Fórum Airways.cz

V poslední době jen pročítám tripy ostatních až jsem si nedávno řekl když jsme ležel doma s chřipkou, že bych také mohl zase přispět -takže tady je naše nedávná zkušenost.

Létaní je droga a Ti co to tak praktikují mi jistě dají na 100% za pravdu. Nebyly to ani 3 měsice co jsme se vrátili z mé dosud nejvíce logisticky náročné cesty po Indii a už jsem zase pokukoval po levných letenkách kdekoliv. Asi po měsíčním pokukování na flyertalk jsem narazil na očividně zajímavý (a chybný) tarif ČSA na letenku BKK-AUH- PRG za cca 2500 Kč. Protože jsem povaha dobrodružná a už se asi začal projevovat absťák z dlouhého pobytu na zemi , neváhal jsem zburcovat naše společníky z předchozí cesty do Indie a Hawaie a 4 letenky ihned koupili. Brali jsme to sportovně, když může lepší prodloužený víkend na horách v ČR stát cca 4-5 tisíce korun, proč bychom si nemohli zaletět za dobrou cenu na pár dnů do Thajska – říkali jsme si tak 7-8 dnů. Mimochodem vybrali jsme economy, cena 189 € za let v business se nám zdál už příliš „ne košer“ a začali ihned plánovat. Podmínka byla ušetřit maximálně dovolenou a proto jsme vybrali datum našeho „prodlouženého víkendu“ přes volné dny v květnu. V Thajsku končí s odchodem dubna sezóna, ceny ubytování padají, moře je teplé, monzun je ještě daleko – prostě všechno do sebe krásně zapadalo a my si libovali jak to máme hezky naplánované. Jen tak pro vysvětlení – od svých mladých let cestuji s Gemou na zádech a nepotřebuji ke své dovolené hotely typu Hilton, Sheraton či jiné. Beru to co se mi zdá čisté, je tam sprcha a cenově se to blíži místním podmínkách. A pokud mám strávit pár hodin na letišti, radši si roztáhnu spacák a ušetřené peníze pak investuji do něčeho jiného.

Takže první co bylo třeba udělat, bylo najít let tam za přijatelnou cenu. V první chvíli jsem zkoušel klasické společnosti, ale tam nikdo nic zajímavého neměl (a chybný tarif Qataru z BUD za cca 6000 Kč se objevil až za tři týdny později), následně jsem zkoušel charterové lety z Německa (ale Němci lety právě s nastupujícím monzunem ukončili), až jsem se opět vrátil ke klasice a byl rozhodnutý koupit tak asi za týden – 14 dnů letenku s China Airliners z AMS za 10 tis. Říkal jsme si – musím chvíli počkat, u ČSA je to evidentně chybný tarif, necháme to chvíli vyšumět, jestli to nezruší … ale i tak jsme neustále nervózně pokukoval na jiné alternativy. A tehdy se to zvrtlo….

Na konkurenčním webu mi kdosi poradil právě končící akci SINGAPORE AIRLINERS z MXP za 340 € a to společně s možností letět zpátky z ETIHADEM do AUH mi kompletně zatemnilo mozek a já přestal soudně přemýšlet. Naplánoval jsem rychle let MXP – SIN, den prohlídku Singapore, a další den ráno přískok s jejich levnější verzí Silk Air do Phuketu PHK za necelých 9 tis. Kč komplet a těsně před koncem akce letenky koupil. Odkládal jsme to maximálně, jak jen to nejdéle šlo a to dokonce tak, že vybrané letenky až zmizly z nabídky a já to musel řešit přímo s SQ, ale podařilo se….všichni byli spokojeni, prostě pohoda. Už jsem v duchu plánoval, kde všude v SIN zajdeme, kde si dáme dobou krmi a prostě si to náramně užíval. Všichni to známe – ten pocit z dobře vykonané práce. Letenky u ČSA a SQ potvrzené – vidina prohlídky SIN a BKK před sebou, zbyl čas i na koupání v moři, všechno ideální…. Naneštěstí však ten dobrý pocit trval jen krátce, pouze asi jeden necelý den.

Už odpoledne jsem na netu četl, že ČSA začaly letenky rušit. Ostatním lidem co také koupili, přicházely emaily se zrušením jak na běžícím pásu a mě začalo být pěkně horko. Co teď? Diskuze, že někdo u ČSA zapomněl na jednu nulu v ceně mi moc nepřidávaly, ale pořád jsme se utěšoval, že se to nějak dá řešit. Že přece ostatní společnosti své chyby uznávají a že není možné, aby ČSA letenky bez náhrady zrušila. To přece nejde … to není fér... ale bylo to, to známe - tonoucí se stébla chytá. A teď když už máme nerefundovatelné letenky s SQ to vypadalo na pěkný průšvih. No a samozřejmě se brzy ukázalo, že ČSA není společnost jako Qatar, Alitalia, Air France co v poslední době udělaly stejnou botu a postavili se k tomu čelem a tak nakonec i nám přišel email se zrušením letenek. Samozřejmě jsme volali na linku ČSA, ale už jsme od ostatních věděli, že nepomůže nic – ani pláč, ani výhružky, prostě smůla….

Nebudu to dále natahovat, prostě jsme letenky zpět neměli a kupovat jednosměrnou letenku z BKK do Evropy nemělo smysl, protože opravdu jakékoli kombinace byly tak drahé, že se jako rozumnější jevilo letenky s SQ, prostě odepsat. Mozek, který už mimochodem zase začal fungovat mi říkal že jsem o zkušenost bohatší, abych to už vzdal, ale moje ješitnost mi to nedovolila ukončit - a udělal jsem dobře!!! Už je to pár let, co se všechny letenky snažím kupovat přes jednoho amerického prodejce letenek. Přijde mi to praktičtější – jde tam nakoupit vlastně všechno, od letenky, rezervace hotelu po půjčení auta a i poslední akci Indii, jsem realizoval vlastně přes něho a „pár“ letenek tam koupil. A když prakticky, já nebyl ve smluvním vztahu s ČSA, ale s prodejcem v Americe, tak to přece musím řešit u něho. Sice jsem tomu moc šancí nedával, ale naděje umírá poslední a 9 tisíc není malá částka (18 tis. pro dva).

