Z Havla přes de Gaulla až na Mérignac
Napsal: 21. 10. 2012, 18:26
Týden se s týdnem sešel a po víkendovém pobytu v Bergamu jsem zamířil opět, tentokráte služebně, na evropská letiště.
Tím výchozím se stalo nově přejmenované Pražské letiště Václava Havla, přestupním pak letiště Charlese de Gaulla v Paříži a cílovým Bordeaux – Mérignac.
Od letu operovaného Air France jsem nečekal vůbec, ale vůbec nic (s výjimkou aspoň několika málo mil do OK Plus programu), takže jsem ani nemohl být zklamán...ale pěkně po pořádku.
Vstávat ve 3 hodiny ráno je fakt děsný opruz bez ohledu na to, z jakého důvodu vstáváte. Rychle dobalit, co je třeba, a směle se vydat na ostravské Hlavní nádraží - to byl můj minimalistický cíl, který jsem si o den dřív vsugeroval do paměti. Posléze nasednout do spoje SC Pendolino 500, odjíždějící z Ostravy krátce před 4:45 hod. ráno, a dospat, co se dá – nic víc jsem si v pondělním ránu nepřál. A upřímně – nic jiného se ani nestalo, což je vlastně fajn, neboť to znamená, že krátce po půl deváté si to štráduju směrem k samoodbavovacím kioskům Sky Teamu. „Efektivita“ této služby mi poněkud uniká - u check-inových přepážek sedí celkem 6 operátorů „baggage drop off“ odbavujících lety Air France a KLM. Kolem samoodbavovacích kiosků postávají další 4 lidé, kteří pomáhají cestujícím s tiskem boarding passů. Na jejich adresu nemohu říci ani jedno křivé slovo - jde většinou o mladé lidi, jenž se opravdu snaží cestujícím pomoci. Ale stejně si nemohu pomoci, že kdyby si tito lidé raději sedli k přepážce a regulérně odbavili cestující (bylo by jich totiž již celkem 10), tak by celý proces odbavení byl příjemnější a také rychlejší...Takto to v praxi vypadá tak, že těm cestujícím, kteří nemají boarding pasy, je stejně „udělají“ pracovníci kiosků a ve finále to časově vyjde ještě hůře...
Za skoro low-costové pak považuji samotné odbavení pro Air France/KLM, kdy se checkin-uje hned několik linek na velmi vytížených trasách ve směru Paříž/Amsterdam najednou. Musím se přiznat, že déle jsem Praze čekal jen na odbavení letu Aerosvitu do Kyjeva operovaného Aerosvitem – ale tak tam jsem jsem chápal, že naši kamarádi z východu si tady nakoupili hodně dárečků, včetně televizí, hifi souprav a jiné elektroniky, takže se zkrátka do rozměrového ani váhového limitu nejsou schopni vejít, ba co víc, oni to i vědí a bez reptání uhradí poplatky za nadměrná zavazadla!!! Navíc jsem za letenku z Prahy do Bangkoku zaplatil jen o cca 2000 Kč více než do mnohem bližšího Bordeaux, proto mi čekání na odbavení připadá neúměrně dlouhé. Jenže zatímco si Aerosvit tak nějak na nic nehraje, Air France se tváří jako prémiová evropská aerolinka. No, ale tak třeba mě přesvědčí...
Po celkem zdlouhavém check-inu nastupuje poměrně svižná bezpečnostní kontrola, u které „pípám“. Nevím, čím to je, protože jsem doposud nepípal, ale teď prostě poslední dobou pípám...nechám se tedy ohmatat pracovníkem ochranky, který asi usoudil, že nepředstavuji bezpečnostní riziko, a vydávám se vstříc dute free shopům a předraženým restauracím...
