Na business křídlech Aerosvit Airlines do Kieva a zpět
Napsal: 21. 09. 2012, 23:27
Po delší pauze od mého prvního povídání z Indie přihazuji sturčnější popis dvoudenní služebky proletěné se společností Aerosvit Airlines z Prahy do Kieva v businessu. Původní směrování bylo přes Vídeň, ale nakonec se ukázalo, že přímý let s VV je levnější než Austrian v economy, takže nakonec win-win strategy jak pro firmu, tak pro mě.
PRG-KBP, VV 0212, 8:45-12:00
Cestu na letiště směřuji na 7.30, abych se stihl po dlouhé době podívat do Crystal lounge. Na check-inu je poměrně dlouhá řada lidí, naštěstí je jedna přepážka určena pro business cestující, takže se mířím rovnou k ní. Slečny se ptám, kde sedí můj spolucestující a dostávám sedačku 1B. Vzhledem k tomu, že na letence byl psaný B737-300, tak jsem mlčky předpokládál, že to mají kluci ukrajinští v konfiguraci 2-2.
S fast trackem na boarding passu jsem se rychle přesunul do salonku, který se za poslední rok totálně změnil. Ta tam jsou pohodlná křesla s velkými opěradly, místo nich zbyl jen ne zcela příjemně působící přeplněný prostor. Je to můj subjektivní názor, ale podlě mě je to krok zpátky. Bohužel mě nějak v zápalu boje s dortíkem a čajem nenapadlo tuhle novinku vyfotit.
Boarding na čas z dolního Béčka. Agentka těsně před námi odesílá první autobus se 70 pasažéry, ve druhém nás je 22. Jak se blížíme směrem k letadlu, vidím, že je změna typu a na nás se usmívá Embraer 190. Letadlo tedy skutečně v konfiguraci 2-2, bohužel však po celé délce a žádný extra velký prostor se nekoná. Navíc prvních pár binů je obsazeno vzudchem, lékarničkou a dalším povinným vybavením, takže nám nezbývá, než si dát věci až někam ke 4. řadě. Zároveň jsou schránky nečekaně malé, naštěstí člověk na jednu noc netahá moc věcí , ale jsem si téměř jistý, že tradiční cabin approved kufr, který normálně vozím, bych tam asi nedal.
Rychlé usazení, nabídka welcome drinku v podobě pomerančového džusu a vody a už sledujeme safety demo. Pushback se nekoná, letadlo má spoustu prostoru vše zvládnout svépomocí. Start z 24ky, po nezvykle dlouhém letu na západ standardní pravotočivá zatáčka a hurá na východ.
Po chvilce se šéf kabiny ptá, či chceme na snídani tvarohové nebo ovocné palačinky. Volím ovovce a dostávám načančaný tácek a jídlo servírované v keramických miskách. Chuťově to nebylo zlé, ale Crepes s nutelou to nebyly. Zbytek letu nijak nevybočoval od standardu, snad jen přistání na 36R není moc časté, doposavad jsem v tomto směru vždy sedal nalevo. U nového terminálu jsem očkem zahlédl tři jumba ElAl a k tomu ještě jednu 767-300. Nijak jsem se nepídil, proč tam jsou, tipoval bych to na basket nebo fotbal Macabi či Hapoelu. Každopádně tam ráno ještě letadla stála a byla téměř jediná, která využívala jinak prázdný Teminál D. Před výstupem steward svým tělem zablokoval prostor dělící business a economy, za což mu patří palec nahoru.
Smyslný loket letušky
Pobyt u zákazníka byl krátký; rychlá, ale bezvadná večeře v ukrajinské folklórní restauraci a hodinový přesun do hotelu nedaleko letiště, aby to druhý den bylo vše v klidu.
KBP-PRG, VV 209, 13:30-14:40
Na letiště dorážíme kolem 11:15, k mému překvapení je už check-in otevřený. Celý let je odbavován jedinou přepážkou, ale po lidech ani vidu. Za malou chvilku už sedíme v salónku, který je skoro prázdný a působí velmi vzdušně. Obvyklá nabídka nápojů všeho druhu je obohacena nějakými bagetami a hlavně minityčinkami twix, bounty a toblerone, kterých spořádám asi 10. Nechybí ani klasický ukrajinský (a i ruský) jev, a to klavír s pianistkou. Let má hlášenou sekeru 30minut, což nám nijak moc nevadí. Starý Terminál B je trošku rozšířený, přistavěli jeden prst a maličko tím i rozšířili celou halu. Nastupujeme právě z tohoto prstu přímo do červené 737 od Sterlingu.