První telefonát byl klasický, je nám líto ale nejde to. Normální odpověď, která se dala čekat. Opět tedy zpátky na net, pročítání všech možných komentářů na všech možných webech – protože možnost proletět se skoro zadarmo s českým národním přepravcem si zvolilo a zaplatilo spousta lidí z celého světa. Asi po dvou dnech beznaděje a zmaru
jsem objevil komentář jednoho neodbytného američana, kterému se podařilo přesvědčit svého prodejce samozřejmě v zemi za velkou louží, aby s ním komunikoval a poslal ho stejnou trasu s jinou společností a ten prodejce to sice velmi nerad, ale nakonec přece udělal. A tak jsme tedy zkusili druhé kolo. Zase první odpověď – nejde to, ale my na to, že chceme mluvit se supervizorem, opět stejná odpověď, ale už viditelná snaha nějak to vyřešit. A tentokrát jsme už byli neodbytní - čekání na lince než se najde řešení, opět čekání, mezitím vybití mobilu, s kterého jsme volali (manželka na něj má celkem dobrý tarif do Ameriky), abychom asi po 70 minutách uslyšeli, že nás také pošlou jinou společností. Dokonce se pak člověk na lince ptal, jakou bychom chtěli letět (ale navrhovat např. Emirates, nebo SQ mi už přišlo nepatřičné) až nás nakonec přebukovali na let z BKK s Aeroflotem přes SVO a let do PRG operovaný ČSA. Nevím, jestli to nakonec byla naše asertivita, americky strach ze soudních pří, moje historie klienta, nebo cokoliv jiného, ale my nakonec dosáhli svého. Pravdou je, že o jiném případu kdo by dostal náhradní letenky kromě nás a zmíněného američana, jsem už nečetl. Náš prodejce se zachoval úžasně, protože letenky stály asi 5x víc než to co jsme za ně ve skutečnosti zaplatili a jen doufám, že si to ze své pozice dokázal u ČSA vykompenzovat. A opravdu se utěšuji tím, že jeho velikost a síla by na odpovědné lidi v ČSA mohla platit, když jako jednotlivec a klient mám u ČSA takovou malou váhu.

Je pravda, že Aeroflot není Etihad, ale my jsme byli spokojení a mohli jsme doplánovat cestu. Nakoupili tedy letenky s Ryanairem na úsek BRQ – BGY za akční cenu 259 Kč, zarezervovali hotely v Aog Nang a Bangkoku a naplánovali si, co všechno chceme zvládnout a vidět. Teď už to vypadalo opravdu dobře. „Prodloužený víkend“ v Thajsku s dobrým jídlem v Itálii, prohlídkou Singapore, 3 dny na poznávání krás a neřestí Bangkoku, časem na potápění a koupání + dalších 5 letů do našeho flightmemory.com … relativně levně, co víc si přát? Ale jak už to často bývá člověk míní a život mění……

Let 1 – BRQ-BGY Ryanair FR 9242 – 737-800 EI-DLE odlet 18:25, load factor cca 80%
Co jde vůbec ještě jde o letech s FR říct? - Asi nic. Rychlý přesun z místa na místo v rámci Evropy, prostě obdoba autobusu ve vzduchu. Krátký let s dlouhým nástupem. U FR mě otravují procedury pře letem. U autobusu přijdeš, nastoupíš a jedeš. Takže odbavit bágl, odnést si ho sám kdesi k ostraze, projít bezpečnostní kontrolou bosý, protože co kdybych měl v lehoulinkých sandálech schovanou bombu a poslední presso před odletem. Na rozdíl od letiště v Praze to kafe aspoň tolik nezhořkne při placení. Pak už jen rychlý přesun pěšky po ploše do letadla a krátký přískok do Bergáma, který nebyl opravdu ničím výjímečný.
Při plánování přesunu na letiště Malpesa jsme původně plánovali půjčit si auto, udělat si výlet do centra Milána a následně auto vrátit před odletem. Ale nakonec při propočtení nejlevnějšího auta, poplatků na dálnicích a 40€ příplatku za vrácení na jiném místě jsme zvolili klasickou osvědčenou cestu autobusem do centra a následně pozdě v noci pak přesun vlakem. V Miláně jsme měli pouze jeden požadavek. Najít si klasickou dobrou restauraci a tam dobrou krmi oslavit výročí svatby našich společníků. A přesně to jsme i udělali. Miluji ty italské restaurace jak z Felliniho filmů, s malými starými číšníky, s majitelem který Vás osobně usadí, rozlévaným místním vínem, zákusky servírovanými z pojízdného stolečku …. místními rodinami, kteří se tam večer schází k večeři, kde se všichni znají jménem …. a neskutečně dobrým jídlem, které tak dobře chutná prostě jen v Itálii, to mě prostě vždycky dokonale dostane a už jen proto se do Itálie budu vždy rád vracet.

Takže po dobrém jídle a rychlém přesunu jsme už jen museli najít místo na letišti, kde se utáboříme, protože odlet linky do SIN byl až druhý den v 11 hodin. Lavičky jsme zavrhli hned, byly buď obsazené nebo nevhodné ke spaní a nakonec si vybrali čistý roh a vybalili své spacáky v té chvíli opuštěné části terminálu. Že jsme si nevybrali zrovna nejlepší místo, jsme zjistili už po cca 3 hodinách spánku, když se do „naší“ části začaly valit davy koupáků letících do Černé Hory, na Kubu atd… Chvíli jsme se snažili ve spánku pokračovat, ale desítky pištících infantů nám v tom moc nepomáhaly. Takže jsme nakonec zapadli na snídani a pomalu se odbavili na let do SIN.