PRG-CDG
Air France
Airbus A321
90% obsazenost
Po krátkém procesu „zavodnění“ (tentokráte Metaxou) se ocitám na palubě Airbusu A321 směřujícím na letiště Charlese de Gaulla – nebudu už jeden svůj poznatek zveřejňovat k dalším dvěma letům AF a zmíním ho jen zde – letadlo je klasický „dobytčák“, kde prostor pro nohy se limitně blíží nule a neliší se nijak od low costů. Po relativně svižném nástupu pojíždíme k ranveji a stoupáme vzhůru směr Paříž. Po asi 40 minutách dochází na „catering“ - sáček slaných crackerů působí naprosto směšně, stejně jako sáček sladkých oplatek. Proč si u AF raději nepřiznají, že u letů po Evropě do dvou hodin letu se nepodává žádné občerstvení, a bude to pro všechny lepší (provozovatele i cestující). Posádka letu je odměřeně profesionální, a proto se rozhodnu dohnat spánkový deficit způsobený brzce ranním vstáváním (pozn. ve 3.00 hod. ráno). Po letu trvajícím zhruba 1:40 hod. přistáváme za sychravého počasí na letišti Charlese de Gaulla v Paříži. I když mám na letence uvedeno, že přistaneme na terminálu D a odlet do Bordeaux se koná z terminálu F, nakonec rolujeme k efku, což znamená časově jen minimální přesun k návaznému letu do BOD...
...jenže to také znamená strávit o něco delší čas na letišti, které rozhodně není pro cestující přátelské. Pominu-li cenovou úroveň služeb, které statečně překonávají i PRG, zdá se být s podivem, že snad projektant ani nepočítal s tím, že odsud bude létat aspoň o něco více lidí než z Mošnova. Přeplněné sedačky, lidé stojící ve frontách na boarding, další lidé prodírající se skrz tyto fronty ke svým odletovým gate-ům, až po ty, kteří stojí ve frontě na kafe a sladký croissant, a protože restaurační zařízení nestíhá, vytváří další frontu „prorážející“ ty dvě ostatní...nevím, jestli jsem zcela srozumitelně popsal situaci, nicméně pojmenuji-li to slovem „chaos“, nebudu daleko od pravdy. Cestovatelsky komfortního na „de Gaullovi“ toho zkrátka příliš mnoho není.
Dojem si s kolegou chceme popravit v duty free shopu a skutečně se nám to podaří...po pár minutách jej alespoň najít !!!
No, tak dobrá, třeba nemám tak dobré navigační schopnosti, ale než se podařilo dorazit do jednoho funkčního dute free shopu, minuli jsme dva nefunkční. Ač letíme teprve do BOD, chceme si v duty free nakoupit nějaké drobnosti...jenže ouha...ze 3 pokladen v DF je otevřena jen jedna a slečna ji navíc kvůli nastávající, asi obědové, pauze zavírá. Situace se komplikuje nejen nám, ale i několika dalším cestujícím, kteří se také rozhodli pro nákup, ovšem nemají ho kde zaplatit...je prostě pauza...síla francouzských odborů je veliká.
Vzpomínám si, že něco podobného se mi naposled stalo ve Vietnamu, konkrétně va War Museum v Saigonu (politicky korektně: v Ho Chi Minh City). Tam jsme si prohlédli větší část expozice, když nám bylo sděleno, že musíme odejít a vrátit se až za 2 hodiny, kdy už bude po pauze. Zašli jsme tedy do souvenir shopu a vybírali si nějaké upomínkové předměty nejen pro nás, ale i pro naše příbuzné v ČR a přitom nás nevrle sledoval pracovník ochranky a naznačoval, že už bychom měli jít Takže chceme dělat tržbu, ale nemůžeme ...sakra, proč o tom vlastně píšu...a jóóó, už vím. Vietnam byl francouzskou kolonií...takže, když je pauza, tak je pauza !!!
No, ale vraťme se k jádru věci – naši situaci začne řešit jeden z kolegů oné slečny (asi nemá pauzu, nebo je ochoten pracovat i více než 35 hodin týdně) a my se s drobnými upomínkovými předměty můžeme začít boardovat na letu do Bordeaux.