Tentokrát jsem si vytáhl 1A já. Mohu tak z okénka pozorovat poslední dobíhající cestující a technika vzdalujícího se s chobotem. Letadlo asi nejvíce vystihuje slovo „ošuntělé“, což dokazují i koberečky na zástěně přímo před námi. K jídlu si beru vepřové s bramborem, druhá volba byl losos. Obojí vypadá dobře, moje jídlo i dobře chutná.
Start ze stejné dráhy jako včera, jen opačný směr, tedy 18L. Po odlepení lehce točíme doprava a letíme směr Praha. Nad Ostravou jako obvykle stáčíme hodně na jih, překřížíme dálnici D1 někde u Jihlavy a teprve pak to obracíme zpět na sever nad Říčany, oblétáme Horní Počernice, ostře točíme doleva a začínáme klesat. Po dlouhé době jsem chytil super viditelnost a cestu nad naší matičkou zemí si hodně užil.
I po tolika cestách na východ mě stále dokáže něco překvapit.
Terminál D
Dekorativní kobereček na zástěně oddělující kabinu cestujících a kuchyňku.
Starý Terminál B
A319 OK-REQ na pravidelné lince z Prahy
Přehlídka ElAl
Někdo udělal asi drobnou chybu
Dokonce jsem přesvědčil i letušku, aby mi zapózovala
Třešínku jsem aranžoval pro účely fotografie vlastnoručně já, v původním balení ležela vedle dortíku
Zamávali jsme si i se Singapore airlines A380 z CDG do SIN
Křížení D1 a Sázavy
Mirošovice
Finále na 22
a konečně křížení v PRG
Byl to můj 3. a 4. segement s Aerosvitem, předchozí dva jsem absolvoval v economy. Kromě lepšího
jídla jsem ale žádný extra přístup nezaznamenal, což bylo trochu zklamání. Musím říct, že se asi lépe cítím s CSA v economy, kde se poslední dobou posádka opravdu snaží, usmívá se a dělá druhá a třetí kolečka s vodou, se starostlivostí v businessu CSA se to srovnat už nedá vůbec. Stewardi Aerosvitu si odbyli svoje povinnosti, ale nic víc. Decka vody na skoro 2hodinový let je mi málo. Pravdou je, že jsem si tedy proaktivně sám pro další nešel.
Pozitivně mě potěšilo KBP, kde byla otevřená všechna okénka na pasovce, byl zde vytvořený koridor jedné fronty a teprve na konci byl člověk zřízencem poslán k právě uvolněné přepážce. Tenhle systém je nejspravedlivější a eliminuje ukrajinské a ruské předbíhání, které mě tu vždy vytáčelo. Ačkoliv nás čekalo company car, tak jsem zaznamenal oficiální letištní taxi, které zde loni také neexistovalo.
Díky za pozornost a přeju mnoho šťastných přistání.
PRG-KBP, VV 0212, 8:45-12:00
Cestu na letiště směřuji na 7.30, abych se stihl po dlouhé době podívat do Crystal lounge. Na check-inu je poměrně dlouhá řada lidí, naštěstí je jedna přepážka určena pro business cestující, takže se mířím rovnou k ní. Slečny se ptám, kde sedí můj spolucestující a dostávám sedačku 1B. Vzhledem k tomu, že na letence byl psaný B737-300, tak jsem mlčky předpokládál, že to mají kluci ukrajinští v konfiguraci 2-2.
S fast trackem na boarding passu jsem se rychle přesunul do salonku, který se za poslední rok totálně změnil. Ta tam jsou pohodlná křesla s velkými opěradly, místo nich zbyl jen ne zcela příjemně působící přeplněný prostor. Je to můj subjektivní názor, ale podlě mě je to krok zpátky. Bohužel mě nějak v zápalu boje s dortíkem a čajem nenapadlo tuhle novinku vyfotit.
Boarding na čas z dolního Béčka. Agentka těsně před námi odesílá první autobus se 70 pasažéry, ve druhém nás je 22. Jak se blížíme směrem k letadlu, vidím, že je změna typu a na nás se usmívá Embraer 190. Letadlo tedy skutečně v konfiguraci 2-2, bohužel však po celé délce a žádný extra velký prostor se nekoná. Navíc prvních pár binů je obsazeno vzudchem, lékarničkou a dalším povinným vybavením, takže nám nezbývá, než si dát věci až někam ke 4. řadě. Zároveň jsou schránky nečekaně malé, naštěstí člověk na jednu noc netahá moc věcí , ale jsem si téměř jistý, že tradiční cabin approved kufr, který normálně vozím, bych tam asi nedal.
Rychlé usazení, nabídka welcome drinku v podobě pomerančového džusu a vody a už sledujeme safety demo. Pushback se nekoná, letadlo má spoustu prostoru vše zvládnout svépomocí. Start z 24ky, po nezvykle dlouhém letu na západ standardní pravotočivá zatáčka a hurá na východ.