Let 2 – MXP – SIN Singapore Airlines SQ 367 - B773 9V-SWD , odlet 11:00, load factor 90%

Boeing 777-312 ER je nádherné letadlo. Osobně se mi líbí víc než velryba 380 a proletět se s ním v barvách SQ jsem už dávno chtěl. Letadlo necelých 6 let staré, bylo přistaveno už od rána, takže bylo nádherně uklizené a připravené k nástupu.
O to víc jsem pak nerozuměl, proč se nástup a odlet opozdil asi o hodinu. Ale to byl jediný menší zádrhel, který jsme během letu zaznamenali. Sedadla jsme si vybrali už při kupování letenky na pravou stranu letadla a jako vždy v zadní části – 53 J. Většinou tam bývá volněji a navíc je blízko k letuškám. A ty u SQ jsou opravdu velmi úslužné a velmi pěkné. Nás obsluhovala nádherná a vysoká slečna, která neměla nikdy s ničím problém. Cokoliv jsme potřebovali, byla vždy ochotná – prostě servis na úrovni. Let probíhal trochu jižněji, než jsme čekal nad Chorvatskem – kdy jsme na pravé straně viděli pobřeží a ostrovy a identifikovali bez problému shora i místo u Zadaru, kde každoročně jezdíme na dovolenou, pak Bosnou, Srbskem, Bulharskem, Černým mořem a ke konci Pákistánem, Indií a podél pobřeží Thajska, Malajsií a samotné přistání bylo od severovýchodu. V letadle si většinou v poslední době volíme jídla speciální, exotická – výběr z „pasta or chicken max. fis“ se mi už přejedla. Takže jsme si dopředu objednali hindu, kosher, muslim a veg.indian meal. A myslím, že jsme udělali dobře. Zaprvé jídlo dostáváme jako první a opravdu vypadá lákavěji než ty ostatní.
Systém KrisWorld má tolik možnosti zábavy, že protrpět 11 hodinový let není vůbec problém. A časem mě i to už přestalo bavit, takže jsem si pustil jazz, dla si klapky na oči a na chvíli si zdřímnul. Po celou dobu byly volně dostupné sendviče, buráky, zmrzlina, prostě opravdu nic nechybělo. Pilot nakonec zpoždění na odletu v pohodě dohnal a v SIN jsme přistávali ještě za tmy asi s 20 minut předem. A ještě jedno si neodpustím k singapurským stewardům. Moc se mi líbily jejich uniformy, u dámské posádky – šaty všechny sladěné do stejných vzorů, ale barevné rozdíly ukazují jejich “hodnost“, a u chlapů to zase byla jejich kravata – moc zajímavé a pěkné.
Takže bylo sedm hodin ráno a nám začalo cca 27 hodin v Singapore. Nejdříve si nechat vytisknou palubní vstupenky na další let se Silk Air, dále ze sebe shodit nepotřebné oblečení a přizpůsobit se místnímu počasí. A že to stálo opravdu za to – při projití dveřmi z klimatizovaného letiště, jsme skoro odpadli a vlhkost byla taková, že se mi ihned zamžily brýle. No holt je to skoro na rovníku. Pak rychle na SkyTrain do města, kde jsme si za pár dolarů koupili prohlídku města, kterou pořádá SQ, pro své pasažéry. Autobusy jezdí neustále po zajímavých místech celého SIN a vy můžete kdykoli nastoupit a vystoupit. Takže jsme prošli postupně Botanic Garden s jejich orchidejovými zahradami, Chinatown, nákupní Orchard Road, prošli se mezi mrakodrapy okolo Singapore River , prohlídli si Marina Bay (na koupání v bazénu v 55 patře už nezbyl čas), navštívili ostrov Sentosu a jejich podmořský svět se žraloky plujícími metr nad Vaší hlavou, Delfín Lagoon (opravdu nic moc) a již značně zmoženi skončili na Singapore Flyer, kde již za tmy jsme mohli obdivovat nádherné panoramata velkoměsta. A jak jsme se po takovém dnu cítili asi není třeba podrobně popisovat. Singapore je krásné město a rozhodně by na prohlídku nestačily dny tři, ale my ráno odlétali na Phuket. A jak je Singapore megalomanský ve všech ohledech, tak stejně megalomansky je i pojato letiště.
První co bylo, jak jsme na letiště přišli - bylo odbavení do tranzitu a jako druhá věc - rychle do bazénu na střeše letiště. Takový bazén je opravdu velmi zajímavá věc. Bazén, vířivka a to všechno kousek od pojíždějících B747 Qantas, 777 Singapore Airliners nebo 330 Etihad, do toho vůně kerosinu……..prostě nebylo lepšího ukončení dne. Naneštěstí bazén na noc zavírají a my tak kolem jedné, začali hledat volné místečko ke spaní. Že budou všechny odpočinkové zóny obsazené jsme tušili a tak jsme hledali něco jiného a opravdu po chvíli jsme našli klidné místo v kině s celonočním promítáním – tam zalehli dozadu pod promítací okénko na vysoký koberec a do rána rušili diváky našim chrápáním. Ráno pak při čekání na odlet jsme osadili všechny volné bezplatné masážní křesla a nechali si masírovat naše unavené těla. A že to bylo potřeba…..