CDG-BOD
Air France
Airbus A320
95% obsazenost
Let je až na několik málo míst zcela obsazen, sedačky jsou opět „user friendly“ a jakmile odstartujeme je nám servírován opět stejný snack – mini-crackery či mini-oplatek (člověk, který tohle vymýšlí, musí oplývat nebetyčnou fantazií). K pití se nabízí klasika, vč. tomatového džusu a pro toho, kdo je trochu oprsklejší a řekne si o něj, dostane se mu i dvojka vína.
Posádka je opět strojeně profesionální a úsměv stevardek působí stejně věrohodně jako sníh na Sahaře.
Cestující povětšinou čtou Lemonda...ehm, tedy Le Monde a já se mezitím snažím zasunout své nohy nějak pod sedadlo přede mnou a pomalu odpočítávám minuty do přistání. Abych byl upřímný, byl jsem docela rád, že jsem se po hledkém přistání ještě vůbec postavil na nohy, jak jsem je měl zaseklé někde mezi okýnkem a sedadlem.
Rolování ke gatu na letišti Bordeaux – Mérignac je naštěstí poměrně krátké (žádný dlouhý přejezd jako na de Gaullovi) a rovněž zavazadla přijíždějí na pás krátce po výstupu z letadla.
Po zhruba půlhodinové cestě z letiště dorážím na Le Dauphin Hotel, který nám byl s kolegou zarezervován našimi francouzskými kolegy. Hotel mohu doporučit batůžkářům, studentům, lidem, kterým stačí základní vybavení omšelého pokoje, mezi něž patří televize a také samozřejmě WC a koupelna celá komplet z plastu (nooo...zlaté umakartové jádro...), jíž ovšem nešly zavřít dveře a tudíž voda při sprchování vytekla i do pokoje...Snídaně je hodně kontinentální – k výběru je sladká buchta (lze ji sehnat v Carrefouru za 3 eura za půl kila), sladký croissant, sladké kafe, toast, džem a med...no prostě sestava, u které jsem měl strach, jestli se mi po týdnu pojídání této stravy nezačnou u zadnice rojit včely...Nicméně jednu výhodu, a ne zrovna nepodstatnou, Dauphin Hotel přece jen má – je umístěn v historickém centru Bordeaux a pěšky si můžete udělat celodenní procházku po městě, aniž byste museli využít nově vybudovaného tramvajového systému.
Interiér hotelu Le Dauphin
Koupelna na pokoji hotelu Le Dauphin
Přístav v Bordeaux
Velmi příjemná promenáda podél řeky (délka asi 5 km)
Památka UNESCO
Jeden z mnoha sloupů v Bordeaux
Tramvaje jezdí v Bordeaux až od 21. století
Jedna z mnoha vstupních bran v Bordeaux
Fontána, v pozadí ruské kolo
BOD-CDG
Air France
Airbus A320
95% obsazenost
V pátek kolem poledne nastává čas odjezdu na letiště Mérignac – jsem celkem rád, že slečna na recepci je ochotna se se mnou bavit anglicky, neboť do té doby se našlo jen velmi málo takto ochotných osob (neuspěl jsem např. ani v McDonaldu, či jiných nadnárodních společnostech, o franocuzském Carrefouru ani nemluvě). Slečna recepční nám zkušeně objednává taxi na letiště a zhruba opět po půl hodince přijíždíme na letiště v Bordeaux.
Zde bych si dovolil malou odbočku k taxi – pokud si z letiště vezmete taxi, nastudujte si ceduli u stojánek taxíků a především se zaměřte na příplatky, které zaplatíte např. za zavazadlo, za velké zavazadlo, za 4. osobu apod., ať vás pak nepřekvapí, že si taxikář, ještě pár eur „nepřirazí“. Musel jsem zkonstatovat, že takhle vymakaný systém příplatků nemá ani Ryanair
Terminál letiště je poměrně malý a mezi nejčastěji se objevující aerolinky patří pochopitelně Air France, Air France Régional, Ryanair či EasyJet, nicméně létá se odsud také na sever Afriky či do okolních evropských států. Rozhodně nelze říci, že by se na letišti nic nedělo, právě naopak...opět se nemohu ubránit dojmu, že v prostotu u gatů je málo místa, a to v době našeho pobytu z něj odlétala „jen“ 3 letadla – jedno na CDG, další na ORY a třetí do Lyonu. K občerstvení se nabízí jeden bufet, ovšem smůla – prodavačka má 45 minut přestávku (konkrétně od 12.00 do 12.45 hod.)...možná si však potřebuje naddělat nějaký přesčas či možná neodolá dlouhé řadě cestujících stojících u tohoto JEDINÉHO bufetu a ignorujících cedulku s „přestávkovou informací“ a doráží již ve 12:20 hod., což je vynikající – do odletu ještě zbude nějaký ten čas na Heinekena a pak už tradá do prostorově úsporné A320.
