Rozhodl jsem se napsat svůj první trip report, i když bude určitě pro mnoho z vás letecky až příliš obyčejný a nudný. Pro mě to byl však teprve třetí let v životě, a doufám, že ne poslední.
Vše začalo tak, že jsme se se dvěma kamarády rozhodli po maturitě poznat některou ze zemí ležící na Britských ostrovech. Nakonec vyhrálo Skotsko, a to díky možnosti zákonně stanovat ve volné přírodě (což se ovšem později ukázalo jako téměř nemožné).
Jelikož se chtěl jeden z kamarádů podívat také do Londýna, zakoupili jsme letenky z Lipska na Stansted s Ryanairem, což vyšlo i s dopravou do Lipska levněji než Ryan z Brna nebo ostatní nízkonákladovky z Prahy. Za zpáteční letenku dal každý z nás 32 euro + příplatek za 15kg bagáž.
Jako startovní destinaci ve Skotsku jsme zvolili Inverness. Sem jsme se již dopravili méně pohodlnou dopravou – autobusovou. Letenky z Londýna do Inverness totiž vycházely 4x dráže než bus.
11. 9. 12
LEJ – STN
Odlet: 21:45
Obsazenost: 90%
EI- EFN
11. září jsme tedy vyrazili ze severu Čech do Lipska. Na letiště jsme přijeli asi 3 hodiny před plánovaným odletem. Letiště není velké a v tuto dobu bylo téměř prázdné, tak jsme se celkem rychle zorientovali. U přepážky Ryanairu jsme se zeptali mladé slečny, jestli bychom si mohli zvážit svá zavazadla. Následovala kladná odpověď a tak jsme zjistili, že naše batohy váží 16kg, 17kg a 14,5kg. Začali jsme tedy přerovnávat batohy a příručáky tak, abychom se do limitu vešli. Po opětovném zvážení se tak naštěstí stalo a zavazadla jsme mohli odbavit. Do odletu ještě zbývala asi hodina a půl a tak jsme si sedli, dívali se z okna a kecali. Po „chvíli“ přišla slečna, u které jsme si vážili batohy, že pokud dnes v noci letíme do Londýna, tak za 5 minut zavírají gate. Podívali jsme se na hodinky, a měla pravdu! I když to byla zaměstnankyně Ryanu, tuto zprávu nám přišla říct zadarmo, bez příplatku
, za což jsme jí ještě dnes vděční. Díky ní nám totiž letadlo neuletělo. Po pasové kontrole běžel v gatu na obrazovce dokument o 11.září. Po chvíli přišlo hlášení v němčině, ve kterém jsme rozuměli jen jméno mého kamaráda. Po chvíli přišlo to samé hlášení již v angličtině. Kámarád se musel dostavit zpátky na odbavení zavazadel. Našli mu v batohu plynovou bombu na vaření , kterou musel vyhodit. Zajímavé bylo, že benzínová bomba v mém batohu jim nevadila 
. Když už jsme asi po půl hodině seděli v letadle, pořádně jsme si oddychli. Takhle problematický začátek jsme si nepředstavovali.Letadlo po dlouhém pojíždění odletělo asi o 10 minut později. Obsazeno bylo cca z 90%. Nikdy jsem low costem neletěl, a tak jsem si trochu připadal jako na tržnici. Po celou dobu letu letušky jezdily s vozíkem a prodávaly jídlo, pití, voňavky a losy. Fanfára po přistání na Stanstedu mě opravdu rozesmála. Přistáli jsme asi ve 22:30, ale dalších asi 30 minut trvala jen cesta z letadla do fronty k pasovce. Z letiště jsme se tak dostali až kolem půl dvanáctý.
12. 9.
V 11:00 jsme se za 9 liber dostali se společností Terravision do centra Londýna. Autobus do Inverness odjížděl ve 23:45 a tak jsme měli na Londýn přibližně 10 hodin. Stihli jsme obejít to, co se v Londýně vidět musí a natočit pár timelapsů. Poté jsme již došli nočním deštivým Londýnem na Victoria Coach Station. Čekala nás dvanáctihodinová cesta na sever Skotska se společností Megabus.
13. 9.
Ve 12:00 jsme dorazili do Inverness. Obloha byla překvapivě modrá. Zašli jsme do informačního centra koupit nějaké pohledy a průvodce. Když jsme vyšli ven, nevěřili jsme vlastním očím. Modrá obloha se během 15 minut proměnila v déšť a silný vítr. Na toto počasí jsme se ale doma důkladně připravili, a tak jsme navlékli pláštěnky a vyšli poznávat Skotsko. Dnešním cílem bylo jezero Loch Ness. Šli jsme po hlavní silnici A82, jelikož jsme chtěli zkusit něco stopnout. Věděli jsme, že jsou naše šance téměř nulové. Každý by si řekl, že jsme blázni. Kdo by vzal 3 zmoklé vexláky s třema krosnama? Věřte nevěřte, jedno auto jsme stopli Milý Skot s asi šestiletou dcerkou nás vzal do vesnice Drumnadrochit. Zde jsme v silném větru a dešti navštívili Urquhart Castle tyčící se nad Loch Ness. Už za šera jsme našli pěkný plácek pro stan, uvařili a šli spát.