Let 3 – SIN – HKT SilkAir MI752 – A320 9V-SLO odlet 8:50, load faktor asi 70%

Co říct k letu do Phuketu. SilkAir je sice jakoby nižší dcerou SQ, ale na službách se to rozhodně nijak neprojevilo. Letadlo ještě vonělo novotou – mělo cca 3 měsíce, letušky měly jiné uniformy, ale byla opět velice pěkné, milé a vstřícné. Servis na cca 100 minutovém letu velice služný – snídaně plná, ne jen nějaké bagety, k pití bylo vše, co si kdo vybral. Naše holky tentokrát zvolily ovocnou snídani a udělaly asi nejlíp, ale ani ty ostatní varianty nebyly úplně nejhorší. Mnou vybrané Hindu jsem už měl i lepší (ale porovnávat restauraci v Indii a jídlo v letadle prostě nejde) a nudle s jakousi omáčkou, opravdu lépe chutnaly než vypadaly. A samozřejmě máslo bylo v pohodě – velice dobře roztíratelné. Navíc po bouřce v SIN se vyčasilo a let nad Malajsií a okolními ostrovy okolo byl skoro jak vyhlídkový. Bohužel vyhlídka brzo skončila a my přistáli na letišti v Phuketu. Na ploše mě příjemně překvapily celkem 3 B747 Thai – asi tam měly rande – a nebo to bude tím, že Thaici je používají i na domácí lety.
Jako další postup jsme měli vymyšlený rychlý přesun do Krabi – původně plánované tři dny na ostrově Phuket jsme na poslední chvíli změnili za pevninu, kde jsme se chtěli podívat na slavnou Railay Beach. Měli jsme tam velké plány koupání a krátký odpočinek, potápění na blízkých ostrovech, vyzkoušet lezení na slavné útesy atd… Přejezd lodí do Krabi jsme na letišti rychle zavrhli – všichni prodejci sice tvrdili, že loď jede přímo a jedná se o rychlé čluny, ale nakonec se vždy ukázalo, že je to pomalá loď která si to nejdřív míří na Ko Phi Phi a až pak zpátky do Krabi. Takže jsme rozumně za cca 1000 Kč zvolili klimatizované taxi, které nás dovezlo cca 180 km přímo před námi objednaný hotel v Ao Nang, což je výchozí městečko pro plavbu lodí na Railay. Takže zbytek prvního dne jsme si dali jako poznávací. Dobře se najíst, podívat se po městě, domluvit si akce jako potápění a vyjížďky na další dny. Samozřejmě nezbytná koupačka a hurá do postele. Tu jsme už opravdu potřebovali.
Druhý den časně ráno rychle půjčit skůtry a vyrazit do nedalekého Krabi na místní tržiště. To jsou ty maličkosti, které pro mne dělají dovolenou tím pravým a originálním. Procházet se mezi stánky pro nás s exotickým zbožím (a že jsme už něco viděli), zkoušet naprosto neznáme druhy ovoce, nebo například dát si za 4 koruny úplně zralý a sladký ananas, abychom si o kus dál po chvíli zase zacpávali nos u stánku s rybami a všelikými mořskými potvorami – to jsou chvíle, na které se vždycky rád těším. Takže po dostatečném nabití našich vnitřních baterek sedáme opět na skůtry, v rychlosti projíždíme Krabi, prohlížíme vše zajímavé, abychom těsně po deváté hodině zamířili k hotelu a vydali se na domluvené potápění. A tehdy – a to jsou ty maličkosti, které dělají život zajímavým, řekl kolega své ženě – „nechceš řídit?“ .

Moc hezké...ta cena a jednání s US také super..občas to vyjde..mám podobné zkušenosti s Expedii,jestli to náhodou také nebyla ona...jinak SQ je stále fajn a letušky krásné, byť s nimi řeším už 4 měsíce nějakou věc, která neodpovídá 5ti hvězdičkové aerolinii,ale tak 3 hvězdičkové (čočík odpustí,ale já je stále preferuji,ale to, co mi s nimi řeším je teda věc, ale to napišu v trip reportu prg-fra-sin-dps-lop-sin-fra-prg,jak se k tomu dostanu). Teším se,že bude i cesta s SU zpět...

Trip report je moc fajn.

Cocik odpusti, protoze cocik zasadne rozlisuje LITANI s SQ (coz je super) a RESENI cehokoliv s SQ (coz je naprosto neuveritelnej porod, viz starosti s moji RTW letenkou)

cocik píše:Cocik odpusti, protoze cocik zasadne rozlisuje LITANI s SQ (coz je super) a RESENI cehokoliv s SQ (coz je naprosto neuveritelnej porod, viz starosti s moji RTW letenkou)

Letel jsem s SQ v economy jenom jednou (AKL-SIN 77W) a zas tak super to nebylo, protoze sedacka pred nami byla v natriskanem letadle citit po tom, jak ji na predchozim letu nekdo poblil

Peknej TR, skoda ze neni alespon par fotek z Thajska..

Moc pěkné! .
Teď jsem napnutá, co se stalo v momentě, když kolega řekl ženě : Nechceš řídit?
Doufám, že má zvědavost bude co nejdříve ukojena.

Pekny report, a uroven zakaznickeho servisu Ex.com potvrzuji, jen si clovek musi trvat na svem a nenechat se odbyt prvnim operatorem.

Gratuluju, ze se vam tu letenku podarilo vyhadat. Ja kupoval na CSA a tam se s tim proste nic delat nedalo...
A hezkej report!

firefly píše:Moc pěkné! .
Teď jsem napnutá, co se stalo v momentě, když kolega řekl ženě : Nechceš řídit?
Doufám, že má zvědavost bude co nejdříve ukojena.

No jestli autor nebude psát pokračování z nemocnice

Junglista píše:

firefly píše:Moc pěkné! .
Teď jsem napnutá, co se stalo v momentě, když kolega řekl ženě : Nechceš řídit?
Doufám, že má zvědavost bude co nejdříve ukojena.

No jestli autor nebude psát pokračování z nemocnice

...žel pokračování opravdu bude z nemocnice.....
ale dostanu se k tomu až večer. Také nějaké fotky nahodím, ale chce to ještě chvíli čas.

jinak opravdu děkuji za kladné ohlasy, opravdu to potěší ....

lub píše: ...žel pokračování opravdu bude z nemocnice.....

Uf...

Z Phuketu do Ao Nang jezdí loď i přímo, jel jsem s ní, jede dvě hodiny, akorát jezdila jen v sezóně v 8:30 ráno, teď snad jezdí pořád a v sezóně ještě jedna odpoledne. Ale z letiště do přístavu je to taky přes 30 km.