Bohužel mám tu čest sedět zase u okna, takže hledám nějaký neutrální bod, který budu úporně sledovat jenom, abych se nepodíval ven z okna, a to především při stoupání a klesání. Vedle mne si přisedá, bohužel, prostorově velmi neúsporný cestující a celý let se tak mění v nonverbální snahu, o to, kdo více prosadí své lokty a ramena a alespoň trochu si let zpříjemní...neskromně musím dodat, že jsem vyhrál...
O kombinaci crackery versus oplatky už zde bylo napsáno mnoho...na můj vkus až příliš, takže již tuto „službu“ na palubě pomíjím.
Po hodině letu jsem konečně „doma“. Po 3 letech s Air France mě čeká přelet z CDG do PRG Airbusem A319 Českých aeroliníí...hurááááá.
Malý, ale milý terminál v BOD
Ryanair na letišti Mérignac
Air France Régional na letu do Lyonu
CDG-PRG
Czech Airlines
Airbus A19
85% obsazenost
No, hurááááá...ono je potřeba se nejprve dostat ke gatu, přičemž AF narolovalo k terminálu F a ČSA letí z „déčka“, což představuje poměrně slušný tělocvičný výkon a takovou hbitější chůzí to zabere cca 15 minut, vč. bezpečnostní kontroly, kde ovšem bylo pouze minimum cestujících. Vzhledem k tomu, že času na přestup není příliš mnoho, jen narychlo ještě dokoupíme s kolegou nějaké prezenty a vyrážíme do airbusu.
Konečně člověk zase v letadle slyší češtinu Příjemné stevardky (i stevarďák) mile a nestrojeně vítají cestující. U vstupu do airbusu si ještě vezmu Idnes a sednu na sedadlo (sakra, zase u okna). Další velký rozdíl oproti letů s AF je mnohem větší prostor na nohy a troufám si říci, že tento prostor je rovněž větší, než při mém posledním letu do BKK s AF Boeingem 777...
Po tradičně delším rolování na CDG stoupáme vzhůru směrem do Prahy. Jako na jediném z těchto 4 letů jsou k dispozici obrazovky informující o průběhu letu a i když je catering prakticky stejný jako u AF, přece jen těch crackerů je v balení více. Po hodině a dvaceti minutách klesáme a přistáváme na Václav Havel Airport Prague. Vyzvednutí zavazadel poněkud zkoplikuje fakt, že kolegovi nedorazil jeho batoh mj. s francouzským cognacem a lahví vína z Bordeaux, nicméně až na tuto drobnou komplikaci uběhla cesta vcelku příjemně a něco po 22. hodině konečně dorážíme pendolinem do Ostravy...
Celkové (velmi subjektivní) hodnocení:
Plusy:
Příjemné stevardky a stevardi ČSA
Profesionální stevardky a stevardi Air France
Letadlo Airbus A319 ČSA
Umístění hotelu le Dauphin v samotném centru Bordeaux
Nádherné město, které rozhodně stojí za návštěvu (osoby ovládající francouzštinu jsou v obrovské výhodě)
Mínusy:
Stísněný prostor v airbusech Air France
Až příliš strojení stevardi a stevardky Air France
„Catering“ obou společností
User „unfriendly“ letiště Charlese de Gaulla v Paříži
Vybavení a služby hotelu Le Dauphin
Celkově „low-costový“ dojem z Air France, ovšem za „high-cowstové“ ceny
Velmi, velmi málo mil do OK Plus.