- Drumnadrochit
- Urquhart Castle
- Loch Ness
Vzbudili jsme se do slunného rána. Dnešním cílem bylo město Fort Augustus, vzdálené od Drumnadrochitt asi 30 mil. Po včerejším úspěšném stopování jsme byli stoprocentně převědčeni, že se dnes stejným způsobem dostaneme až do Fort Augustus. Během dne však euforie upadala. Stopovali jsme na každém odpočívadle, kterých je na A82 opravdu hodně, ale bez výsledku. V tu chvíli nám již došlo, že včerejší stop bylo jen velké štěstí a ještě větší náhoda, a tak jsme začali hledat záložní plán. V úvahu přicházela pouze vesnička Invermoriston ležící přibližně v půli cesty mezi Drumnadrochitt a Fort Augustus. Sem jsme se museli dostat ještě dnes, abychom odsud mohli druhý den pokračovat autobusem. Nakonec jsme sem došli za tmy, okolo desáté večer. Vyhráno jsme však ještě neměli. Museli jsme najít místo pro stan, což bylo téměř nemožné. Všechna místa vhodná pro stanování jsou totiž oplocena, jelikož se jedná o soukromé pozemky, na kterých se pasou ovce. Místa bez ohrady jsou tedy jen prudké stráně, nebo jezera a řeky. Několikrát jsme obešli vesnici, ale bez výsledku. Když už se blížila půlnoc, rozhodli jsme se postavit stan na jednom ze soukromých pozemků, za keřem vedle příjezdové cesty do apartmánu.
Tento den byl nejhorším z celého pobytu ve Skotsku. Prakticky od rána do večera jsme šli po hlavní silnici, čekajíce, že se nad námi opět nějaký řidič smiluje. Naštěstí nám přálo počasí. Za celý den nespadla ani kapka, což je ve Skotsku opravdu neobvyklý jev. Viděli jsme také poměrně vysoký vodopád, který byl asi jen 5 metrů od A82. Aspoň něco.
- Vodopád u A82
Brzy ráno zazvonil budík, rychle jsme složili stan a odešli, aby si nás nestihl nikdo všimnout. Dnešním cílem je Fort William, kam se radši dopravíme busem. Po Skotsku jezdí společnost Citylink, což je něco jako české ČSAD. Před odjezdem do Skotska jsem v různých internetových diskuzích četl, že je lepší se zde autobusům a vlakům vyhnout. Jednak díky velmi vysokým cenám, ale také kvůli nedodržování jízdních řádů. Nám však jiná možnost nezbývala. Stěžovat si ale nemůžu, jelikož autobus přijel na minutu přesně a cesta do Fort Williamu (cca 20 mil) vyšla na 10 liber, což mě mile překvapilo.
Do Fort Williamu jsme dorazili za pěkného počasí kolem 11 hodiny. V informačním centru jsme na internetu ještě zabookovali lístky na zpáteční cestu z Edinburghu do Londýna. Nejlevněji vyšlo National Express, za pouhých 30 liber pro 3 osoby, což je stejná cena jako autobus ze Stanstedu do centra. Přišlo nám to až podezřele levné, ale opravdu jsme se za tuto cenu do Londýna dostali. Rozhodli jsme se, že postavíme stan v nedalekém kempu Glen Nevis, ve stejnojmenném údolí, pod největší horou Velké Británie Ben Nevis. Za stan a 3 osoby jsme na noc zaplatili 10,3 liber, což je podobné jako v ČR, avšak služby a čistota se s českými kempy srovnávat nedá. I proto jsme se rozhodli strávit zde i další 2 noci.
Ještě odpoledne jsme se rozhodli vystoupat na Ben Nevis. Cesta nahoru a dolu nám trvala 5 hodin. Rekord je prý hodina a čtvrt. Pořád tomu nemůžu uvěřit. Jelikož bylo pěkné počasí, byl také nádherný výhled na Highlands a údolí Glen Nevis. Tedy jen do té doby, než jsme se dostali do mraků. Poté začal foukat velmi silný vítr a teplota se pohybovala kolem nuly. Na vrchol jsme však došli, ale vidět bylo maximálně 5 metrů před sebe. Celí zmrzlí jsme se proto velmi brzy vydali zpátky dolu do kempu.
- Fort William
- kemp Glen Nevis
- Cestou na Ben Nevis
- Vodopád po cestě na Ben Nevis
- Vrchol hory Ben Nevis
Celý den poprchávalo. Dopoledne jsme zašli koupit do města lístky na vlak do Edinburghu na 18.9. Každý jsme zaplatili 25 liber, což mi také nepřišlo vůbec špatné. S tím, že to bude dražší než u nás v ČR jsem počítal, protože to tak je všude na západ od nás.