A na provoz v Phuketu jsem se onehdy taky díval, přemýšlím o menším spottingu třeba na pláži. Náhodně jsem se podíval a Thai mají třeba 10 letů denně z Bangkoku a ne s malými letadly (2 x 744, 3x 773, 2x 333, 2x A300-600, kterým bych se možná chtěl proletět, a jen jednou A320. K tomu třeba sedm letů Bangkok Airways, devět Air Asia (na DMK), tři Nok - vcelku provoz.

Taky se těším na pokračování a fotky.

cocik píše:Trip report je moc fajn.

Cocik odpusti, protoze cocik zasadne rozlisuje LITANI s SQ (coz je super) a RESENI cehokoliv s SQ (coz je naprosto neuveritelnej porod, viz starosti s moji RTW letenkou)

jj...bojuji s nimi 4 měsíce a už hrozím kontakty na CEO apod...a medializací na businesstravelleru...ale vypadá,že na základě toho se začínají na pobočce ve Frankfurtu makat...tak uvidíme..až to dořeším,tak napíšu trip report..

lub píše: ...žel pokračování opravdu bude z nemocnice.....

A kruci, to sem nečekal, že se trefim tak snad všechno dobře dopadlo a my se nedočteme nějakou hrůzu...

...prohlídli si Marina Bay (na koupání v bazénu v 55 patře už nezbyl čas)...

na koupani by si potreboval byt ubytovanym hostom ak sa nemylim, ako nehosta ta tak pustia maximalne hore na vyhliadku

rastompk píše: na koupani by si potreboval byt ubytovanym hostom ak sa nemylim, ako nehosta ta tak pustia maximalne hore na vyhliadku

presne tak.

Nedávno jsem četl na iDnes článek o Češích, kteří na Bali onemocněli horečnou Dengue, měli problémy s místními doktory a svou pojišťovnou. Přesně tak jsme se při čtení tohoto článku poznávali. Ale abych se vrátil do děje. Skončil jsem slovy „nechceš řídit?“

Takže jsme si na boční silnici vyměnili místa, holky si sedly dopředu a ….ujely skoro 200 metrů k nejbližší křižovatce. Pak následovalo velmi hlasité a nezbytné POZOR BRZDI a pak jsme jen zezadu viděli jak skůtr našich přátel projíždí velkou rychlostí, rovně kolmou hlavní silnici, jen těsně míjí projíždějící auto a naráží do jediného sloupku široko daleko, aby pak úplně zastavil v ostnatém drátu na kraji silnice. Výsledek neustálého držení plynu, nedostatečného proškolení, naší hlouposti a špatné komunikace = jedno zápěstí do Z a ošklivé škrábance od ostnatého drátu. Pak už to jde velmi rychle, zastavuje další auto a z něho vystupuje nádherná blonďatá Norka, která mimochodem už v Thajsku žije pět let, je zdravotní sestřička a ví co je potřeba – její odpověď je jasná, ihned od nemocnice. Navíc v autě sedí její thajská přítelkyně, rychle tedy nakládají naši kamarádku, která je v pořádném šoku s okamžitě napuchlou rukou do auta a tryskem míří do nejbližší a jak se později ukázalo i jediné nemocnice v Krabi.

Jdeme hned na pohotovost (teda pokud se to tak dá nazvat) a snažíme se vzniklou situaci řešit. I přes zjevnou protekci bílých a thajskou pomoc trvá neskutečných 40 minut, než dorazí doktor. Nejdříve prohlídka, pak poslání na rentgen – opět další hodina čekání na doktora – tentokrát už na pokoji, kde umírá a nakonec i umře nějaký místní stařík a „rychlá“ diagnóza. Ruka v zápěstí na dvakrát zlomená. Bude třeba operovat, následuje otázka doktora - už jste dnes jedla? Naše odpověď, nejlepší jaká mohla z nás vypadnout „naštěstí už jedla“. Odpověď doktora -„ tak to budete muset počkat 8 hodin a večer budeme operovat“. Celou dobu bez jakékoli fixace, analgetik - v nemocnici, kde pacienti leží a umírají na chodbách, všude je špína, smrad a v pokoji, kde nás poslali a máme čekat do večera, je „pouze“ asi 40 lidí…… A opět připomínám, máme protekcí a thajský překlad, který je naprosto zásadní, protože 95% personálu neumí anglicky. Prostě jímá nás děs a hrůza, jen když na operaci pomyslíme – náš pacient omdlívá bolestí a strachem a ruka je pořád do Z – situace šílená.
Nakonec se našla sestra, která uměla anglicky a aspoň provizorně ruku zafixovala obinadlem. Po prvotním šoku začínáme řešit co dál, volat na pojišťovnu a zhodnocovat naše možnosti. Těch ale není moc. V Krabi je to jediná nemocnice a když tu zůstaneme, večer se bude operovat a jen při představě na tuto možnost, se mi ještě dnes dělá husí kůže. Odletět do Evropy? Zpátky do Singapore? Nebo aspoň do Bangkoku? Přece i v Thajsku musí být nemocnice evropského typu…… A tak po opravdu velice krátké poradě všech zúčastněných jsme se shodli, že nemocnice v Krabi NE….. A tu se nemůžu nezastavit, abych si nevzpomněl na poslední tsunami, která tak zpustošila Thajsko. Co asi museli prožívat turisté a místní, když přivezli své blízké do nemocnice….nedokážu pochopit ani s odstupem několika měsíců tu hrůzu, která musela nastat pro všechny. Teď v období relativního klidu to vypadá jako ve špatném snu, ale tehdy? Při procházení po nemocnici, když míjíme těžce nemocné pacienty ležící na chodbách, když se například dovídáme, že například jídlo jim musí nosit příbuzní, jinak se o ně nikdo nepostará, když nemůžeme sehnat ani po hodině čekání doktora, který by předepsal tabletky proti bolesti…. a když si pomyslíme, že to nemuselo skončit pouze zlomenou rukou…. Prostě si najednou nemůžeme nevážit našeho zdravotnického systému, na který tak s oblibou spousta lidí plive. Tam to bylo jednoduché, chcete ruku zrentgenovat? O.K., ale nejdřív zaplaťte, chcete obinadlo? O.K., ale nejdřív zaplaťte….. a to opět připomínám, jsme v Krabi – turistické oblasti, né někde v nemocnici v pralese na Borneu.