Po chvilce se šéf kabiny ptá, či chceme na snídani tvarohové nebo ovocné palačinky. Volím ovovce a dostávám načančaný tácek a jídlo servírované v keramických miskách. Chuťově to nebylo zlé, ale Crepes s nutelou to nebyly. Zbytek letu nijak nevybočoval od standardu, snad jen přistání na 36R není moc časté, doposavad jsem v tomto směru vždy sedal nalevo. U nového terminálu jsem očkem zahlédl tři jumba ElAl a k tomu ještě jednu 767-300. Nijak jsem se nepídil, proč tam jsou, tipoval bych to na basket nebo fotbal Macabi či Hapoelu. Každopádně tam ráno ještě letadla stála a byla téměř jediná, která využívala jinak prázdný Teminál D. Před výstupem steward svým tělem zablokoval prostor dělící business a economy, za což mu patří palec nahoru.
Smyslný loket letušky
Pobyt u zákazníka byl krátký; rychlá, ale bezvadná večeře v ukrajinské folklórní restauraci a hodinový přesun do hotelu nedaleko letiště, aby to druhý den bylo vše v klidu.
KBP-PRG, VV 209, 13:30-14:40
Na letiště dorážíme kolem 11:15, k mému překvapení je už check-in otevřený. Celý let je odbavován jedinou přepážkou, ale po lidech ani vidu. Za malou chvilku už sedíme v salónku, který je skoro prázdný a působí velmi vzdušně. Obvyklá nabídka nápojů všeho druhu je obohacena nějakými bagetami a hlavně minityčinkami twix, bounty a toblerone, kterých spořádám asi 10. Nechybí ani klasický ukrajinský (a i ruský) jev, a to klavír s pianistkou. Let má hlášenou sekeru 30minut, což nám nijak moc nevadí. Starý Terminál B je trošku rozšířený, přistavěli jeden prst a maličko tím i rozšířili celou halu. Nastupujeme právě z tohoto prstu přímo do červené 737 od Sterlingu.
Tentokrát jsem si vytáhl 1A já. Mohu tak z okénka pozorovat poslední dobíhající cestující a technika vzdalujícího se s chobotem. Letadlo asi nejvíce vystihuje slovo „ošuntělé“, což dokazují i koberečky na zástěně přímo před námi. K jídlu si beru vepřové s bramborem, druhá volba byl losos. Obojí vypadá dobře, moje jídlo i dobře chutná.
Start ze stejné dráhy jako včera, jen opačný směr, tedy 18L. Po odlepení lehce točíme doprava a letíme směr Praha. Nad Ostravou jako obvykle stáčíme hodně na jih, překřížíme dálnici D1 někde u Jihlavy a teprve pak to obracíme zpět na sever nad Říčany, oblétáme Horní Počernice, ostře točíme doleva a začínáme klesat. Po dlouhé době jsem chytil super viditelnost a cestu nad naší matičkou zemí si hodně užil.
I po tolika cestách na východ mě stále dokáže něco překvapit.
Terminál D
Dekorativní kobereček na zástěně oddělující kabinu cestujících a kuchyňku.
Starý Terminál B
A319 OK-REQ na pravidelné lince z Prahy
Přehlídka ElAl
Někdo udělal asi drobnou chybu
Dokonce jsem přesvědčil i letušku, aby mi zapózovala
Třešínku jsem aranžoval pro účely fotografie vlastnoručně já, v původním balení ležela vedle dortíku
Zamávali jsme si i se Singapore airlines A380 z CDG do SIN
Křížení D1 a Sázavy
Mirošovice
Finále na 22
a konečně křížení v PRG
Byl to můj 3. a 4. segement s Aerosvitem, předchozí dva jsem absolvoval v economy. Kromě lepšího
jídla jsem ale žádný extra přístup nezaznamenal, což bylo trochu zklamání. Musím říct, že se asi lépe cítím s CSA v economy, kde se poslední dobou posádka opravdu snaží, usmívá se a dělá druhá a třetí kolečka s vodou, se starostlivostí v businessu CSA se to srovnat už nedá vůbec. Stewardi Aerosvitu si odbyli svoje povinnosti, ale nic víc. Decka vody na skoro 2hodinový let je mi málo. Pravdou je, že jsem si tedy proaktivně sám pro další nešel.
Pozitivně mě potěšilo KBP, kde byla otevřená všechna okénka na pasovce, byl zde vytvořený koridor jedné fronty a teprve na konci byl člověk zřízencem poslán k právě uvolněné přepážce. Tenhle systém je nejspravedlivější a eliminuje ukrajinské a ruské předbíhání, které mě tu vždy vytáčelo. Ačkoliv nás čekalo company car, tak jsem zaznamenal oficiální letištní taxi, které zde loni také neexistovalo.
Díky za pozornost a přeju mnoho šťastných přistání.
