrazovce jak se dostáváme nad Kanadu, pak na Hudson Bay a pak, jako většina cestujících, jakž takž usínám. Když se asi po hodině klimbání probouzim, je za náma asi pět hodin letu, zjišťuju od mámy nepříjemnou zprávu - piloti hlásili technickou poruchu, divertujeme do Montrealu. Víc neřekli, táta akorát zjistil, že máme shattered windshield (prasklý čelní sklo) a že budeme za dvě hodiny přistávat. Koukám ven, tam je pořád tma, tak se chci podívat aspoň na mapku na obrazovce. Smůla - mapa vypnuta, jediný co tam běží jsou údaje o letu. Ač dvě hodiny do přistání, klesli jsme z FL350 na 10,000ft a zpomalili na 670 km/h.
Kanadská jezera při rozbřesku
Začalo se pomalu rozednívat. Většina lidí pořád spala, informace od AF nepřicházely žádný. Že se divertuje řekli jednou, od té doby nic. Ze stovek jezer pod námi se najednou stává město, a v YUL přistáváme 5:26 místního času, po 7 hodinách letu. Probouzející se cestující se diví kde jsme a hledají eifelovku
Teď ale začíná peklo. Po dojetí ke gatu se cestující zvedají, většinou už ví kde jsou a chtějí z letadla. Čekají ale marně, po půl hodině letušky hlásí, že Kanada nám nepovolila vstup do země. Většina lidí už je hodně naštvaných, hlavně kvuli nulové informovanosti ze strany Air France - kromě zatrhnutí vstupu do Kanady nám neřekli nic. Naštvaný francouz se snažil dostat ke kapitánovi, přiběhl ale černej steward a zabránil mu v tom.
6:46, hodinu dvacet po příletu ohlašují 'immigration and nationality problems" a 30-40 min wait. Po chvíli do letadla přichází kanadští celníci a odzadu všem cestujícím kontrolují pasy.
7:15 se konečně dostáváme z letadla na imigrační.
772 v Montrealu
Shattered windshield
Vzpomínám na cikány, kvuli kterým nás úřednice skoro jako jediné posílá do někam do kanceláře místo na pás ze zavazadly - nemáme nutná kanadská víza ke vstupu do země.
Jsou tam s námi ještě dva češi a dva další turisté. Víza nedostaneme, ale dostáváme povolení ke vstupu do země, přičemž máme povinnost odletět nejbližšim možnym letadlem. Doporučuje nám, abysme se moc po městě nepohybovali Příšerná oranizace ve stylu Air France pokračuje. Ve čtvrt na devět vycházíme do letištní haly, kde je dlouhá fronta lidí čekajících na autobus. Koukám na airliners, na foru někdo píše že máme odletět večer. Kež by...
Po hodině čekání nasedáme na autobus a jedeme do hotelu Quality Inn u letiště. Fronta je zde od recepce až daleko venku u autobusu. Nastěstí jsme byli vepředu takže v 10 ráno dostáváme pokoj a voucher na snídani. Od Air France jsme od přistání nic neslyšeli. Na tabuli v hotelu je psáno že se máme na dvanáctou dostavit na recepci. Tam nám pak říkají, že všechny kompenzace máme řešit přes customer linku AF a že nejspíše poletíme další den v 5 odpoledne.
Oběd jsme prospali a na večeři jsme dostali poukaz do hotelové restaurace na 20 kan.dolarů na osobu. Večer využíváme prodloužené dovolené a jdeme se podívat do Montrealu.
Další ráno posnídáme, a kašleme na bus co vypravuje AF, protože odjíždí už v jednu, čtyři hodiny před odletem
Ve dvě jedeme shuttlem na letiště a se silver kartou nemusíme jít do masivní fronty na economy odbavení. No žádná výhra, agentky zde zřejmě neví jak nás po divertu odbavit. Čekáme asi půl hodiny u přepážky, cestující první třídy tomu nemůžou uvěřit. Aspoň ale bydleli v Mariottu.Čekání na odlet nám zkrátí salonek. Jsou tu čtyři Air France letadla, my letíme tim stejnym co jsme včera přiletěli. V letadle pak vidíme že někteří cestující si sehnali jiný let.
Většina cestujících v Paříži přestupuje, všem byl zajištěn náhradní pokračující let. A tak to vypadá, že strasti končí, už jsme na prahu runwaye.......
V tom se příšerně rozprší. Bouřka, hromy, blesky, poryvy větru. Kapitán hlásí že provoz letiště byl pozastaven, nejméně na půl hodiny. Cestující už se spíš smějí
Po zhruba půl hodině vyjde slunce, a my sjíždíme z runwaye a jedeme na taxiway - změnili runway v provozu. Po několika minutách dojedeme na druhý konec dráhy a vjíždíme na ní. Zastavujeme a poté začínáme zrychlovat.Uff, tak snad sníháme connecting flight.
Aha, nevzlítáme. Taxujeme po dráze zpět na druhou stranu. Dalších několik minut. Dojedeme na druhou stranu, a pak jedeme k jiné dráze, kde kapitán hlásí takeoff a konečně vzlétáme, v 18:27.
Po vzletu z Montrealu
Ke konci letu jsou cestující nervózní, jestli stíhájí jejich let, tak si někteří přesedají na volná místa vepředu, my taky. Na přestup máme asi 25 minut. Letuška nás ujišťuje, že to stíháme - přistaneme na terminálu 2B a let do Prahy letí z 2D.
Let trval 5h45min a po přijetí ke gatu se dav cestujících valí z letadla a všichni utíkají
My jdeme ze začátku rychlym krokem - jsme přece na 2B. Chodba nebere konce, tak začínáme utíkat. Další zrada, nejsme na 2B, ale 2F(?). Šipky nás zavedli až do veřejné zóny letiště, a já začínám sprintovat na 2D ke gatu - už bliká last call. I při sprintu mi cesta trvala hrozně dlouho. Na sceeningu všechny předbíhám, projdu rámem a bez věcí běžim ke gatu. U letadla je pořád most, hurá!Zpocenej se ale dozvídám, že gate je closed a už se s tim nedá nic dělat. Hovor pilotovi nepomáhá, máme smůlu. A tak beznadějně vidim jak naše letadlo vytlačují a odjíždí na vzlet.
Letadlo do Prahy
Na přepážce dostáváme poukaz na teplý nápoj (jedině teplý) a kus pečiva. Další let o hodinu a půl později je plný, dostáváme se až na další. A to máme štěstí, další volná sedadla jsou pak až večer. A tak konečně vzlétáme s kapitánem Kolomazníkem v A319 ČSA v 10:10 z Roissy a po hodině a půl přistáváme v Praze.
Lidice při finále RWY12
Na závěr - co způsobí prasknutí skla ve FL350? A jaké máme právo na odškodnění?
A jako třešnička na dortu - kufry zůstaly v Paříži
Jinak asi svrchni čast okna,