Takže asi po třech hodinách nečinnosti na pohotovosti opět bojová porada společně s jedinou sestřičkou, která mluví anglicky, naší thajskou a norskou pomocnicí, až z toho vypadne převoz do 180 km vzdáleného Phuketu. Thajská sestra se nabízí, že to zařídí a my tak budeme moct využít služeb „evropské“ nemocnice – ale jak se tam dostaneme? Skůtr je sice pojízdný, ale samozřejmě to není nejlepší nápad, takže padá návrh na sanitku. Dobře pojedeme sanitkou, ale ta bude k dispozici až za dvě hodiny. I tohle řešení je lepší než večerní operace, takže dostáváme nabídku, že nás sanitka vyzvedne v našem hotelu a odveze do nemocnice v Phuketu. Loučíme se s tím, že náš pacient by neměl nic jíst, nic pít a dokonce ani prášky proti bolesti nebrat (do případné operace) a naši teď už místní přátelé odváží pacientku autem do hotelu, kde čekáme na dohodnutou sanitku. Že se čekání protáhne z dvou hodin na hodin pět, už snad ani nemá cenu komentovat. Celou dobu, za šílených bolesti s rukou do Z – byť už v obinadle.

Nakonec sanitka konečně přijíždí a nabírá pacientku s naším doprovodem, aby opravdu velmi rychle (180 km za cca dvě hodiny - samozřejmě za neustálého houkání) dorazila do opravdové nemocnice v Phuketu. Tam je to opravdu o něčem jiném. Ihned na recepci dostává naše už úplně dehydrovaná a bolesti pološílená pacientka intravenózně analgetika, kapačku na zavodnění a prakticky ihned se ji ujímá doktor. Ten předběžně potvrzuje možnost operace, ale čeká se ještě na ortopéda, který všechno zastřeší – a i když bude k dispozici až na 2 hodiny (prý operuje), my už jsme klidnější a máme konečně pocit, že se o nás někdo postará. A tak se i stává. Ortoped dorazil a seznámení s případem nakonec nám dal i možnost si vybrat – klasická operace, nebo narovnání bez narkózy. A naše kamarádka už totálně zoufalá vybírá tu verzi, bez narkózy. Následují instrukce, jak se má chytnout, kde se zapřít, že muže křičet co hrdlo ráčí, ale nesmí pohnout při rovnání se zlomenou rukou a už se jde na to. Kamarád – manžel pacientky pro jistotu při samotném zákroku utíká z nemocnice a nechává tam jen moji ženu jako psychickou podporu. Chvíle nesnesitelné bolesti a po chvíli je ruka narovnaná. Následuje fixace do sádry, doktor je opravdu dobrý, protože pamatuje i na naše další lety do Evropy a sádru dělá tak, aby následné opuchnutí ruky mělo „kde jít“. A asi okolo 22 hodiny – 13 hodin po úrazu je po všem…. Teda po stránce ošetření úrazu. A jen na dokreslení celé situace pacientka byla opravdu moc statečná a zvládla to obdivuhodně. Po návratu do Evropy ji ruku sice museli znovu „upravovat“, ale čeští doktoři řekli, že Ti thajští udělali za dané situace to nejlepší, co udělat mohli. Ještě jednou jim děkujeme.

Situace se zdá je vyřešena a všechno dobře dopadlo. Konečný dojem kazí jen naše pojišťovna. I když jsme ji kontaktovali ihned po úrazu, nespočetně krát s nimi mluvili a byli o všem dopodrobna informování – tváři se jako by se jich situace vůbec netýkala. Sice si pořád chtějí vykládat s pacientkou (která je ale mimo, neschopna cokoliv řešit, nebo třeba zrovna ošetření) a nechápou, proč to za ni vyřizuje její manžel , nakonec povolují převoz a samotný zákrok v Phuketu. Ale tím to pro ně končí. Po samotném ošetření se čeká pouze na platbu pojišťovny, nebo aspoň ujištění, že potřebné zákroky uhradí….a to nepřichází ani okolo 24:00 – dvě hodiny po zákroku. Na náš další dotaz na centrále, nám slečna v Praze milostivě sděluje, že co vlastně chceme – je přece 1. května a v ČR je státní svátek, že máme vydržet, až bude pracovní den. To nás naprosto dostává a my nejsme po velmi náročném dni schopni slova – teda slušného slova, nadávky se nám linou z úst naprosto samovolně. Opravdu se nám nechce strávit další noc a den v nemocnici, takže nám nezbývá nic jiného než vzít svoji kreditní kartu a za velkého skřípání zubů zaplatit celkový účet, který činí asi 22 tis. korun. Pro tuto chvíli jsme tedy volní a taxíkem jedeme zpět na hotel, kde okolo 3:00 usínáme. Jednání pojišťovny je opravdu podivné, sice se i nadále ozývají každý další den, ale nemůžeme se zbavit dojmu, že se na náš účet dobře baví…. Snad 5x jsme s nimi dopodrobna probrali, co všechno pro zpětné zaplacení ošetření potřebují, všechno jim dodali, ale i přesto máme pocit jako by si hledali záminku jak se z toho vyvléct. Příklad za všechny, sedíme po týdnu na letišti v Moskvě a paní z pojišťovny volá, že potřebuje fotky místa nehody, vyjádření půjčovny skůtru a další nesmysly – které jim už nejsme samozřejmě schopni dodat . Navíc když předtím 4 dny tvrdí, že mají kompletně všechno. Prostě jedním slovem hnus. Doma se to opakuje, je třeba vyplnit nespočet papírů, aby nakonec asi po 6 týdnech pojišťovna ošetření uhradila. Nakonec to tedy dopadá dobře, ale kde jsou ty jejich nadstandardní služby klientovi?