Tím výchozím se stalo nově přejmenované Pražské letiště Václava Havla, přestupním pak letiště Charlese de Gaulla v Paříži a cílovým Bordeaux – Mérignac.
Od letu operovaného Air France jsem nečekal vůbec, ale vůbec nic (s výjimkou aspoň několika málo mil do OK Plus programu), takže jsem ani nemohl být zklamán...ale pěkně po pořádku.
Vstávat ve 3 hodiny ráno je fakt děsný opruz bez ohledu na to, z jakého důvodu vstáváte. Rychle dobalit, co je třeba, a směle se vydat na ostravské Hlavní nádraží - to byl můj minimalistický cíl, který jsem si o den dřív vsugeroval do paměti. Posléze nasednout do spoje SC Pendolino 500, odjíždějící z Ostravy krátce před 4:45 hod. ráno, a dospat, co se dá – nic víc jsem si v pondělním ránu nepřál. A upřímně – nic jiného se ani nestalo, což je vlastně fajn, neboť to znamená, že krátce po půl deváté si to štráduju směrem k samoodbavovacím kioskům Sky Teamu. „Efektivita“ této služby mi poněkud uniká - u check-inových přepážek sedí celkem 6 operátorů „baggage drop off“ odbavujících lety Air France a KLM. Kolem samoodbavovacích kiosků postávají další 4 lidé, kteří pomáhají cestujícím s tiskem boarding passů. Na jejich adresu nemohu říci ani jedno křivé slovo - jde většinou o mladé lidi, jenž se opravdu snaží cestujícím pomoci. Ale stejně si nemohu pomoci, že kdyby si tito lidé raději sedli k přepážce a regulérně odbavili cestující (bylo by jich totiž již celkem 10), tak by celý proces odbavení byl příjemnější a také rychlejší...Takto to v praxi vypadá tak, že těm cestujícím, kteří nemají boarding pasy, je stejně „udělají“ pracovníci kiosků a ve finále to časově vyjde ještě hůře...
Za skoro low-costové pak považuji samotné odbavení pro Air France/KLM, kdy se checkin-uje hned několik linek na velmi vytížených trasách ve směru Paříž/Amsterdam najednou. Musím se přiznat, že déle jsem Praze čekal jen na odbavení letu Aerosvitu do Kyjeva operovaného Aerosvitem – ale tak tam jsem jsem chápal, že naši kamarádi z východu si tady nakoupili hodně dárečků, včetně televizí, hifi souprav a jiné elektroniky, takže se zkrátka do rozměrového ani váhového limitu nejsou schopni vejít, ba co víc, oni to i vědí a bez reptání uhradí poplatky za nadměrná zavazadla!!! Navíc jsem za letenku z Prahy do Bangkoku zaplatil jen o cca 2000 Kč více než do mnohem bližšího Bordeaux, proto mi čekání na odbavení připadá neúměrně dlouhé. Jenže zatímco si Aerosvit tak nějak na nic nehraje, Air France se tváří jako prémiová evropská aerolinka. No, ale tak třeba mě přesvědčí...
Po celkem zdlouhavém check-inu nastupuje poměrně svižná bezpečnostní kontrola, u které „pípám“. Nevím, čím to je, protože jsem doposud nepípal, ale teď prostě poslední dobou pípám...nechám se tedy ohmatat pracovníkem ochranky, který asi usoudil, že nepředstavuji bezpečnostní riziko, a vydávám se vstříc dute free shopům a předraženým restauracím...