Odpoledne jsme šli do údolí Glen Nevis. Jelikož svítilo sluníčko a do toho pršelo (Skotové tomuto počasí říkají tekutý sluneční svit/ liquid sunshine), vytvořila se nádherná duha, kterou jsem však mým foťákem nedokázal celou vyfotit. Údolí Glen Nevis je opravdu nádherné a určitě stojí za vidění.
- Glen Nevis
Jelikož celý den velmi silně pršelo a byla zima, nikam se nám nechtělo. Zůstali jsme proto v kempu. Když večer na chvíli pršet přestalo, rozhodli jsme se zajít k řece Nevis. Během 10 minut však začalo opět pršet a tak jsme se do kempu vrátili promočení a zmrzlí. Zbytek dne jsme tak strávili v horké sprše.
18. 9.
Ráno jsme se vydali do města na vlak, který odjížděl v 11:40 hodin. Vlak odjel načas. Cesta trvala 5 hodin. Přestupovali jsme v Glasgow, odkud už to do Edinburghu netrvalo ani hodinu. První 2 hodiny to byla zatím nejhezčí cesta vlakem v mém životě. Vlak projížděl údolím Highlands kolem jezer a pasoucích se ovcí. Přálo nám i pěkné počasí, což asi není moc zvykem, a tak si krajinu fotili i Skotové.
Těch 25 liber jsem opravdu nelitoval a byl jsem strašně rád, že byl Citylink dražší, a tudíž jsme nezvolili cestu autobusem.
Do Edinburghu jsme dorazili kolem 17 hodiny. Město mě nadchlo ihned po výstupu z nádraží Waverley svou atmosférou, architekturou a okolím. Zbýval nám už pouze čas na to, dostat se kousek za město, kde jsme po dlouhém hledání vhodného místa postavili stan.
- Nádraží ve Fort Williamu
- Výhled z vlaku
- Výhled z vlaku
Když jsme se probudili, na obloze nebyl ani jeden mrak! Myslím si, že to je stejná rarita, jako když v Řecku napadne sníh. Během 2 hodin se už nějaké mráčky vytvořili, ale slunce stále svítilo. Rozhodli jsme se, že vystoupáme na skálu tyčící se nad městem a uděláme pár fotek a timelapsů. Okolo skály se však rozprostírá obrovský park, a tak jsme zde nakonec strávili celý den. Toto je jedna z mnoha věcí, která mě na Edinburghu nadchla. Téměř uprostřed hlavního města si připadáte jako ve volné přírodě a máte nádherný výhled na celý Edin a záliv Firth of Forth.
- Výhled na Edinburgh
- Park v Edinburghu
- Edinburgh Castle
Jelikož opět celý den pršelo, nechtělo se nám ven ze stanu. Vylezli jsme až kolem 14 hodiny. Prošli jsme Edinburgh, který je i za deště nádherný. Zašli jsme si na jídlo a pomalu jsme se přesunuli na nádraží, odkud nám ve 22 hodin odjížděl autobus do Londýna. Byli jsme trochu nervózní, jestli nám projdou naše podezřele levné jízdenky, ale nakonec bylo vše v pořádku.
Autobus jel sice přes noc, ale vůbec jsem se nevyspal, jelikož do Londýna jely 2 autobusy, které spolu na dálnici závodily. Není taky divu, že jsme do Londýna dorazili o hodinu dříve, tedy už v 6 hodin. Měli jsme zhruba 3 hodiny v Londýně, které každý strávil po svém. Já jsem si zašel koupit jídlo a zlámaný a ospalý z autobusu jsem si sednul na nádraží.
Lístky na Stansted jsme měli od National Express koupené na desátou hodinu. Zkusili jsme však nastoupit už v 9 a nebyl to problém. Problém byla cesta, kdy autobus zastavoval ještě na několika zastávkách v Londýně a cesta se tak neuvěřitelně protáhla. Příště si radši připlatím 3 libry za Terravision, který jezdí přímo.
STN – LEJ
Odlet: 14:45
Obsazenost: 100%
EI- EMI
Letadlo odlétlo načas. Do letadla jsme nastupovali jako jedni z posledních, ale i přesto se mi podařilo ulovit místo u okénka. Nakonec toho však kvůli oblačnosti moc vidět nebylo. Let byl klidný až na přistání. Paní kapitánka s letadlem třískla nejdříve na jednu a poté na druhou stranu. Nevím jak moc to bylo zapříčiněno tím, že to byla ženská
. Poté opět následovala fanfára. Mohli pustit klidně dvojitou, jelikož jsme přistáli o půl hodiny dřív oproti předpokládanému příletu.- Leipzig Halle airport
- EI- EMI
Stanování ve volné přírodě je sice povoleno, ale není kde. Jedinou možností je potom stanovat na soukromém pozemku a doufat, že na vás majitel nezavolá policajty, nebo kempy, kterých však ve Skotsku není mnoho.
Mé očekávání však předčil Edinburgh. Je to zatím nejhezčí město, které jsem měl možnost navštívit a určitě se tam zase brzy podívám.
Pokud jste to dočetli, tak Vám děkuji
.Kuba
Fotky v plném rozlišení to jen potvrzují. Hezky čtivý TR, díky. Ale žádná zmínka o whisky 