Program na další dny nám tedy padá. Shodujeme se, že potápět se nebo lézt po skalách se zlomenou rukou moc nejde, takže aspoň využíváme hotelový bazén, děláme procházky po okolí , lodí po okolních ostrůvcích a na slavnou Railay Beach, ale v zásadě se jedná o náhradní program. Padá i námi původně plánovaný 16 hodinový přesun autobusem do Bangkoku, protože to je dost náročné pro zdravého člověka a natož naší zraněnou kamarádku. Sedám tedy k netu a rychle kupuji 4 letenky z KBV do BKK s Air Asia X. Cena tuším okolo 1300 Kč/letenka, takže to není až taková palba. A opravdu po 2 dnech odpočinkového náhradního programu se odhlašujeme z hotelu, sedáme na taxíka a jedeme na letiště do Krabi.

Let 4 – KBV- BKK Air Asia X FD3164 – A320 HS-ABX odlet 12:05, 29E load faktor skoro 90%

Klasický low cost let, který nijak neoslnil, ani nezklamal. Na letišti jsme byli asi dvě hodiny před odletem, odbavením prošli velice rychle a pak jen čekali, až přiletí letadlo z Bangkoku. Dost velkou nevýhodou letiště v Krabi je, že za odbavením je velice malá – řekl bych až žádná možnost si koupit něco k jídlu. Pamatuji si, že jsem měl hlad, běhal po letišti a nebylo do čeho kousnout… . Airbus Air Asia X přiletěl o asi 20 minut později, ale výstup a nástup proběhnul velice rychle. Samozřejmě nástup z plochy. Výběr sedadla, podle toho kde si kdo sedne a my si vybrali opět místa vzadu. Sedadla se mi zdály větší než u Ryanairu, ale předpokládám, že to byl jen subjektivní pocit z letu novou společností. Letušky pěkné a celkem úslužné. Let přiměřeně krátký, nic zajímavého nevyčnívalo, snad jen naše obava jak se bude chovat zlomená ruka. Naštěstí, ale během tak krátkého letu žádné problémy nebyly. Z celého letu se mi líbilo nejvíc přistání, když piloti nejdřív proletěli okolo celého letiště a nám tak udělali nádherný vyhlídkový let nad desítkami letadel, pak udělali otočku o 180 stupňů a pěkně lehce to posadili na ranwej.

Samotná cesta z letiště už byla klasika. Koupit si lístky na Skytrain, dojet za 45 minut do centra a najít hotel, který jsme si dopředu objednali. Zvolili jsme Futuramu X, kousek od stanice Nana. Na samotný Bangkog jsme měli 3 dny a chtěli jsme je využít maximálně. Většinou, když někde jedu – udělám si dopředu plán – co chci vidět, jak se tam dostanu, za kolik a snažím nastudovat všechno o místních zajímavostech. U Bangkoku jsme měli toho na prohlížení opravdu hodně. První úkol, byl zorientovat se v místním transportu – původní plán jezdit levnými taxíky jsme velice rychle zavrhli, protože i malé vzdálenosti se místních zácpách rychle změní v dlouhý zbytečně strávený čas v autě a toho si užiju v ČR dostatečně. Takže nastudovat trasy SkyTrainu tzn. BTS, MRT a SMRT – pochopit, že každý systém má jinou „pernamentku“ a hurá do města.

Nebudu Vás nudit vypisováním, co jsme všechno navštívili, jen bych si dovolil několik poznámek z mého osobního pohledu. Jako průvodní jev bych jen zmínil obrovské dusno, spoustu smogu a velké vedro. To dokonce tak, že když jsme jezdili (místní dopravou – BTS, MRT, SMRT), tak nám při 26°C, které ukazoval displej ve vagonu – bylo zima (sice jsme to nechápali, ale opravdu to bylo tak). Dále současný moderní Bangkog je spousta betonu, skla, moderních obchodů, světoznámých značek a neliší se od jakéhokoliv města, kdekoliv na světě. Kvůli tomu už bych tam příště nejel. Jediné co stálo z mého pohledu za navštívení, byly místní trhy – květinové, s ovocem, trhy v čínské čtvrti, bleší trhy a jiné. Zvlášť květinové trhy mě osobně dostaly a strávil jsem tam spoustu času. Opravdu takového něco v Evropě těžko uvidíte.
Poučení: koupené Rolexy můžou vypadat opravdu skvěle, ale přesně Vám nutně jít nemusí – zpoždění 10 minut za týden, je ještě ta lepší varianta. Taky procházka za jídlem po čínské čtvrti má něco do sebe a každý si vybere – ať už jen očima, nebo žaludkem. I když některé čínské speciality bych osobně nedal (prasečí žaludky, kuřecí pařáty atd…). Naopak pražené kobylky, larvy, brouci a jiná havěť, můžou chutnat zajímavě a určitě Vám nahradí Vaše oblíbené bramborové chipsy. Plovoucí trh Damnoen Saduak je ztráta času a je opravdu tak zajímavý pouze snad pro Japonce. Moc hezká naopak byla projížďka lodí po řece a tu bych si klidně zopakoval. Památky jako např. Temple of Dawn nebo Wat Phra Kaew se zavírají kdykoliv, když si thajský král zamane a vy se tam prostě nedostanete – i když by normálně měly být otevřené. Pokud si dáte masáž nohou v salonu, který je daleko opravdu dostatečně od vyhlášených center neřesti, je to O.K. – dostanete co chcete. Pokud si dáte thajskou masáž celého těla, v tom samém salónu – je naprosto jedno, že pouze za visícím prostěradlem leží Vaše manželka – masérka bude stejně chtít použít ústa při masáži a slušně ji odmítnout, Vám dá spoustu námahy (chlapi to určitě pochopí, ženy se případně můžou zeptat mužů – to je vtip ). Ve vyhlášených čtvrtích a nejhorší je že nejen tam, je problém rozpoznat masérku pohlaví ženského a masérku – opravdovou kočku, ale s něčím navíc, co normální ženy nemají. Moc bezva jsou jídelní centra ve velkých nákupních centrech. My navštěvovali Big C Food Court a byli jsme naprosto unešeni. Člověk přijde, nechá si nabít kartu (typ peněženka) a vybírá si obrovského množství jídel thajské, čínské a další kuchyně. Jídlo Vám před Vámi připraví a Vy neustále zkoušíte něco nového. Odejít odtud je někdy opravdu velký problém, když ceny jsou tak nízké a výběr tak velký. Další poznání - když je v Thajsku monzun, ani deštník Vám nepomůže …… a bylo by toho víc, ale je pomalu čas na návrat.