PRG-CDG
Air France
Airbus A321
90% obsazenost
Po krátkém procesu „zavodnění“ (tentokráte Metaxou) se ocitám na palubě Airbusu A321 směřujícím na letiště Charlese de Gaulla – nebudu už jeden svůj poznatek zveřejňovat k dalším dvěma letům AF a zmíním ho jen zde – letadlo je klasický „dobytčák“, kde prostor pro nohy se limitně blíží nule a neliší se nijak od low costů. Po relativně svižném nástupu pojíždíme k ranveji a stoupáme vzhůru směr Paříž. Po asi 40 minutách dochází na „catering“ - sáček slaných crackerů působí naprosto směšně, stejně jako sáček sladkých oplatek. Proč si u AF raději nepřiznají, že u letů po Evropě do dvou hodin letu se nepodává žádné občerstvení, a bude to pro všechny lepší (provozovatele i cestující). Posádka letu je odměřeně profesionální, a proto se rozhodnu dohnat spánkový deficit způsobený brzce ranním vstáváním (pozn. ve 3.00 hod. ráno). Po letu trvajícím zhruba 1:40 hod. přistáváme za sychravého počasí na letišti Charlese de Gaulla v Paříži. I když mám na letence uvedeno, že přistaneme na terminálu D a odlet do Bordeaux se koná z terminálu F, nakonec rolujeme k efku, což znamená časově jen minimální přesun k návaznému letu do BOD...
...jenže to také znamená strávit o něco delší čas na letišti, které rozhodně není pro cestující přátelské. Pominu-li cenovou úroveň služeb, které statečně překonávají i PRG, zdá se být s podivem, že snad projektant ani nepočítal s tím, že odsud bude létat aspoň o něco více lidí než z Mošnova. Přeplněné sedačky, lidé stojící ve frontách na boarding, další lidé prodírající se skrz tyto fronty ke svým odletovým gate-ům, až po ty, kteří stojí ve frontě na kafe a sladký croissant, a protože restaurační zařízení nestíhá, vytváří další frontu „prorážející“ ty dvě ostatní...nevím, jestli jsem zcela srozumitelně popsal situaci, nicméně pojmenuji-li to slovem „chaos“, nebudu daleko od pravdy. Cestovatelsky komfortního na „de Gaullovi“ toho zkrátka příliš mnoho není.
Dojem si s kolegou chceme popravit v duty free shopu a skutečně se nám to podaří...po pár minutách jej alespoň najít !!!
No, tak dobrá, třeba nemám tak dobré navigační schopnosti, ale než se podařilo dorazit do jednoho funkčního dute free shopu, minuli jsme dva nefunkční. Ač letíme teprve do BOD, chceme si v duty free nakoupit nějaké drobnosti...jenže ouha...ze 3 pokladen v DF je otevřena jen jedna a slečna ji navíc kvůli nastávající, asi obědové, pauze zavírá. Situace se komplikuje nejen nám, ale i několika dalším cestujícím, kteří se také rozhodli pro nákup, ovšem nemají ho kde zaplatit...je prostě pauza...síla francouzských odborů je veliká.Vzpomínám si, že něco podobného se mi naposled stalo ve Vietnamu, konkrétně va War Museum v Saigonu (politicky korektně: v Ho Chi Minh City). Tam jsme si prohlédli větší část expozice, když nám bylo sděleno, že musíme odejít a vrátit se až za 2 hodiny, kdy už bude po pauze. Zašli jsme tedy do souvenir shopu a vybírali si nějaké upomínkové předměty nejen pro nás, ale i pro naše příbuzné v ČR a přitom nás nevrle sledoval pracovník ochranky a naznačoval, že už bychom měli jít
Takže chceme dělat tržbu, ale nemůžeme ...sakra, proč o tom vlastně píšu...a jóóó, už vím. Vietnam byl francouzskou kolonií...takže, když je pauza, tak je pauza !!! No, ale vraťme se k jádru věci – naši situaci začne řešit jeden z kolegů oné slečny (asi nemá pauzu, nebo je ochoten pracovat i více než 35 hodin týdně) a my se s drobnými upomínkovými předměty můžeme začít boardovat na letu do Bordeaux.
CDG-BOD
Air France
Airbus A320
95% obsazenost
Let je až na několik málo míst zcela obsazen, sedačky jsou opět „user friendly“ a jakmile odstartujeme je nám servírován opět stejný snack – mini-crackery či mini-oplatek (člověk, který tohle vymýšlí, musí oplývat nebetyčnou fantazií). K pití se nabízí klasika, vč. tomatového džusu a pro toho, kdo je trochu oprsklejší a řekne si o něj, dostane se mu i dvojka vína.