Let 5 – BKK – SVO Aeroflot SU271 – A333 VQ-BEK odlet 09:30, 43H load faktor opět 90%

Samotný let začíná brzkým vstáváním okolo 5:30, na hotelu si vyzvedáváme snídani v balíčku a taxíkem odjíždíme na stanici BTS, která nás dostane na letiště. Na zastávce BTS, když čekáme na odjezd SkyTrainu nás zarazí hlášení dozorčího stanice, že je zakázáno jíst a pít na stanici…!!! Prostě Velký Bratr nás neustále sleduje. Takže poslušně naši snídani balíme do ruksaku a najíme se až na letišti. Při odbavení to je celkem v pohodě, ale průchod bezpečnostní kontrolou zburcuje místní ostrahu a pečlivě zkoumají sádru naší kamarádky. Patrně už někdo zkoušel pašovat bílý prášek jako součást sádrové bandáže, takže zvýšená pozornost je na místě. Naštěstí povolaný čtyřnohý detektiv žádné problémy nenachází a opuchlé a modré prsty jsou dostatečným důkazem naší neviny a po chvíli jsme všichni vpuštěni do tranzitního prostoru. Samotný let je celkem načas, ale naprosto zklamává naše představy. Už při nástupu, když jsme uviděli posádku, připadali jsme si jako bychom se vrátili o 25 let v čase zpátky. Opravdu nejsem zaujatý proti rusům nebo Aeroflotu (a naposledy v listopadu jsem s nimi absolvoval 4 lety, které byly v pohodě), ale složení této posádky bylo opravdu hrozné. Letušky – typické ruské matrony už dávno za zenitem – navíc v hrozných uniformách, které mi připomínaly oficírské mundůry, jejich ochota cokoliv udělat navíc než roznést jídlo, které stejně musí cestujícím podat a totální nezájem o pasažéra, mě naprosto dostaly. Obyčejná prosba o led na zlomenou ruku, byla pro ně obrovský problém. A to, že by ho třeba nosily co hodinu – ani náhodou. Tentokrát to nezachránilo ani jídlo – opět speciálky typu kosher, hindi atd…, nezabralo ani IFE (mě se neustále vypínalo) a hlavně tam chyběly ruské seriály v originále, které jsem sledoval na minulém letu …prostě jsme byli rádi, když jsme v Moskvě vypadli z letadla a dostali se do transitu. Ostatně k přechodu do transitu mám také výhrady. Mě nevadí, když na mne někdo mluví rusky, dokonce jsme rád, že rozumím a můžu reagovat, ale abychom museli čekat než projdou okolo nás lidé do transitu z dalších čtyř nebo pěti letadel, protože místní „krasavice“ (opravdu to myslím ironicky) neumí vytisknout palubní lístky na let ČSA , to mě dost žere. Nejspíš to braly tak, že pokud letíme dál až za 4 hodiny – můžeme si, počkat u nich o ony si z nás můžou dělat srandu. A co mi rozhodně vadí je , že ty ženštiny neumí a ani se nesnaží mluvit anglicky a to na tak velkém a důležitém letišti mi příjde, jako docela zásadní věc.

Let 6 – SVO – PRG let CSA OK905 – A320 OK-GEB, odlet 22:45, 19A load faktor velice slušných 80%

Po kompletní prohlídce transitu, celkem obstojném hamburgeru (ale patřičně drahém), několika Baltikách a koupení nezbytných parfémů, nasedáme po opravdu dlouhé době do letadla našeho národního přepravce. A jaké to změna! Je vidět že linka PRG – Moskva je pro naši leteckou společnost prestižní. Usměvavé a krásné letušky, noviny volně k dispozici, ochota, úslužnost, nic není problém.… prostě všechno, co nám na předchozím letu chybělo, najednou jde. Dokonce i led na ruku se ihned nalézá. Sedáme do našich sedadel a …….to je všechno, co si pamatuji. Nepamatuji si jídlo, nepamatuji si vzlet, nepamatuji si prostě nic, jednoduše jsem to zalomil a nastartovalo mě, až „děkujeme, že jste letěli z ČSA“. Jiní naštěstí neodpadli jako já, takže podle ostatních „účastníků zájezdu“ to byl velmi dobrý servis a docela dobré jídlo. Jak jsem již napsal, moc si z letu nepamatuji, ale co si jsem schopen vybavit – jsou opravdu dobré vzpomínky a přeji ČSA ať podobný pocit má co nejvíce cestujících. Moc bych jim přál, aby obstáli v dnešní velké konkurenci. Že, asi těžko budou konkurovat společnostem jako Singapore Airlines, Qatar Airways, nebo aspoň Turkish Airways je asi jasné, ale ať si aspoň udrží to, co mají. Pořád si myslím mají na to, aby hráli dost velkou roli – aspoň našem v regionu.

Co říct na závěr? Původní záměr – levného prodlouženého víkendu se ve výsledku trochu navýšil a konečný účet nebyl až tak nízký, jak to původně vypadalo. Na druhou stranu jsme viděli spoustu nového, zažili zajímavé okamžiky a celkově to hodnotíme kladně a opravdu nelitujeme ničeho. Ruka naší kamarádky je nakonec v pořádku a my jsme o zkušenost bohatší. A navíc už jsou to zase skoro tři měsíce, kdy jsme nikde neletěli – už je nejvyšší čas hledat další letenky.

Pokud jste to dočetli až tady máte můj obdiv, já slibuji že do konce týdne dodám i zajímavé fotky. Lub