Posádka je opět strojeně profesionální a úsměv stevardek působí stejně věrohodně jako sníh na Sahaře.
Cestující povětšinou čtou Lemonda...ehm, tedy Le Monde a já se mezitím snažím zasunout své nohy nějak pod sedadlo přede mnou a pomalu odpočítávám minuty do přistání. Abych byl upřímný, byl jsem docela rád, že jsem se po hledkém přistání ještě vůbec postavil na nohy, jak jsem je měl zaseklé někde mezi okýnkem a sedadlem.
Rolování ke gatu na letišti Bordeaux – Mérignac je naštěstí poměrně krátké (žádný dlouhý přejezd jako na de Gaullovi) a rovněž zavazadla přijíždějí na pás krátce po výstupu z letadla.
Po zhruba půlhodinové cestě z letiště dorážím na Le Dauphin Hotel, který nám byl s kolegou zarezervován našimi francouzskými kolegy. Hotel mohu doporučit batůžkářům, studentům, lidem, kterým stačí základní vybavení omšelého pokoje, mezi něž patří televize a také samozřejmě WC a koupelna celá komplet z plastu (nooo...zlaté umakartové jádro...), jíž ovšem nešly zavřít dveře a tudíž voda při sprchování vytekla i do pokoje...Snídaně je hodně kontinentální – k výběru je sladká buchta (lze ji sehnat v Carrefouru za 3 eura za půl kila), sladký croissant, sladké kafe, toast, džem a med...no prostě sestava, u které jsem měl strach, jestli se mi po týdnu pojídání této stravy nezačnou u zadnice rojit včely...Nicméně jednu výhodu, a ne zrovna nepodstatnou, Dauphin Hotel přece jen má – je umístěn v historickém centru Bordeaux a pěšky si můžete udělat celodenní procházku po městě, aniž byste museli využít nově vybudovaného tramvajového systému.
Interiér hotelu Le Dauphin
Koupelna na pokoji hotelu Le Dauphin
Přístav v Bordeaux
Velmi příjemná promenáda podél řeky (délka asi 5 km)
Památka UNESCO
Jeden z mnoha sloupů v Bordeaux
Tramvaje jezdí v Bordeaux až od 21. století
Jedna z mnoha vstupních bran v Bordeaux
Fontána, v pozadí ruské kolo
BOD-CDG
Air France
Airbus A320
95% obsazenost
V pátek kolem poledne nastává čas odjezdu na letiště Mérignac – jsem celkem rád, že slečna na recepci je ochotna se se mnou bavit anglicky, neboť do té doby se našlo jen velmi málo takto ochotných osob (neuspěl jsem např. ani v McDonaldu, či jiných nadnárodních společnostech, o franocuzském Carrefouru ani nemluvě). Slečna recepční nám zkušeně objednává taxi na letiště a zhruba opět po půl hodince přijíždíme na letiště v Bordeaux.
Zde bych si dovolil malou odbočku k taxi – pokud si z letiště vezmete taxi, nastudujte si ceduli u stojánek taxíků a především se zaměřte na příplatky, které zaplatíte např. za zavazadlo, za velké zavazadlo, za 4. osobu apod., ať vás pak nepřekvapí, že si taxikář, ještě pár eur „nepřirazí“. Musel jsem zkonstatovat, že takhle vymakaný systém příplatků nemá ani Ryanair
Terminál letiště je poměrně malý a mezi nejčastěji se objevující aerolinky patří pochopitelně Air France, Air France Régional, Ryanair či EasyJet, nicméně létá se odsud také na sever Afriky či do okolních evropských států. Rozhodně nelze říci, že by se na letišti nic nedělo, právě naopak...opět se nemohu ubránit dojmu, že v prostotu u gatů je málo místa, a to v době našeho pobytu z něj odlétala „jen“ 3 letadla – jedno na CDG, další na ORY a třetí do Lyonu. K občerstvení se nabízí jeden bufet, ovšem smůla – prodavačka má 45 minut přestávku (konkrétně od 12.00 do 12.45 hod.)...možná si však potřebuje naddělat nějaký přesčas či možná neodolá dlouhé řadě cestujících stojících u tohoto JEDINÉHO bufetu a ignorujících cedulku s „přestávkovou informací“ a doráží již ve 12:20 hod., což je vynikající – do odletu ještě zbude nějaký ten čas na Heinekena a pak už tradá do prostorově úsporné A320.
Bohužel mám tu čest sedět zase u okna, takže hledám nějaký neutrální bod, který budu úporně sledovat jenom, abych se nepodíval ven z okna, a to především při stoupání a klesání. Vedle mne si přisedá, bohužel, prostorově velmi neúsporný cestující a celý let se tak mění v nonverbální snahu, o to, kdo více prosadí své lokty a ramena a alespoň trochu si let zpříjemní...neskromně musím dodat, že jsem vyhrál...
O kombinaci crackery versus oplatky už zde bylo napsáno mnoho...na můj vkus až příliš, takže již tuto „službu“ na palubě pomíjím.
Po hodině letu jsem konečně „doma“. Po 3 letech s Air France mě čeká přelet z CDG do PRG Airbusem A319 Českých aeroliníí...hurááááá.
Malý, ale milý terminál v BOD
Ryanair na letišti Mérignac
Air France Régional na letu do Lyonu
CDG-PRG
Czech Airlines
Airbus A19
85% obsazenost
No, hurááááá...ono je potřeba se nejprve dostat ke gatu, přičemž AF narolovalo k terminálu F a ČSA letí z „déčka“, což představuje poměrně slušný tělocvičný výkon a takovou hbitější chůzí to zabere cca 15 minut, vč. bezpečnostní kontroly, kde ovšem bylo pouze minimum cestujících. Vzhledem k tomu, že času na přestup není příliš mnoho, jen narychlo ještě dokoupíme s kolegou nějaké prezenty a vyrážíme do airbusu.
Konečně člověk zase v letadle slyší češtinu
Příjemné stevardky (i stevarďák) mile a nestrojeně vítají cestující. U vstupu do airbusu si ještě vezmu Idnes a sednu na sedadlo (sakra, zase u okna). Další velký rozdíl oproti letů s AF je mnohem větší prostor na nohy a troufám si říci, že tento prostor je rovněž větší, než při mém posledním letu do BKK s AF Boeingem 777...Po tradičně delším rolování na CDG stoupáme vzhůru směrem do Prahy. Jako na jediném z těchto 4 letů jsou k dispozici obrazovky informující o průběhu letu a i když je catering prakticky stejný jako u AF, přece jen těch crackerů je v balení více
. Po hodině a dvaceti minutách klesáme a přistáváme na Václav Havel Airport Prague. Vyzvednutí zavazadel poněkud zkoplikuje fakt, že kolegovi nedorazil jeho batoh mj. s francouzským cognacem a lahví vína z Bordeaux, nicméně až na tuto drobnou komplikaci uběhla cesta vcelku příjemně a něco po 22. hodině konečně dorážíme pendolinem do Ostravy...Celkové (velmi subjektivní) hodnocení:
Plusy:
Příjemné stevardky a stevardi ČSA
Profesionální stevardky a stevardi Air France
Letadlo Airbus A319 ČSA
Umístění hotelu le Dauphin v samotném centru Bordeaux
Nádherné město, které rozhodně stojí za návštěvu (osoby ovládající francouzštinu jsou v obrovské výhodě)
Mínusy:
Stísněný prostor v airbusech Air France
Až příliš strojení stevardi a stevardky Air France
„Catering“ obou společností
User „unfriendly“ letiště Charlese de Gaulla v Paříži
Vybavení a služby hotelu Le Dauphin
Celkově „low-costový“ dojem z Air France, ovšem za „high-cowstové“ ceny
Velmi, velmi málo mil do OK Plus.
